Americký herec, který na sebe upozornil oscarovým dramatem Smrt čeká všude, se ukázal na rozdíl od Umy Turman jako vtipná a vstřícná hvězda. Žertoval o střídání češtiny a angličtiny, svém věku, nerozhodila jej žádná sebeprostší otázka. Ty mířily i k akčním filmům Avengers či Mission Impossible.
„Řada lidí mě teď má za akčního herce, ale já to bral jen jako výzvu. U těchto filmů nikdy nevíte, co bude nakonec na plátně – nepoznáte to ze scénáře ani na place, blbnete před zeleným plátnem s pistolí, pak to jde do střižny, na postprodukci a teprve pak vidíte výsledek. Přiznám se, že jsem poprvé byl z Avengers a vůbec celého marvelovského světa užaslý. Ale chci natáčet a natáčím i jiné příběhy,“ vysvětloval novinářům.
Jedním z nich je i dobrodružný snímek Wind River, který přivezl na festival a v němž jako stopař pátrá po záhadné smrti indiánské dívky. Práci s režisérem filmu Taylorem Sheridanem si chválil. „Režiséři a scénár jsou to nejdůležitější. V případě filmu Wind River bylo kvalitní oboje,“ tvrdí.
Renner vzpomínal i na spolupráci s režisérkou Kathryn Bigelow, s níž natočil v roce 2008 oscarové drama Smrt čeká všude. „Byla velmi přísná, ostatně měla nás chlapů na place poměrně dost,“ říká herec. „Železná lady. Ale přesně věděla, co chce. Povídali jsme si o filmu hlavně před natáčením a musím říct, že mezi námi panovala velká vzájemná důvěra. Potom jsem ji už moc neviděl, byli jsme věčně v akci a ona daleko za kamerou. Dala mi šanci – uspět, nebo propadnout. Snad to bylo to první. Kathryn je dnes dvaačtyřicet, je to silná žena, která má i jemnou inteligenci a něhu. Když ale chce, setře vás jedna dvě…“
Jeremy Renner se svěřil, že je otcem čtyřleté dcery, a proto nemá mnoho času dívat se na filmy svých kolegů. Kromě natáčení se snaží být doma. S dcerou se ale na filmy nebo televizi moc nedívá. „Mám rád příběhy, které vás nutí přemýšlet a budí ve vás emoce. Ale teď se věnuji dceři. Ona samozřejmě jako každé dítě sjíždí hlavně pixarovky, viděl jsem je díky tomu snad stokrát. Ale jinak u nás televize moc neběží, je to spíš trampolína, hra na klavír, různé hry s motorikou nebo trénování myšlení. Koneckonců, považuju se za zábavného muže, takže ji celkem spolehlivě bavím sám,“ prohlašuje s úsměvem herec, jenž prý žije hlavně přítomností.
Působí i jako hudebník. Nicméně herectví dal – jak vysvětlil novinářům - přednost před hudbou. Že by si ve Varech někde zahrál nebo zazpíval, ovšem nevyloučil: „Jsem rád, že nejsem muzikant z profese. Nejspíš by mě teď štvaly moje vlastní písničky a harcování světem. Ale zpívám rád. Možná mě večer najdete někde u klavíru…“