V pohádkách doposud vytvořil postavy princů či krále. V letošní štědrovečerní novince České televize Princezna a písař si ale herec a moderátor Maroš Kramár střihl roli urozeného pána Dietricha, který si nárokuje ruku princezny Amálky jako náhradu za ukradený poklad.

„Dietrich je strašný lump, stejně jako další dva jeho kumpáni, jde mu jen o to, jak obrat království. Po právu za to bude potrestán, jak už to tak v pohádkách bývá. Nevím, proč zrovna mě do role takového ničemy obsadili, když jsem ve skutečnosti hodný," usmívá se Maroš Kramár.

Pohádku natočil Karel Janák podle scénáře Rudolfa Merknera. Už jste ji viděl?
Ano, zúčastnil jsem se její premiéry v Brně, kde se promítala pro děti z dětských domovů. Podle reakcí se mi zdálo, že se moc líbila – pohádka je vyprávěna s humorem a její hrdinové jsou divákům blízcí, nebo aspoň v to doufám. A to se mi líbí. Taky jsem hned po projekci režisérovi poblahopřál. Samotné natáčení bylo velice příjemné, navíc v kolektivu lidí, se kterými bylo fajn (v dalších rolích hrají Matouš Ruml, Monika Timková, Jiří Bartoška, Petr Nárožný, Jiří Dvořák, Norbert Lichý, Jiří Hána, Radim Kalvoda, Barbora Srncová či Marie Doležalová, pozn.).

Co jste si nejvíc užil?
Líčení, to pro mě bylo nejhorší. V pohádce mám navíc plnovous a dlouhé vlasy, takže jsem vždycky před natáčením trávil v maskérně hodinu a půl, což je otrava. Naopak příjemné bylo, že jsem si mohl zopakovat jízdu na koni, to mám rád, a taky jsme dost šermovali. Docela jsem se v tomto směru vyřádil.

Věříte ve šťastné konce, jak tomu v pohádkách nakonec bývá?
Věřím, i když jsem se už v životě i zklamal – byl jsem mnohokrát obelhán a podveden. Zároveň věřím, že ten, kdo zlo páchá, bude potrestán, že se mu to prostě v životě vrátí, protože karma nás vždycky doběhne.

Jsou i pro vás pohádky součástí Vánoc?
Samozřejmě, sledujeme je s rodinou, každoročně se na ně těšíme, navíc když je z čeho vybírat. Jsme přece pohádkové země! I na Slovensku jich spousta vznikla – v několika z nich hrál prince nebo krále i můj táta. Já sám jsem už jako sedmiletý ztvárnil „ranního" děda Vševěda v divadelní adaptaci Tři vlasy děda Vševěda… S pohádkami si tedy „rozumím" už dlouho. Jen si říkám, jaké role mě v nich čekají a zda vůbec, když jsem to teď dopracoval k neřádovi Dietrichovi…

Nebojte, reputaci si určitě nezkazíte, už při vysílání silvestrovských Zázraků přírody bude určitě vše zapomenuto.
Doufám… Mimochodem, silvestrovský díl Zázraků přírody bude velmi zábavný. Sešla se v něm dobrá parta – Ewa Farna, Martin Dejdar, Petr Vacek a Libor Bouček. A na hostech ten pořad stojí. Vedle nich se mohou diváci těšit i na speciální pokusy mého kolegy Vladimíra Křena a vtipný sestřih toho, jak to vypadá, když se natáčení nedaří. Snad náš pořád zapadne do silvestrovské nálady, jak se od něj očekává. Tvořit jej s tímto vědomím je ale, upřímně řečeno, vždycky to nejhorší.

Statistiky říkají, že se Zázraky přírody divákům líbí. Z toho máte určitě radost.
Velkou. Hodně jezdím po České republice s divadlem Studio DVA. Kam přijedeme, tam mě lidé zastavují a Zázraky přírody chválí – uvědomuju si, že jsem u vás populární hlavně díky nim. Jsem tomu rád, protože když jsme s tím pořadem před pěti nebo šesti lety začínali, plán zněl, že během roku natočíme šest dílů – už i kvůli jeho velkým finančním nárokům. No a vidíte, dnes točíme nějaké sedmačtyřicáté pokračování, což je skvělé.

Jaký je váš největší životní zázrak?
Jednoznačně děti – jedno děvče a dva chlapci, dělají mi velkou radost. Starší syn hraje na Slovensku v televizním seriálu a je v něm hodně oblíbený, kolikrát má víc natáčecích dní než já. Jen mi trošku vadí, že musím někdy opakovat, že není protekční dítě, že si jde za herectvím sám – stejně jako jsem si za ním šel já a můj otec musel říkat totéž. Holt obuvníkův syn bývá také obuvník, geny nezapřete.

Televizní Vánoce. Tři novinky i klasika