VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Hřebejkovy Líbánky doplatily na scénář

Praha /RECENZE/ - Režie i nálada svatebního dramatu se povedla, horší je to s příběhem. Aňa Geislerová je ovšem brilantní… Rozporuplný pocit. Ten člověka jímá nad novým filmem Jana Hřebejka Líbánky, který měl ve středu pražskou premiéru a dnes vstupuje do kin. Tvůrčí tandem (scenárista Petr Jarchovský a Jan Hřebejk) jím završuje volnou trilogii o vině a trestu a o tom, jak lze různými úhly pohledu vnímat tutéž věc.

22.8.2013
SDÍLEJ:

LÍBÄNKY. Aňa Geislerová a Stanislav Majer předvádějí jako Tereza a Radim v Hřebejkově filmu mimořádně vyrovnané výkony. Foto: Falcon

Dlužno říct, že po režijní stránce a až na výjimky i ve vyrovnanosti hereckých výkonů jsou na tom Líbánky lépe nežli Kawasakiho růže a Nevinnost. Zrazuje je ale scénář, který potenciální sílu filmu sráží na kolena.

Atmosféra vzrůstajícího neklidu

Až téměř do poloviny se chce volat: konečně dobrý příběh! Než se utopí v balastu slov a těžko uvěřitelné konstrukci. Příběh začíná slibně – po svatebním obřadě v kostele odjíždějí novomanželé Radim a Tereza se svatebčany na venkovské sídlo na samotě, kam se vloudí i neznámý mladík Jan, kterého před tím potkal Radim v místní optice. Dětem a některým hostům je sympatický, Terezu ale jeho pronikavý pohled i záhadné  narážky na minulost zneklidňují. Radim se rozhodne jej z rodinného kruhu vykázat, nezvaný vetřelec se ale jen tak nedá. To, co tají, vnáší do společnosti stále větší úzkost a obavy. Právě tato – mimochodem skvěle zrežírovaná a natočená – atmosféra vzrůstajícího neklidu činí z filmu zkraje působivou podívanou. Jakmile se ale rafinovaně budované napětí a jemná psychologie vztahů překlopí do srdceryvné sebereflexe záhadného hosta, spjaté se společnými studentskými léty s Tereziným mužem, a jiskřivé tajemství dávkované jen v náznacích definitivně pohltí vodopád vysvětlujících slov, je konec diváckého vzrušení. Doslovné finále, jež v obrazu ukáže, co a jak se přesně přihodilo, ho už jen smutně stvrdí.

Jarchovského dialogy kolísají

Jarchovského dialogy kolísají. Výborná je noční sesterská debata o manželství i roztomilý kontrast mezi tolerancí v Terezině čerstvém vztahu a hořkostí z partnerského stereotypu její sestry („Jak je možný, že se člověk v tom druhým tak strašlivě zmejlí?"). Při úletech s tím nejstrašnějším scenáristickým klišé, jaké člověka napadne - „život je jen náhoda" nebo „naše polibky chutnaly vždy slaně" - ovšem člověku vstávají vlasy na hlavě… Co se mu rovněž nedaří, je přesvědčivý psychologický vývoj zápletky kolem Janovy minulosti a její konstrukce s šikanou přitažená za vlasy (mj. líčení á la Nastasja Kinski). Proč po zvládnuté jemné psychologické hře s divákovou zvědavostí náhle ten křečovitý a nedobře napsaný pokus o drama za každou cenu? Jen několik letmých pohledů do strhující Vinterbergovy Rodinné oslavy ve finále by mu mohla napovědět, že takhle se rodinná dramata vskutku nepíší.

