VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Hřebejkovy Líbánky doplatily na scénář

Praha /RECENZE/ - Režie i nálada svatebního dramatu se povedla, horší je to s příběhem. Aňa Geislerová je ovšem brilantní… Rozporuplný pocit. Ten člověka jímá nad novým filmem Jana Hřebejka Líbánky, který měl ve středu pražskou premiéru a dnes vstupuje do kin. Tvůrčí tandem (scenárista Petr Jarchovský a Jan Hřebejk) jím završuje volnou trilogii o vině a trestu a o tom, jak lze různými úhly pohledu vnímat tutéž věc.

22.8.2013
SDÍLEJ:

LÍBÄNKY. Aňa Geislerová a Stanislav Majer předvádějí jako Tereza a Radim v Hřebejkově filmu mimořádně vyrovnané výkony. Foto: Falcon

Dlužno říct, že po režijní stránce a až na výjimky i ve vyrovnanosti hereckých výkonů jsou na tom Líbánky lépe nežli Kawasakiho růže a Nevinnost. Zrazuje je ale scénář, který potenciální sílu filmu sráží na kolena.

Atmosféra vzrůstajícího neklidu

Až téměř do poloviny se chce volat: konečně dobrý příběh! Než se utopí v balastu slov a těžko uvěřitelné konstrukci. Příběh začíná slibně – po svatebním obřadě v kostele odjíždějí novomanželé Radim a Tereza se svatebčany na venkovské sídlo na samotě, kam se vloudí i neznámý mladík Jan, kterého před tím potkal Radim v místní optice. Dětem a některým hostům je sympatický, Terezu ale jeho pronikavý pohled i záhadné  narážky na minulost zneklidňují. Radim se rozhodne jej z rodinného kruhu vykázat, nezvaný vetřelec se ale jen tak nedá. To, co tají, vnáší do společnosti stále větší úzkost a obavy. Právě tato – mimochodem skvěle zrežírovaná a natočená – atmosféra vzrůstajícího neklidu činí z filmu zkraje působivou podívanou. Jakmile se ale rafinovaně budované napětí a jemná psychologie vztahů překlopí do srdceryvné sebereflexe záhadného hosta, spjaté se společnými studentskými léty s Tereziným mužem, a jiskřivé tajemství dávkované jen v náznacích definitivně pohltí vodopád vysvětlujících slov, je konec diváckého vzrušení. Doslovné finále, jež v obrazu ukáže, co a jak se přesně přihodilo, ho už jen smutně stvrdí.

Jarchovského dialogy kolísají

Jarchovského dialogy kolísají. Výborná je noční sesterská debata o manželství i roztomilý kontrast mezi tolerancí v Terezině čerstvém vztahu a hořkostí z partnerského stereotypu její sestry („Jak je možný, že se člověk v tom druhým tak strašlivě zmejlí?"). Při úletech s tím nejstrašnějším scenáristickým klišé, jaké člověka napadne - „život je jen náhoda" nebo „naše polibky chutnaly vždy slaně" - ovšem člověku vstávají vlasy na hlavě… Co se mu rovněž nedaří, je přesvědčivý psychologický vývoj zápletky kolem Janovy minulosti a její konstrukce s šikanou přitažená za vlasy (mj. líčení á la Nastasja Kinski). Proč po zvládnuté jemné psychologické hře s divákovou zvědavostí náhle ten křečovitý a nedobře napsaný pokus o drama za každou cenu? Jen několik letmých pohledů do strhující Vinterbergovy Rodinné oslavy ve finále by mu mohla napovědět, že takhle se rodinná dramata vskutku nepíší.

Brilantní je už tradičně Aňa Geislerová

Příjemný je Hřebejkův úkrok jinam a proměna filmové řeči (včetně dlouhých záběrů a nového typu střihu, k němuž si režisér tentokrát přizval Aloise Fišárka). Snaha inspirovat se u některých skandinávských filmařů, mj. u Bergmana, je osvěžující. Byť ne vždy účelná. Monolog Jiřího Černého v roli Jana v dlouhém záběru, v němž vysvětluje Tereze důvod své přítomnosti i dramatický osud někdejšího přítele, je těžko stravitelný. Už proto, že Černého projev na rozdíl od Stanislava Majera jako Radima (oba tyto divadelní herce jsme viděli už v předchozím Hřebejkově filmu Odpad, město, smrt) tu působí až příliš často divadelně a s kamerou si moc nerozumí. Brilantní je už tradičně Aňa Geislerová, skrze jejíž postavu Terezy a emoce vlastně celý příběh vnímáme. Výborná je i Kristýna Nováková-Fuitová, kterou Hřebejk obsadil v Pelíškách a jež tu hraje její sestru.

Výborná režie a kamera, scénář horší

Jinými slovy – za režijní invenci si Hřebejk zaslouží pochvalu. Stejně jako práce Martina Štrby s kamerou, jejíž záběry krajiny (třeba nádherná dlouhá alej) i detailů z bíle laděné hostiny nebo hra se světlem, ostrostí barev či tvářemi herců výrazně pomáhá filmové náladě. Nepominutelnou složkou je i hudba Aleše Březiny, souznívající s příběhem a proměnami nálad. Svého scenáristu by však měl režisér vytahat za uši. A možná i - při vší úctě k jiným předchozím Jarchovského scénářům - do budoucna zvážit spolupráci s jinými autory.

Autor: Jana Podskalská

22.8.2013 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:
Kandidát na prezidenta Jiří Drahoš
17 7

Median: Drahoš by ve druhém kole prezidentské volby porazil Zemana

Afričtí uprchlíci na ostrově Lampedusa. Prostředky na jejich život si pro sebe inkasovala italská mafie.
1

Libyjští pašeráci lidí cpou do lodí rekordní počty uprchlíků

Krev v mobilech? Suroviny pro baterie se těží v drastických podmínkách

Věděli jste, odkud pochází suroviny pro mobily, notebooky, nebo televize? Přichází totiž nová doba železná. O kontrolu nad těžbou a obchodem s kovy, ze kterých se vyrábí plošné spoje do elektronických přístrojů, se vedou tvrdé boje, na jejímž počátku jsou zubožené děti v afrických dolech a na konci spokojení uživatelé se smartphony. Z celosvětového byznysu profituje Čína, zásoby ale nejsou nekonečné.

Zeman má dalšího soupeře. Pana Škodu Vratislava Kulhánka

Miloši Zemanovi přibývají silní soupeři. Vedle bývalého předsedy Akademie věd ČR Jiřího Drahoše je to Vratislav Kulhánek, bývalý šéf mladoboleslavské Škody Auto. Jako prezidentského kandidáta ho zítra představí Občanská demokratická aliance podnikatele Pavla Sehnala.

DOTYK.CZ

První světovou válku roznítil nedomrlý intelektuál, který dožil v Čechách

Jeho kulka rozpoutala válku, které podlehlo 40 milionů nešťastníků. Sarajevský atentátník Gavrilo Princip byl bystrý chlapec, v Srbsku dodnes obdivovaný – jmenují se po něm ulice a náměstí. Ovšem mučedníkem se nestal, v době atentátu byl totiž nezletilý a tudíž nemohl dostat oprátku. Princip dožil v Čechách, v terezínské pevnosti, kde jeho tělo rozežírala tuberkulóza a duši sžírala samota i zlé zprávy o válečném osudu jeho milované země.

Stížností na zubaře přibývá, lidem vadí špatná čeština a drahé služby

Jsme zahlceni stížnostmi od pacientů, hlásí Česká stomatologická komora. Každý měsíc jich prý dostanou několik. Stížnosti směřují hlavně na kolegy z cizích zemí. Důvody: zubaři nerozumí dobře česky, další lidem nutí příliš drahé výkony. U některých lékařů se navíc provalilo, že nemají specializaci, kterou uvádějí na vizitce. To by mělo skončit, slibují stomatologové.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies