Deník
VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Kvůli Jirousovi přijela i Veřejná bezpečnost

Humpolec /FOTOGALERIE, REPORTÁŽ/ – Jako v dobách normalizace to v pátek večer vypadalo před humpoleckým kinem. Ve tmě tu zlověstně zářila světla dvou žlutých žigulíků tehdy obávané Veřejné bezpečnosti. Někteří kolemjdoucí nevěřili vlastním očím, ale zasvěcení věděli, že se do minulosti rozhodně nevrací.

11.2.2013 14
SDÍLEJ:

U žlutých žigulíků se fotili hlavní mladí „nepamětníci“.Foto: Aneta Slavíková

Tedy vlastně vrací, ale jen zhruba na čtyři hodiny prostřednictvím premiéry filmu Roku bez Magora.

Promítání dokumentu, který mapuje divoký život humpoleckého rodáka, undergroundového básníka a kunst historika Ivana Martina Jirouse, bylo okořeněno dobovým programem.

První diváci se scházejí před tamním kinem už kolem půl sedmé večer a někteří se z recese u žlutých žigulíků fotografují. Najednou se však objevují i „soudruzi strážníci" a vyzývají čekající k legitimaci. I přes mnohdy sáhodlouhé dohady o vhodnosti návštěvy undergroundové akce se nakonec všichni zájemci o film do sálu dostávají.

Dáša Kvokatá

Večer zahajuje herec Oldřich Kaiser. Po úvodních úvahách o době socialismu přichází na jeviště písničkářka Dagmar Vokatá, Magorem prý přezdívaná „Kvokatá". Usedá na židli s kytarou v ruce a zaznívají tóny dvou písní věnovaných jejímu dlouholetému životnímu druhovi, Jirousovi.

Písničkářku střídá tříčlenná formace DG 307 s Pavlem Zajíčkem. Originální hudební vystoupení, při kterém zpěvák nezpívá, ale do rytmu hudby recituje text například korespondence s Magorem, je přerušeno zásahem Veřejné bezpečnosti.

Přišel i Husák

Vzápětí se na jevišti objevuje Oldřich Kaiser á la stařičký prezident Gustáv Husák v doprovodu mladé svazačky. Za všeobecného veselí v publiku pohovoří nejen o nevhodném chování takových „mániček", ale nezapomene ani podotknout, že „naše socialistická vlast míří vzad, ehm tedy vlastně vpřed." Parodickým výstupem Kaisera dobová exhibice končí a na jeviště přichází čtyřčlenný filmařský tým v čele s režisérem snímku, Oliverem Malinou.

„S námětem na film museli zákonitě přijít dva lidé, protože já znal Magora ve dne a Dáša Vokatá zase v noci," směje se František „Čuňas" Stárek, jeden z autorů námětu filmu. Nakonec na jevišti promluví i humpolecký starosta Jiří Kučera, který od tvůrců filmu dostává jako poděkování za podporu symbolickou figurku labutě. A poté už konečně začíná očekávané promítání dokumentu o kontroverzním rodákovi z Humpolce.

ANETA SLAVÍKOVÁ

Film očima Anety Slavíkové

Film Rok bez Magora mapuje život a názory Magora prostřednictvím vzpomínek jeho nejbližších. Pro mě jsou v dokumentu patrné dvě hlavní linie. První linii tvoří zmínky o Jirousově mládí v Humpolci, jeho studiích a rodinném životě, ovšem ty jsou upozaděny na úkor druhé linie vypravující o jeho exhibicionistickém chování na veřejnosti i v soukromí.

Jirousově literární tvorbě se film nevěnuje ve smyslu zmiňování všech jeho zásluh, ovšem četba úryvků z jeho děl tu tvoří jakési zajímavé zvukové pozadí, na kterém se zrcadlí jeho životní osudy či politické postoje. Úctyhodný je i materiál dobových záběrů s Jirousem. Z nich vystupuje Magor bez přetvářek – jako milovník alkoholu, jako člověk, který vulgárně mluví nejen s cizími lidmi, ale i se svými nejbližšími, a který rád vystavuje na odiv své mužství. Ale ti, kteří o něm mluví, mluví o něm s úsměvem, obdivem, úctou a láskou. Osobně nejvíce oceňuji to, že film divákovi nevnucuje kladné či záporné hodnocení Magorových skutků, pouze prozrazuje, jaký Magor byl a jak se choval. Řečeno slovy jeho nejbližších – Magor byl skutečně magor, ale byl jen jeden. 

Autor: Redakce

11.2.2013 VSTUP DO DISKUSE 14
SDÍLEJ:
Následky zemětřesení na ostrově Kos.

Zemětřesení na ostrově Kos: nejméně dva mtví, stovky zraněných

Takhle vypadalo Husovo náměstí v Rakovníku jen pár minut poté, co z nebe začaly padat první kapky.
AKTUALIZOVÁNO
22

Část Čech zasáhly silné bouřky. Náměstí v Rakovníku bylo pod vodou

Psi žijí v otřesných podmínkách. Až mi je vezmou, pořídím si další, říká majitel

/FOTOGALERIE/ Vstup do domu Na Kozině, jenž patří Václavovi Hrbáčkovi, který vlastní několik psů, je jen na vlastní nebezpečí. Ještě před dveřmi vás přivítá nesnesitelný zápach a hlasité štěkání a kňučení několika desítek psů, kteří tu žijí v naprosto otřesných podmínkách. 

Dvě třetiny Čechů grilují. Nezanevřeli ani na špekáčky

/INFOGRAFIKA, ANKETA/ O pozici nejoblíbenějšího masa na ohni se dělí vepřové s kuřecím. Na hovězí – například steaky – si kuchtíci příliš netroufají.

Číslo 68 žije. Bude Jágr dál pokračovat za velkou louží?

/ANKETA/ Ne, určitě Edmonton. Tam je ale zima a vysoké daně, místo toho půjde do Las Vegas. Mýlíte se, pánové, někdo právě napsal na Twitteru, že Jágra viděli v Ottawě na letišti. Jo? Stejně se vrátí do Pittsburghu. 

Země zaslíbená pro imigranty: Švýcarsko je třetí na světě

Americký deník US News & World Report se pokusil sestavit žebříček zemí, které jsou k imigrantům nejpřívětivější. Stanovil si čtyři kategorie: ekonomická stabilita, dobrý pracovní trh, příjmová nerovnost a pocit, že tohle je „místo, kde bych chtěl žít“.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies. Zrušit oznámení