Nápaditý příběh o piditvorech, kteří z našich pruhovaných či puntíkovaných párů dělají licháče, se objevil poprvé před několika lety ve stejnojmenné knize. Její autoři, spisovatel Pavel Šrut a výtvarnice Galina Miklínová, s ní sklidili zasloužený úspěch u dětí i v anketě Magnesia Litera, podle níž se Lichožrouti stali před sedmi lety dětskou knížkou desetiletí.
V domácnosti se nám pořád něco ztrácí…
Zápletka je jednoduchá, ale funkční, a vychází z oblíbené pohádkové premisy, že s námi v domácnosti přebývají nejrůznější malé bytosti, které sem tam něco zašantročí… Nebo aspoň trochu zkomplikují život. Už Anička z knihy Marie Kšajtové Ze života rodiny Horáčkovy sváděla boj se skřítkem, co bydlel v kávovém mlýnku. Lichožrouti bydlí leckde, třeba na půdě, jsou neviditelní a ustavičně při chuti. Na naše ponožky. Smí ovšem vzít jen jednu. Jedno z jejich přikázání totiž zní: nikdy nevezmeš celý pár. A jiné zase: Drž se lidí. Ale drž se od nich dál.
S těmto slovy se na začátku příběhu rozloučí s hlavním hrdinou Hihlíkem jeho děda, načež se rozplyne (tak totiž odcházejí ze světa lichožrouti, kdybyste nevěděli). Nezkušený a zkraje pochopitelně zcela neopatrný modrý mužíček se vydává na cestu pražskými ulicemi za svým strýcem. V domě profesora (který trochu připomíná pichlavého Gru z amerických filmů Já, padouch), kde jeho příbuzný mezi horami ponožek přebývá, ovšem zjišťuje, že se právě dostal do mafiánské společnosti. Což se kromě drsných mravů projevuje i tím, že strýček Padre zásadně krade hamižně oba páry. A navíc je ve válce s ještě větším gangsterem, Kudlou Dederonem, jenž neví, jak by ještě více škodil.
Drž se rodiny
Všechna čest, autoři scénáře (Šrut i Miklínová) dokázali své knižní hrdiny smysluplně oživit. Prokázali cit pro nosný filmový příběh s akčními scénami (finální drama na rozbouřené Vltavě snese srovnání se zahraniční konkurencí) i dojemnými rodinnými okamžiky. Ctí domácí tradici i dětskou fantazii, mimořádnou pozornost věnují pražskému koloritu – stylizovaná Praha se svými ulicemi, nábřežími, Vltavou, červenými střechami a Tančícím domem tu má jako poetická kulisa nezastupitelnou úlohu. A nezapomínají ani na humor, byť ho mohlo být přece jen o něco více (alespoň situačního) – to je asi jediná větší výtka.
Výborný vizuální zážitek
Po delší době tu zase máme český animovaný film, který má díky odvaze svých tvůrců švih a působivou vizuální tvář. Vznikal sedm let, s pokorou k dílu i dětskému divákovi, pomocí počítačové animace, všechny vymodelované objekty pokryté vyrobenými texturami se ale na tabletech ručně pokreslovaly. A výsledek stojí za to.
Je o to pozoruhodnější, že zatímco třeba v americkém Pixaru pracuje na obdobných projektech tým několika set lidí, parta Galiny Miklínové, jež se ujala i režie, čítala asi 25 pracovníků (včetně lidí kolem Petra Horáka ze studia Alkay Animation Prague). Skvělou práci odvedl kameraman Tomáš Sysel i autoři hudby a písní Filip Míšek s Martinem Tvrdým.
Přirozeně působí také hlasy domácích herců (Kryštof Hádek, David Novotný, Marek Taclík, Tatiana Vilhelmová, strýčka namluvil producent filmu Ondřej Trojan).
Svou výtvarnou estetikou i důrazem na hodnoty přátelství a rodiny („drž se té, kterou máš a měj ji rád, jinou na tomhle světě mít nebudeš") je lichožroutská gangsterka ideální podívanou pro dětské publikum. I to dospělé si ale na filmu něco najde. Minimálně barové scény se zpěvačkou zpívající o touze „prožít život v páru"…