VYBERTE SI REGION

Mádlův debut Pojedeme k moři překvapil. Invencí a hravostí

Praha /RECENZE, VIDEO/ - Herec Jiří Mádl nečekaně potěšil. Svým autorským a režijním debutem Pojedeme k moři, který představil už na Febiofestu a v tyto dny s ním pokračuje v turné po dvacítce měst. S filmovým hrdinou, jedenáctiletým Tomášem, ho pojí odvaha a fakt, že objevuje kouzlo filmařiny a zároveň chce svým dílem něco sdělit.

10.4.2014
SDÍLEJ:

Jiří Mádl s kameramankou Editou Kainrathovou a zrcadlovkou při natáčení svého filmu. Foto: Bio Illusion

Obojí se povedlo. Díky dobrému scénáři a hlavně invenci, se kterou ho natočil. Mimochodem, přijít za divákem v době akčních sci-fi a výpravných 3D filmů s žánrem dětského filmu - to chtělo kuráž. Jiří Mádl ale věděl, co chce: napsal si scénář, vybral štáb a natočil originální snímek, jaký jsme tu dlouho neměli. Navíc v kulisách rodných Českých Budějovic, z nichž vytěžil mírně lenivou atmosféru letních dnů.

Obyčejné dny hlavního hrdiny a jeho kamaráda vypráví z jejich pohledu, respektive očima kamery, kterou Tomáš dostane k narozeninám. I se střihačským programem. A je až s podivem, kolik podstatných věcí o rodinném životě a vztazích se Mádlovi podařilo do jinak prostého příběhu propašovat. Tomáš chce s kamarádem smysluplně strávit volné dny a má typicky klukovskou chuť po dobrodružství. A tak využije svůj nový Nikon k pátrání po malé záhadě – kam jeho táta odchází každé úterý z domu, když své cesty cíleně popírá. Oba kluci si hrají s kamerou, soupeří o spolužačku a zažívají první střet se světem dospělých. Na fotbalovém hřišti, kde patří mezi outsidery, i ve svých rodinách. A jaksi mimochodem se tu mezi tím vším zvolna klubou důležitá sdělení: jak klíčové je harmonické prostředí pro šťastné dětské zrání a jak těžké je ho hlídat, protože je křehké. Nebo jak málo stačí k tomu, aby se blízcí cítili v rodinném kruhu dobře - třeba jedna šikovně zorganizovaná oslava babiččiných narozenin. Ale i jak těžké je hledat odpovědi na otázky, které člověka znejistí, a co dělat, když se z dětské nevinnosti náhle zhoupneme do trablů dospělosti. Jako ve finále, kdy Tomáš završuje své pátrání a odhaluje nečekanou pravdu o svém životě.

Ondřej Vetchý a Petr Šimčák.Ne že by byl film zcela bez chyb. Úvodní sekvence seznamující diváka s hrdinou promlouvajícím na kameru mohla být kratší. Sem tam zápolí režisér při vyprávění s proporcemi a lehkými klišé, třeba s motivem domácího násilí. Podstatné a cenné jsou ale jiné věci: co chtěl autor svým filmem říct o nesnadném dospívání teenagerů (což řekl), že si uměl vybrat dětské představitele a obdivuhodně s nimi pracovat před kamerou. Což je ta nejtěžší věc u dětských hrdinů, mají-li působit věrohodně. A Jiří Mádl měl šťastnou ruku - Petr Šimčák i Jan Maršál jsou autentičtí v každé situaci. Od dob Tomáše Holého (nepočítáme-li rovněž nadaného Filipa Antonia, který se objevil třeba v Ondříčkově Ve stínu) tu asi nebyl lepší herecký výkon v dětských rolích. Zcela přirozeně splynuli se zkušenými kolegy, kteří je nijak nepřehrávají: Ondřejem Vetchým, Lucií Trmíkovou či Jaroslavou Pokornou, která tu po roli Palachovy matky odvádí další výtečný výkon jako Tomášova babička.

Za samostatnou zmínku stojí vizuální stránka. Mádl využil nápadu, že jde o film ve filmu, a natočil celý snímek na digitální fotoaparát. Navíc si skrze své hrdiny, hrající si se zrcadlovkou, mohl dovolit experimenty s obrazem a zvukem -zpomalené a zrychlené záběry i řeč, rozostřování, zatmívačky, neklidný pohyb kamery. Vyprávění tak dynamizuje a mile osvěžuje. A světe div se: výstup z Nikonu působí na velkém plátně překvapivě dobře, laický divák nepozná, jakou technikou se točilo. Když k tomu přičteme vtipné dialogy a situace vyplývající často z chlapecké nezkušenosti i cit pro sílu emotivní chvíle dávkované ve zkratce (třeba kolem pohřbu), nezbývá než smeknout, jak zručně si Mádl počíná.

Dobře vedl i kameru Edity Kainrathové hrající si s lehkostí letní nálady a svižnou hudbu René Rypara. V pouhých sedmadvaceti natočil idol fanynek ze Snowboarďáků neotřelý pohled na rodinný život a svět teenagerů. Bez filmařské manýry, zato s radostí ze hry a týmové práce. Žánr dětského filmu, který u nás už dlouho skomírá, potřeboval tenhle svěží debut jako sůl.

Autor: Jana Podskalská

10.4.2014 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:
Bunkr Waltrovka.
31

OBRAZEM: Výstavba v Praze odhalila opuštěné bunkry

Igor Dodon, prezident Moldávie
5 4

Kreml, nebo Brusel? Moldavský prezident má jasno

VIDEO: Bezva finta? Řidiče načapali se „schovávací“ SPZ

Možná jste si taky někdy chtěli připadat jako James Bond, jehož otáčecí SPZ na autě se stala legendární vychytávkou. Podobné pocity nedávno zažíval jistý řidič z americké Floridy. I když… Vlastně se chtěl jen vyhnout placení mýtného.

Degiro slibuje neuvěřitelně nízké poplatky, klidně si ale naúčtuje 10 tisíc

Jestli někdo zvažuje nákup akcií na burze, mohla by ho zlákat nabídka brokerské firmy Degiro. Ta se totiž chlubí tím, že její „účtované poplatky jsou pro všechny investory neuvěřitelně nízké". Bohužel realita je odlišná. Poplatek ve výši zhruba 41 procent celkové hodnoty transakce rozhodně není neuvěřitelně nízký, ale spíše neuvěřitelně vysoký.

Stát pátrá po majitelích čtyř tisíc domů. Když se nepřihlásí, přijdou o ně

O vydání nemovitostí po sedlácích, emigrantech či obětech války žádají tisíce Čechů ročně. Uspějí jen stovky z nich.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies