VYBERTE SI REGION

Historik Petr Bednařík: Televizní zábava je u nás v největší krizi

Praha /ROZHOVOR/ - Začátky televize u nás? To bylo spíš kutilství. V Měšťanské besedě bylo nejen studio, ale i truhlářská dílna. A také nájemníci, které to všechno rušilo. Dnes je všechno profesionální, ale horší je zajistit kvalitní obsah, tvrdí Petr Bednařík, vedoucí katedry mediálních studií Fakulty sociálních věd UK k 60. výročí televizního vysílání na našem území.

27.4.2013
SDÍLEJ:

CO DÁL? Mohl by být seriál třeba o Karlu IV., ale je to otázka odvahy, tvrdí Petr Bednařík. Foto: Deník/M. Divíšek

Přál byste si někdy při pohledu na obrazovku, aby se vrátila 50. nebo 60. léta?

Celkově to období bych nechtěl. Ale třeba televizní dramatická tvorba, přenosy z divadel či z koncertních síní, to dnes televize trochu šidí. Do roku 1989 se divadelní představení přímo nebo ze záznamu vysílala hodně. Máme v zemi spoustu divadel, nominací na ceny Thálie, a televize vysílala loni jen 12 premiérových záznamů.

Změnil se divák, který se najednou chtěl dívat na něco jiného, nebo se změnila sama televize?

Spíš to bylo v 90. letech rozhodnutí televize, která ještě před nástupem komerčních stanic řešila, co divákům nabídne. Dneska je nepředstavitelné, že 1. ledna se vždycky vysílala Prodaná nevěsta a měla dva a půl milionu diváků.

Co by musela vysílat dnes, aby se na to dívaly takové masy lidí?

Když tam televize pustí nějaký český film, který měl loni vysokou návštěvnost v kinech, tak ta čísla sledovanosti možná dá.

Nejen v sobotu večer televize často opakuje staré silvestrovské estrády, sahá pro ohrané scénky do archivů. Podobně se chová stanice Telka.

V 70. a 80. letech bylo v televizi hodně hudby, protože ředitel Jan Zelenka byl jejím fanouškem  - nejen pop a dechovka, ale i jazz či vážná hudba. Divák to vyhledával. Problém je, že dnes televize nenabízí divákovi trochu víc a podceňuje ho. Šlo by to dělat jinak. Česká televize má velmi bohatý archiv dramatického vysílání. V něm nejsou jen věci poplatné době, ale i řada kvalitních inscenací. Televize by si třeba mohla říct, že v úterý večer od osmi tam něco takového vytáhne, jenže místo toho tam jde poněkolikáté Miroslav Donutil a jeho ne příliš dobře napsané povídky. Tedy styl „dáme něco, kde se dá čekat, že divák bude spokojený, nenáročnou zábavu".

Vypovídá to i něco o společnosti? Nezačali se lidé, otrávení politikou a nedostatkem práce, zase vracet do starých časů a k takovému tomu „televiznímu chalupaření"?

Recyklace je velká. Třeba seriál 30 případů majora Zemana měl teď na TV Barrandov skoro půl milionu diváků a je to pro stanici nejsledovanější pořad týdne. Diváci si připomenou herce, dětství a zavzpomínají. Ale spíš je otázkou, co nového nabízejí ostatní stanice. Když divák nenajde nic lákavého, tak vydrží u věci, kterou zná a neurazí ho. Totéž se scénkami staré televizní zábavy  - lidé už ty vtipy znají, ale stejně se dívají.

Takže tvůrčí krize  - nikdo nedokáže vytvořit něco nového?

Televizní zábava je ze všech oblastí natáčení v největší krizi. To je hodně smutná záležitost. Přitom i na zábavu se kupují licence zahraničních pořadů a ani ty úplně povedené nejsou. Dřív zábavné pořady vznikaly několik měsíců - čtvrt roku se psal, připravoval, měsíc se zkoušelo. Dnes žádná televize nebude hercům platit měsíc zkoušení scénky. Zábava se překlopila do podoby támhle sedí Šíp, támhle Kraus, támhle Polívka. Přijdou hosté, povykládají si. Ale kdyby to měl někdo za 20 let sestříhat v pořad televizní zábavy, tak tam nebude co dát.

Jaroslav Dietl říkal, že když se na seriál dívá méně než osm milionů diváků, je to totální krach. Na Nemocnici na kraji města se dívalo devět milionů lidí. Dnes je úspěchem jakéhokoli seriálu sledovanost dva miliony diváků…

Ty časy už se nevrátí. Taky programy byly jen dva, navíc jsme byli federací. Dnes má nejsledovanější Ordinace v průměru 1,8 milionu diváků. Je dobře, že se ČT pustila třeba do Nevinných lží nebo Nova do Soukromých pastí. Aspoň se snaží natočit něco, co se také týká současnosti  - ztráta práce, umělé oplodnění. Rekordní nezaměstnanost v zemi, to by přece pro scénáristy mělo být ideální téma!

Jak by to natočil pan Dietl?

On by si s tím poradil. Našel by si třeba nějakou firmu, která se dostala do krize… Problém by měl s nekonečnými seriály. On to měl vymyšlené, jak to má probíhat a jak skončit (předem si stanovil i počet dílů  - pozn. red.). Kdyby mu řekli: „Budete scénáristou Ordinace a je otázka, jaké tam budete mít za půl roku postavy, zkrátka pište, pište." To nevím, jak by sis s tím poradil. Dnes je seriál anonymní záležitost. Dřív lidé věděli, že tohle je od Dudka, Filipa, Dietla. Poznávali je na ulici. Dnes jsou tam týmy scénáristů, osmi režisérů, co se střídají, a nebere se to jako autorská věc, ale jako jednorázové zboží. Kdo se dnes dívá na reprízy Ulice od začátku?

Seriály typu Žena za pultem nebo Synové a dcery Jakuba skláře obsahují i řadu zkreslení skutečných nebo i historických událostí, například ohledně vztahů s Němci. Nepodepisuje se to na našem chování a vnímání doby dodnes?

To je stálá diskuse. Já bych se toho zas tak nebál. Pro mladší generaci tyto seriály zajímavé nejsou. Lidé si uvědomují, že to bylo natáčené ve své době, v podmínkách, aby se to mohlo vysílat, že to byla upravená realita. Divák už tehdy věděl třeba u Ženy za pultem, že jeho samoobsluha vypadá jinak než ta televizní. A že ty banány a mandarinky tam nejsou.

Je v současných seriálech naše doba vykreslena také pokřiveně?

Ordinace v růžové zahradě taky nerozebírá problémy se zdravotnickými poplatky, podmínky zdravotních sester, ani vyhlášku ministra Hegera. Nemocnice je hezká, doktoři bezvadní. Kdyby se na to někdo za 20 let díval, taky to nemůže brát, že to je obraz toho, jak vypadalo zdravotnictví.

Velké zahraniční televize točí velké projekty Tudorovci, Sherlock, Hra o trůny. Nezasloužili by si Češi též něco podobného?

Česká televize ohlásila, že bude seriál o první republice. Mám obavy, aby to opravdu byla první republika tak, jak byla. Bude to dělat stejný štáb jako Vyprávěj. Bojím se, jestli budou chtít naslouchat odborným poradcům, což u Vyprávěj v posledních řadách nebylo. Mohl by být seriál třeba o Karlu IV., ale je to otázka odvahy a peněz.

Hořící keř (o Janu Palachovi) nakonec místo ČT točila stanice HBO a mělo to úspěch.

V ČT prý nikdo neměl zájem. Teď vyhlašuje, že vytvořila filmové centrum a bude se scénáristy lépe komunikovat. V minulosti někteří mladí scénáristé nepatřili do zaběhaných struktur, měli smůlu s projekty a začali je nabízet jinam. Za ředitele Janečka tendence k odvaze moc nebyla.

Další téma zpravodajství. Nedávno trefně v jedné scénce zaznělo, že zprávy jsou složeny ze seniora v nesnázích, extrémního počasí, situace českých vlekařů. Nova i ČT mají dnes skoro hodinové zprávy. Stojí za to?

Preferoval bych zpátky půlhodinu. Obzvlášť na Nově někdy ty živé vstupy, kdy reportér stojí někde ve tmě, působí až úsměvně. Vlastně se to jen natahuje.

Neotupuje to naše kritické myšlení a nějaký větší mezinárodní rozhled?

Pro komerční televizi není zahraniční zpravodajství tak podstatné, klade větší důraz na domácí dění. Když teď udělali potravinového inspektora, pro diváka je to ten každodenní život, protože on taky chodí do supermarketu a vidí tam taky ty shnilé jahody. Česká televize  - tam je otázkou, jaký smysl mají všechny ty dotykové tabule.

Které období bylo informačně nejlepší?

Zajímavá byla 90. léta. Přišli noví lidé do zpravodajství, byl tu zájem o informace z politiky. Dnes si diváci říkají „zase se tam dohadujou" a už je to tolik nezajímá.

A nástup Novy?

Najednou se začalo ukazovat, jak je to tady s tím divákem. Optimisticky se na začátku 90. let bralo, že divák chce veřejnoprávní zpravodajství, Nova pak se svými nehodami vylétla do vysokých čísel a tam dlouho zůstala. Doba vystřízlivění z iluzí, co člověk chce. Že všichni budou číst samizdatovou a exilovou literaturu? Pak to leželo v levných knihách. Obavy, že komerční televize bude mít problém uživit se, se nepotvrdily. Lidé nakonec překousli i reklamy vkládané do filmů.

V čem je a byla ČT světová?

Dětská tvorba televizní a filmová byla až do konce 80. let na vysoké úrovni, vyhrávali jsme festivaly, prodávali jsme filmy do světa. V 70. a 80. letech se točily koprodukční seriály pro děti se západními Němci  - Pan Tau, Arabela, Létající Čestmír, Návštěvníci, a když padlo rozdělení Východ Západ a koprodukce mohly vznikat bez politického ovlivnění, tak to paradoxně najednou skončilo.V mezinárodní tvorbě pro děti jsme pozici hodně ztratili, což je škoda.

Jak postaví ČT novou stanici pro děti?

Když nakombinuje nákupy a vlastní tvorbu, tak to dá dohromady. Bylo by smysluplnější, kdyby stanice podpořila natáčení nových pořadů pro děti. Měli jsme tradici televizních inscenací ze života a s problémy současných dětí. To také zmizelo po roce 1989. Teď se to scvrklo na styl „natočíme několik televizních pohádek na Vánoce". Je to sice dobré, ale pro děti se dá točit i jiným způsobem. Na festivalech pro děti výrazně vyhrávají filmy ze Skandinávie. Tam hodně točí problémy ze současnosti, mají silnou prorodinnou politiku. Upřímně mám pocit, že plno našich nových pohádek mohlo zůstat jen ve scénáři.

Ty silné stránky?

Sportovní vysílání umíme od 50. let dělat na hodně vysoké úrovni.

Kolik ČT může utáhnout kanálů, bude jich mít vlastně šest?

Už bych to pak nikam dál neposouval.

Věštění na konec. Přežije televize další desítky let, nebo bude existovat jen jakýsi „pytel pořadů", ze kterého si budeme vybírat, co chceme?

Myslím, že přežije. V historii tu byly pesimistické vize kolem filmu, když se ve velkém v 50. letech začala rozvíjet televize v USA. Kina existují, filmová studia taky. Trochu to souvisí s věkem sednout si někde v osmnácti s notebookem a pustit si pořad z internetu, tak to jde. Ve vyšším věku televize působí i jako kulisa rodinného života. Význam si zachová, i když mladé bude muset oslovovat i jinak.

Kdo je… PhDr. Petr Bednařík, Ph. D.

Narodil se 14. března 1973 v Hradci Králové.

Je vedoucím katedry mediálních studií Institutu komunikačních studií a žurnalistiky FSV UK.

Zaměřuje se na dějiny médií ve 20. století. Věnuje se výzkumu československých a českých seriálů od roku 1959 do současnosti. Pracuje také v Ústavu pro soudobé dějiny AV ČR.

TOMÁŠ PROCHÁZKA,  KATEŘINA CIBOROVÁ

Autor: Redakce

27.4.2013 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

„Cítíme velkou křivdu," říkají manželé, kteří měli naftu ve své studni

Zdounky – Společně se svou manželkou cítí velkou křivdu a bezmoc poté, co před více než 14 dny zjistili, že jejich do té doby průzračná a kvalitní pitná voda ve studni je kontaminována starou směsí topných olejů. Znehodnocenou vodu nic netušíce několik dní pili.

AKTUALIZUJEME

První česká medaile. Koukalová dojela třetí ve sprintu v Östersundu!

Östersund (Švédsko) - Biatlonistka Gabriela Koukalová dojela třetí ve sprintu v Östersundu a poprvé v nové sezoně Světového poháru vystoupila na stupně vítězů. Královna minulé zimy dnes přesně střílela a prohrála jen s vítězkou Marií Dorinovou-Habertovoui z Francie a druhou Finkou Kaisou Mäkäräinenovou.

Rath opět zamíří do soudní síně, tentokrát žaluje státního zástupce

Praha - Bývalý středočeský hejtman David Rath znovu míří do soudní síně, tentokrát v roli žalujícího. Jeho žalobu na státního zástupce Petra Jiráta, který dozoruje Rathovu korupční kauzu, začne soud veřejně projednávat v únoru. Redakce to zjistila z justiční databáze Infosoud. Rathovi vadí některé výroky, které o něm Jirát řekl v rozhovoru pro média.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2016, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies