Jak se vám v dějišti festivalu líbí?

Velmi, je tu nesmírně příjemná atmosféra. Mám příjemné vzpomínky i na svůj pobyt ve Zlíně před deseti lety. Zatím jsem ale neměl příliš času se po městě podívat, hodlám to však co nejdříve napravit.

Jednou z nesoutěžních sekcí festivalu je i fórum maďarského filmu. Který film z vaší domoviny byste návštěvníkům festivalu speciálně doporučil?

Nemohu nezmínit film s názvem Bibliothéque Pascal, který natočil mladý režisér Szabolcs Hajdu. Ten je opravdu výborný. A z těch, v nichž jsem hrál, se zde bude promítat snímek Člověk bez osudu. Mám v něm malou roli otce židovského chlapce. Do programu zlínského festivalu, který se primárně točí kolem dětí, byl jistě zařazen proto, že vypráví příběh holocaustu právě z pohledu malého chlapce. Film vznikl podle novely maďarského spisovatele Imreho Kertésze, která získala i Nobelovu cenu.

Jak je na tom podle vás v současnosti maďarská kinematografie?

Aktuálně filmová tvorba v Maďarsku hodně upadá. Je prakticky na mrtvém bodě. Chybí nám větší podpora státu. Řada špičkových mladých filmařů je tak nucena odcházet do ciziny, kde mají lepší podmínky. To je případ i zmiňovaného režiséra filmu Bibliothéque Pascal, který nyní pobývá v Americe. Nepřestávám ale věřit, že k oživení maďarské filmové školy snad opět brzy dojde.

Předpokládám, že jste na zlínském festivalu plně zaneprázdněn, že?

Máte pravdu. Čas, který ve Zlíně strávím, je velmi omezený. Účastním se řady rozhovorů a různých společenských akcí a na filmové projekce se tak příliš nedostanu. Každý film mne ale dokáže něčím zaujmout.

Festival stále patří především dětem. Hrál jste i vy v nějaké pohádce či filmu pro mladší věkovou kategorii?

V současnosti se filmy, které by byly určeny speciálně dětem nebo mládeži, v Maďarsku de facto netočí. Pro děti ale hraji už dlouhá léta v divadle.

Mohu se zeptat, o jaké představení se jedná?

Je to taková one man show pro děti, se kterou na jevišti vystupuji už devatenáct let. Na představení chodí už druhá generace diváků, takže ti, kteří se ho účastnili před lety, do divadla přivádějí i své děti. Ve hře mi jediného společníka dělá můj prst, který symbolizuje řadu různých postav. Říkám mu žížala. Představení kombinuje osm různých jevištních technik včetně pantomimy.

Nelze nezmínit nesmírně oblíbený film Vesničko má středisková. Jak na jeho natáčení vzpomínáte?

Velice rád. Za nejkrásnější věc považuji to, že mne čeští a slovenští herci přijali mezi sebe nejen jako kolegu, ale také jako kamaráda. Toho si i s odstupem času nesmírně vážím.

Hrál jste pak ještě někdy podobnou postavu jakou byl Otík Rákosník?

Nevybavuji si, že bych později hrál nějakou roli, která by byla Otíkovi nějakým způsobem podobná, dokonce ani v divadle. Ale před více než třiceti lety jsem byl v Praze s představením, v němž jsem krátce ztvárnil postavu vesnického hlupáčka. Pan režisér Menzel tuhle scénku viděl a právě na jejím základě mne přizval k natáčení Vesničky mé střediskové.

Byl to z vašeho pohledu nejlepší film, ve kterém jste hrál?

Mám rád pochopitelně i několik maďarských filmů, v nichž jsem vystupoval, ale nejkrásnější vzpomínky se mi opravdu pojí s Menzelovým snímkem. Kdybych od té doby nenatočil už žádný jiný film, i tak bych byl spokojený. Pro mou kariéru je to určitě nejdůležitější snímek. Poznal jsem díky němu navíc novou zemi a její kulturu, za což jsem moc rád.

Překvapila vás tehdy nominace Vesničky na Oscara?

Samozřejmě, ohromně. Nemohl jsem tomu uvěřit. A ještě více snad to, že jsem díky tomu mohl vycestovat do Spojených států amerických. Předtím jsem se z politických důvodů do zahraničí prakticky nedostal. Dodnes je to myslím společně se Želary jediná nominace filmu na Oscara, v níž nějakou roli hraje maďarský herec. Pan Menzel ale už před vyhlášením tvrdil, že film nemá šanci sošku získat. Přesto si ale připravil děkovnou řeč, což je úsměvné. Mám s tím spojenu ještě jednu historku. Chcete ji slyšet?

Samozřejmě.

Než byla Vesnička nominována na Oscara, nedostal jsem v Maďarsku žádné ocenění za svou práci, i když jsem ji dělal už řadu let. Když pak doma zjistili, že jedu na předávání Oscarů, obdržel jsem okamžitě cenu, která je jakýmsi předstupněm ceny Kossuth. Ta je nejvyšším oceněním, které mohl v té době herec v Maďarsku získat. Tehdejší vládnoucí garnitura totiž nechtěla, abych byl oceněn dříve v Americe než v Maďarsku. Tak to holt v socialistických časech chodilo.

Promítá se někdy Menzelův film také v Maďarsku nebo jej tam nikdo nezná?

V televizi jej vysílají velice zřídka. Před dvěma lety ale vyšel na DVD nosičích, které byly téměř okamžitě vyprodány.

Pamatujete si z natáčení kultovní komedie ještě nějaká česká slovíčka?

To víte že ano. Rohlík, pojď sem, můžeme, biograf a vzpomněl bych si určitě ještě na další. Pochopitelně, když jsem teď v České republice a slyším lidi okolo sebe mluvit, vybavuje se mi jich poměrně hodně.

Hrál jste v několika dalších českých a slovenských filmech. Naposledy v roce 1997 v dramatu Modré z neba. Další nabídka od té doby už nepřišla?

Víceméně je tomu tak. Z českých a slovenských filmů jsem ještě vystupoval ve snímcích Víkend za milión a Albert, Albert, na Slovensku jsem také natáčel seriál. Jinak už jsem ale v bývalém Československu opravdu dlouho nehrál.

Poznávají vás lidé na ulici, když přijedete do České republiky nebo na Slovensko?

Je zajímavé, že se po mně lidé opravdu dívají, ale chvíli jim trvá, než mě dokážou někam zařadit. Přece jen je to už pětadvacet let, co byla Vesnička má středisková natočena, a od té doby jsem pravda trošku zestárl.

A v Maďarsku? Přece jen jste zejména divadelní herec.

Máte pravdu, doma se ke mně lidé příliš nehlásí. Nejsem celebritou, která by každý den byla na televizní obrazovce nebo stránkách novin. Není to ale pro mne žádný problém, spíše naopak. Mám rád své soukromí a snažím se žít v ústraní. Ale lidé, kteří chodívají do divadla, mne samozřejmě znají.

Liší se v něčem natáčení filmů v Česku a Maďarsku?

Technicky je to všude stejné. Samozřejmě komunikace se štábem je pro mě jiná doma a jiná v někdejším Československu. Navíc si myslím, že i problémy s financováním filmů jsou v celé Evropě velmi podobné.

Kam budou směřovat vaše kroky po skončení festivalu a kdy vás český divák zase bude mít možnost vidět?

Na konci června mne čeká další festival v Bratislavě, kde bych měl být oceněn za filmy, které jsem na Slovensku natočil. V červenci se pak možná ukážu na natáčení jednoho nejmenovaného snímku v Praze, ale momentálně to ještě není vůbec jisté. Jinak mě ale všichni mohou vidět pokaždé, když v televizi dávají film Vesničko má středisková. Co jsem slyšel, tak je to hodně často. A samozřejmě také na mých webových stránkách.

VIKTOR CHRÁST