VYBERTE SI REGION

Noirový expert Eddie Muller, zamčen na Křivoklátě

Neobvyklá sešlost, jež se každoročně schází na sklonku srpna mezi hradbami Křivoklátu, se letos rozrostla o vzácného hosta. Až ze San Franciska přiletěl na Noir Film Festival Eddie Muller, renomovaný filmový publicista, režisér, znalec noiru a pořadatel přehlídky Noir City. A velmi si hrad i filmový program užíval. Přestože při tom přišel o své brýle…

19.9.2016
SDÍLEJ:

Eddie MullerFoto: Deník

Tedy, to je skoro stylové – ztratit je právě na noirovém festivalu. Nebo ne?

Už se mi ztratily horší věci… Nebo lepší. Třeba fantazie.

Jak jste se na Křivoklátě vlastně měl? Splnila přehlídka vaše očekávání?

Ano. Užil jsem si to. Noirovými filmy jsem strávil velkou část svého života a rád objevuji jejich přehlídky na nečekaných místech… Jako teď u vás. Byla to fantastická návštěva. Sám pořádám obdobný festival v San Francisku a bylo inspirující i osvěžující stát se pro změnu divákem.

Odvážíte si i nějaký mysteriozní zážitek nebo setkání s někým zajímavým?

A víte, že ano? Dvakrát mi zavřeli v noci hotel, já zůstal venku a nemohl se dostat dovnitř… To bylo dosti přízračné. Také jsem tu potkal po dlouhé době lidi, s nimiž jsem si jen dlouho dopisoval, ale neznal jejich tvář. Vašeho dramaturga Milana Haina nebo německého příznivce noiru Matthiase Merkelbacha, který sem k vám jezdí rok co rok, jak jsem zjistil. Dokonce jsem tu potkal svého kamaráda Charlieho ze San Franciska, kterého jsem – představte si to – neviděl 16 let, až teď tady. Neuvěřitelné…

Jaké bylo vaše setkání anglicky mluvícího hosta s češtinou? Stalo se vám během vašeho úvodu a tlumočení do češtiny nebo při projekci, že se něco „ztratilo v překladu"?

Těžko soudit. Je to vážně dobrá otázka… Sám česky neumím, tak obtížně posoudím, zda se něco ztratilo. Vždy jsem při svých úvodech zvědavě sledoval, zda se lidé smějí tomu, co jsem řekl a jak rychle se po mých slovech zasmějí. Někteří umí anglicky, jiní to vnímají skrze tlumočnici. O tomhle tématu jsem přemýšlel už dřív - jak funguje překlad a zda se do něj dostane všechno, co je v originálu. Třeba u filmu Padlý anděl je spousta motivů, dialogů, hodně se tam mluví, ale všiml jsem si, že titulky byly občas krátké. A říkal jsem si – všechno v titulcích asi nebude, něco tam zjevně chybí… Ale co?

Viděl jste i něco z české tvorby?

Bohužel jsem viděl jen jednu věc – televizní inscenaci Prominte, omyl. Mrzelo mě to, byl bych rád zhlédl i jiné vaše filmy, které jinde neuvidím, ale nebyl čas. Tak třeba příští rok nebo si je nechám poslat od Milana. Nevím, kolik máte u vás domácích noir filmů, každopádně jediný, který jsem viděl, je … a pátý jezdec je strach. Dobrý film. Inspirovalo mě to - rád bych do budoucna navrhl nějakou spolupráci s vámi a přivezl více českých filmů do Friska. Tohle město je filmu, což se týká i evropských snímků, nakloněné.

Vaše přehlídka Noir City, kterou pořádáte v San Francisku, je pro početnější publikum než tady na Křivoklátě. V čem ještě se liší? A je něco, co byste naopak rád převzal?

Ano. Vždycky jsem chtěl dělat přehlídku na podobném místě, na jakém ji pořádáte vy. Hrad a jeho okolí, to jsou úžasné kulisy. U nás lidé přijdou do klasického kina, zhlédnou film, poslechnou si můj úvod, občas je tam nějaká hudba, pak jdou zase domů. Líbilo by se mi, kdyby to probíhalo víc komunitně, jako tady - kde se lidé potkávají po projekcích a povídají si o filmech, tvůrcích, o životě… Někteří tu stráví celý víkend. Frisko je velká atrakce, ostatně kino je z 20. let, ale je to jen velké kino, není v něm prostor pro setkávání. Lidé se podívají na film a potom se tak nějak vytratí do noci a přijdou zase až druhý den.

Současná americká filmová tvorba působí velmi neinvenčně, alespoň z velkých studií - osvědčené filmy se překlápí do 3D, točí se dvojky, trojky, čtyřky známých příběhů, donekonečna se variuují daná schémata. Úplně se vytratilo hledání a silný příběh. Jak to vidíte vy?

Souhlasím. Ztratilo se hodně kvality. Autoři jsou vystudovaní filmaři, kteří šli na školy s tím, že je naučí všechno. Ale to není samospásné. Naopak. Dříve se kolem filmu pohybovali divadelníci, spisovatelé, novináři, prostě lidé, kteří už něco věděli o světě. Nemuseli mít papír z filmové školy. A k tomu uměli i psát. V tom se nejvíc liší někdejší produkce od té dnešní.
Víte, zastávám názor, že studenti by vůbec neměli dostat do ruky kameru, dokud si nezkusí práci u divadla či jiných profesí. Řada z nich totiž ani neví, jak s filmem a technikou zacházet…

Abychom nekončili tak skepticky – kde vidíte nějakou naději v soudobé tvorbě, pokud vůbec?

Je tu, ano. V mladých. Ale je to obtížné a hlavní problém se jmenuje internet - umožnuje prakticky každému natáčet filmy. A pak je jak bych to řekl mrzačit. Mám s tím osobní zkušenost. Natočil jsem dvacetiminutový film, který měl být pověšen na net, načež mi řekli, abych ho rozdělil na čtyři části. Což vůbec nedávalo smysl, vzhledem k minipříběhu. Zazvoní zvonek a během dvou minut je hlavní postava mrtvá… To nerozdělíte do čtyř kusů, ani kdybyste se stavěla na hlavu. A takhle to s filmovou tvorbou u nás dnes je.

Autor: Jana Podskalská

19.9.2016 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

Europoslanec Pavel Telička.
AKTUALIZOVÁNO
23 9

Telička se stal místopředsedou Evropského parlamentu

Tesla Model S.
8

Majitel Tesly uvízl v poušti. Auto nestartovalo kvůli ztrátě mobilního signálu

AKTUALIZOVÁNO

Itálii postihla série silných zemětřesení

Řím /FOTOGALERIE/- Střední Itálii dnes postihla série zemětřesení o síle vyšší než pět stupňů. Informovalo o tom seizmologické středisko EMSC a italská média. Otřesy pocítili obyvatelé regionů Abruzzi, Marche a Lazio, které zasáhla série silných zemětřesení už loni. Podle italského premiéra Paola Gentiloniho si zemětřesení zřejmě nevyžádala žádné oběti. První menší škody hlásí například město Amatrice, které ničivé zemětřesení o síle 6,2 stupně postihlo loni v srpnu. Zjišťování následků otřesů komplikuje sníh a mráz.

Poláci o olympiádě v Krkonoších: Velká šance, jakkoli se to může zdát bláznivé

Vášnivé diskuse rozpoutalo prohlášení polských měst Karpacz a Szklarska Poreba uspořádat zimní olympijské hry 2030 v Krkonoších, společně s českými středisky.

Miliardy za bahno. Opravdu lidem pomáhá?

Ani pití, ani lék. Do jaké škatulky patří lázeňské prameny, doposud nikdo v Česku nerozlouskl. Neví se ani, jestli a jak fungují. Pojišťovny přitom posílají na léčbu minerální vodou a rašelinou miliardy. Což se jim nelíbí. „Nejradši bychom výdaje na lázeňství škrtli," přiznal šéf Svazu zdravotních pojišťoven Ladislav Friedrich. To by se ale mohlo brzy změnit.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies