VYBERTE SI REGION

Martin Huba: Na bezstarostnost musíte mít sílu

Praha /EXKLUZIVNÍ ROZHOVOR/ – Slovenský herec a režisér Martin Huba bývá někdy v Čechách víc než doma. Natáčí tu filmy, režíruje divadlo, navštěvuje České lvy, sbírá nominace. Letos měl dvě – za 3 sezóny v pekle a Kawasakiho růži. Teď byl hostem Febiofestu. S hercem a režisérem Martinem Hubou jsme si povídali o Febiofestu, fízlech a bolševické zhovadilosti.

31.3.2010
SDÍLEJ:

Slovenský herec a režisér Martin Huba vystoupil 29. března v Praze na tiskové konferenci v rámci filmového festivalu Febiofest.Foto: ČTK

Na festivalu jste uvedl výběr českých filmů, kde hrajete. Který je váš srdeční?

Všechny jsem dělal rád. Krásnou vzpomínku mám na „Anglického krále“. Od té doby mám ostatně otevřený účet prakticky v osmdesáti procentech pražských restaurací – za to, že jsem jejich profesi na plátně čestně prezentoval… To není špatný, řeknu vám.

Hezké příležitosti jste dostal i v Kawasakiho růži a 3 sezónách v pekle…

Moc krásné. Oba scénáře se mi líbily a výsledek mě potěšil ještě víc, než jsem čekal. Nestává se mi to často, ale v tomto případě přijímám zcela odpovědnost za obě své role. Musím ale zmínit i Slámův film Štěstí a Sedláčkovy Muže v říji – i to byly krásné herecké příležitosti, na které rád vzpomínám.

Kawasakiho růže řeší téma normalizačního udavačství, egoismu a svědomí. Zažil jste vy sám v těchto dobách něco podobného?

Mě se naštěstí tyto praktiky nedotkly. Ale zaznamenával jsem je, stejně jako ostatní, společnost byla tehdy doslova profízlovaná. Věděl jsem, kdo mezi mými kolegy je fízl a komu mohu důvěřovat. Mnohem horší byla ale situace po revoluci. Náhle člověk zjišťoval, že právě ti, u kterých byste to nepředpokládala, patřili k největším udavačům. Naučil jsem se rozlišovat míru viny, i když to bylo těžké. Něco lze omluvit, něco ne. Některé případy byly obludné cynismem a bolševickou zhovadilostí, v jiných do toho lidé spadli proti své vůli.

A přiznat vinu – to chce kus odvahy…

Ano. To byl další motiv Kawasakiho růže. Žít s vinou jde těžko. Člověk se zbaví jen toho, co přizná. Žít v klamu je hrozné. Moje postava doktora, které se to týkalo, mi byla právě proto dvojnásobně protivná. Selhal, protože kvůli své vině udělal pár dobrých věcí, a za to pak sám sebe zbožštil… Na to už neměl právo.

Film řeší i otázku odpuštění. Přemýšlel jste o tom, jak byste se v podobné situaci – zda prominout příteli jeho morální selhání a zradu na vás – zachoval vy?

To je zvláštní věc. Jste odsouzená se s těmi lidmi denně setkávat. Je to třeba váš šofér. Závisí na povaze viny a na tom, jak toho člověka znáte. Představte si – zjistíte, že vás udával, a vy jste s ním přitom prožila dvacet krásných let! Stanovala jste s ním, slézala hřebeny a kopce, sedávala u ohně, u sklenky vína. Z životního kamaráda se vyklube špinavec, který je ale součástí téhle vaší krásné doby. Co s tím? Přiznám se, že otázku, na kterou se ptáte, jsem si při natáčení kladl také. A jsem v rozpacích. Já jsem člověk dlouhého hněvu, odpouštím těžko. Jsou ti, kteří u mě navždy ztratí lidský kredit, a pak ti, kterým se snažím prominout.

Ve 3 sezónách v pekle jste se potkal s mladými herci, mj. Karolinou Gruszkou a Kryštofem Hádkem. Vy jim dáváte zkušenost, vědomosti a rozvahu. Co dávají oni vám?

Nezatíženost například. My ve starším věku jsme nějak víc odpovědní za věci, jež si to ani nezaslouží. Vkrádá se tam cosi jako strach, střežíte si možná svou pozici. A to není dobré. Mladí jsou skvělí v tom, že mají sílu bezstarostnosti. Protože na bezstarostnost potřebujete sílu! Oni své role zvládli zodpovědně, a s lehkostí. Mladí už leccos umí a zároveň skáčí přes louže s jistým šarmem – a je dobré, když tenhle šarm na nás starší občas zavane…

Autor: Jana Podskalská

31.3.2010 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

Co bylo cílem razie armády a policie na skládce u Lovosic? Šlo o bifenyly

Lovosice – Na začátku listopadu jsme čtenáře Deníku informovali o zátahu, který probíhal na skládce patřící firmě Ladeo u Lukavce. Na místě zasahovali policisté, pyrotechnici, vojenské síly, ale také Česká inspekce životního prostředí (ČIŽP), která skládku prověřovala několik dní. Kriminalisté si od Městského úřadu dokonce k prověření vyžádali dokumentaci o skladování odpadu. Nyní má celá situace rozuzlení.

Muž našel v autě zaseknutý krumpáč. Je to pomsta, myslí si

Klatovy – Pořádný šok čekal na muže z Klatov. Když přišel ke svému autu, zjistil, že v něm má zaseknutý krumpáč.

AKTUALIZOVÁNO

Norský Barnevernet versus český dědeček. Jiří Pavelka podává v Norsku žalobu

Praha - Do boje s norským Barnevernetem se pustil dědeček dvou chlapců, které úřady v roce 2011 odebraly české matce Evě Michalákové a jejímu manželovi Josefovi. Důvodem mělo být údajné zanedbávání, fyzické týrání a sexuální zneužívání. Podle tamní policie a lékařů se podezření Barnevernu nepotvrdilo. Úřady a následně soudy ale považovaly zjištění za natolik vážná, že děti ponechaly u pěstounů. Dnes devítiletý David a jedenáctiletý Denis žijí odděleně, každý v jiné pěstounské rodině.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2016, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies