VYBERTE SI REGION

Jaro Slávik: Hledám člověka, co na sobě tvrdě maká

Praha /EXKLUZIVNÍ ROZHOVOR/ - Každou neděli usedá vedle Lucie Bílé a Jana Krause v porotě show TV Prima a TV JOJ Česko Slovensko má talent. Je mu šestatřicet let, má za sebou léta producentské a manažerské práce v zahraničí – objevil například zpěvačku Ruslanu, která v roce 2004 vyhrála cenu Eurovize. Slovák Jaro Slávik je tedy pro show tohoto typu jako dělaný. „Od soutěžících vyžaduju, aby se na svá vystoupení připravovali, aby je brali s plnou vážností, aby si uvědomili, že mají jedinečnou možnost ukázat své nadání v plné šíři – právě tu a právě teď. Pokud svou příležitost nevyužijí, odfláknou, tak je to může mrzet, protože žádné příště už být nemusí,“ říká Slávik, který stál také u zrodu agentury TATA, jejíž aktivity zahrnují servis pro umělce, jako jsou Simply Red, Arash, Bob Sinclair, Marilyn Manson, Anastacia či Shaggy. Slovenský producent Jaro Slávik si s námi povídal o účasti v porotě show Česko Slovensko má talent i o tom, že uspět v zahraničí není žádné šamanství…

20.9.2010 1
SDÍLEJ:

Jaro Slávik, jeden z porotců Česko Slovensko má talent, při focení pro Deník 3. září v PrazeFoto: Deník/Martin Divíšek

Jak prožíváte příznivý ohlas diváků na zmíněnou show?
Jediný způsob, jak se vyhnout zklamání v životě, je neprožívat intenzivně ani úspěchy, ani pády. Ohlas diváků tedy beru tak, že přišel, je tu a je fajn. Že bych z něj byl ale nějak strašně „urvaný“, tak to ne.

Jak vůbec proběhlo vaše „namlouvání“ s televizemi, které Česko Slovensko má talent vysílají?
Bylo velmi jednoduché a rychlé. Oslovil mě režisér projektu, s nímž jsem se seznámil asi před čtrnácti lety, ale potom jsme se dlouhé roky neviděli. Dozvěděl se, že jsem momentálně pracovně volný, že nemám žádné konkrétní plány a že jsem na Slovensku. A já jsem hned souhlasil. Říkal jsem si, že si tak aspoň na chvíli odpočinu od toho několikaletého cestování po světě, z něhož jsem se už cítil hodně unavený.

Jak se vám zamlouvají vaši spoluporotci?
Velmi. Jana Krause znám z jeho televizní show – je renesanční v tom slova smyslu, že to, co dělá prakticky, má teoreticky nastudované. Přesně ví, co a proč dělá. Zní to jednoduše, ale není to automatické. Mnoho lidí totiž dělá hodně věcí intuitivně, ale on ne, on je dělá naprosto cíleně. A v tom ho obdivuju. Být vedle něj a učit se rozměr jeho komunikace s okolím je pro mě nádherná škola. S Lucií Bílou jsme se poprvé setkali někdy před patnácti lety, když jsem na Slovensku šéfoval pobočce vydavatelství, které vydávalo její desky. Od té doby se z ní stala diva, ze svého jména se jí podařilo vytvořit renomovanou obchodní značku, která má u nás asi větší váhu než Coca Cola. V praxi to znamená, že kdyby už nikdy v životě nic nenahrála, nenazpívala, tak je umělkyní, kterou si budou lidé dlouhé roky pamatovat.

Co se jí podle vás na rozdíl od ostatních zpěvaček podařilo?
Být populární bez povrchního komerčního pozlátka. Dokladem toho je, že dokáže vyprodat koncerty třeba při absenci rádiových hitů. Základ jejího úspěchu tkví v tom, že není lenivá, ale tvrdě pracuje. A umělec musí být v týmu tím, který nejvíc maká. To je poučka, se kterou přišel Seymour Stein, můj učitel a kamarád, který objevil Madonnu. Paralela mezi ní a Lucií Bílou je právě v aktivitě, kterou nakopávají ostatní kolem sebe. V momentě, kdy umělce začne do tvorby tlačit management, tak je to špatně.

Když se vrátíme k projektu Česko Slovenská má talent vycházejícímu z úspěšného originálu Britain´s Got Talent – máte s ním zkušenosti i ze zahraničí?
Přímo s ním ne, ale byl jsem jedním z lidí, kteří do Ruska před deseti lety přinesli a vlastně vytvořili podobu pěvecké soutěže PopStars, jakési předchůdkyně Pop Idol. Později jsme dělali management kapele, která ji vyhrála. Prostředí hledání talentů tedy důvěrně znám.

V čem tedy spočívá síla talentu?
Podle Simona Cowella – který není žádný génius, ale má skvělý pozorovací talent – ve třech krocích, na nichž je postaveno „zlaté pravidlo“ zábavního průmyslu. Máte jednoduše tři kroky k tomu, než něco začne: například – otevřete přehrávač, vsunete do něj CD a zapnete jej. Nebo – koupíte si vstupenku, vstoupíte do sálu a posloucháte oblíbeného zpěváka. Na stejném pravidle je založeno i hledání talentů – první casting, velký třesk, semifinále… tři porotci, tři „ikska“, více zjednodušit to už nejde. A divákům to vyhovuje, nemají rádi komplikované věci.

Koho vlastně v soutěži hledáte vy?
Nejtvrději makajícího člověka. V semifinálových kolech jsme už našli ty nejtalentovanější a nejzajímavější, co jsme měli – a musím říct, že je to pěkné panoptikum. Máme vtipné kouzelníky, účinkujícího, který má blízko osmdesátce, zatímco jiná nemá ani pět let, máme hudebníky, tanečníky, zvířata, ohně, vody, prostě všechno, co má v takové soutěži být. Objevili jsme i několik nových čísel, dovedností, o nichž široká veřejnost zatím neví…

Takže s přihlédnutím k vaší práci nehledáte primárně zpěváka nebo zpěvačku?
To vůbec ne, „svých“ zpěváků a zpěvaček už mám dost, takže mě zajímají i ostatní talenty. Ať už ale vyhraje kdokoliv, jsem připraven pomoct vítězi či vítězce s nastartováním kariéry v zahraničí.

Jak je vlastně těžké prosadit se v tom velkém světě?
Není to žádné šamanství. Prostě je třeba zvednou zadek, vyjet ven, vsadit všechny peníze na jednu kartu, pracovat tam, umět jazyk, nebát se, vstát a možná zase padnout, ale rozhodně cestu za svým snem nevzdat. A úspěch pak určitě přijde, i když to bude trvat několik let.

Tak jste to udělal i vy sám?
V jednom momentě jsem odešel do Kyjeva, bez toho, že bych o Ukrajině cokoliv tušil. Po dvou dnech mě přišla zatknout policie, protože jsem se tam zapomněl přihlásit k pobytu – to bylo ještě před revolucí. Tamnímu režimu jsem se pak mimochodem pomstil, když jsem našel kapelu Haydamaky, která se stala tribunem oné oranžové revoluce. Na Ukrajinu jsem přišel se 750 dolary v kapse, ale po prvním večeru mi z nich zbylo 150 – jen za kuře a čtyři deci červeného vína jsem v restauraci zaplatil stovku. Bylo to tedy někdy kruté, ale dokázal jsem se poučit z vlastních chyb a jít si za svým.

A proč jste se rozhodl odejít zrovna na východ?
Jednak proto, že na západě je v hudební branži plno, za druhé jsem využil skutečnosti, že coby východoevropané rozumíme kulturní rozmanitosti. Dokážeme lépe rozeznávat lehké odstíny kulturní potřeby v jednotlivých zemích, což západoevropané vůbec nechápou. Mají představu, že východní Evropa je velký homogenní celek, něco jako jihovýchodní Asie nebo Latinská Amerika, jen málokdo ví, že je to společenství několika samostatných států, které mezi sebou vedly v minulosti války, že se dnes v tomto prostředí mluví pětadvaceti jazyky… Sám pocházím z rodiny, které je národnostně smíšená – matka se narodila v Maďarsku, otec byl rumunský Němec a já jsem Slovák. Považuju to za výhodu při své práci – nemám stejně jako spousta dalších šikovných Čechů a Slováků působících v zahraničí potřebu silného ega, stačí nám být trošku vzadu, ve věcech se ale orientovat a navigovat je tam, kde je chceme mít…

Postupně jste ale pracovně pronikl i na západ…
Nebylo to ale mým primárním cílem. Nikdy jsem se netlačil do Londýna nebo do New Yorku, kde moje manželka jistou dobu pracovala, nepociťoval jsem to jako svoji potřebu, i když obě ta města mám rád. Takže ano, mám v portfoliu umělce, který vyhrál britskou hitparádu a držel se v jejím čele šest týdnů, to bylo pěkné. Ale spíš než abych letěl dvakrát týdně do Londýna, jsem si oblíbil Kyjev, Oděsu, nejnověji i Dubaj. Všude tam to pro mě a moji práci funguje nejlépe.

Autor: Gabriela Kováříková

20.9.2010 VSTUP DO DISKUSE 1
SDÍLEJ:

Inkluze je zločin na dětech, říká Václav Klaus mladší

Havlíčkův Brod /ROZHOVOR/ - Má všeobecní vzdělání budoucnost? Je inkluze krok tím správným směrem? To byla hlavní témata přednášky, kterou v Havlíčkově Brodě nedávno připravil Okrašlovací spolek Budoucnost.

Manželé ze Kdyně se snažili zachránit život mladému sportovci. Bohužel marně

Hluboká - Silák z Hluboké zemřel za jízdy na kole. Jeho otec děkuje manželům Homolkovým, kteří bojovali o jeho život.

Starosta Pískové Lhoty na Nymbursku byl obviněn z rozkrádání obecních peněz

Písková Lhota /FOTOGALERIE/ - Zpronevěra a zneužití pravomoci úřední osoby. To jsou dva trestné činy, z nichž policie obvinila šestačtyřicetiletého starostu Pískové Lhoty na Nymbursku Radovana Staňka. Obecní peníze měl rozkrádat ve spolupráci s účetní obce.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2016, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies