VYBERTE SI REGION

Režisér Karel Vachek: Místo blbosti je třeba projektovat něco jiného

Plzeň /ROZHOVOR/ - Režisér Karel Vachek soudí, že plzeňští diváci byli chytřejší než porota a že mravních lidí je většina. Ta je kvalitnější než volení zástupci… Karel Vachek je dost možná nejoriginálnější současný český filmař. Pro jeho dlouhé dokumentární filmy je nejpřesnější označení „filmové romány". Délka poskytuje prostor k přemýšlení. Vachkův nový film Tmář a jeho rod aneb Slzavé údolí pyramid je o magii i o mystice. Promítal se na Finále.

2.5.2012
SDÍLEJ:

Karel VachekFoto: Archiv

Jaký máte vztah k Plzni?

Když někam přijedu, tak se jdu podívat do antikvariátu. A koupím si nějakou knížku, víte? Dneska jsem si tu koupil tři knihy, takže jsem s Plzní spokojen. Koupil jsem si jednoho Musila, jednoho legionáře z první republiky, kterého neznám vůbec, a pak jsem si koupil Saltykova-Ščedrina, kterého nemám. A to je pro mne to město, i když jsem v Plzni po vstupu vojsk Varšavské smlouvy v roce 1968 natočil hrdinu, který se na protest upálil, a pak jsem zde vypil pivo lepší jsem nikdy nepil. Ale doopravdy, ty knihy jsou pro mě důležité. Všimnětě si, že nejchytřejší lidé už umřeli a vy s nimi ještě můžete z několikastaletého odstupu (přes ty knihy) komunikovat. Současníků, se kterými by se dalo mluvit, je hrozně málo. Tak proto ty antikvariáty.

Váš film byl na Finále v soutěži dokumentárních filmů? Jak se díváte na soutěžení a oceňování filmů?

Já myslím, že představuju kvalitu a o závodění už moc nepřemýšlím. Posuzovatel vychází z úrovně svého myšlení měl se poradit s mrtvými. Takže ty úsudky jsou někdy moc zvláštní a já se s nimi nesmím ani zabývat. Pravda ale je, že když zvítězíte v nějaké soutěži a dostanete peníze, tak vám to umožní přežívat a dá vám to větší publicitu i účast na dalších festivalech. Ale na druhou stranu retrospektivy mých filmů se hrají většinou na zahraničních univerzitách. A v tomhle oboru filmů, které pracují s realitou, existuje významná encyklopedie, ve které jsem coby "jediný český žijící režisér". Takže svět mě bere, no a když mě okolí nebere, tak to nemohu brát vážně. Ale je to normální a já se tomu nedivím. Podívejte se, Haška taky nikdo neměl za spisovatele v době, kdy žil a psal. Byli občas lidi, kteří to pochopili. Takže třeba brněnský Mahen napsal: my všichni jsme byli literáti, a Hašek byl spisovatel. Ale to se stane málokdy. Já jsem třeba teď zahrál přehlídku v Karlových Varech. A dostal jsem elektronicky informaci, že nějaký australský novinář chodil na všechny mé filmy, i když to bylo strčené někde v čertu ,a napsal, že to bylo pro něj nejvýznamnější, co v těch těch Varech viděl. Ale to je jeden člověk. Moje pozice momentálně je, že hraju pro pár lidí, kterým dojde, že pracuji na plné pecky. Tak to je. A plzeňští diváci byli chytřejší než poroty, když ocenili film Martina Marečka. Hlavní porota dala cenu reality show.

Vaší metodou je ve filmech vystupovat před kameru. Co vás vedlo k tomu, abyste působil ve svých filmech jako mluvčí?

Protože tam dělám toho Švejka. Propojuju různý figury. A začal jsem to dělat ve chvíli, kdy jsem dokázal být stejně směšný jako moji hrdinové. Předtím jsem si to netroufal já bych jim to kazil. Teď jim to nekazím. A v momentu, kdyby se zdálo, že jim to kazím, tak zmizím nebo se ustřihnu. Takže mi to umožňuje být na place a pomáhat jim udržovat se v tom báječném stavu, když přesahují sami sebe.

Každý z vašich filmů pro mě obsahuje jeden velmi silný obraz. Ve filmu Záviš kníže pornofolku atd., to byla mapa Československa ze sněhu v Krkonoších. V novém Tmáři a jeho rodu to zase byl krucifix zarostlý do stromu. Kam na tyhle scenérie chodíte?

Normálně je kradu. Prohlížím si obrázky v časopisech, vidím je v televizních novinách. Někde to musíte uvidět. Já nejsem tak pohyblivý, abych mohl být všude. Dokonce kradu u svých žáků na FAMU. Já se jich vždycky zeptám: „Můžu?" a pak je uvedu v titulcích. Oni mi dají buď pár záběrů, nebo celou figuru. A já se z cizích obrazů snažím vytvářet nové myšlenky. A když se mi ten obraz hodí třeba ten obraz sněhové jámy ve tvaru republiky. Když jsme to točili, tak to ani ve tvaru republiky nebylo, ale bývá to víc. Na druhou stranu je to i o tom, že hranice jsou proměnlivé, že jsme se k vlastní škodě strašlivě zmenšili. Lepší, když s námi byli ještě Rusíni a Slováci. Snadněji jsme se mohli bránit okolí. Ti hlupáci ani nevěděli, co provedli, když rozdělili stát. To je jak s dětmi ty hloupé nedohlédnou konce. Slováci se oslabili, my jsme se oslabili. A je to i o té mapě. Fakt je, že sněžné obrazy roztají a že něco zmizí na mapě Evropy, není nic nového. Jsou dokonce země, které ještě na mapě nevyvstaly. Třeba Kurdové. Všichni dělají, jako by nebyli. A já jsem tu mapu použil jako víceznačný symbol na něj se můžete koukat hodiny a přemýšlet.

Ve Tmáři a jeho rodu mluvíte s vizionářkou o radosti a úzkosti. Je radost vaší tvůrčí metodou?

Je tragické a komické. Tragické má tu vlastnost, že sleduje sérii příčin a následků, které vedou k hrozným koncům, každý lidský život končí smrtí! Když vidíte neúprosnost osudu reprezentovaného sérií příčin a důsledků, tak pláčete. Komedie je, když sledujete příčiny a následky a vidíte v té řadě slabiny hlouposti a vy vidíte, jak jsou ubohé. Smějete se, protože je naděje na přerušení té řady. Někdo přijde někoho zabít, ale uklouzne na šlupce od banánu. Zdání, že můžete přerušit tuhle řadu, to je ta radost. A s tím já pracuji. Hledám možnosti, jak změnit lidskou bídu, a vidím, že ta řada jde přerušit. A to je základní rozdíl mezi tragédií a komedií. A od té doby, co jsem tohle objevil, tak se směji. Mám rád i to tragické, ne že bych to neuznával. Mám to ale radši ve formě kýče třeba jako Heidi, děvčátko z hor. Tam také pláčete jako v pravé tragédii, ale je to tak naivní, že je to kýč a kýč je jen symbol velké naděje, která proniká všechno. Malá holčička může stále milovat svého dědečka. Je to naivní, ale je tam banální pravda o lásce. A pláčete jako u tragédie.

Při přednáškách na FAMU používáte kategorie strašidel a světýlek. Jak tyhle pojmy definujete?

Strašidla pracují s magií. To jsou třeba současní politici, kteří považují za důležité, aby je lidé viděli každý den. I když říkají hlouposti bez informační hodnoty. Chvíli říkají, že jsou ve sporu, chvíli že ne. To jsou opravdu strašidla. Magie je toho součástí. Své obrazy vysílají na lidi a ti si myslí, že jsou tihle pánové a dámy důležití. Kdybych potkal ministerského předsedu, tak ho poznám, i když nikdy neřekl nic podstatného. To jsou magické kousky. Magický kousek by byl, kdybych si oholil hlavu a oblékl oranžové roucho a myslel si, že tím pochopím buddhistické vyprázdnění. Tak to je nesmysl. Podobné kouzlo je, když se nažerete drog a budete si myslet, že vám to myslí. Je to ale jen chemické. A bohužel Ferlinghetti není Dante.

A světýlka?

To jsou mystické schopnosti lidí, co se dokážou dotknout podstaty bytí a s tou podstatou spolupracovat do té míry, že vytvářejí nádherné nebo chytré věci, které u druhých způsobují podobnou vnitřní situaci, že se začínají také dotýkat podstaty bytí, odstraňují ego a společně mění svět. Ti, co to umí jako Marx, Kosík, Dante, Hašek nebo Komenský, pro nás dělají pravou a těžko uvěřitelnou filozofickou práci. To vyplývá z toho jejich stýkání se s Bohem, když to řeknu takhle hrozně. Nebo by se to dalo říct s generálním textem nebo podstatou. S něčím, co všechno zahrnuje a co má v sobě nejvyšší moudrost, tj. vědomí všeho. Když něco zahrnuje veškeré bytí, tak to je pak úžasné.

Zpátky k politikům. Ve svém filmu Spřízněni volbou jste sugestivně popsal atmosféru okolo volby prezidenta Ludvíka Svobody v roce 1968. Co říkáte tomu, že si teď lidé budou volit prezidenta sami?

To nemá žádný smysl. Je to úplně jedno. Dokud nebudou referenda o rozpočtech, o čemkoli důležitém, tak je tohle k ničemu. Copak někdo z těch voličů prezidenta zná jinak než z reklamy? Referenda vypadají rozumně, ale když se pak podíváte na internetové diskuze nebo hlasování nebyly by naopak nebezpečné? Já jsem 25 let pracoval jako dělník. A vždy jsem mezi dělníky našel tolik chytrých a rozumných lidí. Někdy jsem se divil, že mezi intelektuály nebylo tolik morálně kvalitních osobností. A věřím, že v celku hlasování nebudou mít exhibicionisté hlavní slovo. Že ho budou mít mravní lidé, kterých je většina. Šel byste veřejně diskutovat na internet?

No nešel.

To znamená, že to dělají lidé s posunutou psýchou. Ale kdyby tomu normální, zdraví lidé věnovali, na základě nějakých expertiz od vzdělaných lidí, práci a čas… Takhle kvůli pár exhibujícím oslům zmizela úžasná knihovna na Letné. Proto nebudeme mít současnou architekturu. To je, jako kdybychom neměli renesanci nebo gotiku. A kdyby to rozhodovali lidé, a ne ti polovzdělanci s trapně zvoleným prezidentem v čele, tak jsme ji mohli mít. A mně přijde, že celek je kvalitnější než „vzdělaní" zástupci. Ale myslím, že je to pro sociálně lépe organizovanou společnost důležitá myšlenka. Lidé musí být altruističtější. Já taky radši budu obdarovávat zavrženého chudáka, než abych cpal peníze do nějakých ředitelů bank hrajících virtuální rulety. Lidé jsou daleko rozumnější než představitelé. Ti vás klidně pošlou do války, ale rodiče tam nebudou posílat svoje děti! Ani s blbostí v Plzni nelze bojovat. Vytrhat ji i s kořenem je nemožné, lze jen projektovat na její místo něco jiného a vyčkat, až se to ujme a blbost proroste.

Autor: Vít Poláček

2.5.2012 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

Čechům chutná. Přibrzdili ale v alkoholu

Praha – „Spotřeba potravin nabrala dobrý trend. Zdá se, že lidé nemají hlad, ale chuť," zhodnotil poslední čísla šéf odboru statistiky zemědělství, lesnictví a životního prostředí Jiří Hrbek. Poukázal na to, že v Česku i v roce 2015 rostla spotřeba potravin. Má to jen jednu vadu na kráse, bohužel tu podstatnou. Zatímco z Česka mířily do zahraničí suroviny, z ciziny k nám putovaly hotové výrobky.

Dřevo je drahé. Krade se rovnou v lese

Beroun – Topná sezona jede naplno a policisté na nejrůznějších místech republiky znovu vyšetřují krádeže dřeva v lesních porostech.Mnohým lidem se za palivové dříví nechce utrácet a raději si pro něj zajedou do lesa. Zloději odvážejí nejen kulatinu, která je nařezaná u lesních cest, ale také stromy, které si sami pokácí.

Britové poprvé utratili více za vinyly než za stažené desky

Londýn - Příjmy z prodeje vinylových desek v Británii minulý týden poprvé předstihly příjmy ze stahování nahrávek, oznámilo britské sdružení maloobchodníků v zábavním průmyslu (ERA). Za vinylové desky lidé podle ERA utratili 2,4 milionu liber (asi 76 milionů Kč), zatímco za stahování 2,1 milionu liber (zhruba 66,5 milionu Kč). Loni ve stejném období přitom tento poměr činil 1,2 milionu liber za vinyly ku 4,4 milionu liber za digitální hudbu.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2016, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies