Co dalšího můžeme o Fuksovi prozradit?
Je to usměvavý, pozitivní člověk, kterému se líbí na světě a rád posedí s kamarády nad sklenkou vína, jemuž coby malovinař opravdu rozumí. Pracovně jsme si řekli, že je to vdovec, protože ve scénáři nemá napsanou žádnou manželku. Kamarádí se s majitelem vinohradu v podání Václava Postráneckého, který je jeho protipólem je temperamentní, furt s něčím nebo s někým bojuje. Nastalé konflikty se pak Fuksa snaží urovnávat. A koza? Jmenuje se Terezka a je to vlastně taková vesnická Sibyla, protože když je jí blbě, tak celá vesnice ví, že se něco špatného stane. Jen nikdo neví, odkud ta katastrofa přijde.
Převážně se pohybujete se štábem na jižní Moravě, několik záběrů ale v minulých dnech vzniklo i v kostelíku a na přilehlém hřbitově na Kladensku.
Ano, točili jsme scénu, v níž vedu po mši rozhovor s farářem, který si permanentně stěžuje, že mu chodí do kostela míň a míň oveček. A hledá odpověď na to, čím to je. Dokonce uvažuje o tom, že by se vzdal kněžství, namluvil si nějakou ženskou a měl s ní několik děti sám, aby situaci vylepšil.
Nebudu se ptát, jak to dopadne, abychom neprozrazovali… Dovedu si představit, že jste neváhal, když vás pro roli oslovili.
O seriálu vím už hodně dlouho, protože si ho vymazlil a vysnil producent, který stál za filmy Bobule a 2Bobule, v nichž jsem také hrál. Už v době jejich vzniku si prostě přál natočit v podobném duchu i televizní seriál. Protože jsme se během natáčení Bobulí spřátelili, od začátku se mnou počítal i do Vinařů. Pak už byla jenom otázka, jakou podobu dostanou a jaká ta moje postava v nich bude.
Takže se vám evidentně líbila. Jak se v seriálu vypořádáváte s moravským dialektem?
Hodně jsme se bavili o tom, zda ho budeme důsledně dodržovat, nebo ne. Nakonec jsme se shodli, že stejně jako v Bobulích jej nebudeme příliš prosazovat, aby ze seriálu nevznikl jakýsi parodovaný folklórní obrázek ze života na vsi. Je ale pravda, že si dáváme pozor, abychom nemluvili nespisovně, to znamená, že se snažíme vyvarovat českých a pražských koncovek. Občas samozřejmě použijeme místní výrazy, kterými ten moravský dialekt lehce přibarvujeme.
Když jsme u vinařů a vína, máte ho rád?
Velmi, jsem jeho pravidelným konzumentem. Na jižní Moravu jsem se dostal nejen díky natáčení obou Bobulí, shodou okolností jsem tam jednou točil i takovou televizní povídku z vinařského prostředí. A zjistil jsem, že vinařství na Moravě hrozně poskočilo, že za posledních deset patnáct let je kvalitativně úplně někde jinde. Zároveň jsem pochopil, že víno je také způsob života. A že jsou kolem něj dobří lidé. Mám za to, že u vína se schází trochu jiný typ lidí, mluví se trochu jinak a o něčem jiném než třeba u piva a u kořalky.
Máte čas užít si jižní Moravu i z jiného úhlu pohledu?
Zpočátku května, kdy jsme začali točit, to bylo slabší, protože ještě dobíhala sezona v divadle, takže jsme víceméně pendlovali do Prahy a zpátky po D1, nebo raději vlakem, abychom měli jistotu, že v pořádku a na potřebný čas dojedeme… Až teď o prázdninách máme čas se na Moravě zastavit na delší dobu taky už jsem si prošel místa, která jsem neznal, jako třeba Dívčí hrady. Další hezké a zajímavé lokality se ve volných chvílích chystám navštívit s rodinou, která za mnou přijede.
Vůbec v poslední době hodně cestujete, když pomyslím na cyklus České televize Naše tradice, jehož jste byl průvodcem.
To je pravda, s cyklem Naše tradice jsem si hodně zacestoval a taky hodně na Moravu, protože zvyky a tradice se dodržují převážně na Moravě. Hodně jsem se tam pohyboval i díky natáčení projektu Národní klenoty (o památkách na českém území zařazených do seznamu kulturního dědictví UNESCO). Posledních pár let tedy jezdím na Moravu mnohem víc. Mám navíc moravské kořeny maminka pocházela z Valašska, konkrétně z Francovy Lhoty. Tak proč ne?