Na novou roli jsme se zeptali filmového režiséra a herce Jakuba Koháka.

Je to pan vedoucí v hostinci a není úplně hodný k hostům, zejména k jednomu. A nemyslím, že ta postava něco posouvá, ale je to takový střípek na cestě hlavního hrdiny.

Jak vás oslovil scénář?

Takhle jsem to úplně nehodnotil. Nechal jsem si od pana režiséra Adolfa Ziky říct, o čem je ten film a o čem je moje postava, a pak jsme se dohodli, že ji ztvárním. Pan režisér je vitální a energický člověk plný života a entuzias-mu, takže film velmi prožíval. A to je dobře, protože se celé záležitosti plně věnoval a dával jí sto procent.

Film je z motorkářského prostředí. Jste obdivovatelem motorek, nebo máte nějakou jinou vášeň?

Já jsem jako řidič jel na motorce dvakrát v životě a dvakrát jsem upadl. Nějaké to vozítko se mi ale líbí, třeba Harley Davidson, ale spíš bych si ho dovedl představit v obýváku jako dekoraci.

Film je také o odpouštění. Dokázal jste odpustit někomu, kdo vám vědomě ublížil?

Samozřejmě, dokázal. Protože odpouštění je vlastnost silných jedinců, a kdo ji v sobě má, je šťastný.

Řešil jste v životě nějakou mezní situaci?

To se mi asi naštěstí nestalo. Anebo ano, ale to, že to byla mezní situace, jsem si uvědomil až za několik měsíců nebo let. Člověk by měl vždycky udělat to, co myslí, že je správné.

Řekl jste nebo udělal někdy něco, o čem jste věděl, že to ostatní nepřijmou, a přesto jste si za tím stál?

Ano, to se mi už stalo. Třeba teď jsem vytvořil pořad Pečený sněhulák, o kterém jsem už při jeho výrobě stoprocentně věděl, že to někdo nepřijme. Přesto jsem dostál svému slibu člověku, který to celé vydupal ze země, a dotáhli jsme to do konce.

Jak jste s pořadem spokojený?

Velmi. Je to nadčasový humor a jeho síla bude oceněna až dalšími generacemi.

Proč by lidé měli přijít do kina na Burácení?

Je to první celovečerní film pana režiséra a ty první filmy bývají nejlepší. Je to o putování člověka a třeba se v tom někdo najde.