VYBERTE SI REGION

Tomáš Vorel: Můj celý život je nadsazený, pohybuji se nad zemí, jsem přece vorel

Český Krumlov /ROZHOVOR/ – Ve čtvrtek měl premiéru nový film režiséra Tomáše Vorla Vejška. Ovšem už dva týdny před tím uspořádal režisér projekci v Českém Krumlově. Nebylo to poprvé, co tak učinil. Deníku odpověděl mimo jiné i na otázky, proč poskytuje rozhovory tisku zásadně jen písemně, nebo co vlastně dělá, když nenatáčí.

27.1.2014
SDÍLEJ:

Režisér Tomáš Vorel a herci Tomášem Matonohou a Jiřím Mádlem při premiéře filmu Ulovit miliardáře.Foto: Deník/Václav Pancer

Jak jste spokojený s předpremiérou filmu Vejška v Českém Krumlově? Překvapilo vás něco během představení nebo po něm v debatě s diváky?
Byl jsem překvapen. Lampa projektoru svítila naplno. Zvuk byl nahlas. Plátno bylo orámováno sametem. V sále bylo narváno. Píšu o věcech.  které by měly být samozřejmostí, ale opak je pravdou. Většina kin v České republice šetří své projektory a pouští je na poloviční výkon, takže filmy jsou pak nebarevné, černé. Zvuk také nepouští nahlas, takže u českých filmů nerozumíte, co si herci povídají. V kinech je poloprázdno, nebo prázdno, protože kinaři se o diváky nezajímají. A tak se kina se ruší a zavírají. V Českém Krumlově jsem zažil pravý opak. Zažil jsem zázrak…

Diváci, hlavně ti mladší, s nimiž jsem mluvil, byli nadšeni. Což mohou dovodit jejich citace například: Smáli jsme se při každé scéně. Jaké jste slyšel reakce vy, nejen v kině…?
Ano diváci řvali smíchy. Já jsem během promítání ležel v šatně pod věšáky, abych se uklidnil a připravil na besedu, chtěl jsem si dáchnout. Ale výbuchy smíchu ze sálu mě rušili a nemohl jsem usnout. Byl jsem šťastný…

Váš bratr byl v kině při předpremiéře také. Kromě toho, že je chirurgem, je i krumlovským zastupitelem. Nepůjdete také do politiky?
Bratr je vyhlášený chirurg na kolena. Už u něho bylo mnoho mých kamarádů a zase chodí. Třeba Hanák. To, že se bratr montuje do politiky, je jeho věc. Ale dle mého názoru, by se měl držet svého kopyta, tedy skalpelu…

V souvislosti s Vejškou už jsem někde četl i zmínku, pokus o přirovnání s tetralogií o Básnících. Berete takové přirovnání? Ano, ne, proč?
Fuj, to je odporné. Básníci jsou mi odporní, rybí sliz. Nechtěl bych být k nim přirovnáván.

Nevím, jestli si to pamatuji dobře, ale Gympl měl tuším návštěvnost v kinech půl milionu diváků. Je to tak? Co Vejška, zkusíte si tipnout, kolik to bude?
Ano, Gympl měl půl milionu. A Vejška bude mít  milion přece…

Prodávají se vaše filmy do zahraničí? Když, tak do jakých zemí?
Skřítek se prodal do USA a Kanady. Jinak nic moc ve světě. Ale teď to zkusíme prodávat přes iTunes. Třeba se to zlomí…

Vaše Pražská pětka nebo Kouř pro mne a moje generační vrstevníky kultovní záležitostí, něčím, co nás tehdy v kině převálcovalo a dlouho jsme o nich mluvili i po hospodách i jinde ještě dlouho po promítání. Jak se díváte na tyto filmy dnes vy? Promítáte si je vlastně někdy nebo jsou prostě uzavřenou záležitostí, k níž se nevracíte?
Kouř to je můj první svobodný autorský celovečerní film. Ale v době svého uvedení měl velkou smůlu. Diváci nechodili, v kinech zcela propadl. Tenkrát byla móda trezorové filmy „České nové vlny". Měl jsem z toho depresi. Ale během deseti let se stal zázrak. Díky kazetám VHS a díky internetu a pirátskému stahování se Kouř rozšířil do světa a stal se z něho naprostý kult. Třeba Arnoštkova píseň „Je to fajn" má na Youtube přes dva miliony shlédnutí. Takže piráti vlastně tenhle film zachránili.  A já teď mám v plánu Pražskou pětku a Kouř zdigitalizovat a udělat obnovenou premiéru v kinech…

Když jsme u těch elektronických médií, rozhovory pro tisk poskytujete zásadně mailem. Proč?
Každé medium si vyžaduje svoji formu. Když děláme rozhovor pro televizi, tak ho natočíme na kameru. Když děláme rozhovor do rádia, tak ho natočíme na diktafon. Když dávám rozhovor do tisku, tak ho píšu na počítači. Kdybych rozhovor do tisku namlouval na diktafon, tak to vyzní úplně jinak. Mluvené slovo působí jinak než psané. Navíc je s tím práce, když to musíte přepisovat z diktafonu do tisku a pak to několikrát opravovat, kontrolovat, autorizovat. Takhle to napíšu rovnou, jak to budou lidi číst. Je to rychlé, přesné, účinné…

Na Facebooku máte profilovou stránku, ale s citaci, že na Facebook…: „Nigdy nekoukám, není to moje teritorium". Proč?
Denně přijmu cirka sto mejlů a na cca padesát odpovím. Trávím pět hodin na počítači. A to je už nezdravé. Denní norma by měla být maximálně tři hodiny, aby člověk neoslepl, nezničil si záda a nezbláznil se. Nehodlám se tedy dobrovolně zničit tím, že budu ještě četovat na sociálních sítích. Ale protože fanoušků Gymplu je na FejsBuku cca 100 tisíc, je nutné s nimi nějak komunikovat. Proto můj ajťák vytvořil softvér, který se tváří jako já a odpovídá na FejsBuku místo mě. Je to počítač, ale vypadá to, jako bych odpovídal já…
Na scénářích často pracujete v Českém Krumlově. Dělal jste tady i Vejšku?
Do Krumlova jezdím od nepaměti. Jednak můj bratr Jan tam bydlí a pracuje, jednak tam máte kouzelný hotýlek Malý Vítek, kde trávím silvestry a píšu tam scénáře. V Malém Vítku jsme v roce 2006 dokonce na počítači sestříhali celý film Gympl. A v neposlední řadě do Krumlova jezdím snowbordovat. Začínal jsem na Kozích pláních, kde mě to učil právě můj bratr. Teď jezdím na Kramolín a Sterstein a HochFicht…

Vejška se uvádí jako volné pokračování Gymplu. Inspirovaly vás osobní zkušenosti?
V devadesátých letech v mé rodné čtvrti Bráníku jsem s úžasem zíral na graffiti, které se tam tehdy rodilo.
Časem jsem se dostal do kontaktu se skutečnými writtery: Today, Dick, Pasta, Bros…
Několikrát jsem byl na nočních akcích a dokonce zažil jednu honičku s policií.
Další inspirací pro filmy Gympl a Vejška byla má studia na gymplu a na vejškách.
A studia mého syna a mých kamarádů. Scénáře vznikaly kolektivně několik let…

Ve svých filmech hodně pracujete s nadsázkou, což může být pro některé diváky těžko stravitelné. Držíte tento styl i ve Vejšce?
Můj celý život je nadsazený, pohybuji se metr nad zemí, někdy i výše, někdy i v oblacích, jsem přece vorel. Takže moje filmy jsou jako můj život. A film Vejška je hodně z vejšky…

V čem vás tento film nejvíce potěšil?
Že to všechno hladce zaklaplo do sebe: Psaní scénáře s Pastou. Výběr skvělých herců. Producent BioIllusion sehnal na film prachy. Spojil jsem funkci režiséra a kameramana.  Měl jsem skvělý štáb (kromě vedoucího produkce). Sestříhali jsme Trailer, který vidělo už 400 tisíc lidí. Předpremiéra v Českém Krumlově, kde bylo plno a diváci se smáli. Vejška bude mít úspěch.

Natočíte další pokračování?
To si řeknou diváci sami…

Než jste přešel na FAMU studoval jste stavařinu. Proč jste se do ní pustil? Souvisí to s tím, jak jste zmiňoval, že se vznášíte stále metr nad zemí?
Studium stavárny bylo zcela prozaické. Nevěděl jsem tehdy, co chci dělat, co chci být. Na stavárně jsem ale poznal Davida Vávru a založili jsme divadlo Sklep. Na stavárně jsem vedl filmový kroužek Sysifos  a natočil první krátké filmy: Zákon Samurajů, Rychlé šípy, Kašpárek, To můj Láda, které mě pak dostaly na Famu. A zážitky ze zkoušek na stavárně se také odrazily ve filmu Vejška. Třeba scéna s profesorem Servítem. Takže ta stavárna mě vlastně velice inspirovala, i když jsem tehdy nevěděl, proč jí studuji.

Nabízí se i logická otázka v téhle souvislosti – postavil jste někdy něco, upravil dům, byt, nebo neměl jste někdy poté chuť se ke stavařině vrátit?
Ano postavil jsem si podkrovní byt v Bráníku. Postavil jsem si v suterénu Filmové Studio VorelFilm. Všechno jsem si navrhl, nakreslil, nadizajnoval. A firmy to pak zrealizovaly. A když píšu scénář, tak je to vlastně také stavební konstrukce. Stejně  jako barák, tak ani příběh nesmí spadnout. Takže všechno, co se člověk kdy naučí, tak se mu hodí…

Mezi filmy, které točíte, máte zpravidla pauzu dva až pět let. Je to pauza? Co vlastně děláte v tomto mezidobí?
Žádná pauza neexistuje, to jen tak navenek to vypadá. Já vlastně točím nonstop. Ve dne v noci se odehrává můj celoroční celoživotní film..

Z čeho vlastně filmový režisér žije, když netočí filmy?
Já jsem zároveň producent svých filmů. Ale je to stále nahoru a dolu. Třeba film Gympl mi vydělal tolik peněz, že jsem mohl několik let žít a točit. Ale Cesta do lesa byl absolutní propadák a zase jsem zchudl. Takže uvidíme, co teď po Vejšce…

Co budete točit po Vejšce? Už máte jasno? A vůbec, bude mít Vejška ještě pokračování? Já vím, říkal jste, že si o ně když tak řeknou diváci, ale co podle vás? Mělo by být? A o čem? A když ne pokračování Vejšky, tak jaké jiné téma máte v hlavě?
Jestli bude pokračování Vejšky, tak se to bude točit v New Yorku. A Kolman a Kocourek tam vyšplhaj na nová Dvojčata a namalují tam chrom RHS.

Autor: Zdeněk Zajíček

27.1.2014 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

Ústavní soud ve středu rozhodne o stížnosti vyhoštěného Iráčana

Brno - Ústavní soud (ÚS) ve středu vyhlásí nález s přímou vazbou na uprchlickou krizi a právní úpravu azylu v Česku. Rozhodne o stížnosti Iráčana zajištěného loni v listopadu a brzy poté vyhoštěného do vlasti. České orgány se podle stížnosti vůbec nezabývaly jeho obavami z mučení a násilí. Policie údajně také nezohlednila jeho úmysl požádat o mezinárodní ochranu.

Povstalci v Halabu řekli Američanům, že město neopustí

Damašek - Povstalci v syrském Halabu oznámili Spojeným státům, že obléhanou východní část města neopustí. Reagovali tak na výzvu Moskvy, která je prý připravena jednat s Washingtonem o stažení všech rebelů. Informovala o tom agentura Reuters. Podle syrského vojenského zdroje má Damašek v plánu získat plnou kontrolu nad Halabem během několika týdnů.

Z izraelského nákupu ponorek prý bude profitovat i Írán

Tel Aviv - Aféra kolem nákupu dalších tří ponorek pro izraelskou armádu nabrala nové obrátky. Objevily se totiž informace, že v německé společnosti ThyssenKrupp, která je měla dodat, má podíl i úhlavní nepřítel židovského státu Írán. Informovala o tom agentura AFP.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2016, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies