VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Když se lidé chovají jako koně

Praha /RECENZE, VIDEO/ - Do kin dorazil pozoruhodný film islandského režiséra Benedikta Erlingssona. Dějí se v něm i kruté věci, ale autor se jim směje.

5.9.2014
SDÍLEJ:

KOUZLO NECHTĚNÉHO. Láska si nevybírá. Ta zvířecí kráčí bez ohledu na překážky, třeba i vlastního majitele (Ingvar Eggert Sigurðsson). Foto: Film Europe

O koních a lidech. Takto obyčejně nazval svůj pozoruhodný debut islandský režisér Benedikt Erlingsson, který věnoval matce. Film se promítal mimo jiné na karlovarském festivalu a teď vstupuje do kin. A nabízí strhující podívanou i zamyšlení nad životem lidí a koní v odlehlé islandské vísce z poněkud netradičního úhlu pohledu. Skoro se chce říct – z pohledu koní.

Ti jsou totiž rovnocennými hrdiny spolu s ostatními postavami filmu. A nejen to. Erlingsson, který je autorem scénáře, nabízí ve svém esejisticky laděném snímku zajímavou konfrontaci života lidí a jejich čtyřnohých přátel. A dlužno přiznat, že ti první z ní nevycházejí zrovna dvakrát lichotivě. Na rozdíl od koní, kteří jsou tu představeni jako v zásadě klidná a rozumná zvířata, ctící zákony přírody, jejich majitelé si často počínají jako smyslů zbaveni. Už úvodní pasáž, která představí místního starého mládence, jehož si směle namlouvá energická přespolní sousedka (stejně jako jeho klisnu její hřebec), naznačí, že o překvapení nebude v téhle originální podívané nouze. Poté, co sousedčin kůň dostihne muže na zpáteční cestě a poslušen samčího volání vykoná bez okolků na klisně za zády sedícího majitele svůj akt, je jejich kratičká láska majiteli nelítostně ztrestána. Klisna zastřelena a hřebec vykastrován… Tečka. Prostě tak to dle zdejších mravů mezi lidmi a koňmi chodí. Zvlášť když potupný akt sledovala v přímém přenosu, byť na dálku, většina místních. S dalekohledem a dopolední kávou v ruce.

Erlingsson rezignoval na jakýkoli dějový oblouk, podobně jako v uvozující etudě vypráví i dál volným tempem a jen v kratičkých črtách a obrazech. O svérázném životě na chladném a nezalidněném Islandu však řekne prakticky vše. A protože existence v kraji, kde studené slunce během minuty vystřídá ledová vánice, je pěkně drsná, je drsné a bláznivé i chování jeho obyvatel. Překupník s kořalkou, pro kterou si sem tam vyrazí na koni doslova zaplavat k ruské lodi kotvící daleko od břehu, a protože špatně rozumí rusky, vypije „živou vodu" neředěnou a už nedojede domů… Muž odmítající připustit, že kdysi veřejná cesta je teď součástí soukromého pozemku, a zběsilé přeštípávání ostnatého drátu se jemu i rozzuřenému sousedovi v traktoru krutě vymstí. Nebo mladík zamilovaný do místní krásné a zdatné jezdkyně, který se bez zkušeností pustí na výlet v sedle, ztratí se své skupině a mrazivou vánici přežije v koňském břiše, z něhož nejdříve vyprázdnil nožem obsah…

Syrový život na severu vylíčený s vytříbeným smyslem pro humor

Co dodat? Snad jedině tolik, že navzdory výše řečenému vás nečeká – s výjimkou pár scén - brutální podívaná. Naopak, syrový život na severu líčí režisér s vytříbeným smyslem pro humor, pravda, místy poněkud černým. Nemluvě o úchvatných záběrech islandské přírody a koňských stád, i výkonech herců (Helgi Björnsson, Halldóra Geirharđsdóttir, Kristbjörg Kjeld). Výtečně a přitom minimalisticky pracuje režisér i s hudbou, především s hravými banjovými motivy, navozujícími takřka westernovou náladu.

Eringssonův film O koních a lidech je malé zjevení v kinech. Originálně napsaná a drsně i poeticky natočená zpráva o tom, jak se žije v jednom kousku světa. S příchutí nezaměnitelného severského humoru. Mimochodem, při natáčení nebyl zraněn jediný kůň a členové štábu i herci jsou velkými milovníky koní…

Autor: Jana Podskalská

5.9.2014 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:
Eliška Kolečkářová vzpomíná na dobu, kdy jí bylo teprve osmnáct let. Komunisti její rodině v roce 1951 vzali statek na Hodonínsku. Jejího otce Metoděje Hlobílka letos na konci března hodonínský okresní soud rehabilitoval.
5 9

Akce Kulak, pak samota, vypráví pamětnice

NEJŠŤASTNĚJŠÍ. Nemusíte být zrovna papež, stačí být duchovním. Vykonáváte tak nejspokojenější profesi na světě.
23 39

Migranti živoří v koncentrácích, varuje papež František

ONLINE: Francie volí prezidenta

Kdo bude novým francouzským prezidentem? Lid Francie hlasuje v prvním kole voleb. Průzkumy favorizují Marine Le Penovou, vítězem ale může být kdokoli z kvartetu favoritů. Očekáváme nesmírně vyrovnané výsledky.

Roman Prymula: Češi mají nižší práh bolestivosti než Číňané

Jaký je rozdíl mezi poslancem a lékařem? Lékař svojí operaci dokončí. Pokud to nezvládne, práci za něj dokončí hned jiný tým. Poslanec to má jinak: pacienta klidně v polovině operace zašije a odejde. Pak se počká na nový tým, který celou operaci provede znovu, říká nový náměstek ministra zdravotnictví Roman Prymula. V úřadu bojoval za univerzitní nemocnice, tradiční čínskou medicínu a očkování. 

Inkluze není nepřítel, dojímá příběh chlapce s vzácným syndromem

/ROZHOVOR, VIDEO/ Nechci pro své dítě nic speciálního, chci jen, aby měl stejnou šanci, jako ostatní.  Tato slova napsala Hana Kubíková z Liberce. Maminka kluka se vzácným Wiliamsovým syndromem. Už několik let se snaží své okolí přesvědčit, že inkluze nemusí být strašákem. „Člověk může hodně dokázat, pokud to aspoň zkusí," říká.

AKTUALIZOVÁNO

Bude to o prsa. Francie žije prezidentskými volbami. Rozhodnou nerozhodnutí?

Jen pár procent. Takový je rozdíl mezi kvartetem, který se pere o post prezidenta Francie. Bude to centrista Emanuel Macron, pravicový François Fillon, extrémistická Marine Le Penová, nebo ultralevicový Jean-Luc Mélenchon?

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies