VYBERTE SI REGION

Heparinový vrah v hlavní roli nového českého filmu

Praha /EXKLUZIVNÍ ROZHOVOR, FOTOGALERIE/ - Skutečné kauzy čím dál víc lákají i tuzemské filmaře. Do našich kin právě vstupuje další hraný snímek – o tzv. heparinovém vrahovi. Jmenuje se Hodinu nevíš a natočil ho Dan Svátek.

5.9.2009
SDÍLEJ:
Fotogalerie
6 fotografií
Nový český film Hodinu nevíš režiséra Dana Svátka

Nový český film Hodinu nevíš režiséra Dana SvátkaFoto: archiv

Heparinový vrah – to je antihrdina filmu Hodinu nevíš, který natočil podle skutečného případu nemocničních vražd Dan Svátek a který má ve středu 27. 8. slavnostní premiéru.


Vše o kauze Heparinového vraha čtěte ZDE

Zatímco v zahraničí se zločinnými kauzami vrahů a zlodějů inspirují filmaři už dlouho (Mlčení jehňátek, Zodiac, Z pekla, Hannibal, Zelená míle, Chyť mě, když to dokážeš, Parfém: příběh vraha), u nás se snímky se zločinnými hrdiny vyrojily hlavně v posledních letech.

Nepochybně k tomu přispělo několik skandálních kauz, jež v domácím prostředí dosud neměly obdoby a které přivedly na svět roky po sametové revoluci. Klíčovou roli sehrála i média – jež z některých zločinců učinila (ať už záměrně či nikoli) téměř celebrity.

Život píše lepší scénáře

„Ať už to kdo vnímá jakkoli, na stránky novin tyto kauzy patří,“ potvrzuje psychiatr Miroslav Skačáni, podle jehož knihy Vraždy ze závisti film Hodinu nevíš vznikl. „Lidi černá kronika odjakživa zajímala, a zejména pak vyšinutí jedinci a jejich zločiny. Druhá věc ovšem je, jak daný případ média uchopí. Je to otázka cti a profesionality. Záleží na příslušném médiu, konkrétním novináři a jeho etice, jestli jen informuje anebo buduje programově kriminální celebritu.“ Jedno je jisté: reálné případy v sobě vždy nesou potenciální drama, autoři nemusí nic vymýšlet, klíčová zápletka je dána.

„Život píše lepší scénáře,“ potvrzuje Dan Svátek, režisér snímku Hodinu nevíš. „O tom není sporu. Jen je třeba ho důkladně přepsat do filmové podoby. Což bývá nejtěžší. Někdo volí přesný popis případu, jiný točí jen na motivy. V tom se právě lišíme od filmu Kajínek – tým Petra Jákla jde vyloženě po jeho stopách, my ne. Nechtěli jsme dokumentovat osud heparinového vraha, vzali jsme si jen určité motivy, proměnu člověka, kterého ovládla msta, závist a touha zabíjet.“


Realita a fikce

Realita a fikce se na filmovém plátně vždy zajímavě potkávaly a proplétaly. Zatímco autoři filmu Prachy dělaj člověka se rozhodli své lupiče z dejvické pošty odlehčit a sáhli po žánru komedie, Petr Jákl vidí svého Kajínka jako autentické drama. „Začali jsme o filmu uvažovat před několika lety, kdy jsme oslovili přímo Kajínka,“ říká. „Zájemců o jeho příběh bylo víc, on se rozhodl spolupracovat s námi. Cesta to byla dlouhá, u scénáře se vystřídalo sedm autorů. Já za ním často jezdil do vězení a příběh jsem studoval i z druhé strany. Věřím, že bude pro diváky zajímavý, i z hlediska porevoluční společenské situace u nás.“


České filmy inspirované skutečnými událostmi


Na agresi se rádi díváme

Velkou pozornost vzbudil letos vizuálně experimentální film Julia Ševčíka Normal, který líčí v originální poloze zvrácenou osobnost německého vraha Kurtena, jehož skvěle ztvárnil Milan Kňažko. Film, který získal na festivalu v Šanghaji režijní cenu, vyvolal mezi kritiky i diváky velké diskuse s protichůdnými názory.

„Táhne už samotné slovo slavní. A o slavných lidech se vždy točilo bez ohledu na jejich morální pozici,“ míní Petr Slavík z distribuční společnosti Bontonfilm, která Normal vyslala do kin.

„Ne vždy je ale úspěch jistý. Samotné jméno zločince a rozsah či charakter jeho zvěrstev není zárukou divácké úspěšnosti. Naštěstí. Záleží na úrovni zpracování příběhu ve scénáři a převedení na plátno,“ dodává Slavík.


Faktem nicméně zůstává, že reálné postavy vrahů a dalších zločinců publikum přitahují.


„U filmů inspirovaných zločiny je ale výhoda, že divák zná skutečný případ,“ míní Svátek. „Jde do kina na někoho, o kom psaly noviny. Kdybych to měl přehnat, tak z lehké perverznosti – zjistit, jak to bylo, jak se vraždí.“

To dosvědčuje i Miroslav Skačáni. „Každého diváka láká agrese, i když si to třeba nechce přiznat. Lidé se rádi dívají na vyšinuté postavy, divné jevy a projevy brutality. Je to v nás. Svým způsobem to uvolňuje,“ říká.


Že by byl ale brutální hrdina návodem pro násilné chování, se tvůrci nebojí. „Věřím, že zrovna Zelenkův příběh je natolik hrůzný a jeho pohnutky tak odpudivé, že ho nikdo z diváků nebude brát za vzor,“ soudí Dan Svátek.

Dan Svátek, režisér filmu Hodinu nevíš: „Nebojím se, že by diváci s naším vrahem soucítili.“

V roce 2002 natočil podle skutečné události snímek Zatracení – o českém pašerákovi drog, který uvázl za mřížemi thajské věznice. Teď přichází do kin jeho další film Hodinu nevíš, inspirovaný tzv. heparinovým vrahem z havlíčkobrodské nemocnice.

Přitahují vás reálné postavy?
Ano, mám rád filmy založené na skutečných událostech. Ale tentokrát mě oslovil sám autor knihy Vraždy ze závisti, psychiatr Miroslav Skačáni.

Váhal jste? Jde o nebezpečného zločince, od jehož zatčení uběhla krátká doba. Nebál jste se, že budete filmem příliš jitřit emoce pozůstalých?
Pustil se do nás hejtman Vysočiny, to je pravda. Ale za prvé – náš film není tak docela o Zelenkově případu, je jím jen inspirován. A za druhé – jak dlouhá doba má uplynout, abyste mohla říct, že už máte odstup? Podle mě je důležité upozornit na kauzu jako takovou, varovat veřejnost, že kolem nás žijí podobní lidé, jako je Zelenka. A že to, co se stalo, není jen vina jeho, ale i lidí, kteří ho obklopovali, možná celé společnosti.

Co si vy sám myslíte o svém antihrdinovi, který se ve filmu jmenuje Hynek?
Snažili jsme se odvyprávět příběh objektivně, z pohledu člověka, který začíná vraždit. A klíčová byla psychologická rovina – koneckonců námět pochází od psychiatra. Odhalíme motivaci, proč začal zabíjet, proč zabíjel dál, zbytek necháváme na divákovi. Filmový Hynek dělá tak strašné věci, že není potřeba ho na plátně soudit ani hájit. Nebojím se, že lidí, kteří s ním budou cítit, bude nějak moc. Ale jsem zvědavý, jak ho budou vnímat.

Když odmyslíme váš scénář, jak vidíte reálného vraha Zelenku?
Jako zrůdu. To by si právě měl divák odnést z filmu – že člověk, do kterého byste něco takového v životě neřekli, dokáže vraždit.

Od začátku jste myslel na Václava Jiráčka?
Ještě byl ve hře jiný kandidát. Ale nepohodli jsme se nad konečnou verzí scénáře, tak jsem volil Václava. A jsem tomu rád – tak skvěle do role zapadl a dodal Hynkovi další rozměr, že jsem si řekl, že to tak zřejmě mělo být. Byl v tu dobu hodně zaneprázdněný, dotáčel Jánošíka, nebral mi telefon. Ale když jsem mu poslal SMS, zareagoval. Pak se smál, že to byla první role, kterou dostal prostřednictvím esemesky.

Jak moc jste o postavě vraha s Václavem mluvili?
Hodně. O tom, co je za člověka, jak by se měl chovat a působit na diváky. Měsíce před natáčením jsme hodně zkoušeli. První den to bylo velké hledání, na konci ale stačilo se na sebe podívat a oba jsme věděli, že to není ono, nebo že teď to naopak přesně sedí.

Volil jste nějakou stylizaci? Civilnost pojetí, nebo spíš démoničnost, aby byl hrdina divácky přitažlivější?
Ono to k tomu svádělo. Jenže pak mu člověk nevěří. Vycházeli jsme z toho, že o Zelenkovi to taky dlouho nikdo netušil. Chtěli jsme, aby jeho proměna byla výrazná, ale postupná. A že touha vraždit v něm někde hluboko dřímala a vývoj okolností ji v něm probudil.

V čem je Hynek jiný než reálný vrah?
Stejně jako on prožívá určité vztahy, i když nemá skoro žádné přátele, je navázán hodně na nemocniční prostředí. Jediný rozdíl je, že filmový Hynek není homosexuál. Svůj život soustředí na boj – s doktory. Nedostal se několikrát na medicínu, což byl první impuls k zabíjení. Začal se mstít. A pak ho ovládl pocit božství – že rozhoduje o životech pacientů, lidí, jež na něm byli závislí. Pak už šlo o čistou závislost na zabíjení.

Točili jste v reálných kulisách nemocnice, kde se vraždy děly?
Ano, dokonce za plného provozu. Filmu to dodalo značnou autenticitu, už nám to lidé, co film viděli, řekli, to mě těší. Část filmu se točila i v prázdném areálu bohnické léčebny.

Autor: Jana Podskalská

5.9.2009 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

AKTUALIZOVÁNO

Norský Barnevernet versus český dědeček. Jiří Pavelka podává v Norsku žalobu

Praha - Do boje s norským Barnevernetem se pustil dědeček dvou chlapců, které úřady v roce 2011 odebraly české matce Evě Michalákové a jejímu manželovi Josefovi. Důvodem mělo být údajné zanedbávání, fyzické týrání a sexuální zneužívání. Podle tamní policie a lékařů se podezření Barnevernu nepotvrdilo. Úřady a následně soudy ale považovaly zjištění za natolik vážná, že děti ponechaly u pěstounů. Dnes devítiletý David a jedenáctiletý Denis žijí odděleně, každý v jiné pěstounské rodině.

Protikuřácký zákon má Kalousek za další regulaci živnostníků

Praha - Předseda opoziční TOP 09 Miroslav Kalousek má dnes schválený protikuřácký zákon za další regulaci podnikání. Novinářům ve Sněmovně řekl, že za normálních okolností by pro normu hlasoval, dnes ale postupoval opačně kvůli tomu, že jde o další z regulačních opatření namířených kabinetem ČSSD, ANO a KDU-ČSL proti živnostníkům. Sněmovní klub jeho strany neměl k hlasování stanoven jednotný postup.

Neomezený tarif za hubičku! Nemocnice dohodla extrémně levné volání

Olomouc – Zaměstnanci Vojenské nemocnice Olomouc mohou telefonovat bez obav o provolané minuty. Vedení nemocnice se totiž podařilo uzavřít s operátorem O2 mimořádně výhodnou smlouvu. 

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2016, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies