VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Hřebejkovy Líbánky doplatily na scénář

Praha /RECENZE/ - Režie i nálada svatebního dramatu se povedla, horší je to s příběhem. Aňa Geislerová je ovšem brilantní… Rozporuplný pocit. Ten člověka jímá nad novým filmem Jana Hřebejka Líbánky, který měl ve středu pražskou premiéru a dnes vstupuje do kin. Tvůrčí tandem (scenárista Petr Jarchovský a Jan Hřebejk) jím završuje volnou trilogii o vině a trestu a o tom, jak lze různými úhly pohledu vnímat tutéž věc.

22.8.2013
SDÍLEJ:

LÍBÄNKY. Aňa Geislerová a Stanislav Majer předvádějí jako Tereza a Radim v Hřebejkově filmu mimořádně vyrovnané výkony. Foto: Falcon

Dlužno říct, že po režijní stránce a až na výjimky i ve vyrovnanosti hereckých výkonů jsou na tom Líbánky lépe nežli Kawasakiho růže a Nevinnost. Zrazuje je ale scénář, který potenciální sílu filmu sráží na kolena.

Atmosféra vzrůstajícího neklidu

Až téměř do poloviny se chce volat: konečně dobrý příběh! Než se utopí v balastu slov a těžko uvěřitelné konstrukci. Příběh začíná slibně – po svatebním obřadě v kostele odjíždějí novomanželé Radim a Tereza se svatebčany na venkovské sídlo na samotě, kam se vloudí i neznámý mladík Jan, kterého před tím potkal Radim v místní optice. Dětem a některým hostům je sympatický, Terezu ale jeho pronikavý pohled i záhadné  narážky na minulost zneklidňují. Radim se rozhodne jej z rodinného kruhu vykázat, nezvaný vetřelec se ale jen tak nedá. To, co tají, vnáší do společnosti stále větší úzkost a obavy. Právě tato – mimochodem skvěle zrežírovaná a natočená – atmosféra vzrůstajícího neklidu činí z filmu zkraje působivou podívanou. Jakmile se ale rafinovaně budované napětí a jemná psychologie vztahů překlopí do srdceryvné sebereflexe záhadného hosta, spjaté se společnými studentskými léty s Tereziným mužem, a jiskřivé tajemství dávkované jen v náznacích definitivně pohltí vodopád vysvětlujících slov, je konec diváckého vzrušení. Doslovné finále, jež v obrazu ukáže, co a jak se přesně přihodilo, ho už jen smutně stvrdí.

Jarchovského dialogy kolísají

Jarchovského dialogy kolísají. Výborná je noční sesterská debata o manželství i roztomilý kontrast mezi tolerancí v Terezině čerstvém vztahu a hořkostí z partnerského stereotypu její sestry („Jak je možný, že se člověk v tom druhým tak strašlivě zmejlí?"). Při úletech s tím nejstrašnějším scenáristickým klišé, jaké člověka napadne - „život je jen náhoda" nebo „naše polibky chutnaly vždy slaně" - ovšem člověku vstávají vlasy na hlavě… Co se mu rovněž nedaří, je přesvědčivý psychologický vývoj zápletky kolem Janovy minulosti a její konstrukce s šikanou přitažená za vlasy (mj. líčení á la Nastasja Kinski). Proč po zvládnuté jemné psychologické hře s divákovou zvědavostí náhle ten křečovitý a nedobře napsaný pokus o drama za každou cenu? Jen několik letmých pohledů do strhující Vinterbergovy Rodinné oslavy ve finále by mu mohla napovědět, že takhle se rodinná dramata vskutku nepíší.

Brilantní je už tradičně Aňa Geislerová

Příjemný je Hřebejkův úkrok jinam a proměna filmové řeči (včetně dlouhých záběrů a nového typu střihu, k němuž si režisér tentokrát přizval Aloise Fišárka). Snaha inspirovat se u některých skandinávských filmařů, mj. u Bergmana, je osvěžující. Byť ne vždy účelná. Monolog Jiřího Černého v roli Jana v dlouhém záběru, v němž vysvětluje Tereze důvod své přítomnosti i dramatický osud někdejšího přítele, je těžko stravitelný. Už proto, že Černého projev na rozdíl od Stanislava Majera jako Radima (oba tyto divadelní herce jsme viděli už v předchozím Hřebejkově filmu Odpad, město, smrt) tu působí až příliš často divadelně a s kamerou si moc nerozumí. Brilantní je už tradičně Aňa Geislerová, skrze jejíž postavu Terezy a emoce vlastně celý příběh vnímáme. Výborná je i Kristýna Nováková-Fuitová, kterou Hřebejk obsadil v Pelíškách a jež tu hraje její sestru.

Výborná režie a kamera, scénář horší

Jinými slovy – za režijní invenci si Hřebejk zaslouží pochvalu. Stejně jako práce Martina Štrby s kamerou, jejíž záběry krajiny (třeba nádherná dlouhá alej) i detailů z bíle laděné hostiny nebo hra se světlem, ostrostí barev či tvářemi herců výrazně pomáhá filmové náladě. Nepominutelnou složkou je i hudba Aleše Březiny, souznívající s příběhem a proměnami nálad. Svého scenáristu by však měl režisér vytahat za uši. A možná i - při vší úctě k jiným předchozím Jarchovského scénářům - do budoucna zvážit spolupráci s jinými autory.

Autor: Jana Podskalská

22.8.2013 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:
První ministryně Skotska (premiérka) Nicola Sturgeonová chce bránit místo, které má Skotsko v Evropské unii, a bude usilovat o to, aby Skotové mohli mít po odchodu Británie z unie i nadále přístup k evropskému jednotnému trhu.
AKTUALIZOVÁNO
3

Skotský parlament souhlasí s novým referendem o nezávislosti

Donald Trump
AKTUALIZOVÁNO
4

Trump podepsal dekret, kterým končí Obamovy ekologické regulace

Brečet nebudu, říká sprejer, který poničil hradby

Na místo činu se o víkendu vrátili sprejeři, kteří ve čtvrtek 16. března pomalovali historické hradby a další místa v Klatovech, a způsobili tak škodu za zhruba 45 tisíc korun. Odstraňovali nápisy, které nastříkali. Lítost by u nich ale člověk hledal jen stěží.

Vinni! Policisté, co zasahovali proti útočnici ze Smíchova, vyslechli trest

Obvodní soud pro Prahu 1 uznal ve čtvrtek vinnými dva policisty, kteří zasahovali proti Michelle Sudků poté, co chtěla zabíjet v kavárně na pražském Újezdě. Potrestal je trestním příkazem. Informaci České televize v úterý potvrdila mluvčí Obvodního soudu pro Prahu 1. Konkrétní druh ani výši trestu soud nezveřejní, dokud nebude výsledek sdělen účastníkům řízení. Oba policisté mohou proti rozhodnutí podat odpor, v tom případě by soudkyně musela nařídit hlavní líčení.

Se zpěvačkou Špinarovou se příznivci rozloučí 1. dubna v Ostravě

Se zpěvačkou Věrou Špinarovou, která náhle zemřela v neděli ve věku 65 let, se její příznivci mohou rozloučit dopoledne 1. dubna v Ostravě. Smuteční síň krematoria ve Slezské Ostravě jim bude zpřístupněna od 09:00 do 12:00. Odpoledne se poslední rozloučení uskuteční pouze v kruhu rodiny a přátel. ČTK o tom dnes informoval Adam Pavlík, syn Věry Špinarové a vedoucí její doprovodné kapely.

Divoká prasata terorizují lázně i města

Nejsou to hony za dobrodružstvím, ale na vztek. Odstřel divokých prasat, která v nájezdech terorizují parky v Karlových Varech a dalších městech, ale nepohrdnou ani zahradami soukromníků, nyní zaměstnává myslivce i pracovníky Správy lázeňských parků. Ačkoliv na čekanou vyrážejí prakticky každou noc, od začátku letošního roku se jim podařilo ulovit jeden kus.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies