Deník
VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Historie Holštejna inspirovala režiséra Vláčila

Jižní Morava – Režisér František Vláčil patřil mezi nejvýznamnější filmové tvůrce naší historie. Vtiskl jí neopakovatelné kouzlo osobitého vidění světa už na počátku šedesátých let a v podstatě si ho zachoval i v období normalizace.

19.7.2011
SDÍLEJ:

Postavu mlynářova syna ve filmu ztvárnil Vít Olmer, později známý český režisér.Foto: Ústřední půjčovna filmů Praha

Dokazuje to i jeho baladická filmová trilogie Ďáblova past, Marketa Lazarová a Údolí včel. Od vzniku prvního jmenovaného díla natočeného na jižní Moravě letos uplyne padesát let.

Film Ďáblova past je spojen s hereckými jmény jako Miroslav Macháček, Vítězslav Vejražka, Vít Olmer, Karla Chadimová nebo Čestmír Řanda. Vznikl na motivy románu Alfreda Technika Mlýn na ponorné řece a s jižní Moravou je spojen velmi úzce, protože jeho exteriéry byly natáčeny v roce 1960 v Moravském krasu.

Částečně to byla podmanivá krajina Rudického propadání nedaleko Jedovnic, ale také exteriéry poblíž obce Holštejn zhruba mezi Ostrovem u Macochy a Sloupem. Krajina kolem Holštejna v sobě má zvláštní kouzlo. Režisér Vláčil a jeho tvůrčí tým to museli cítit už před padesáti lety, kdy byla krajina ještě méně dotčená vlivem civilizačního tlaku.

Moje cesta vedla ke zřícenině hradu Holštejn, který se vypíná na téměř strmé vysoké skále nad obcí. Na vrcholu skalního masivu se dochovaly zbytky opevnění, které svědčí o hluboké historické minulosti. Místo pro hrad bylo strategicky dobře vybráno. Třebaže okolí hradu věnčily hluboké lesy a dole hučel proud potoka Bílé vody, lesní cesty a hlavní stezka, stejně jako středověká vesnice pod ním byly pod kontrolou hradních stráží.

Řady křižáků

Hrad byl dostavěn roku 1268. Měnil své majitele, až ho zemský hejtman Čeněk z Lipé prodal Vokovi z Hrutoviců. Ten později začal používat přídomek Holštejn. Vok III. se stal obávaným loupeživým rytířem, Vok IV. podepsal v roce 1415 protest českých a moravských pánů proti upálení mistra Jana Husa, ale o čtyři roky později se připojil k tažení krále Zikmunda proti Praze v řadách křižáků a v bitvě na Vítkově padl.

Hrad kolem roku 1550 zanikl a v dalších stoletích se proměnil v rozvaliny. U paty strmé skály se nachází děsivě vyhlížející rozšklebené ústí jeskyně Hladomorna (v době existence hradu byla zavalena), kde byli v časech existence hradu vězněni odbojní poddaní, kteří zde složili svoje kosti. Dodnes jde z toho člověku po těle mráz. Mně však znovu před očima vytanuly pohnuté obrazy černobílého filmového příběhu. Usilovně jsem hledal mlýn starobylého rodu mlynářů Spálených.

Ale nebylo to jednoduché, za padesát let krajina proměnila svou tvář. Stromy zakrývají pohled ze skalního ochozu, na který jsem vyšplhal. Třebaže se přede mnou rozevřel pohled na údolí kolem obce Holštejn, mlýn jsem nenalezl. Pokračoval jsem dál podél skalní stěny po hřebeni svahu, který klesal prudce dolů na úroveň vodního náhonu. Ten mě neomylně zavedl k mlýnu.

Budova zde stojí dál, třebaže terén byl upraven. Mlýnský objekt působí nepříliš vlídně, zatímco jeho odvrácená strana je pěkně opravená a obývaná. Jeho dnešní podoba jen částečně odpovídá 17. století. Mohutná sedlová střecha s lepenicí a kombinace barokního slohu zdiva a trámů však (na rozdíl od filmu) doznala značných změn, vzdálených časům třicetileté války. V dramatickém příběhu předek mlynáře (herecky ztvárněn Ladislavem Kazdou) hájí svůj majetek před loupeživými rejtary (jejich velitele hraje Jiří Vršťala) s bambitkou v ruce. Přesto však divocí žoldnéři zapalují vůz se senem, který proniká vraty do mlýna a postupně stojí v plamenech celý objekt.

Básník filmového pera František Vláčil (1924 – 1999) dokonale zvládnul pojetí Ďáblovy pasti, která byla po emigraci herečky Karly Chadimové do USA na indexu. Sugestivně působí „letící“ kamera Rudolfa Miliče, stejně jako mírně psychedelická hudba Zdeňka Lišky. Nyní zde všude vládne civilizační klid, vítr sviští ve větvích stromů, dole vzdáleně hučí Bílá voda a já cítím nepopsatelné vibrace, které mě vracejí do tvůrčího filmového procesu na počátek šedesátých let, ale i dál, až do třicátých let 17. století, kdy se na tomto území filmově udály hrůzy třicetileté války. Vnímám ovšem i odkaz člověka, který dokázal naslouchat přírodě, hledat ztrácející se vodu a zkoumat tajemství nekonečného krasového podzemí.

Výročí vzniku Ďáblovy pasti a podmanivé kouzlo hradu Holštejn je dobrou záminkou, proč se vydat na výlet čtyřicet kilometrů severně od Brna. Historický příběh vnitřně propojí každého s krajinou lesů, skal, propastí a jeskyní v konturách neprávem zapomínané minulosti.

PETR GRATIAS (Autor je hudební publicista).

19.7.2011 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

Airbus A319 ve službách české vlády
4 5

Za zraněnou Češkou do Káhiry míří vojenský speciál s lékaři

Primátor Teplic a senátor Jaroslav Kubera.
8

Jaroslav Kubera: Novoroční projev mám v hlavě, pak ho stačí jen dopilovat

Stezky do oblak jsou hitem českých hor. Porovnali jsme, která je nejlepší

Dopravní zácpy, přeplněná parkoviště a fronty u pokladen. To vše způsobilo nedávné otevření Stezky korunami stromů u Janských Lázní v Krkonoších. Celkem jsou tyto unikátní rozhledny v Česku a blízkém okolí již čtyři a bez nadsázky se z nich staly turistické hity našich hor. Udělali jsme pro vás jejich srovnání, které nabízejí nejlepší výhledy nebo adrenalinové atrakce. 

Andrzej Duda podepsal jeden ze sporných zákonů polské soudní reformy

Polský prezident Andrzej Duda podepsal zbývající z trojice nedávno parlamentem schválených zákonů, které jsou součástí reformy polské justice. Tu kritizovala Evropská unie i domácí opozice.

Zaorálek vyjednávači Davisovi zopakoval, co Praha od brexitu očekává

Ministr zahraničí Lubomír Zaorálek (ČSSD) na dnešním jednání s ministrem pro odchod Velké Británie z Evropské unie Davidem Davisem zopakoval svému kolegovi české priority pro uspořádání budoucích vztahů. Zmínil zachování práv českých občanů v Británii, udržení dobrých vztahů s Londýnem i vyřešení finančních závazků Británie vůči unijnímu rozpočtu.

Cizinci v Česku? Sparta je v klidu, Slavia má problém

Fanoušci na britských ostrovech jsou zvyklí na ledacos. Už dávno se tam smířili s tím, že vstupenka na fotbalový šlágr je dražší než letenka do Ameriky. Mnozí si (chtě nechtě) také zvykli, že klub jejich srdce vlastní boháči ze zahraničí. A nevadí jim ani to, že po hřišti neběhá žádný Angličan. Pravda, je to výjimečné, nicméně třeba Chelsea má ve svém kádru jediného domácího hráče.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies. Zrušit oznámení