VYBERTE SI REGION

Jan Svěrák: Se zvířátky je to desetkrát těžší než s herci

Jirkov, Chomutovsko /EXKLUZIVNÍ ROZHOVOR, FOTOGALERIE/ – Postavičky z českého „akčního“ loutkového filmu Kuky se vrací režiséra Jana Svěráka, filmové triky z něj a také jídla s filmem úzce související. To vše – a navrch dost zábavy – svým návštěvníkům nabízí jirkovský zámek Červený Hrádek na Chomutovsku. Expozice je jedinou výstavou svého druhu v Ústeckém kraji. A nejspíše také jednou z posledních v ČR vůbec. Je totiž složité exponáty z rodinného snímku o malém růžovém medvídkovi často stěhovat. Jenže expozici „Kuky se vrací“ lze navštívit na zámku již jen do neděle 28. listopadu. Cože, opravdu jste na ní dosud nebyli? Tak snad to stihnete, v pondělí až pátek je otevřena od 9.00 do 16.00, o víkendu od 10.00 do 17.00 hodin. Inspirací k návštěvě výstavy může být i nahlédnutí do Kukyho filmové kuchyně, rozhovor Deníku s Janem Svěrákem (ročník 1965), rodákem ze Žatce i režisérem úspěšných filmů Ropáci, Obecná škola, oscarový Kolja, Jízda či Vratné lahve. Další inspirací pak jistě bude také nedávno vydaná kniha Kuky se vrací z pera herce a režiséra Zdeňka Svěráka – otce režiséra…

22.11.2010
SDÍLEJ:

S KUKYM. Natáčení byla piplačka, říká Jan Svěrák o svém novém filmu. Ale osvěžující. Foto: Deník/Vít Šimánek

Natáčení filmu „Kuky se vrací“ jste dlouho tajili. Proč?

No, on to je takový experiment. Není to klasická animace, loutky jsou voděné naživo a nemají žádný výraz, ani ho nemění: nemrkají, nehýbou pusou. Takže se nevědělo, jestli to bude fungovat, jestli se podaří film natočit a půjdou „odmazat“ vodítka, ty drátky. Já byl neustále připraven to zastavit a vyhodit. Kdyby to nešlo, tak jsem nechtěl, aby se o tom psalo. Lidé by se pak totiž ptali: „A kde je ten film, který tvoříte?“ Tak proto.

Prozraďte, bylo hodně těžké režírovat zvířata?

Desetkrát těžší než herce. Taky dřív na Barrandově, když vznikal film s dětmi nebo se zvířaty, byl na něj koeficient desetkrát větší. Jak tam máte koně, dostanete desetkrát víc materiálu. Člověk musí čekat, než zvíře udělá to, co je potřeba. A děti to samé… My ale měli výhodu: točili jsme na film pětatřicítku jako normální biograf, ale zvířata jsme dělali na digitální kameru na hard disk, takže šlo točit i několik hodin. Třeba veverky jsme točili osm hodin, než si vzaly oříšek, a ptáky dva dny. Měli jsme jednu kameru nad hnízdem s mláďaty. Zabalili jsme ji do maskáče a čekali, až je rodiče budou krmit. Trvalo několik hodin, než se odvážili vrátit do hnízda.

Zlobila zvířata, vstávaly vám z nich vlasy hrůzou na hlavě?

Akorát z divokých prasat. Na Ještěd přivedli svini a tři prasata: ty tři ve filmu vidíte, svini ale ne. Ta okamžitě zacítila kance a odešla. V metrovém sněhu odkráčela na Ještěd. Krotitelé divokých prasat se vydali za ní a v metrovém sněhu ji celý den pronásledovali, než se odhodlala zase vrátit.

Které zvíře bylo při natáčení nejvzornější? Pes?

Pes a včely, udělali přesně, co jsme chtěli. Voříšek Cipísek měl demokratickou výchovu, dělal si co chtěl, ale na požádání – když se s ním slušně zacházelo – vyhověl. S majiteli dokonce prý i lyžuje.

Jaký je růžový medvídek Kuky?

Kuky je normální hračka, která má v sobě piliny. A protože je zvyklá celý život žít jen na poličce anebo v posteli se svým majitelem Ondrou, tak – když se dostane do cizího prostředí – přirozeně se tam bojí. A tápe, neví, co má dělat. Je před ním tedy velký úkol překonat strach, rozkoukat se v novém prostředí, na skládce a potom i v lese, a nějak se o sebe postarat. Najít si tam kamarády a pokud možno dostat se zpátky domů. On vlastně musí prokázat hrdinství. Není hrdinství někoho zmlátit, když jste hrdina a máte sílu. Ale když jste „takovejhle měkouš“, je hrdinství ubránit se!

Promítají se do postavy medvídka Kukyho hračky z vašeho dětství?

To ne, já měl angličáky, vláčky a vojáčky. Ale měl jsem i opičku, takového maňáska, když jsem byl hodně malý. Asi ji taky vyhodili, protože vím, že od takových sedmi let už doma nebyla. Byla taková hodně „olezlá“, asi po někom. No – to je vlastně takový Kuky.

Těší vás, jak reagují na váš film děti?

Těší, mají zajímavé dotazy. Po promítání se vždy zvedne les rukou a ptají se: „Mě by zajímalo, jestli to byla všechno pravda, nebo jenom sen?“ Anebo: „Jak jste to udělali, že byl Kuky živej?“ Prostě skvělé dotazy!

Řekněte – jak jste vlastně přišel na pěkné jméno Kuky?

Paní produkční Šplíchalová, která na tom filmu dělala, má dceru. A když jí bylo asi pět, zapomněli na chalupě žlutého pejska, kterému holčička říkala Kuky. Produkční vyprávěla, že dcera brečela doma dva dny: „A on tam nemá nic k jídlu. V noci bude tma, bude se bát. On je zvyklý spát se mnou v posteli…“ Tak o víkendu jeli 150 kilometrů na chalupu pro plyšového Kukyho. A ona pak šla do obchodu a koupila čtyři pejsky: jednoho nechala u rodičů, dalšího měla neustále v kabelce, třetího v autě a čtvrtého na chalupě… To aby se už nestalo, že by Kuky zmizel. A já jsme si uvědomil, jak jsme jako děti byli na hračky fixovaní. Co taková ztráta pro dítě znamená. A slovo Kuky? Je pěkné… Ano, to je krásné slovo. Protože vyjadřuje, že se ta postavička umí koukat.

Hlavní roli kluka, kterému ve filmu medvídek Kuky patří, jste svěřil svému synu Ondřejovi. Psal jste mu tu roli přímo na tělo?

Já jsem to psal podle něho, využíval jsem ho jako bránu do dětství. Přes něj jsem si ověřoval, jestli můj způsob uvažování je dostatečně dětský. Říkal jsem si totiž, že celé by to mělo být z dětského úhlu pohledu. On syn ale hrát nechtěl. Už ve Vratných lahvích, tehdy mu byly tři, měl hrát Tomíka, vnoučka. Když jsme to začali točit, nechtěl – a to už mu bylo šest. A když se Kuky odkládal a přerušoval, nevěděli jsme, jak to dělat, Ondra zatím vyrostl… A když mu bylo osm, už byl ochotný v Kukym hrát.

Točili jste i v chráněných lokalitách, kam se běžně nesmí?

To ne, jako filmař se většinou do takových lokalit nedostanete. A zvlášť, když je to přírodní rezervace, tak se tam špatně s technikou zajíždí. Většinou máme náklaďáky kvůli světlům, kamera potřebuje objektivy a ty jsou v kovových bednách… To bychom se z toho zbláznili.

Co vám natáčení Kukyho dalo?

Bavilo mě, že to nebyla omalovánka, vypravování podle čísel. Tak to je, když máte jasný scénář a žádné překvapení vás nečeká, protože „tohle už jste dělal“. Jenže natáčení Kukyho bylo něco, co jsem ještě nedělal – co nikdo nedělal. Muselo se to vymýšlet za cesty, ten proces byl na tom to nejzajímavější. Mě ani tak nezajímalo, jestli to dopadne dobře nebo ne – to jsme od začátku nevěděli. Ale ta pouť se všemi peripetiemi – bylo to dobrodružství! Když jsme tam tak seděli v lese u ptačího hnízda a čekali, až rodiče přijdou nakrmit mladé – a koukali dalekohledem, kde jsou – říkal jsem si: „Kdo takovouhle práci má?“

Autor: Radek Strnad

22.11.2010
SDÍLEJ:

Kardinálové chtějí od papeže odpověď, Vatikán mluví o skandálu

Vatikán - Za velmi vážný skandál označil předseda jednoho z nejvyšších soudů římskokatolické církve otevřený dopis čtveřice kardinálů, kterým žádají papeže o vyjasnění jeho názoru na rozvedené. Kardinálové z Německa, Itálie a USA odpověď Františka na svůj původní dotaz nedostali, proto s ním vyšli nedávno na veřejnost.

Zadeha v Praze znovu zadržela policie

Praha/Brno - Policie dnes v Praze zadržela obžalovaného podnikatele Sharama Abdullaha Zadeha, celý den u něj prováděla domovní prohlídku, uvedl v tiskové zprávě Zadehův mediální konzultant Jan Jetmar. Večer ho podle něj převezla k výslechu do Brna. Zadeh je obžalován z daňových úniků, hlavní líčení se koná u brněnského krajského soudu.

V Praze končí kongres evropských socialistů

Praha - V Praze dnes končí třídenní kongres Strany evropských socialistů. V rámci jednoho z diskusních panelů v Kongresovém centru promluví k účastníkům mimo jiné lídr britských labouristů Jeremy Corbyn. Jednání by mělo uzavřít přijetí deklarace.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2016, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies