VYBERTE SI REGION

Karel Spěšný: Krátký film si dnes může natočit skoro každý

Praha /ROZHOVOR/- Pražské kino Světozor hostí od 15. do 18. ledna desátý ročník přehlídky krátkých filmů z celého světa „Festival krátkých filmů Praha".

2.1.2015
SDÍLEJ:

Karel Spěšný, dramaturg festivalu krátkých filmů ve Světozoru.Foto: archiv Karla Spěšného

Festival krátkých filmů Praha10. ročník přehlídky krátkých filmů z celého světa se koná od 15. do 18. ledna v pražském kině Světozor.

Cílem festivalu je od počátku přispívat k rozvoji krátkých uměleckých filmů a jejich produkci.

Desítky snímků uvidí diváci v několika tradičních sekcích v mezinárodní soutěži, v přehledu českých filmů, v sekci experimentálních filmů Labo nebo v noční show Brutal Relax Show.

Součástí jubilejního ročníku jsou také dva bloky divácky nejúspěšnějších krátkých filmů z uplynulých 10 ročníků nebo kolekce nejlepších krátkých filmů z české produkce od roku 1960 s názvem České nebe.

Začátky geniálního komika šéfinspektora Clouseaua odhalí program Peter Sellers znovuobjevený.

Nejlepší snímky z uplynulých let nabídne festival také divákům v regionech například v Brně, Ústí nad Labem, Hradci Králové, Jablonci nad Nisou nebo v Českých Budějovicích.

Krátké filmy pro děti a jejich rodiče nabídne program Prague Shorts dětem v Biu Oko a v kině Aero v Praze.

Vstupné na jednotlivé projekce činí 80 Kč, vstupenky jsou v předprodeji od 12. ledna.

Festival pořádá tým MFF Karlovy Vary.

Část letošního programu se proto podle ředitele festivalu Karla Spěšného tentokrát nebude rozhlížet po novinkách ze světa, ale bude ohlédnutím za uplynulými deseti lety a také připomenutím, jaké povedené krátké filmy u nás v uplynulých letech vznikly.

V rozhovoru pro Deník zavzpomínal Karel Spěšný na uplynulých deset let festivalu a podíval se také na to, jak bude vypadat do budoucna…

V rámci desátého ročníku Festivalu krátkých filmů Praha budou uvedeny také nejlepší snímky z uplynulých let. Dokážete říct, jaký snímek zaujal vůbec nejvíce vás?
Asi to bude působit jako vyhýbavá odpověď, ale každý z filmů v našem programu si z určitého období pamatujeme nejvíc. A každý z nich pro nás představuje absolutně jedinečnou osobní vzpomínku, která se k němu váže. 

Třeba Žal Johnosona Joa Janglese byl v programu úplně prvního ročníku a když jsem ho viděl, naprosto mě ohromil totální bizarností svojí stylizace a způsobem vyprávění, který se nepodobal ničemu, co jsem do té doby viděl.

Tehdy jsem si uvědomil, že na krátkých filmech mě nejvíc baví, když dokážou vytvořit úplně osobní, třeba i praštěný svět, který si celovečerní film z mnoha důvodů nemůže takhle důsledně dovolit. Takže protože tenhle byl první, je asi pro mě trochu výjimečnější.

Dost nezapomenutelný zážitek byla taky třeba West Bank Story, neuvěřitelně vtipný, propracovaný a politicky nekorektní muzikál o soužití Izraelců a Palestinců, v němž mezi sebou bojují dva lokální fastfoody Hummus Hut a Kosher King…

A třeba nádherný a magický Rozhodli jsme se nezemřít, kterého jsme se do dneška nenabažili, nás vlastně přiměl k tomu dělat pravidelně sekci Labo.

Bude letošní ročník v něčem specifický vlivem toho, že je jubilejní?
Část letošního programu se tentokrát nebude rozhlížet po novinkách ze světa, ale bude ohlédnutím za uplynulými deseti lety festivalu a také připomenutím, jaké skvělé krátké filmy v České republice v uplynulých letech vznikly.

Takže kromě již zmíněného programu Prague Shorts Revisited, který připomene ve dvou blocích filmy, které si festivalový tým a diváci v minulých ročnících nejvíc oblíbili, jsme připravili také náš výběr nejlepších českých krátkých filmů „všech dob", tedy od roku 1960 po dnešek.

S jakým záměrem jste s přehlídkou krátkých filmů před deseti lety začínali? Jaké jste měli cíle?
Jednak jsme chtěli dát divákům v Čechách možnost seznámit se se segmentem filmové produkce, který se celosvětově začínal těšit čím dál větší pozornosti a nabízel velmi originální a v mnohém jedinečné filmy. A pak jsme chtěli povzbudit mladé české filmaře, aby začaly takové filmy taky točit.

Krátké filmy jsou totiž ideální možností, jak si zkoušet různé věci, jak hledat svůj osobitý styl a témata, jak se naučit "zacházet" s filmem jako médiem. Což je přesně to, co českým filmařům chybí a proč jsou jejich filmy tak prostředními a vlastně všechny na jedno, zcela neoriginální, kopyto.

Co se naší úspěšnosti týče, v bodě jedna mám dojem, že se nám za těch skoro deset let povedlo postavit festival, který stabilně nabízí zajímavý a reprezentativní program, který diváky baví. V bodě dva to jde pomaleji, než jsme si na začátku přáli, ale i v tomhle se letošek rýsuje jako snad přelomový rok.

Jak vidíte budoucnost festivalu? Jak bude, vizionářským pohledem, vypadat za dalších deset let?
Jeho program bude pořád takhle skvělý a postupně se zkvalitní a navýší také česká stopa v něm. Pro diváky se rozšíří možnost vidět ty nejlepší krátké filmy i mimo Prahu a rozšíří se jeho „neveřejná" část, určená pro mladé filmaře, kteří krátké filmy chtějí točit, tedy přibudou různé workshopy, produkční a koprodukční panely.

Kolik krátkých filmů v porovnání s klasickými dlouhometrážními snímky u nás ročně vznikne? A jak to vypadá ve světě?To je trochu ošemetná otázka. Vzhledem k technologické revoluci, kterou audiovize prošla, může krátký film, ale vlastně i celovečerní, natočit technicky na velmi slušné úrovni dnes skoro každý. Nicméně, krátké filmy se u nás pořád natáčejí hlavně na filmových školách. Všech takových "hraných cvičení" je každý rok něco přes stovku.

Těch, které vzniknou takovým tím klasickým „profesionálním" procesem, který se vlastně v ničem neliší od přípravy celovečerního filmu, jen je kratší, vznikne jen pár. Možná nejvíc vypovídající je fakt, že celovečerních filmů, které byly loni podpořené Fondem na podporu kinematografie, bylo kolem dvaceti, krátký hraný ani jeden.

V jednotlivých evropských zemích je to různé, ale obvykle se dostane nějaké formy podpory řádově desítkám krátkých filmů.

Existují statistiky o tom, ve kterém státě natočí ročně nejvíce krátkometrážních filmů?
Určitě by to šlo dohledat ve výročních zprávách jednotlivých filmových institucí, ale já ta čísla neznám. Nicméně vím, kolik filmů se k nám z kterých zemí obvykle hlásí a produkce kterých zemí se nám obecně zdá kvalitní a zajímavá.

Největší produkci krátkých filmů mají v Evropě státy, které obecně masivně podporují svoji filmovou tvorbu, jako je Francie nebo Německo. Hodně krátkých filmů vzniká třeba ve Španělsku, kde jsou velmi populární a kde je skoro v každém větším městě festival, který je hraje.

Relativně hodně filmů produkuje Island, protože kulturu obecně vnímá jako důležitý „vývozní" artikl a podporuje ji ve všech podobách. Spoustu krátkých filmů produkují vlastně všechny severské státy… A mimo Evropu vzniká spousta filmů třeba v Kanadě, v Austrálii nebo na Novém Zélandu.

Proč jste se letos rozhodli přesunout festival také do regionů? Máte se zdejším publikem již nějaké bližší zkušenosti?
Chceme, aby krátké filmy mohlo vidět co nejvíc diváků. Je to svým způsobem alternativa k tomu, co můžou normálně vidět v kinech nebo v televizi. A každé rozšíření možností je důležité a pro diváky zajímavé.

Hodláte přehlídku do budoucna rozšířit i do dalších českých měst?
Rádi bychom postupně zvětšili počet míst, kde bude možné krátké filmy vidět. Protože věříme, že nabízejí zase trochu něco jiného, než celovečerní filmy, že jde o trochu jiný divácký zážitek. A máme zkušenost, že divákům se líbí a že je baví.

Autor: Michaela Rozšafná

2.1.2015 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

Bugatti už prodalo 220 nových Chironů. Kupci na auto mohou čekat i tři roky

Od představení modelu Chiron v březnu letošního roku už automobilka Bugatti našla kupce pro 220 exemplářů tohoto nástupce legendárního Veyronu. Z auta se však zatím raduje jediný zákazník, všichni ostatní ještě musejí čekat.

Zmlátil dvě ženy. Zdržely jej ve prý ve frontě u pokladny

Pardubice - Z výtržnictví obvinila pardubická policie 47letého muže, který měl zmlátit dvě ženy. Jednu vážně zranil.

EET padá na zákazníky, restaurace zdražují

Berounsko - V jaké míře zasahuje nová povinnost elektronické evidence tržeb hospodským do provozu restaurací? Je jim na obtíž, nebo se s ní po sedmi dnech už sžili? Na Berounsku převažují zastánci prvního názoru.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2016, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies