Pocta legendárnímu muzikálu Ladislava Rychmana Starci na chmelu i snaha dát nové verzi „na motivy" současné kulisy je fajn nápad. Autor scénáře Václav Sadílek ml. měl ale zjevně ambici dostat do příběhu i určitý generační konflikt a hrát o víc než jen o studentském zkoušení slavného muzikálu v přírodě. Generačnímu vzdoru Starců na chmelu, který má svou sílu i přesah dodnes, se ale nepřiblížil ani o píď. A bohužel nebyl po ruce jediný dramaturg, který by mu to řekl…

A tak vznikl snímek, který budí rozpaky. Casting mladých talentovaných tanečníků a zpěváků se režisérce vydařil, parta studentů konzervatoře funguje na plátně dobře. Počínaje Annou Fialovou a Vietnamkou Z Nhung, přes jejich mladé kolegy až po Adama Mišíka a Vladimíra Polívku, kteří sem skvěle zapadli. Na taneční čísla na louce, diskotéce a na pasece se díky solidní choreografii, režii Slobodanky Radun i kameře Petra Hojdy hezky dívá, dobře se poslouchají písničky, hůře už dialogy.

Jako by scenárista zastydl v jiném čase a nezažil život dnešní mládeže věkově blízké té z filmu. Což platí i o projevech šikany, které v dané studentské společnosti působí naivně, nejsme na táboře základky. A pokus o konflikt? Minivzpoura studentů ohledně modernější choreografie proti „usedlému" návrhu pedagogů vystačí ve filmu sotva na dvacet minut, opilecký návrat z hospody (kde se určitý konflikt nabízel) vyšumí do ztracena, uměle dramatizovaný motiv s úrazem na louce je směšný. Vše je naťuknuté bez schopnosti věci pointovat a dát jim v rámci příběhu smysl. Stejně jako nevěra pana učitele, v níž se snaží alespoň něco hrát Vica Kerekes a Roman Vojtek.

Nešťastně naroubované do příběhu jsou i postavy mimo studentskou partu – místní bizarní výtvarník v podání Jiřího Korna a jeho syn tanečník, kterému autor přisoudil roli fotografa, patrně proto, aby si skrze fotky z diskotéky začal románek s jednou ze studentek. Josef Laufer jako vzpomínka na jeho černého kytaristu ve Starcích na chmelu dostal svého hajného spíš za trest. Nejhorší je ovšem finále, kterému prostě chybí konec. Parta snaživě táhnoucí muzikálovou káru na absolventské jeviště tu prakticky nedostane šanci ukázat, co umí, děj končí před začátkem představení… Můj ty bože!

Vybraná parta mladých na sebe díky chuti tančit a zpívat mile upozornila, scénář by si ale zasloužila lepší. Možná by pak byla (s výjimkou Polívky a Mišíka) přesvědčivější i v hereckých scénách. Škoda. Do svého vzoru ze 60. let má Muzikál věru na hony daleko.

Zdroj: Youtube