Brilantní je už tradičně Aňa Geislerová

Příjemný je Hřebejkův úkrok jinam a proměna filmové řeči (včetně dlouhých záběrů a nového typu střihu, k němuž si režisér tentokrát přizval Aloise Fišárka). Snaha inspirovat se u některých skandinávských filmařů, mj. u Bergmana, je osvěžující. Byť ne vždy účelná. Monolog Jiřího Černého v roli Jana v dlouhém záběru, v němž vysvětluje Tereze důvod své přítomnosti i dramatický osud někdejšího přítele, je těžko stravitelný. Už proto, že Černého projev na rozdíl od Stanislava Majera jako Radima (oba tyto divadelní herce jsme viděli už v předchozím Hřebejkově filmu Odpad, město, smrt) tu působí až příliš často divadelně a s kamerou si moc nerozumí. Brilantní je už tradičně Aňa Geislerová, skrze jejíž postavu Terezy a emoce vlastně celý příběh vnímáme. Výborná je i Kristýna Nováková-Fuitová, kterou Hřebejk obsadil v Pelíškách a jež tu hraje její sestru.

Výborná režie a kamera, scénář horší

Jinými slovy – za režijní invenci si Hřebejk zaslouží pochvalu. Stejně jako práce Martina Štrby s kamerou, jejíž záběry krajiny (třeba nádherná dlouhá alej) i detailů z bíle laděné hostiny nebo hra se světlem, ostrostí barev či tvářemi herců výrazně pomáhá filmové náladě. Nepominutelnou složkou je i hudba Aleše Březiny, souznívající s příběhem a proměnami nálad. Svého scenáristu by však měl režisér vytahat za uši. A možná i - při vší úctě k jiným předchozím Jarchovského scénářům - do budoucna zvážit spolupráci s jinými autory.

Autor: Jana Podskalská

22.8.2013 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:
Čech odsouzený v Súdánu se vrátil do vlasti, přivezl ho Zaorálek
2 4

Zpátky doma. Čech Petr Jašek byl propuštěn ze súdánského vězení

Ilustrační foto.
AKTUALIZOVÁNO
5

Udílení filmových cen Oscar sledujeme on-line

Bouřlivák Johnny Cash přežil bitku s pštrosem i požár národního parku

/VIDEO, FOTOGALERIE/ - Přízvisko legenda si dnes vysloužil kdekdo. Ovšem Johnny Cash jí doopravdy byl. Napsal přes 1500 písní a v žebříčku Billboardu mu figuruje zhruba obdobný počet hitů jako Ro-lling Stones. Muž v černém vypil tisíce lahví alkoholu, vyzkoušel všechny drogy, zapálil národní park, napadl ho pštros a celý život ho strašila předčasná smrt jeho bratra. V neděli by oslavil 85. narozeniny.

Šéfové stran: ANO směřuje k vůdcovskému řízení

Hnutí ANO dnešní změnou stanov, která posiluje pravomoci předsedy, míří k vůdcovskému či autoritářskému řízení hnutí. Shodují se šéfové sněmovních stran. Podobné změny ve svých stranách vylučují, demokratické strany podle nich mají být postaveny na rozhodování kolektivních orgánů.

Věra Jourová: Na prezidenta by měl kandidovat Martin Stropnický

Na sněmu ANO sklidili velký potlesk zástupci hnutí v evropských strukturách, eurokomisařka Věra Jourová, místopředseda Evropského parlamentu Pavel Telička a europoslankyně Dita Charanzová. Vystupovali jako kompetentní zastánci českých zájmů v EU, kterou vnímají coby jediné možné řešení pro Česko. Deník hovořil se zakládající členkou ANO Věrou Jourovou, jež má v hnutí stále silnou pozici.

AKTUALIZOVÁNO

Krpálek patří mezi favority, na medaili v sobotu nedosáhnul

Judista Lukáš Krpálek při premiéře v nejvyšší váhové kategorii ukázal, že bude znovu patřit mezi hlavní favority. Olympijský vítěz sice nakonec skončil na Grand Prix v Düsseldorfu pátý bez medaile, ale v průběhu turnaje porazil světovou dvojku Daniela Nateu, Rumuna vážícího přes 170 kilogramů. Krpálek prohrál až poslední dva zápasy - v semifinále s mladým Japoncem Kokorou Kageurou a v boji o bronz s Kazachem Jeržanem Šynkejevem, přestože byl v obou aktivnější než soupeři.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies