VYBERTE SI REGION

Letní filmová škola: Takové přednášky si nechám líbit. Chci větší sál

Uherské Hradiště – Tak už jdeme do finále, mohou si říct pořadatelé i návštěvníci čtyřicáté Letní filmové školy v Uherském Hradišti. Letošní ročník přes absenci několika z původně očekávaných hostů neváhám označit za jeden z nejlepších – možná vůbec nejlepší, co jsem v posledních pěti letech pravidelných návštěv zažil.

2.8.2014
SDÍLEJ:

Členové Dejvického divadla na tiskové konferenci. Foto: DENÍK/Karolína Peřestá

Ve čtvrtek mi náladu vedle nebezpečně dobrého veltlína zvedl první celovečerní snímek britského režiséra Seana Ellise, který má letos v Hradišti retrospektivu a přijel osobně. Romantickou komedii britského střihu, co potěší i cyniky, nazvanou „Cashback" o mladíkovi, který po rozchodu se slečnou nemůže spát a tak si po nocích začne přivydělávat v supermarketu, následovala hutná diskuse, v níž režisér mimo jiné prozradil, že snímek vznikal v šibeničním čase, kdy scénář musel napsat za týden a na natáčení měl pouhých 18 dní: běžných je přitom 30 a víc. Přesto to není vůbec poznat, naopak záběry jsou úžasně výtvarně komponované a režisérovo vyprávění, jak je téměř bez peněz a digitálních efektů tvořil, patřilo k neplánovaným vrcholům teoretické části festivalu.

Ta je letos celkově bohatá a nemusíte být vůbec aspirující filmaři, abyste ocenili i pikantní informace, které se vám dostanou při asi nejlépe zkomponované odborné části programu: Letní filmové akademii, v rámci níž každý den vybraný profesionál hovoří o svojí filmové disciplíně.

Třeba Luděk Hudec ukázal, že když na to dojde, může střihač digitálně „vyrobit" i mrtvé, které tvůrci na pláni Tobruku po bitvě zapomněli natočit. Nebo do filmu s rozpočtem desítek milionů korun složit píseň, na kterou už neměl čas skladatel. Režisér Bohdan Sláma, který je podepsaný pod snímky Divoké včely nebo Venkovský učitel, zase přiznal, že dodnes neví, co je vlastně režie, ale posluchače přiměl přemýšlet o tom, že ještě důležitější než příběh jsou při psaní filmu postavy.

Členové Dejvického divadla na tiskové konferenci. Trochu jinou „přednášku" předvedli členové Dejvického divadla, jejichž beseda o seriálu Čtvrtá hvězda se ve složení Krobot – Trojan – Krobotová – Plesl a další proměnila ve svébytný skeč, v němž jste se toho sice příliš nedověděli – pro mě nejzásadnější informací asi bylo, s jakou jistotou Miroslav Krobot popřel veškeré úvahy o případném pokračování úspěšného sitcomu – ale jako odlehčení programu v jinak „studijním" sálu Reduty zafungovala tato návštěva výborně.

Mimochodem, jak na besedu se členy Dejvického divadla tak na Letní filmovou akademii, bývá menší bojovkou ukořistit volné místo. Napadla mě tak stejná otázka jako loni, proč odborný program, který přirozeně návštěvníky filmovky zajímá, protože je jejím specifikem a v kinech ho běžně neuvidíte, je pravidelně v nejmenším festivalovém sálu?!

O festival je velký zájem

To, že na některé projekce, třeba podařený nejnovější snímek Michela Gondryho, výtvarně precizní a myšlenkově nabušenou disputaci s filosofem a lingvistou Noamem Chomskym nazvanou „Je muž, který je vysoký, šťastný?", se do sálu z kapacitních důvodů nedostanou ani lidé čekající 40 minut před projekcí, se prostě stává. O festival je velký zájem a množství vyprodaných jednodenních akreditací to letos dokazuje. Dokud budou přísní (někdy mám chuť zvolit spíš repliku z Hoří, má panenko…) hasiči odmítat usazení byť jen jediného člověka na schody, návštěvníkům u nejexponovanějších projekcí nezbyde než i v útulnějším a poklidnějším Hradišti uplatnit karlovarské pravidlo „do fronty na film aspoň hodinu předem". A hasiči přísní asi budou čím dál víc, protože bezpečnostních směrnic bude v naší racionalizované společnosti spíš přibývat než naopak. Ale aspoň s těmi přednáškami – vzhledem třeba k dvojici šapitó, z nichž v jednom z nich bývá odpoledne mrtvo – by se něco dělat dalo.

Fronty před představeními s poměrně často haprujícími opožděnými/předčasnými titulky u filmů a absence více zajímavých současných snímků mimo pár zemí, na něž se zrovna dramaturgové zaměří, jsou pro mě jedinými, ale nijak zásadními mínusy tohoto jinak úžasně přátelského a navzdory náročnosti řady promítaných filmů od rána do hodně pozdní noci zábavného festivalu.

Co se chystá na sobotu?

V sobotu festival vrcholí nejnovějším snímkem zmíněného Seana Ellise „Metro Manila", který podle velmi kladných referencí vzdáleně připomíná filipínskou variaci na úspěšnou brazilskou akčnědramatickou jízdu Tropa de Elite, ale je hlavně originální, jak ostatně Ellis ukázal už u žánrově úplně jiného Cashbacku. Do Hradiště přijede také Jiří Mádl představit svůj velmi pozitivně přijatý film Pojedeme k moři. Naopak nepřijede – kvůli zdravotním důvodům – očekávaný francouzský klasik Bertrand Tavernier, jehož nejnovější politická komedie „Quai d'Orsay" festival oficiálně zakončí. Neoficiálně to ale jistě bude dlouhá party až do nedělního rána, do které dobře zapadne španělský horor ze 70. Let, který navzdory pitomému názvu „Kdo by se odvážil zabít dítě?" slibuje údajně absenci braku a naopak hitchcockovsky vybroušený styl.

Autor: Ondřej Leinert

2.8.2014 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

Inkluze je zločin na dětech, říká Václav Klaus mladší

Havlíčkův Brod /ROZHOVOR/ - Má všeobecní vzdělání budoucnost? Je inkluze krok tím správným směrem? To byla hlavní témata přednášky, kterou v Havlíčkově Brodě nedávno připravil Okrašlovací spolek Budoucnost.

Manželé ze Kdyně se snažili zachránit život mladému sportovci. Bohužel marně

Hluboká - Silák z Hluboké zemřel za jízdy na kole. Jeho otec děkuje manželům Homolkovým, kteří bojovali o jeho život.

AKTUALIZOVÁNO

Norský Barnevernet versus český dědeček. Jiří Pavelka podává v Norsku žalobu

Praha - Do boje s norským Barnevernetem se pustil dědeček dvou chlapců, které úřady v roce 2011 odebraly české matce Evě Michalákové a jejímu manželovi Josefovi. Důvodem mělo být údajné zanedbávání, fyzické týrání a sexuální zneužívání. Podle tamní policie a lékařů se podezření Barnevernu nepotvrdilo. Úřady a následně soudy ale považovaly zjištění za natolik vážná, že děti ponechaly u pěstounů. Dnes devítiletý David a jedenáctiletý Denis žijí odděleně, každý v jiné pěstounské rodině.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2016, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies