Deník
VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Jiří Krejčík, režisér "vyšších principů"

Praha - Český filmový a televizní tvůrce slaví životní jubileum – dnes je mu devadesát let

26.6.2008
SDÍLEJ:

PERFEKCIONISTA. Režisér má vždycky pravdu. U devadesátiletého Jiřího Krejčíka to vždycky platilo a platí dvojnásob.Foto: DENÍK/ Martin Divíšek

Patří k režisérům, bez nichž si nelze český film, divadlo ani televizi představit. Stačí vyslovit tituly jako Svědomí, Vyšší princip či Prodavač humoru. Jeho filmy jsou precizní a nesmlouvavé. Jako jejich tvůrce. O málokterém filmaři koluje tolik historek spjatých s režisérským „násilím“ před kamerou jako o něm. Na kontě má víc než třicítku filmů, herecké roličky (Slavnosti sněženek, Pelíšky) a Českého lva za dlouholetý umělecký přínos českému filmu.

Od povídek k etice

Svůj první celovečerní film natočil roku 1947 podle námětu Jana Nerudy a nazval ho Týden v tichém domě. 50. léta některé jeho filmy poznamenala dobovou ideologií (Nad námi svítá, Frona), povídkový film O věcech nadpřirozených z roku 1958, kam Krejčík natočil povídku Gloria, byl už mnohem zajímavějším projektem. Za Glorii získal o rok později na festivalu v Locarnu druhou cenu.

Vrcholem byla pro Jiřího Krejčíka léta šedesátá. Zahájil je Vyšším principem líčícím na příběhu studentské třídy dobu heydrichiády. V jedné ze svých životních rolí tu excelovala mladičká Jana Brejchová. Pension pro svobodné pány, adaptace O´Caseyho divadelní hry (Bedtime Story) sklízel (rovněž v Krejčíkově režii) nejprve úspěch na prknech Činoherního klubu. Mimochodem, kvůli filmu musel režisér pro autorská práva k natáčení zajet do Londýna sám a vdovu po dramatikovi tak okouzlil, že mu je dala zdarma.

Velký ohlas měl i film o Emě Destinnové Božská Ema. Jeho spolupracovníci odcházeli z natáčení s různými pocity, na Jiřího Krejčíka však šlo těžko zapomenout. „Při natáčení jedné scény filmu Hry lásky šálivé mě bral Pavel Landovský za ruku. Já měla tehdy na pravé nalomenou kůstku. Prosila jsem ho, aby mě bral za levou,“ vzpomíná Magda Vášáryová. „Ale on mě pokaždé neomylně chytil za pravou. Když jsme to jeli asi po dvacáté, slzy mi už tekly bolestí, a tak jsem řekla – pojďme točit naostro! Pan Krejčík pravil: Dobře. Lanďák mě znovu uchopil – za poraněnou ruku, a já po skončení záběru řekla – a končím. Načež pan Krejčík pronesl – stejně to bylo bez kamery… Skočila jsem po něm, začala ho škrtit a křičela jsem – jestli na mě ještě promluvíte, přetrhnu vás vejpůl. No, vzal to a pak měměl možná ještě raději…“

Spor s Werichem

Ne vždy to tak končilo, spolupráce s Janem Werichem na filmu Císařův pekař a Pekařův císař vzala za své, protože Werichovy představy o filmu se zkrátka s Krejčíkovými osudově míjely, nemluvě o odlišných charakterech obou pánů (režisérův perfekcionismus kráčel kolem jiných kaváren než Werichův rozvolněný styl). Přesto je málo těch, kteří na práci s ním vzpomínají ve zlém. Za všechny to shrnula Nina Divíšková, jež hrála v Krejčíkově Prodavači humoru. „Málem mě umlátil deštníkem, když mi nešlo praštit v jedné konfliktní scéně Julia Satinského. Pan Krejčík se tehdy dost zlobil – to přece nejde, paní Nino, je vidět, že se před tou ránou zastavíte, nevypadá to přesvědčivě. Ale nezlomil mě. I když chápu, jak to myslel. A mám ho moc ráda, je to výborný a poctivý profesionál.“

Dokumentaristka Alena Činčerová zná pana Krejčíka velmi dobře, ostatně natočila s ním do GENu portrét pro Febio a teď pracuje na filmu o posledním režisérově filmu pro Českou televizi (k níž se režisér uchýlil v posledních letech). „Spolupráce s ním je vždy náročná,“ potvrzuje. „Herečky podle mě nebije, jen nepřistupuje na kompromisy a je velký maximalista. A maximum chce i od ostatních. A má pravdu! To víte, že když jsem točila jeho portrét, cítil se být automaticky jeho režisérem. Já se tomu pochopitelně bránila, byl to můj film! Měl tendenci dirigovat mé kameramany. Ptali se mě – co máme dělat? Tak jsem jim řekla – dělejte, že ho posloucháte, ale řiďte se mými pokyny…“ A jedním dechem dodává, co se od něj profesně naučila. „Jsem zvyklá se párat ve střižně se začátky, babrám se v ukecaných monolozích. Ale pak si vzpomenu na jeho heslo, které razí – přímo k záležitosti. A to mě spolehlivě probere.“

26.6.2008 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

Tomáš Procházka
9

Komentář Tomáše Procházky: Klíčové volby. Německo hot, Česko čehý

Ilustrační foto.
5

Dálnice se opravují podle plánu. Ale šnečím tempem

OBRAZEM: Nejlepší fotografie týdne

Prohlédněte si nejpovedenější snímky našich fotografů pořízené během uplynulého týdne.

AUTOMIX.CZ

Tatra postavila unikátní osmikolku se všemi řiditelnými koly. Hýbe se jako krab

Česká automobilka Tatra se pochlubila jednou unikátní novinkou. Pro jistého švýcarského zákazníka totiž postavila osmikolový podvozek se systémem řízení kol všech čtyř náprav. Vůz díky tomu umí mimo jiné takzvaný „krabí chod", tedy jízdu šikmo vpřed či vzad doleva nebo doprava při stejném úhlu natočení všech kol. Není divu, že novinka v Kopřivnici dostala právě přezdívku "Krab".

Když nemáte máslo, tak tam dejte sádlo. Deník srovnal ceny alternativ k máslu

/INFOGRAFIKA/ Při pohledu na titulní strany deníků či strkanice v obchodech by se mohlo zdát, že Česko zasáhla máslová apokalypsa. Čtvrtkilová kostka se prodává v průměru za 52 korun, za poslední dva roky cena narostla skoro o 15 korun. Výrazně prý proto zdraží i vánoční cukroví.

Soud se zastal „zakleknuté firmy“. Bude Česko platit milionové odškodné?

Daňoví poplatníci by se v blízké budoucnosti mohli „prohnout“ a nechtěně zaplatit stovky milionů korun jako odškodné soukromé firmě za přílišnou horlivost úředníků a celníků.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies. Zrušit oznámení