VYBERTE SI REGION

Igor Chmela: Překvapilo mě, s jakým napětím a tempem příběh spěje do temnoty

Praha /ROZHOVOR/ - Nedávno do kin vstoupil ambiciózní český thriller Vendeta. Jeho producentem je čerstvý držitel Českého lva za snímek Pouta Vratislav Šlajer, který k příběhu prozradil: „Děj Vendety se odehrává v krátkém časovém úseku a na relativně malém prostoru. Hlavní události se odehrají v úseku pouhých tří hodin. Příběh se točí kolem pomsty, která proti sobě postaví dva muže. Jejich rolí se ujali právě Ondřej Vetchý a Oldřich Kaiser. Do jejich střetu jsou vtaženi i dva policisté v podání Igora Chmely a Marka Taclíka." A právě Igor Chmela, který se proslavil rolí v seriálu Ordinace v růžové zahradě, ale ztvárnil také řadu postav v ceněných českých filmech jako Pravidla lži (r. Robert Sedláček, 2006), Karamazovi (r. Petr Zelenka, 2008), Děti noci (r. Michaela Pavlátová, 2008), El Paso (r. Zdeněk Tyc, 2009), Muži v říji (r. Robert Sedláček, 2009), Největší z Čechů (r. Robert Sedláček, 2010), Rodina je základ státu (r. Robert Sedláček, 2011) a momentálně dokončuje s režisérem Bohdanem Slámou film Čtyři slunce, nám poskytl rozhovor k filmu…

29.11.2011
SDÍLEJ:

Igor Chmela ve filmu VendetaFoto: BontonFilm

Koho ve Vendetě hrajete, co je to za policajta?
Hraju průzračnou, bezcharakterní svini, člověka, který postrádá jakoukoliv sociální empatii. V podstatě je to zločinec na druhé straně barikády, úplatný policajt, který si nechá zaplatit za to, aby nezletilé děti dovezl na popraviště.

Jak na vás zapůsobil scénář při prvním čtení?
Především si pamatuji, že postava, kterou jsem měl hrát, se jmenovala Chmela, takže ze všeho nejdřív jsem Mirka Ondruše poprosil, aby tu postavu přejmenoval a to navzdory tomu, že ve filmu její jméno nikdy nezazní. Přišlo mi podivný, že tu roli psal na tělo právě mně. Vyděsilo mě, co ve mně vlastně vidí.

Bavili jste se o tom?
Nakonec ani ne. Šlo mi jen o to, aby se v titulcích, jakkoliv už je dneska nikdo nečte, neobjevilo, že Chmelu hrál Igor Chmela. Jistou debatu jsme vedli jen o některých monolozích, které se mi zdály za hranicí hratelnosti. Přišlo mi, že už jsou za čárou a že to celé posouvají až někam k Tarantinovi, což nikdo z nás nechtěl. I Mirek usiloval o realistické kontury. Jinak scénář už byl hotový, tam nebyl důvod něco měnit.

A jak se vám zamlouval příběh jako takový?
Říkal jsem si, že je to fakt hustý. Překvapilo mě, s jakým napětím a tempem příběh spěje do temnoty. Jako čtenář nebo potenciální divák jsem čekal vždycky něco jiného, než se nakonec stalo.

Byly nějaké čtené zkoušky před začátkem natáčení?
S Mirkem Ondrušem jsem se sešel asi třikrát nebo čtyřikrát, potom jsme měli jednu společnou čtenou zkoušku všichni dohromady, kde jsem se mohli ke všemu vyjádřit, a pak jsme měl ještě jednu schůzku ohledně dialogů, které jsme měli společně s Ondřejem Vetchým. Ale dá se říct, že ty věci se moc neměnily, protože film je příliš komplikovaná záležitost, takže nápad, který jsem měl například já, se prudce dotýkal způsobu snímání, který nebyl v našich podmínkách realizovatelný, takže z toho sešlo. Spíš šlo jen o změnu textů, aby pro mě bylo přijatelné, že ta osoba, kterou hraji, se vyjadřuje tak, jak se vyjadřuje.

Co máte přesně na mysli?
Třeba to, že Mirek Ondruš je stejně jako já Ostravák a píše moravsky. Moravština zní hodně spisovně, ale v Praze spisovně nikdo nemluví, tady by se mu spíš vysmáli.

Nebál jste se přílišné brutality?
V tomhle směru jsem měl k Mirkovi důvěru, že to nebude úchylák, který by se chtěl brodit potoky krve. Co se týká brutality, kterou vykonává moje postava, tak mi bylo jasné, že to nějakým způsobem být ukázáno musí, že to nejde obejít, ale jinak Mirkovi věřím, že násilí bude dávkovat rozumně.
Ale když se na to podíváte z druhé strany, tak by nebylo rozumné ani to, kdyby se ve filmu všechno jen okecávalo.

Co bylo pro vás nejtěžší na tomhle filmu?
Mirek měl o mojí postavě naprosto jasnou představu a pro mě bylo hodně obtížné se do ní vejít. Nebyl jsem si jistý, jestli to, co po mně chce, vůbec dokážu zahrát. Snažil jsem se vyhovět jeho požadavkům, ale… Mirek měl třeba u mojí postavy představu nějakého tiku, s čímž jsem docela bojoval. Žádný tik mě nenapadnul, respektive ty, co mě napadly, se mi zdály, že už jsem je viděl někde jinde. Navíc mi přišlo, že v tom filmu se dějí věci natolik surové, že nic dalšího prostě není třeba. A pak byl pro mě hodně těžký první natáčecí den, kdy jsem měl vejít do lesa, imaginárně zamířit na srnu, kterou vidím, a imaginárně ji zastřelit. Jenže byla taková strašná kosa, že si vůbec nejsem jistý, jestli ten záběr bude nakonec použitelný, jak moc se mi tou zimou třásla ruka.

Jak probíhala komunikace s vaším policejním parťákem Markem Taclíkem?
Ta byla výborná. (smích)

Copak?
Ále, jen taková legrační historka. Ale jo, já to na něj řeknu. Polední pauza, seděli jsme v cateringu, jedli jsme, Marek si dal nějaká žebírka, já měl něco jiného a říkám mu: „Ty rád obíráš, co?“. A on: „Jo, já to miluju!“ Mimochodem, to je docela legrační, že dva takoví zabijáci se baví u oběda zrovna o něčem takovém, ne? A Marek, jak tak rád a s chutí obíral maso z těch kostí, tak si ulomil kus zubu, že jsme další scény museli točit tak, aby mu nebylo vidět do pusy, což jednak nebylo úplně lehké a jednak se u toho nešlo nesmát.

To už opravdu zavání Tarantinem.
Naštěstí už to bylo na konci natáčení, takže si hned potom zajel k nějakému dentistovi, aby mu ten zub přilepil zpátky respektive, aby mu udělal nový, protože ačkoliv jsme všichni poctivě v lese hledali půl centimetru čtverečního něčeho, tak jsme v té trávě samozřejmě nic nenašli.

Jak se točí s teenagery, kteří většinou jako herci moc zkušení nejsou?
Tak já už mám zkušenost od Roberta Sedláčka z filmu Rodina je základ státu, tam jsem dva měsíce točil se dvouma teenagerama. Tady jsem s nimi tolik společných scén zase neměl. Přivlekl jsem je, svázal, párkrát si kopnul a bylo hotovo. (smích) Ale musím říct, že stateční byli, to jo. Klobouk dolů, kolik vydrželi. Já bych do sebe takhle kopat nenechal.

Akční žánr není české kinematografii úplně vlastní, nemáte strach, že by se diváci mohli Vendetě v kině vysmát?
Do Vendety jsem šel s tím, že je to žánrový film. Scénář se mi zdál kvalitní, v něm jsem nic legračního neviděl. Naopak se mi zdá, že téma filmu v sobě jistý společenský přesah má. Nemyslím, že by divák odcházel z kina zadumaný a přemýšlel o nějakých filozofických záležitostech, ale emocionálně zasažený bude, tím jsem si jist.

Je Vendeta film morální nebo amorální?
Jak to myslíte?

Třeba tím tématem: Je správné brát spravedlnost do vlastních rukou? Nebo spravedlnost má být vždy záležitostí nějakého úředního systému, ať už si počíná jakkoliv?
Těžko říct, jaká budoucnost nás čeká. Pokud mi bude někdo chtít znárodnit moje důchodové připojištění, třeba mi taky nezbyde nic jiného, než vzít spravedlnost do vlastních rukou. Nedivím se, že někomu v okolních zemích v takovém případě rupne v bedně, sáhne po zbrani a jde zastřelit nějakého úředníka, i když to není dvakrát křesťanské a morální. Ve Vendetě je morálka nastavena tak ostře, tak vyhroceně, už kvůli tomu, že jde o nezletilé děti, že já na straně hlavního hrdiny stát nemůžu. Můžu to chápat, ale souhlasit s tím nemůžu, jde o tak hlubokou psychickou újmu, že už je to spíš vyšinutí než cokoli jiného.

Loni Česká republika žila kauzou zmizelé Aničky, která byla posléze nalezena zavražděná…
…případ Aničky bych s Vendetou vůbec nespojoval. Tam jde o pedofila, jehož vina ani nevím, jestli byla spolehlivě prokázána, na čemž nic nemění, že se oběsil. V případě Aničky mě spíš děsí to, že lidí schopných velmi ošklivě ublížit dítěti po světě běhá taková spousta. Četl jsem jakousi statistiku, která tvrdí, že u nás existuje sedmdesát tisíc registrovaných lidí, kteří si kupují stránky s dětskou pornografií. To je strašný! Ale dál bych už to moc řešit nechtěl, protože jde o úchylky, patologické záležitosti, kastrace atd. atd. Celé je to složitější.

Co od Vendety očekáváte vy osobně?
Napínavý thriller, udělaný sice po česku, ale dobře. Tuhle ambici film od začátku měl a já bych byl rád, aby byla naplněna. Kameru dělal Martin Štrba, takže by to mohlo být hezké a jistým způsobem snad i strhující.

(zdroj: BontonFilm)

29.11.2011
SDÍLEJ:
AKTUALIZOVÁNO

Ve věku 69 let zemřel kytarista Radim Hladík

Praha -Ve věku 69 let zemřel dnes ráno kytarista Radim Hladík, který mimo jiné stál u zrodu legendární kapely Blue Effect, sdělil to současný zpěvák kapely Honza Křížek. Hladík podlehl následkům fibrózy plic, se kterou bojoval několik let. Sedmdesátiny by oslavil 13. prosince.

Při náletech v syrské provincii Idlib zahynulo nejméně 46 lidí

Damašek - Při několika náletech v syrské provincii Idlib, ovládané z velké části povstalci, zahynulo dnes nejméně 46 lidí. Většina mrtvých jsou civilisté, uvedli opoziční aktivisté ze Syrské organizace pro lidská práva (SOHR), která situaci v zemi monitoruje z Británie.

EXKLUZIVNĚ

Hit Deep Purple vznikl kvůli Čechovi, který zapálil kasíno

Montreux, ČR /VÝROČÍ, TIP NA VÝLET/ - Díky nešťastné náhodě, která se přihodila 4. prosince roku 1971 nahráli Deep Purple svou nejslavnější skladbu. V neděli uplynulo 45 let od ničivého požáru, který spálil do základů slavné Casino de Montreux. V jeho prostorách se od roku 1967 koná Montreux Jazz Festival. Zahráli si v něm ovšem i zásadní rockové kapely jako Led Zeppelin, Pink Floyd, Deep Purple nebo Frank Zappa, při jehož koncertě kasíno vzplálo a který shodou okolností zemřel před 23 lety.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2016, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies