VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Hřebejkovy Líbánky doplatily na scénář

Praha /RECENZE/ - Režie i nálada svatebního dramatu se povedla, horší je to s příběhem. Aňa Geislerová je ovšem brilantní… Rozporuplný pocit. Ten člověka jímá nad novým filmem Jana Hřebejka Líbánky, který měl ve středu pražskou premiéru a dnes vstupuje do kin. Tvůrčí tandem (scenárista Petr Jarchovský a Jan Hřebejk) jím završuje volnou trilogii o vině a trestu a o tom, jak lze různými úhly pohledu vnímat tutéž věc.

22.8.2013
SDÍLEJ:

LÍBÄNKY. Aňa Geislerová a Stanislav Majer předvádějí jako Tereza a Radim v Hřebejkově filmu mimořádně vyrovnané výkony. Foto: Falcon

Dlužno říct, že po režijní stránce a až na výjimky i ve vyrovnanosti hereckých výkonů jsou na tom Líbánky lépe nežli Kawasakiho růže a Nevinnost. Zrazuje je ale scénář, který potenciální sílu filmu sráží na kolena.

Atmosféra vzrůstajícího neklidu

Až téměř do poloviny se chce volat: konečně dobrý příběh! Než se utopí v balastu slov a těžko uvěřitelné konstrukci. Příběh začíná slibně – po svatebním obřadě v kostele odjíždějí novomanželé Radim a Tereza se svatebčany na venkovské sídlo na samotě, kam se vloudí i neznámý mladík Jan, kterého před tím potkal Radim v místní optice. Dětem a některým hostům je sympatický, Terezu ale jeho pronikavý pohled i záhadné  narážky na minulost zneklidňují. Radim se rozhodne jej z rodinného kruhu vykázat, nezvaný vetřelec se ale jen tak nedá. To, co tají, vnáší do společnosti stále větší úzkost a obavy. Právě tato – mimochodem skvěle zrežírovaná a natočená – atmosféra vzrůstajícího neklidu činí z filmu zkraje působivou podívanou. Jakmile se ale rafinovaně budované napětí a jemná psychologie vztahů překlopí do srdceryvné sebereflexe záhadného hosta, spjaté se společnými studentskými léty s Tereziným mužem, a jiskřivé tajemství dávkované jen v náznacích definitivně pohltí vodopád vysvětlujících slov, je konec diváckého vzrušení. Doslovné finále, jež v obrazu ukáže, co a jak se přesně přihodilo, ho už jen smutně stvrdí.

Jarchovského dialogy kolísají

Jarchovského dialogy kolísají. Výborná je noční sesterská debata o manželství i roztomilý kontrast mezi tolerancí v Terezině čerstvém vztahu a hořkostí z partnerského stereotypu její sestry („Jak je možný, že se člověk v tom druhým tak strašlivě zmejlí?"). Při úletech s tím nejstrašnějším scenáristickým klišé, jaké člověka napadne - „život je jen náhoda" nebo „naše polibky chutnaly vždy slaně" - ovšem člověku vstávají vlasy na hlavě… Co se mu rovněž nedaří, je přesvědčivý psychologický vývoj zápletky kolem Janovy minulosti a její konstrukce s šikanou přitažená za vlasy (mj. líčení á la Nastasja Kinski). Proč po zvládnuté jemné psychologické hře s divákovou zvědavostí náhle ten křečovitý a nedobře napsaný pokus o drama za každou cenu? Jen několik letmých pohledů do strhující Vinterbergovy Rodinné oslavy ve finále by mu mohla napovědět, že takhle se rodinná dramata vskutku nepíší.

Brilantní je už tradičně Aňa Geislerová

Příjemný je Hřebejkův úkrok jinam a proměna filmové řeči (včetně dlouhých záběrů a nového typu střihu, k němuž si režisér tentokrát přizval Aloise Fišárka). Snaha inspirovat se u některých skandinávských filmařů, mj. u Bergmana, je osvěžující. Byť ne vždy účelná. Monolog Jiřího Černého v roli Jana v dlouhém záběru, v němž vysvětluje Tereze důvod své přítomnosti i dramatický osud někdejšího přítele, je těžko stravitelný. Už proto, že Černého projev na rozdíl od Stanislava Majera jako Radima (oba tyto divadelní herce jsme viděli už v předchozím Hřebejkově filmu Odpad, město, smrt) tu působí až příliš často divadelně a s kamerou si moc nerozumí. Brilantní je už tradičně Aňa Geislerová, skrze jejíž postavu Terezy a emoce vlastně celý příběh vnímáme. Výborná je i Kristýna Nováková-Fuitová, kterou Hřebejk obsadil v Pelíškách a jež tu hraje její sestru.

Výborná režie a kamera, scénář horší

Jinými slovy – za režijní invenci si Hřebejk zaslouží pochvalu. Stejně jako práce Martina Štrby s kamerou, jejíž záběry krajiny (třeba nádherná dlouhá alej) i detailů z bíle laděné hostiny nebo hra se světlem, ostrostí barev či tvářemi herců výrazně pomáhá filmové náladě. Nepominutelnou složkou je i hudba Aleše Březiny, souznívající s příběhem a proměnami nálad. Svého scenáristu by však měl režisér vytahat za uši. A možná i - při vší úctě k jiným předchozím Jarchovského scénářům - do budoucna zvážit spolupráci s jinými autory.

Autor: Jana Podskalská

22.8.2013 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:
Lubomír Zaorálek
6 15

Sobotka: Kandidátem ČSSD na Hrad by mohli být Zaorálek nebo Štěch

Kajínek po propuštění z vězení vyvolává mezi lidmi různé reakce. Jedni jej odsuzují, druzí jej považují za celebritu. Když ve čtvrtek odpoledne s přítelkyní nakupoval v brněnském univerzitním kampusu, lidé se s nim fotili a chtěli autogramy.
AKTUALIZOVÁNO
21 12

Lidé jsou skvělí. Přejí mi a věří, že jsem nevinný, řekl omilostněný Kajínek

Ruské velvyslanectví: Růžový tank pošpiňuje vzpomínku. Podpořilo přemalování

Členy vojenského klubu, kteří se o víkendu pokusili vrátit růžovému tanku IS-2 před červeným kostelem v Brně původní zelenou barvu, ve čtvrtek podpořilo velvyslanectví Ruské federace v České republice. Jeho zástupci se ohradili proti tvrzení Davida Černého, který tank přetřel na růžovo, že se jedná o symbol okupace z roku 1968.

Erdogan v bruselských kleštích. Jednal s Merkelovou i Macronem

Turecký prezident Recep Tayyip Erdogan se musel v Bruselu na summitu NATO podívat přímo do očí těm, které v uplynulých měsících na dálku urážel. Setkal se s francouzským prezidentem Emmanuelem Macronem a německou kancléřkou Angelou Merkelovou. I když s pohledem do očí má v případě Angley Merkelové prezident Turecka problémy. Při jednáních v únoru v Ankaře se turecký prezidnet očnímu kontaktu s kancléřkou v maximální možné míře vyhýbal.

Zase můžete cestovat. Soud pozastavil Trumpův protiimigrační dekret

Když na začátku svého vládnutí v Bílém domě omezil prezident Donald Trump vstup do země občanům zemí, kde převládá muslimské obyvatelstvo, postavili se proti jeho rozhodnutí nejen obyvatelé USA na protestních akcích. Své slovo řekl k naplnění Trumpových předvolebních slibů i soud.

AKTUALIZUJEME / AKTUALIZOVÁNO

V Bruselu bez rukaviček. Problémem bude Turecko, rozpočet, teror a možná i Rusko

Podle článku 5 zakládací listiny Severoatlantické aliance je útok na jednoho člena NATO útokem na celou alianci. To platilo bez výhrady v době studené války. Bude to platit i v éře nového amerického prezidenta Donalda Trumpa?

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies