Deník
VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Intimní velkofilm Alice Nellis už je v kinech

Praha /FOTOGALERIE/ - Autorka úspěšného filmu Tajnosti, který získal Českého lva za nejlepší domácí snímek roku 2007, scenáristka a režisérka Alice Nellis uvedla do kin nový autorský film Mamas & Papas. Premiéra se odehrála 15.4. Herecké obsazení snímku, který řeší moderní rodičovství ve všech jeho podobách, tvoří řada zkušených herců. Sřadou z nich Alice Nellis již pracovala vdivadle nebo ve filmu, jako například sdvojnásobnou držitelkou Českého lva Zuzanou Bydžovskou, Marthou Issovou, Filipem a Michalem Čapkovými a Zuzanou Čapkovou. Vjedné zrolí se objeví Ivan Shvedoff, který má za sebou i role ve velkofilmech Nepřítel před branami nebo Bournův mýtus a společně sAňou Geislerovou si zahrál ve filmu England!

17.4.2010
SDÍLEJ:

Alice Nellis na premiéře svého filmu Mamas & PapasFoto: ČTK

Příběhy moderního rodičovství

Příběh filmu tvoří mozaika osudů několika manželských či partnerských dvojic, které v určitém zlomovém bodě života řeší otázky chtěného, nechtěného, vytouženého nebo zmařeného rodičovství. Záměrem scenáristky a režisérky Alice Nellis je ukázat pomocí souběžného vyprávění několika příběhů, že problém moderního rodičovství je širší a hlubší než konkrétní situace kterékoliv jednotlivé postavy.

„Spoje mezi příběhy, přechody tam a zpět mezi různými světy a různými podobami téhož principu vyjadřují relativitu a absurditu daných situací,“ říká Alice Nellis a dodává: „Zatímco vidíme, že žena zvažující možnost dát dítě k adopci, věří, že její problém by jednoduše vyřešil dostatek peněz, příběh lékařky, která ztratila své dítě, nám sděluje, že peníze neznamenají nic. Zatímco mladý pár směřující k interrupci si myslí, že svůj život zachrání tím, když nebude mít dítě, manželé, kteří se rozhodnou pro adopci, jsou přesvědčeni, že jejich vztah dítě zachrání. Všechna řešení jsou relativní. V jádru se vždycky dostaneme k jednoduchým přírodním zákonitostem, těm o životě a smrti, a našim přirozeným vrozeným povinnostem a zákonům, které nejsme schopni obejít, bez ohledu na to, jak moc se snažíme. Ale stejně se o to stále pokoušíme.“

Téma vztahů mezi rodiči a dětmi je pro Nellis klíčové

Téma vztahů mezi rodiči a dětmi se prolíná vlastně všemi filmy Alice Nellis – od debutu Ene Bene až Tajnostem. Čím ji právě rodičovství tolik přitahuje, že se na něj stále snaží dívat z rozličných úhlů? „Téma vztahu dětí a rodičů je cosi, co tvaruje celý náš život, ale nejen osobní. Výsledkem rodinné výchovy a prostředí, v němž vyrůstáme, jsme formováni i na úrovni společenské,“ říká režisérka.

Producent David Rauch hovoří o Mamas & Papas s nadsázkou jako o intimním velkofilmu. „Když jsem si přečetl scénář, napadlo mě, že v dnešním světě existuje touha po vzrušení a adrenalinu, za který jsou lidé ochotni platit nemalé částky v touze dosáhnout velkých emočních zážitků, ale často je zaskočí v podstatě jednoduché emoce spojené s podstatou rodičovství. Alice dokáže pojmout intimitu a velké lidské city sobě vlastním, neopakovatelným způsobem, který se divákovi neomylně dostane pod kůži, “ říká producent.

Originální metoda natáčení

Alice Nellis patří k nejzajímavějším tvůrcům současné české filmové tvorby. Její dosavadní práce se vyznačovala vždy snahou o nové pohledy na situace, které často považujeme za obyčejné nebo i banální. Právě v běžných lidských stereotypech, v šablonách rodinných a milostných vztahů a jejich zobrazení z překvapivých úhlů, nacházela Alice Nellis to podstatné, co by mohlo a mělo určovat hodnoty našeho života.
Ve filmu Mamas & Papas přichází nejen s příběhy plnými emocí, ale také s originálními vyprávěcími postupy. Herci předem neznali přesný scénář – jen jakýsi osud své postavy.

„Je nutno přiznat, že tato metoda je zdlouhavá, vyžaduje velké pochopení a podporu od celého štábu i herců,“ vysvětluje režisérka mantinely procesu. „Musí se točit chronologicky, což je produkčně náročné a nezvyklé, herci se uváží k filmu, jehož scénář nečetli, je nutná dost velká kázeň štábu, který musí - spolu s herci - dodržovat princip toho, že nikdo nemá být "popředu" nebo vědět věci, které v příběhu vědět nemá… Další úskalí je, že vzhledem k tomu, že se používají dvě kamery, je materiálu dvakrát tolik a sám způsob natáčení formou improvizací vede k tomu, že ve střižně musí člověk spíše počítat s časem a způsobem, jakým se stříhají velké dokumenty,“ říká Alice Nellis.

Přesto však vidí v nezvyklém tvůrčím postupu výhody. „Když na toto všichni přistoupí a přizpůsobí se, výsledek může být úžasný, obzvláště když se jedná o film s tématem tak intimním jako je to v případě Mamas & Papas. Vzhledem k tomu, že o podobných věcech se mluví těžko a člověk je jen stěží dokáže přesně pojmenovat, dialogy a reakce, které vznikají reálně ze situací, kterými herec prochází poprvé a nemůže si je předem připravit nebo promyslet, jsou mnohem reálnější - mnohem více mi připomínají život v tom, jak je v něm člověk zoufale neobratný a jak těžké je komunikovat jeden s druhým.“

Není to autobiografie

Jeden z příběhů se zabývá i tématem umělého oplodnění i adopce. Alice Nellis se netají tím, že je adoptivní matka, a tak se nabízí otázka, co vše z jejího osobního příběhu a osobních zkušeností se do filmu promítlo? „Ani jeden z příběhů není doslova autobiografický, ale vzhledem k tomu, že jsem se sama potýkala s podobnými problémy a díky tomu se dostala nejen do adopčního procesu, ale také na kliniky, kde probíhá umělé oplodnění, většina toho, co ve filmu uvidíte, vychází z toho, co jsem kolem sebe zažila a viděla. I příběhy, které jsou prostředí, v němž žiji, vzdálenější, mají nějaký reálný předobraz… ale konkrétní příběh mého života ve filmu nenajdete,“ říká režisérka.

Objeví se v jiných liniích příběhu některé skutečné zážitky, situace – třeba herců nebo jejich blízkých? „Skoro všechno, co píšu nebo točím, někdo zažil. Nejsem člověk s příliš velkou fantazií. Takže příběhy spíše sbírám než vymýšlím,“ přiznává Nellis a dodává: „V tomto případě to byly příběhy, které se týkají rodičovství a partnerství a ve filmu se promítají nejen mé zkušenosti, ale díky metodě také zkušenosti a zážitky všech zúčastněných. Každý z herců v době, kdy jsme před natáčením budovali jeho postavu a vymýšleli si pro ni jakýsi životopis, který sahá až do okamžiku, kdy příběh filmu začíná, hledal ve svém vlastním životě a nebo v nejbližším okolí vhodné paralely - sami jsme byli překvapeni, kolik se jich našlo a jak jsme se často trefili…

To se promítlo i do obsazení…

„Některé vztahy ve filmu byly obsazeny lidmi, kteří ve stejném vztahu žijí i normálně v životě (manžele hráli manželé, bratry hráli bratři, babičku hrála jejich opravdová babička…). „Fakt, že jsou na sebe zvyklí, že jsou si intimně blízcí a zároveň již jaksi „okoukaní", přinesl další rovinu intimity, kterou lze jen těžko uhrát. Nemyslím tím nutně intimitu sexuální, i když o tu také často šlo, ale i intimitu duševní,“ říká režisérka.

Právě z těchto důvodů obsadila Alice Nellis rodinné příslušníky již ve svých prvních filmech, nyní v tom pokračuje – Filip a Michal Čapkové jsou bratři, Filip se Zuzanou manželé – u zvolené metody to možná pomáhalo ještě více než u klasické….

„Když někoho znáte léta, když víte, jak vypadá v pyžamu, s chřipkou, naštvaný, nešťastný nebo zamilovaný, tak se k němu nutně chováte jinak, než když ho neznáte. Už jen to, jak se lidé, co spolu žijí, vzájemně oslovují, je jiné. U většiny postav si herci nechali svá civilní jména. Jen Zuzan bylo příliš, tak jsme je zredukovali na dvě… Nebo v případě Marthy Issové, která se s Michalem Čapkou před natáčením neznala, jsme jí zase dali jméno Michalovy reálné manželky - je na něj zvyklý a stejně tak babička, která jim hrála filmovou babičku,“ prozrazuje Alice Nellis.

„Ve filmu je mnoho velmi intimních situací a fakt, že Čapkovi jsou manželé, nám umožnil natáčet ve velmi otevřené atmosféře. Oba mají můj velký obdiv s jakou odvahou a pokorou do natáčení šli - některé dny jim moje instrukce, co se v dané scéně má odehrávat, přímo vyrazily dech, ale nikdy se nezasekli. Měli můj slib, že to, co bude nakonec vidět ve filmu, dodrží nějaká pravidla, takže se nemuseli hlídat a štáb brali asi podobným způsobem, jako člověk bere lékaře. Přesto to chtělo velkou dávku důvěry a také kázně. Oba měli ve filmu své samostatné scény a nesměli o nich doma mluvit. Kupodivu i to dodrželi, takže když poprvé viděli sestřih celého filmu, skončilo to skoro rodinnou hádkou - bylo téměř dojemné, jak byli překvapení.“

Vzhůru pod vodu

Jedna z linií příběhu – lékařky, která tragicky ztratila své dítě - předpokládala natáčení u moře, ale také přímo v moři. Režisérka i aktéři museli absolvovat poněkud náročnější přípravu. „Já sama mám potápěčskou licenci již několik let a pár desítek ponorů jsem před natáčením měla za sebou, mnohem větší výkon to byl ze strany Zuzany Bydžovské a Vaška Jiráčka, kteří si kurs dělali přímo pro tento film a před samotným natáčením měli ve vodě pouze jeden ponor - a to v Čechách v lomu,“ říká Alice Nellis

„První den u moře měli jeden ponor ve volné vodě, aby se rozkoukali a hned pak jsme začali točit. A nebylo to jen nějaké poplavávání mezi rybičkami - Vašek hrál zkušeného potápěče a Zuzana měla zase samostatné scény, kdy byla v patnácti metrech ve volné vodě na nádech. Oba dva - a s nimi i celý štáb - byli neuvěřitelně stateční. Pamatuji si, že některé dny, když jsme šli na třetí ponor, bylo vidět, že poslední, po čem by toužili, bylo navléknout zase mokrý neopren, nasoukat se do dvacetikilové výstroje a mrsknout sebou do vody, ale přesto to bez řečí udělali…“

Jak prakticky vlastně vypadá režie pod vodní hladinou? „Několik lidí se tam motá a snaží se udržet v dané hloubce, mezi nimi plavu já a nesmyslně mávám a ukazuji jim nápisy na tabulce a pak je zase konec, láhve jsou vydýchané a my musíme znovu nahoru… Je to prostě dost složité. Každý záběr je třeba předem připravit a promyslet, pořádně prozkoumat lokaci a dané podmínky - proud, hloubky, viditelnost… To se dělo ještě před natáčením. Pak před samotným ponorem se všichni musí sesednout a projde se záběr po záběru plán. Měla jsem tabulku, na které byly jednotlivé záběry rozepsány tak, abychom se podle ní mohli pod vodou orientovat. Další věc byly domluvené signály - mimo potápěčských signálů to byly i naše vlastní, filmové signály, kterými jsme si ukazovali začátky záběrů, konce, opakování, změny. Ale nejdůležitější byla absolutní pozornost a vzájemné pochopení - pod vodou nemůžete štáb svolat - jen doufáte, že oni vás sledují. Faktem je, že první jsem měla většinou láhev vydýchanou já, protože zatímco kameraman a herci byli na svých pozicích, já jsem jako podvodní fretka rejdila od jednoho ke druhému, popisovala tabulky, ukazovala záběry a snažila se docílit jakési vzájemné komunikace,“ vzpomíná režisérka.

Štáb filmu Mamas & Papas se však rozhodně nemůže měřit s velkými hollywoodskými produkcemi. Rozpočet filmu předurčoval k tomu, že se všichni musí uskrovnit. Protože však všichni šli do filmu srdcem, přálo jim štěstí. „Nic z toho by nebylo asi možné, kdybychom sebou neměli ještě další část štábu - jistící potápěče, kteří se starali o herce,“ přiznává režisérka. „Měli jsme veliké štěstí, že jsme v Egyptě v Hurgadě narazili na úžasnou českou základnu Lighthouse Divers. Honza Musil a Pavla Charousková byli opravdu neuvěřitelní. Díky nim panoval pod vodou klid a důvěra. To byli ti opravdoví hrdinové… takoví ti nenápadní, co pak najednou předvedou něco hodné Jamese Bonda…“


Kdo je ALICE NELLIS?

Vystudovala pražskou konzervatoř, anglistiku a amerikanistiku na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy a scenáristiku na FAMU. Pracovala jako překladatelka, spolupracovala s hudebními soubory, od roku 2002 vyučuje na FAMU.

V roce 2000 debutovala filmovou komedií Ene Bene s Ivou Janžurovou a její dcerou Theodorou Remudovou v hlavních rolích. Film získal řadu mezinárodních ocenění, mimo jiné hlavní cenu na MFF v San Francisku. Spolupráce s Ivou Janžurovou a jejími dcerami – herečkami Theodorou a Sabinou Remundovými pokračovala filmem Výlet (2002), za který získala Cenu nových režisérů na 50.MFF v San Sebastianu. Za scénář k filmu Výlet získala autorka Českého lva za nejlepší scénář roku 2002. Jako herečka se objevila ve filmu Sluneční stát aneb Hrdinové dělnické třídy, je autorkou textů k písni filmu Všechno nejlepší!

Intenzivně se věnuje také divadelní režii. Spolupracuje s Divadlem Na zábradlí (Perfect Days), Divadlem Bez zábradlí (Láska, Když tančila), Café Theatre Černá labuť (Lidský hlas, Růžový šampaňský) nebo Divadlem v Řeznické (Pomoc). V Divadle Na zábradlí inscenovala vlastní hru Záplavy, za níž získala 3. místo v dramatické soutěži Cen Alfréda Radoka, v Divadle Bez zábradlí režírovala představení Cesta dlouhého dne do noci se Zuzanou Bydžovskou, Jiřím Bartoškou a bratry Čapkovými. V roce 2007 natočila v produkci Jana Svěráka film Tajnosti. Film získal Českého lva pro nejlepší snímek roku, Cenu kritiků a Ramunas Greičius si odnesl Českého lva za kameru. Připravuje filmové drama Lidice.


Mamas & Papas, tvůrci a herci

Scénář a režie: Alice Nellis
Producenti: David Rauch, Jeffrey Brown, Monika Šplíchalová
Kamera: Matěj Cibulka, David Čálek
Zvuk: Viktor Ekrt, Václav Flegl
Střih: Petr Mrkous
Hudba: Jan Ponocný, Buty
Kostýmy: Katarína Hollá
Masky: Jana Radilová
Architekt: Jan Koděra

Hrají:

IRENA: Zuzana Bydžovská
PAVEL: Petr Franěk
FILIP: Filip Čapka
ZUZANA: Zuzana Čapková
ELA: Natalia Volkova
ANTON: Ivan Shvedoff
MICHAL: Michal Čapka
PAVLÍNA: Martha Issová
VELVYSLANKYNĚ: Zuzana Kronerová
DCERA VELVYSLANKYNĚ: Linda Sacharová
SYN VELVYSLANKYNĚ: Václav Jiráček
SESTRA NA VETERINĚ: Petra Kotmelová
KOSMETIČKA: Marika Procházková

(zdroj: Falcon)

17.4.2010 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

Tomáš Procházka
9

Komentář Tomáše Procházky: Klíčové volby. Německo hot, Česko čehý

Ilustrační foto.
5

Dálnice se opravují podle plánu. Ale šnečím tempem

OBRAZEM: Nejlepší fotografie týdne

Prohlédněte si nejpovedenější snímky našich fotografů pořízené během uplynulého týdne.

DOTYK.CZ

Před 79 lety vláda vyhlásila mobilizaci. Lid absolutně pevný, chválil Beneš

Přesně ve 22.20 byla rozhlasem vyhlášena všeobecná mobilizace Československé republiky. Onoho 23. září 1938 bylo řádně horko nejen za hranicemi, kde chřestil zbraněmi Hitler, ale i uvnitř vlasti, v Sudetech. Dobrá polovina sudeťáků mobilizace neuposlechla. A do osudného Mnichovského diktátu zbýval pouhý týden.

Když nemáte máslo, tak tam dejte sádlo. Deník srovnal ceny alternativ k máslu

/INFOGRAFIKA/ Při pohledu na titulní strany deníků či strkanice v obchodech by se mohlo zdát, že Česko zasáhla máslová apokalypsa. Čtvrtkilová kostka se prodává v průměru za 52 korun, za poslední dva roky cena narostla skoro o 15 korun. Výrazně prý proto zdraží i vánoční cukroví.

Soud se zastal „zakleknuté firmy“. Bude Česko platit milionové odškodné?

Daňoví poplatníci by se v blízké budoucnosti mohli „prohnout“ a nechtěně zaplatit stovky milionů korun jako odškodné soukromé firmě za přílišnou horlivost úředníků a celníků.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies. Zrušit oznámení