VYBERTE SI REGION

Humor místo „srandy" za každou cenu: Co v detektivce nebylo

Praha /ROZHOVORY/ - Cyklus komedií o manželství a sexu v České televizi otvírá film o partnerských tajemstvích v režii Jaroslava Brabce. Komedii podle stejnojmenné divadelní hry Arthura Watkina natočil v hlavních rolích s Ivanou Chýlkovou a Miroslavem Donutilem právě režisér Jaroslav Brabec, který také odpověděl na pár otázek. Stejně jako Ivana Chýlková…

1.9.2013
SDÍLEJ:

MANŽELSKÉ HRY. První komedie Co v detektivce nebylo vznikla podle divadelního textu anglického autora Arthura Watkina a zahráli si v ní Miroslav Donutil a Ivana Chýlková (na snímku). Foto: Česká televize

Ondřej Bednář je muž, jehož životní rytmus má přesná pravidla (coby vzorný otec rodiny pečlivě ošetřuje golfový trávník v místním klubu), jeho žena Sylvie je impulzivní zmatkářka. Z minulosti obou postav, které se tuto neděli představí v úvodním filmu Co v detektivce nebylo z čtyřdílného cyklu České televize Komedie o manželství a sexu, se vynořují vražedné stíny. Ondřej by se o Sylvii jistě nerad dozvěděl, že řídila tak nešikovně, až najela na křižovatce do dětského kočárku. Sám přitom skrývá tajemství, které nesmí vědět vůbec nikdo.

Tvůrčí výzva

Komedii podle stejnojmenné divadelní hry Arthura Watkina natočil v hlavních rolích s Ivanou Chýlkovou a Miroslavem Donutilem režisér Jaroslav Brabec. „Její děj se odehrává v Anglii v 50. letech. Úpravou anglického textu jsem se snažil, abych nezničil jeho hodnotu, ale našel adekvátní formu původní poetiky a slovní ekvilibristiky v rovině současné české. Český jazyk takové schopnosti má," říká Brabec, podle něhož je natáčení filmově televizních komedií, které jsou adaptací divadelního textu, výzva. „Nelze používat osvědčené gagy, které v reakcích s diváky vnášejí do představení neopakovatelnou atmosféru. Film musí jasným tempem a hereckými výkony autentický kontakt s divákem překonat. Proto chci Ivaně Chýlkové i Mirku Donutilovi poděkovat, svých úloh se zhostili skvěle."

Nakolik podle Chýlkové záleží v konverzační komedii natočené podle divadelní hry na hereckých přihrávkách? Velmi. „Stačí, když se věta řekne intonačně jinak, rázem dostane jiný význam a vaše odpověď, pokud kolegu posloucháte, taky bude znít jinak. Od toho je dobré zkoušení, protože variant je mnoho a vy se během zkoušek dobíráte k tomu, o co jde, co je pro danou situaci nejvýhodnější," uvedla herečka. V dalších rolích se objeví Ondřej Brzobohatý, Marek Daniel, Martin Dejdar, Jan Vlasák či Jan Přeučil.

Humor je pošušňáníčko

Kromě filmu Co v detektivce nebylo mohou diváci pod hlavičkou cyklu Komedie o manželství a sexu zhlédnout každou následující neděli snímky Slečna Flintová, Hexenšus a Chvilková slabost. Vyjma Hexenšusu, který natočil Karel Smyczek, je jejich režisérem opět Jaroslav Brabec.

„Projektu televizních filmů, které jsou založené na osvědčených světových divadelních komediích, jsem se zúčastnil i proto, že mě přitahuje humor, který jednotlivé hry nabízejí. V době, kdy se téměř za každou cenu hledá atrakce a ‚sranda', zapomíná se, že mnohem větší zábava a ‚pošušňáníčko' je humor. V humoru je kromě zábavy i lidskost. Možná intelekt, který vyžaduje i jistou dávku účasti divákova soustředění. To mne baví," dodává režisér.

Režisér Jaroslav Brabec: Točit komediální scény je leckdy pěkná otrava a nuda!

Co Vás bavilo na režírování televizního filmu podle divadelní předlohy?

Adaptace divadelního textu do filmové podoby je výzva. Divadelní hra má své zákonitosti a tempo, film nebo jeho televizní verze samozřejmě rovněž. To je poměrně významně odlišné. Divadelní scénář sebelepší a osvědčené hry není jasně ideálním scénářem filmu, je dobrým základem. Nelze používat osvědčené gagy, které v reakcích s diváky vnáší do představení neopakovatelnou atmosféru a vibrace. Film musí jasným tempem a hereckými výkony autentický kontakt s divákem překonat. S tím souvisí i režijní práce na filmu. K dispozici jsou však výrazové prostředky, které divadlo neumožňuje zprostředkovat. Střih, velikost záběru apod. Naopak stylizace a náznak divadelního jeviště a prostředí a dopředu dohodnutá „hra" s divákem mohou oslabit švih filmové adaptace, protože se na film díváme zkrátka jinak, máme jiné nároky na herecký výkon, autenticitu a věrohodnost prostředí, srozumitelnost a logiku postupu denních dob. Divadlo je o dialozích a stylizaci. To, co je v divadle obecně promíjeno a je i součástí hodnoty představení, ve filmu nemusí vůbec fungovat.

Psal jste i scénář, proč jste si vybral právě divadelní hry Artura Watkyna a Donalda Churchilla? Připisoval jste dialogy, nebo je naopak spíš škrtal?

Projekt adaptací divadelních her do televizní filmové podoby je nesmírně zajímavý a výborný nápad. Jsem opravdu velmi rád, že jsem mohl několik filmů podle divadelních her realizovat a děkuji tak kreativnímuproducentovi Janu Šternovi, že mne oslovil. V přípravě na celý dosud realizovaný projekt her „O manželství a sexu" jsem od dramaturgie dostával poměrně značné množství textů, které jsme vzájemně četli a zvažovali vhodnost a možnosti jejich filmové interpretace. Je nutné uvést, že se pokaždé jednalo o texty, které byly již prověřeny divadelními inscenacemi, a to jasně úspěšnými, ve skvělých hereckých obsazeních. Což bylo i pro mne velmi pozitivní, protože jsem musel přečíst řadu textů, ke kterým bych se v tak blízké době patrně nedostal, a tak jsem se i vzdělával. Ale jak jsem se již zmínil, divadelní text není možné mechanicky převést do filmového scénáře. Jedním z podstatných aspektů byl ale i záměr záměny teritoria konání původní divadelní hry i času. Anglie se změnila na Čechy, šedesátá léta na současnost. Takže připisovat, škrtat, upravovat už jen z důvodů faktických byla nutnost. Dalším aspektem byla odlišnost dramaturgie divadelního textu i jazyka vůči filmovému. Ale obecně lze říct, že šlo o škrtání a přepisování.

Můžeme se těšit na bryskní slovní výměny a smeče, jimiž jsou anglické předlohy proslulé?

Doufám, že úpravami anglických textů nebyla zničena jejich hodnota, ale byla nalezena adekvátní forma jejich původní poetiky a slovní ekvilibristiky v rovině české. A český jazyk má, jak věřím, takové schopnosti. Ostatně, úpravy textu průběžně sledovalo několik skvělých a pečlivých dramaturgů. Ať to byl Jan Štern, autor celého projektu, nebo paní Helena Slavíková či Jan Maxa.

Čím je vám anglický humor blízký?

Humorem! To je asi taky ten podstatný důvod, proč jsem do celého tohoto projektu adaptací divadelních tak zamilovaný a vidím v něm velký smysl a potenciál. V době, kdy se téměř za každou cenu hledá atrakce a „sranda", zapomíná se, že mnohem větší zábava a „pošušňáníčko" je humor. V humoru je kromě zábavy i lidskost. Možná intelekt, který vyžaduje i jistou dávku účasti divákova soustředění. To mne baví.

Proč si myslíte, že se autoři komedií s takovým gustem strefují do manželství?

Znáte vhodnější téma?

Tragická situace se při natáčení dá opakovat, jak se ale točí komediální scény, které by během opakování mohly ztěžknout a ztratit jiskru?

Dobrá otázka… Točit komediální scény je leckdy pěkná otrava a nuda. Leccos se musí přesně načasovat, pohledem kamery nechat vidět, trpělivě nazkoušet, ale i risknout to a nechat svůj díl improvizaci. Co se týká jiskry, kterou by měl vidět především divák, to se často pozná až při prezentaci celé a tvůrci zapomenuté práci na filmu. Pokud nejde o jasně situační komedii, je velmi podstatný kontext předchozích scén, kde gag „doklapne". Opakování až do zblbnutí je častý způsob natáčení, takže už nikdo neví, kde je levá a kde levá… Pravá bývá zapomenutá. Ve střižně se často dloubají jiskřičky toho, co bylo na „place" záměrem. Často je to otázka rytmu střihu i nedopovězení načaté situace. To jsou právě ty odlišnosti od divadelního přístupu inscenování textu jedné stejné, ale nikoliv totožné divadelní hry. To, co je v divadle pointou, například i smích obecenstva, nemusí fungovat ve filmu. A s obecenstvem je to už vůbec potíž… Taky jsem zásadně nechtěl, aby někdo z herců, kteří byli do filmu obsazeni, měli nějaké předchozí zkušenosti s danou divadelní hrou. Chtěl jsem, aby jejich pohled na postavu ve filmu nepředcházela role v divadle ve stejné komedii.

Jak se při natáčení konverzaček uplatňuje herecká improvizace?

Základem jakékoliv filmové tvorby je dobrý a vhodný výběr hereckého obsazení. Ne každý a dobrý herec je také schopný improvizace. A k tomu ještě improvizace, která je adekvátní filmovému scénáři, nikoliv šaškování, které však může být naprosto ideální pro divadelní představení. Tam mohou pracovat momenty „neopakovatelného" gesta, „vyhození" z role a podobných, divadlu příslušejících výrazových prostředků i oné improvizace. Ale ani při natáčení jsem se nikdy improvizaci nebránil, je to další vrstva inspirace, prokázaní jedinečnosti individuality herce i to, co vás v době literární přípravy nenapadne. Jenže při způsobu několikanásobného opakování scény při natáčení je nutné i onu „improvizaci" zafixovat a opakovat tak, aby byl možný střih v následný záběr. Improvizace je úžasná věc, jen se musí ve značné míře podřizovat textu a její hodnota je spíš v gestech nebo aranžmá scény. U „konverzaček" je text zákon.

Vycházel jste při psaní scénáře i ze svých životních zkušeností?

Měl bych asi napsat, že ne, ale pochopitelně ano. Proto bude cyklus komedií o manželství a sexu sledovaný, v což dost věřím. Je tam množství situací, které, přestože jsou humorem, stávají se, staly se a stanou. Každý se tam nejde. A dokonce má šanci se sám sobě zasmát, to se běžně v životě nestává. Nebo může svému partnerovi oznámit, že jim by se nic podobně blbého stát nemohlo. Uvidíme.

Zasmějete se při natáčení komedií?

Ano. Doufám, že nás bude víc i později.

Na jaké filmové, televizní nebo divadelní komedii jste v poslední době byl a kde jste se pořádně nasmál?

Moc jsem se bavil na filmu Alice Nellis Revival. Leccos mi to připomínalo. Nebo při filmu Red 2. Což mi ale moc naštěstí nepřipomínalo.

Proč podle Vás diváci milují komedie?

Obecná touha člověka, zejména v dnešní době, se bavit. Odpočinout si a na chvíli zapomenout na průšvihy, kterými nás okolí zásobuje. Udělat dobrou, nepodbízivou a chytrou komedii, to je asi to nejtěžší. Myslím tím něco, co vyvolá úsměv, ne řehot. Lidskost komedií je vzácný dar, ten, kdo je umí vytvořit, musí být skvělý pozorovatel radostí života i jeho smutků. Bez obojího to nejde. A proto je dobrých komedií jako šafránu.

Dokážete si sám ze sebe utahovat?

Myslím, že jsem pro takové zkoumání ideální materiál. Ovšem ne pokaždé je to komedie, spíš „čurina".

Herečka Ivana Chýlková: Dělá mi dobře, když je zločinec chycenej a potrestanej

Záleží v konverzační komedii natočené podle divadelní hry na slovních přihrávkách hereckých partnerů?

To vždycky. Stačí, když se věta řekne intonačně jinak, rázem dostane jiný význam a vaše odpověď, pokud kolegu posloucháte, taky bude znít jinak. Od toho je dobré zkoušení, protože variant je mnoho a vy se během zkoušek dobíráte k tomu, o co jde, co je pro danou situaci nejvýhodnější.

Improvizovala jste při natáčení?

Spíš během zkoušení, pak už je to domluvená věc.

Na jaké filmové, televizní nebo divadelní komedii jste v poslední době byla a kde jste se pořádně nasmála?

Vždycky mě dostanou filmy s Ivou Janžurovou.

Byl na Vás režisér Jaroslav Brabec při natáčení hodně náročný?

S Jardou Brabcem jsem dělala poprvé a bavilo mě to s ním moc. Je to nadšenec a maximalista, což mi vyhovuje. Měla jsem pocit, že děláme na něčem, co máme rádi a co nás všechny těší. Že jsme se nesešli, jak se říká v televizi, tzv. na „pořadu", abychom si jenom vydělali.

Čím je Vám anglický humor blízký?

Jelikož jsem vyrůstala na předměstí Londýna, pořád si to v sobě nosím.

Co máte ráda na detektivkách?

Detektivky nečtu. A když je někde zahlídnu, tak mi dělá dobře, když je zločinec chycenej a potrestanej.

Autor: Gabriela Kováříková

1.9.2013 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

Kardinálové chtějí od papeže odpověď, Vatikán mluví o skandálu

Vatikán - Za velmi vážný skandál označil předseda jednoho z nejvyšších soudů římskokatolické církve otevřený dopis čtveřice kardinálů, kterým žádají papeže o vyjasnění jeho názoru na rozvedené. Kardinálové z Německa, Itálie a USA odpověď Františka na svůj původní dotaz nedostali, proto s ním vyšli nedávno na veřejnost.

Zadeha v Praze znovu zadržela policie

Praha/Brno - Policie dnes v Praze zadržela obžalovaného podnikatele Sharama Abdullaha Zadeha, celý den u něj prováděla domovní prohlídku, uvedl v tiskové zprávě Zadehův mediální konzultant Jan Jetmar. Večer ho podle něj převezla k výslechu do Brna. Zadeh je obžalován z daňových úniků, hlavní líčení se koná u brněnského krajského soudu.

V Norsku našli nápis Arbeit macht frei ukradený z Dachau

Bergen - Norská policie nejspíš objevila nechvalně proslulý nápis Arbeit macht frei (Práce osvobozuje) ukradený v roce 2014 z brány bývalého německého koncentračního tábora Dachau. S odvoláním na bavorskou policii o tom dnes informovala agentura AFP.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2016, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies