Vzhledem k tomu, že jde ale o příběhy pohybující se na zcela opačných pólech žánrů, nepůjde o žádný lítý boj. Zatímco Veřejný nepřítel č.1 se už stihl dostat mezi nominované na Ceny Lumierů a vyvolat zajímavé reakce francouzského publika (možná dojde i k obnovení soudu nad Mesrinem!), americký snímek Roberta B. Weideho si své diváky musí teprve získat.

Scénář k němu napsal Peter Straughan společně s bulvárním novinářem Tobym Youngem a díky tomu je příběh ambiciózního žurnalisty z bulváru poměrně věrohodný. Sidney začíná v pokleslém londýnském plátku, kam k němu jednoho dne dorazí lukrativní nabídka na místo redaktora jiného bulvárního časopisu – v New Yorku, přímo u zdroje přepychových večírků, premiér a skandálů nejrůznějších celebrit. Jeho představy a novinářské schopnosti se však tříští o dosavadní koncepci listu i záměry šéfredaktora Maddoxe.

Prořízlá ústa mu navíc dělají všude kolem z vlivných pracovníků nepřátele… Toby Young, který byl pochopitelně předobrazem hlavního hrdiny, nezůstal pověsti své profese nic dlužen. Protože během natáčení často rušil, musel jej režisér nechat nakonec vykázat až do konce práce z placu. Kromě Simona Pegga a Kirsten Dunstové uvidíme ve filmu i Megan Foxovou, kterou už předtím proslavil komiks Transformers (2007).

Veřejný nepřítel č. 1: Epilog znovu potvrzuje herecké kvality hlavního protagonisty – Vincenta Cassela. Zločinná cesta Mesrina ve druhém filmu kulminuje, stejně jako osud jeho a přátel. Mesrin ohromuje veřejnost svými útěky přímo od soudu, opovážlivostí přestupků i šarmem působícím na ženy. Nezadržitelně se však blíží ke svému definitivnímu pádu. Richetova režie ani tady nepolevila a nabízí divákům strhující podívanou na poslední dny jednoho velkého gangstera, rámované výtečnou dobovou atmosférou.