VYBERTE SI REGION

Pavel Trávníček: Fekální princ, smál se mi Menšík, když jsem vězel v hnoji

Ústí nad Labem, Moritzburg /EXKLUZIVNÍ ROZHOVOR/ – Pavel Trávníček, pro nějž byla role prince ve slavné české pohádce Tři oříšky pro Popelku debutem před filmovou kamerou, nesměl chybět na slavnostním zahájení výstavy k Popelce na saském zámku Moritzburg. Na šlechtickém sídle poblíž Drážďan, které hostí pohádkovou expozici už jen do 10. ledna. A jak na natáčení v NDR vzpomíná sám filmový princ Pavel Trávníček?

30.12.2009
SDÍLEJ:

Výstava Tři oříšky pro Popelku je umístěna na zámku Moritzburg u Drážďan. Na zahájení přijeli režisér Vorlíček, představitel prince Pavel Trávníček a král - německý herec Rolf Hoppe.Foto: Deník/Karel Pech

Tři oříšky pro Popelku byly natočeny v roce 1973. Byl jste na zámku už od té doby?

Určitě, a několikrát. Naposledy právě spolu s režisérem Václavem Vorlíčkem na zahájení výstavy k filmu Tři oříšky pro Popelku. A ještě se tam vrátím udělat pro televizi interview. Vracím se tam rád, cítím z toho místa, jak i Němci tento film milují a považují za svůj. Vždyť byl natočen v koprodukci. Zámek je pro ně poklad, zbožňují ho. A právě proto udělali na Moritzburgu, krásném zámku uprostřed jezera, výstavu. A proudí na ni spousta lidí… i z Čech.

Vracíte se radši v zimě, nebo v létě?

Byl jsem tam na podzim i v létě, teď, poprvé od doby natáčení, tam pojedu i v zimě.

Usiloval jste o roli prince v Popelce, nebo jste k němu tehdy přišel „jako slepý k houslím“?

Přesně tak, jako slepej k houslím. Tenkrát jsem byl v 1. ročníku na Janáčkově akademii múzických umění a dělal kamerové zkoušky, jak se dnes říká casting. Denně se tam sešlo dvacet princů, byly nás mraky. Výběr se pak ale každý den zužoval, až to padlo na mě. Je to „klasický“ příběh o tom, jak jeden neznámý chlapec ke štěstí přišel. (smích) Byl to můj první film, všechno to byla tenkrát opravdu veliká náhoda.

Libušku Šafránkovou, představitelku Popelky, jsme všichni milovali. Byl jste i vy stejný případ?

Libuška je něha sama. Má takové zvláštní kouzlo, všichni na ni obdivně koukají, chovají se k ní poeticky a decentně. Každý jejímu kouzlu podlehne…

Nicméně ve filmu byla často za kluka, což její dívčí kouzlo trochu smazávalo. Vnímal jste ji spíš jako chlapce, či jako krásnou ženskou?

Já ji spíš vnímal jako hezkou holku, která je z obyčejných poměrů a venkov dobře zná ze svého reálného života ze Šlapanic. Přišla mi jako dívka, která hodně vydrží, holka do deště a nepohody. A i když pak měla pěkné šaty, pořád to byla ta holka (smích).

Změnila vám role prince život?

S odstupem let je pro mě dnes ten pohled trošku sentimentální, někdy už se to ani nedá vydržet. Všichni mě dál jako prince berou – a budou brát. Jednou mi Vladimír Ráž, náš oblíbený princ, řekl takovou nebezpečnou větu: „Jak jednou natočíš v pohádce prince a povede se to, tak už si nikdy nic jinýho než prince nezahraješ.“ (smích)

Ale vy jste to „prokletí“ zlomil, že?

Zahrál jsem si i jiné věci, pravda, že lidé si vzpomenou hlavně na mou Popelku.

Jaké to tedy bylo, hrát v Oříšcích, v nichž nemluvíte?

Já jsem si tam kousky i namluvil, ale pan režisér Vorlíček říkal: „Ty z toho Brna máš takovej moravskej přízvuk, musíme to vylepšit.“ A tak mě nadaboval Petr Svojtka. A já si říkal: „Musíš se zlepšit!“ A jak šly roky dál a natočil jsem s režisérem Moskalykem Třetího prince, už byl bez moravského přízvuku.

Petr Svojtka, který vás v Popelce daboval, tragicky zemřel už ve 36 letech. To je zvláštní příběh, že?

Ano, je. To, co se stalo, je až nevysvětlitelné. (pozn. aut.: V roce 1982 se herec, který často a rád riskoval, nešťastnou náhodou dostal na ulici mezi dvě tramvaje a okamžitě zemřel.) Jsou věci mezi nebem a zemí, jak se říká…

Zpět k Popelce. I ty velké závěje jste pro ni točili na Moritzburgu?

Zámek byl ve filmu zámek, ale všechny venkovní scény, závěje a les, jsme točili na Šumavě u Klatov na vodním hradě Švihov. Tenkrát jsme se tam vydali natáčet hluboko do lesa, ale samozřejmě technika nebyla taková, jako je dnes. Jeden záběr se připravoval i 3 hodiny a musel se často povést už napoprvé. Vorlíček tam lítal a vysvětloval: „Musíme to mít napoprvé, pak už tam budou vidět šlápoty. A toho čekání, než zase napadne sníh!“

Prozraďte, jak jste se seznamoval s koňmi? Váže se k nim i příhoda?

Jako princ jsem musel mít koně. Tak mi režisér nařídil: „Musíš se na něm naučit jezdit!“ Můj dědeček koně měl, takže jsem na něm už dřív seděl, ale stejně jsem se to musel naučit rychle… Dostal jsem k dispozici žokeje a ten mi prozradil, že rychle znamená za 14 dní. „To je sice nesmysl,“ tvrdil, „ale pokusíme se o to.“ Posadil mě na koně, přetáhl ho takovou latí po zadku a zvíře se mnou vyrazilo do přírody. Ale udržel jsem se, nedal jsem se a nespadnul.

Tak jednoduché to bylo?

To ještě nebyl konec. Koně to v přírodě za chvíli přestalo bavit, vrátil se na dvůr jízdárny a tam si lehl do hromady sena a odpadků, možná i hnoje. Začal se tam válet, asi se mu to líbilo, ale já byl pořád na něm, vlastně v tu dobu spíš už pod ním. V křeči jsem se ho držel, váleli jsme se tam spolu a když to uviděl Vladimír Menšík, smál se: „Jé, hele, fekální princ!“ (smích)

Bylo to vaše první setkání s Vladimírem Menšíkem?

První. Ve Třech oříšcích pro Popelku vůbec hráli samí velikáni a my jako začátečníci po nich jen tak pokukovali. Kolem nás byli Růžičková, Libíček, Menšík – samé naše velké hvězdy a vzory. Vždyť my jsme se teprve učili, co to je film a jak se točí. Byla to velká škola – a dobrá škola.

A jaký byl Václav Vorlíček? Byl „drsňák“, tvrdý režisér?

To ne. On do tohoto ranku nezapadá, je člověk intelektuální a duše přemýšlivá. U kamery vždycky seděl na stoličce a přemýšlel nad tím, jak záběr udělat. A tak lehce a nenápadně pracoval na nás na hercích, dělalo se mi s ním moc dobře, pěkně.

V 70. a hlavně v 80. letech čeští filmaři hodně spolupracovali se Západním Německem, zámek Moritzburg byl ale v tom Východním. Nemrzelo vás, že se s Popelkou nepodíváte do kapitalistické ciziny?

Nám to tak tehdy vůbec nepřipadlo. My jsme byli rádi, že máme hezkou pohádku, že ji natáčíme. Ale je pravda, že když se Tři oříšky pro Popelku hodně povedly, uvažovalo se o tom, že by se s dvojicí Trávníček – Šafránková natočilo vícero pohádek. Nějak se toho tenkrát měla zúčastnit společnost Bavaria Film ze Západního Německa, ale to se nakonec neuskutečnilo. Doba byla nevypočitatelná a zlá…

Řekněte prosím, proč by se lidé mohli a měli přijít podívat na výstavu na zámek Moritzburg? Co by je mohlo motivovat, aby to do 10. ledna ještě stihli?

Motivovat by je mohlo, jak je výstava pěkná, ale i fakt, že se ze Třech oříšků až stal film–modla. Je to skoro až dojemné. Na zámku vystavují původní kostýmy a botičky, které ve filmu hrály, návštěvníci uvidí fotky z natáčení a další obrázky, je to velice vkusně udělané. Ten film kolem sebe má gloriolu, což tam cítíte na každém kroku.

Vrátily se vám na zámku zasunuté vzpomínky? Vybavil jste si něco, na co už jste zapomněl?

Určitě – vždyť člověk za takovou dobu hodně zapomene. Když jsme tam přijeli, začali jsme hledat schody, na kterých Popelka ztratila střevíček. On je ten lovecký zámeček ze všech stran stejný, tak jsme se chvilku dohadovali, které to jsou. A když jsme ty schody našli, napadlo mě. „A tady by měl být takový zlatý otisk střevíčku. Bylo by z toho pěkné poutní místo.“ (smích)

Zámek leží uprostřed jezera, ta voda ovšem vůbec ve filmu nebyla vidět…

Máte pravdu – to nádherné jezero ve filmu není poznat. Ono bylo tenkrát zamrzlé a zasněžené, takže spíš vypadalo jako pláň. Ale to myslím vůbec nevadí. A ta zima, která se tak dobře hodila do příběhu, byla komplikací asi spíš pro herce. Pěkně jsme tam tenkrát vymrzli. (smích)

Autor: Radek Strnad

30.12.2009 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:
AKTUALIZOVÁNO

Ve věku 69 let zemřel kytarista Radim Hladík

Praha -Ve věku 69 let zemřel dnes ráno kytarista Radim Hladík, který mimo jiné stál u zrodu legendární kapely Blue Effect, sdělil to současný zpěvák kapely Honza Křížek. Hladík podlehl následkům fibrózy plic, se kterou bojoval několik let. Sedmdesátiny by oslavil 13. prosince.

Záchranáři našli části těl obětí havárie indonéského letadla

Jakarta - Indonéští záchranáři dnes našli části těl v moři v oblasti, kde v sobotu havarovalo policejní letadlo se 13 osobami na palubě. Oznámil to na tiskové konferenci šéf Indonéské pátrací a záchranné agentury (BASARNAS) s tím, že ostatky pravděpodobných obětí byly nalezeny v místě, kde už vesničané dříve vylovili sedadlo z letadla a vak obsahující mobilní telefon a policejní doklady.

EXKLUZIVNĚ

Hit Deep Purple vznikl kvůli Čechovi, který zapálil kasíno

Montreux, ČR /VÝROČÍ, TIP NA VÝLET/ - Díky nešťastné náhodě, která se přihodila 4. prosince roku 1971 nahráli Deep Purple svou nejslavnější skladbu. V neděli uplynulo 45 let od ničivého požáru, který spálil do základů slavné Casino de Montreux. V jeho prostorách se od roku 1967 koná Montreux Jazz Festival. Zahráli si v něm ovšem i zásadní rockové kapely jako Led Zeppelin, Pink Floyd, Deep Purple nebo Frank Zappa, při jehož koncertě kasíno vzplálo a který shodou okolností zemřel před 23 lety.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2016, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies