Tedy vlastně vrací, ale jen zhruba na čtyři hodiny prostřednictvím premiéry filmu Roku bez Magora.

Promítání dokumentu, který mapuje divoký život humpoleckého rodáka, undergroundového básníka a kunst historika Ivana Martina Jirouse, bylo okořeněno dobovým programem.

První diváci se scházejí před tamním kinem už kolem půl sedmé večer a někteří se z recese u žlutých žigulíků fotografují. Najednou se však objevují i „soudruzi strážníci" a vyzývají čekající k legitimaci. I přes mnohdy sáhodlouhé dohady o vhodnosti návštěvy undergroundové akce se nakonec všichni zájemci o film do sálu dostávají.

Dáša Kvokatá

Večer zahajuje herec Oldřich Kaiser. Po úvodních úvahách o době socialismu přichází na jeviště písničkářka Dagmar Vokatá, Magorem prý přezdívaná „Kvokatá". Usedá na židli s kytarou v ruce a zaznívají tóny dvou písní věnovaných jejímu dlouholetému životnímu druhovi, Jirousovi.

Písničkářku střídá tříčlenná formace DG 307 s Pavlem Zajíčkem. Originální hudební vystoupení, při kterém zpěvák nezpívá, ale do rytmu hudby recituje text například korespondence s Magorem, je přerušeno zásahem Veřejné bezpečnosti.

Přišel i Husák

Vzápětí se na jevišti objevuje Oldřich Kaiser á la stařičký prezident Gustáv Husák v doprovodu mladé svazačky. Za všeobecného veselí v publiku pohovoří nejen o nevhodném chování takových „mániček", ale nezapomene ani podotknout, že „naše socialistická vlast míří vzad, ehm tedy vlastně vpřed." Parodickým výstupem Kaisera dobová exhibice končí a na jeviště přichází čtyřčlenný filmařský tým v čele s režisérem snímku, Oliverem Malinou.

„S námětem na film museli zákonitě přijít dva lidé, protože já znal Magora ve dne a Dáša Vokatá zase v noci," směje se František „Čuňas" Stárek, jeden z autorů námětu filmu. Nakonec na jevišti promluví i humpolecký starosta Jiří Kučera, který od tvůrců filmu dostává jako poděkování za podporu symbolickou figurku labutě. A poté už konečně začíná očekávané promítání dokumentu o kontroverzním rodákovi z Humpolce.

ANETA SLAVÍKOVÁ

Film očima Anety Slavíkové

Film Rok bez Magora mapuje život a názory Magora prostřednictvím vzpomínek jeho nejbližších. Pro mě jsou v dokumentu patrné dvě hlavní linie. První linii tvoří zmínky o Jirousově mládí v Humpolci, jeho studiích a rodinném životě, ovšem ty jsou upozaděny na úkor druhé linie vypravující o jeho exhibicionistickém chování na veřejnosti i v soukromí.

Jirousově literární tvorbě se film nevěnuje ve smyslu zmiňování všech jeho zásluh, ovšem četba úryvků z jeho děl tu tvoří jakési zajímavé zvukové pozadí, na kterém se zrcadlí jeho životní osudy či politické postoje. Úctyhodný je i materiál dobových záběrů s Jirousem. Z nich vystupuje Magor bez přetvářek – jako milovník alkoholu, jako člověk, který vulgárně mluví nejen s cizími lidmi, ale i se svými nejbližšími, a který rád vystavuje na odiv své mužství. Ale ti, kteří o něm mluví, mluví o něm s úsměvem, obdivem, úctou a láskou. Osobně nejvíce oceňuji to, že film divákovi nevnucuje kladné či záporné hodnocení Magorových skutků, pouze prozrazuje, jaký Magor byl a jak se choval. Řečeno slovy jeho nejbližších – Magor byl skutečně magor, ale byl jen jeden.