VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Herectví je ruská ruleta, říká Ondřej Sokol

/ROZHOVOR/ Rodinný přítel. To je zatím poslední filmová role, v níž můžeme potkat Ondřeje Sokola. Pro komediálně nadaného herce trochu protiúkol, neboť v první části trilogie Jana Hřebejka Zahradnictví hraje seriózního lékaře propadajícího něžným citům k vdané ženě.

19.5.2017
SDÍLEJ:

Ondřej Sokol. Foto: DENÍK/ Dimír Šťastný

Předpokládám, že hrát zamilovaného do Ani Geislerové šlo téměř samo…

Mně rozhodně ano. Navíc mě příjemně překvapil její herecký přístup. Myslel jsem si, že to hraní před kamerou má tak trochu zadarmo, že je jí prostě dáno. Netušil jsem, jak pečlivě o své postavě uvažuje a má její psychologii do detailu promyšlenou. Za tohle ji obdivuji.

Neměl jste jako herec libující si v komediálních rolích svou melodramatickou postavu občas chuť trochu shodit?

Je pravda, že pár klapek jsme s Aňou záměrně zkazili. Občas jsme si stříleli z těch dobových nacistických kulis. Upřímně ono toho tady moc neshodíte, je to velká rodinná sága, která má válečné pozadí, v němž lidé prožívají velké emoce a těžké chvíle. A jak je život postupně deptá, tak hořknou.

Byla vám postava sympatická?

Chápal jsem Jiřího jako férového chlapa, který bojuje s citovým pohnutím, které se zrodilo mezi ním a posta-vou, kterou hraje Aňa. Byla to jiná doba, lidé se chovali jinak, museli jsme to vzít ve scénáři i hereckých projevech v potaz. Byla v tom i velká úcta k domněle zemřelému Aninu manželovi.

Dnes by to podobný pár asi řešil odvážněji. Myslíte, že jsme uvolněnou dobou rozmazlení a méně uctiví?

Rozmazlení asi jsme, ale mám pocit, že pohled zpátky je vždycky takový že lidi mají tendenci určité věci zjemňovat, protože nemají odstup. Já mám taky často pocit, že v dětství bylo všechno jednodušší…

Jaké jsou vaše vzpomínky na dětství?

U nás to nebylo jako u Jarchovských v naší rodině se toho víc dělo, než že bychom si o tom vyprávěli.

A nejdůležitější člověk z té doby?

Martin Finger. Kdykoli si vzpomenu na Šumperk, spojí se mi to s ním. Co všechno jsme zažili, jak jsme dělali na gymplu divadlo, byla to jediná náplň našich životů…

Je něco, v čem se odlišujete?

Martin je o pár řádů spolehlivější než já, já jsem větší debil. Ale zato pozitivní. Myslím to tak, že je víc disciplinovaný.

Prý spolu chystáte pokračování filmu Krásno…

Ano. Jsme ve fázi psaní. Celé to začalo tím, že Karel Roden si oblíbil svého bizarního ředitele pohřebáku.

Takže vám nezbylo nic jiného než to napsat.

Tak nějak. Navíc se musíme vrátit o něco zpátky, protože o to si příběh říká. Ale nás to baví, i my s Martinem jsme si pohřebáky oblíbili. Jak vidíte, naše vzpomínky jsou trochu jiné než u Petra Jarchovského…

Co jiného chystáte kromě Krásna číslo 2?

Film jen tenhle. Vždycky jsem chtěl, aby natáčení bylo mým koníčkem, radostí, nemám ambice točit jak na běžícím pásu. Řekl jsem si, že udělám pět filmů a tomu je třeba dát čas.

Tak to máte ještě hodně před sebou.

Pokud mě nic jiného neomezí. Po mrtvici se pracuje hůř, například…

Na to je ve vašem případě snad ještě brzy, ne?

To nikdy nevíte. Zkrátka film mám teď tenhle, v divadle jednu novou inscenaci, o které ještě nesmím mluvit. A pak je tu jedna novinka…

Že budete ředitel.

Ano. Od sezony 2017 - 2018.

Gratuluji. I když vám tedy moc času na natáčení nezbude. Těch pět filmů, no nevím.

Ale jo. Podívejte, Činoherák není Národní. To víte, že to bude chtít hodně práce navíc, ale beru to zodpovědně a snad i použiji to zprofanované slovo jako poslání. Protože k tomuhle divadlu mám dost osobní vztah, jsem s ním odmalička spojen. Postihl mě tu zvláštní záchvat štěstí, který rozhodl o tom, že tuhle profesi dělám. A tak bych to rád divadlu vrátil… Zní to pateticky, ale vnímám to tak.

Chystáte nějaké zásadní změny?

Ano, chci to vypálit do mrtě.

Neříkejte…

No dobře, přeháním. Ale upřímně změny dělat chci. Už si to v hlavě delší čas skládám a mám téměř jasno. Zdá se mi, že Činoherák potřebuje restart. Radikální krok. Navenek pro lidi, i vnitřně. Samozřejmě se zachováním všeho dobrého, co v něm je. Panuje v něm určitá setrvačnost, volnoběhem a ten musí pryč.

Co je v divadle podle vás to dobré?

Neokázalé moderní hraní. Teď je tu taková situace, že vidíte inscenace s výjimečnými výkony, ale také věci, které se dělají jen na efekt. Ty, co se líbí některým divadelním kritikům, kteří divadlu pořádně nerozumějí. Chtěl bych ucelenější dramaturgii, ale teď je předčasné ji zveřejňovat.

Jak se ke změnám staví soubor? Pokud jste tedy o nich už mluvil…

Zatím ne.

Ale že jste budoucí ředitel, vědí? Měli k tomu nějaké vtipné poznámky?

Na tohle téma se nevtipkuje. Znáte herce… Jakmile zjistí, že je někdo ředitel, končí humor. Naštěstí mám se spoustou kolegů přátelské vztahy, takže to vzali dobře.

Některá divadla fungují komunitně. Dejvické je proslulé svou láskou k fotbalu. Nebudete tu také nějaký společný koníček zavádět?

Ne, tohle zavádět opravdu nebudeme. Mám stejně jako řada mých kolegů divadlo moc rád, ale když skončí představení, jdu domů a tam už ho s sebou nechci.

Do vašeho pracovního světa vstoupil v posledním roce výrazně i televizní pořad Tvoje tvář má známý hlas. Čím pro vás je?

Relax tedy skutečně ne. Jestli existuje něco jako moje noční můra, tak je to vylézt sám před diváky a říkat dobrý večer, dámy a pánové… Nic horšího jsem si neuměl v životě představit. A teď to dělám.

Televizní Partička vás trochu vyzbrojila, ne?

Kdepak! Partička je tlupa anarchistů, jejíž počínání je založeno na tom, že se cíleně chováme nekorektně. V soutěži „Známý hlas" musíte počítat s tím, že oslovujete mnohem širší publikum, ideálně všechny skupiny lidí, kteří se dívají.

A těch není málo, poslední čísla se pohybují téměř kolem milionu a půl diváků…

No právě. Čili musíte ubrat, nebýt nepříjemně provokativní. Nejsem tam od toho, abych dělal pořad nekoukatelný. Naopak. To je můj úkol. A beru ho jako velmi užitečný. Je hrozné, když skončíte v rutině. Proto jsem začal před dvěma lety dělat stand up comedy. Sice jsem se za to potom proklínal, protože to byl nápor na hlavu a improvizační umění, ale nesmírně dobrá škola. Moderování Mé tváře beru jako jistou odnož téhle stand up. Moc se mi to hodí. Jen musím přemýšlet o lidech, pro které to děláme.

Prý chystáte i koncert?

Ano. 10. června. Pro deset tisíc lidí. Zažil jsem tohle zatím jen jednou s Partičkou na Konopišti. Tam bylo tehdy taky tolik diváků. Jenže tam jsem stál se čtyřmi kamarády. Teď na to budu sám… A budete muset být za chytrého a vtipného…

No. Uvidíme. Rozhodně se o to snažím.

Myslím, že česká verze téhle soutěže je dobrá. Tenhle převzatý formát pořadu je na rozdíl od jiných na obrazovce docela vděčný.

Je to zásluha Simony Matáskové, která šťastně poskládala celý tým. Viděl jsem i jiné evropské verze, někde z toho udělali třeba studentskou soutěž, na to se nedalo koukat. Náš pořad pracuje s maximálně profesionální proměnou se vším, co vybraní herci umějí. Je zajímavé sledovat, jak se s úkolem kolegové perou a vymýšlejí po všech stránkách co možná nejlepší číslo.

Kdybyste si měl pro svoje vystoupení vybrat nějakého zpěváka, nebo zpěvačku, která by to byla?

Neřeknu. Protože by mi ji zase dali. Už se to jednou stalo, je to součástí licence.

Zažíváte někdy za kolegy pocit trapnosti, když se to úplně nevyvede?

To víte, že s nimi všichni, co tam jsme, soucítíme. Ale myslím, že se to často nestalo. Když máte v duchu pořadu jedinou šanci dát to napoprvé a další nebude, tak se zatraceně snažíte. Většinou s porotou začneme zpívat, abychom dotyčného i publikum pořádně rozpálili. To vědomí, když jim vypadne technika a musí to dát bez náslechu, je strašné. A je úžasné, že to vždycky vybojují. Jen asi dvakrát se stalo, že jsme museli natáčení kvůli technickému výpadku přerušit, Aleši Hámovi například vypadly příslušné korály z uší a plácaly se mu kolem hlavy. V tom opravdu nešlo pokračovat.

Ještě nějaká televizní novinka?

Volal mi tuhle kamarád, že pro Novu chystají pásmo komedií. Tam zřejmě budu účinkovat. Možná bude pokračovat Nádraží, které teď vyhrálo ve Španělsku cenu. Myslím, že televize je ideální parketa pro různé zábavné formáty, fungují tam lépe než vážnější příběhy.

Na co se teď nejvíc těšíte?

Mám toho tolik, že se snažím vybírat jen práci, co mě těšit bude. Což je momentálně snad všechno, co mě čeká. A jinak se pokouším trávit volný čas s dětmi.

Podědily herecké geny?

Bohužel ano. Nejsem ale ten, kdo by jim to rozmlouval, moje matka taky nebyla úplně srovnaná s tím, co chci dělat. A nechala mě. Nicméně vyložit jim, co tahle profese obnáší, je třeba. Můžete mít štěstí jako mám já a mít co dělat. Nebo taky celý život nezavadit o práci. Tohle povolání je ruská ruleta. I já mohl v nějakém konkrétním bodě nebýt na určitém místě, kde mi zrovna někdo nabídl práci, z níž pak vyplynuly další nabídky. Nikdy nevíte.

Přeju vám je i nadále. Mimochodem, co léto? Budete ho mít pracovní nebo volné?

Volné! Jedno natáčení se odložilo kvůli penězům, nahlásil jsem manažerce, ať mi tam už nic nedává. A tak mám po pěti letech konečně zase volné týdny. Takže na tohle se vlastně nejvíc těším!

Autor: Jana Podskalská

19.5.2017 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:
Lubomír Zaorálek
14 15

Sobotka: Kandidátem ČSSD na Hrad by mohli být Zaorálek nebo Štěch

Kamionová doprava na dálnici
14 4

Nechceme levné pracovní síly z východní Evropy, vzkazuje Macron

Václav Klaus: Nešlo o vládní krizi, ale o zahájení volební kampaně

Bývalý český prezident Václav Klaus vidí podstatu koaličních hádek v tom, že poprvé zažíváme situaci, kdy jsou ve vládě dvě stejně silné strany. Ty se musejí proti sobě vymezit, aby jim volič uvěřil, že každá chce něco jiného. „Nic hrozivého se neděje, všechny instituce normálně fungují. Nešlo o vládní krizi, ale o bouřlivé zahájení volební kampaně," hodnotí události posledních dní.

Comeback na spadnutí? Kvitovou svádí Paříž

Stačilo zadat povel internetovému vyhledávači a spustila se lavina titulků v češtině, angličtině, francouzštině a určitě i v dalších jazycích. Články pod nimi se zabývaly tím, že jistá Češka odletěla do Paříže, přičemž se před odletem vyfotila a pochlubila se tím na instagramu.

FBI vyšetřuje kvůli „ruské kauze" i Trumpova zetě Kushnera

Federální úřad pro vyšetřování (FBI) se podle amerických médií zajímá o zetě a poradce Donalda Trumpa Jareda Kushnera. Důvod? Údajné ruské ovlivňování amerických prezidentských voleb.

Lidovci pokukují po premiérovi. Volí vedení

Šéf hnutí ANO Andrej Babiš polepil zemi plakáty, v nichž se ptá, o čem lidé sní. Kdyby měl odpovědět sám, možná by uvedl číslo 9,99. Právě takový volební zisk lidovců a STAN by přivítal. O nesnadno dosažitelné hranici pro vstup do sněmovny ale nemluví jen on. I proto Babiš nevěří, že tuto volební koalici křesťanští demokraté nakonec schválí.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies