VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Pavel Trávníček: Tři oříšky? Díky Menšíkovi a Růžičkové to bylo veselé natáčení

Švihov /ROZHOVOR, FOTOGALERIE/ - Vánoční svátky bez pohádky si dnes už většina z nás nedovede představit. Ta nejpopulárnější s názvem Tři oříšky pro Popelku je proslavena téměř po celém světě. Jednu z hlavních rolí – prince - si v pohádce režiséra Václava Vorlíčka zahrál herec Pavel Trávníček. Ten pro Klatovský deník zavzpomínal na natáčení…

17.12.2011
SDÍLEJ:

Natáčení Popelky ve ŠvihověFoto: archiv Heleny Butulové

Jak jste se dostal k této pohádce?

V době, kdy režisér Václav Vorlíček hledal prince pro svoji pohádku Tři oříšky pro Popelku, jsem studoval Janáčkovu akademii muzických umění v Brně. Byl jsem tehdy v prvém ročníku. Když listoval v hereckých seznamech, narazil na moji osobu. Pozvali mne na kamerové zkoušky a bylo to.

Jak na natáčení dnes s odstupem let vzpomínáte?

Je to takový sentiment. Vzpomínám na natáčení s radostí. Já byl na začátku své herecké kariéry. Popelka byla pro mne první velkou filmovou rolí a já najednou stál na place a kolem mne se pohybovaly samé herecké hvězdy a režisér Václav Vorlíček. Byl to krásný pocit. Natáčení to ale nebylo vůbec jednoduché. Od začátku ho doprovázely samé problémy a komplikace. Určitě nikoho z nás tenkrát nenapadlo, že by film, který točíme, mohl být jednou velkým trhákem.

Natáčelo se i na Klatovsku, ve Švihově, na Šumavě. Máte z těchto míst nějaké zážitky?

Na celou pohádku mám spousty vzpomínek , a tedy i na Švihov. Hrad byl tehdy v hodně žalostném stavu. To prostředí téměř skomíralo, ale na exteriérech, které se tam natáčely, to vůbec není znát. Postavily se kulisy, občas se něco dozdobilo a bylo to. Celé natáčení komplikoval velký nedostatek sněhu, který nebyl ve Švihově, ani v Německu, kde se natáčelo na zámku Moritzburg. Nejdříve nebyl sníh, který se musel složitě dovážet. Když pak napadl, tak ho bylo tolik, že nás to mrzelo. Zažili jsme při tomto natáčení hodně zimy, protože kostýmy, ve kterých jsme hráli, byly opravdu slabé. Na place ale bylo díky Vladimíru Menšíkovi, Heleně Růžičkové, Janu Libíčkovi a dalším hercům spousty legrace.

Byl jste se od doby, kdy se ve Švihově Popelka natáčela, na těchto místech podívat?

Několikrát. Do Klatov jezdím hrát do divadla poměrně často, a tak si čas od času udělám čas zastavit se ve Švihově. Jen tak tam nahlédnu, co je tam nového, co se změnilo. Pokaždé, když tam přijdu, hned se mi vybavují různé situace, zážitky i scény. Ten hrad na rozdíl od nás všech doslova omládl a zkrásněl. Jen si myslím, že by právě tento hrad měl více využít slávy pohádky, která se na něm a v jeho okolí natáčela. Tři oříšky pro Popelku je hit a německý zámek Moritzburg , který se v pohádce objevil snad jen ve třech scénách, je dnes díky Popelce doslova poutním místem fanoušků tohoto filmu. V pohádce se moritzburský zámek mihne jen několikrát, a to ve chvíli, kdy přijíždí královský průvod. Podruhé je vidět, když k němu přijede na koni Popelka a oknem pozoruje ples. Poslední scéna, která se tam natáčela, byla ta, kdy Popelka utíká po schodišti a ztratí střevíček. Vnitřní prostory se při natáčení nevyužily. Všechny interiéry totiž vznikaly v ateliérech. Švihovsko a Šumava si tedy v pohádce zahrály mnohem více a je škoda, že toho neumíme využít. V Německu je obrovská výstava věnovaná pohádce. Já se na ni byl s Václavem Vorlíčkem podívat. Dokonce jsem se tam po letech setkal s hercem Ralfem Hoppem, který ve filmu hrál mého otce – tatíčka krále.

Co se vám dnes vybaví, když se vás někdo zeptá na tuto pohádku?

Vybaví se mi natáčení na Šumavě, kde se točily jak scény, kdy jedeme s Libuškou Šafránkovou po zasněžených pláních na koních, tak scény z honu. Tam bylo spousty sněhu. Vidím kluky od techniky, jak tahali po kolena ve sněhu do lesů lampy s osvětlením, těžkou natáčecí techniku. Tehdy ta technika byla jiná než dneska, nebyly takové vymoženosti jako dnes. Natáčelo se na drahý barevný film, a tak po nás režisér chtěl, abychom všechno točili na poprvé. Natáčení trvalo dlouho, technika se kvůli záběrům musela stěhovat z místa na místo, musely se zahrnovat stopy ve sněhu a podobně. Vybavuje se mi i hotel Beránek v Klatovech kde jsme byli ubytováni a další místa.

Díváte se na Tři oříšky pro Popelku, když je dávají v televizi?

Přiznám se, že se už na tuto pohádku nedívám. Jen občas, když jdu kolem televize a zrovna pohádku dávají, očkem pohlédnu. Ale znám ji slovo od slova.

Autor: Ludvík Pouza

17.12.2011
SDÍLEJ:
Pavel Bělobrádek.
16 8

Bělobrádek: Minimální mzdu dramaticky zvedat nebudeme

Auta OBSE, Ukrajina
AKTUALIZOVÁNO
36 9

Auto mise OBSE na Ukrajině najelo na minu. Řídil Čech. Jeden mrtvý

AKTUALIZUJEME

Volby ve Francii ONLINE: obrovský zájem voličů, měl by pomoci Macronovi

Lid Francie hlasuje v prvním kole voleb, je o ně bezprecedentní zájem. Ve volebních místnostech se tvoří fronty, jaké nebyly k vidění posledních 36 let. V 17:00 mělo odvoleno již 69% voličů. Podle politilogů to pomůže centristovi Emanuelu Macronovi. V desítkách evropských měst se demonstruje na podporu EU, tedy proti Le Penové. Favoritce voleb se povedl lapsus - nestihla zaslat své plakáty do volebních místností v zahraničí.

Co s korunou po intervencích? Zavedení eura je v kurzu

Po uzavření intervencí se mezi politiky i byznysmeny otevírá otázka přijetí eura. Je prioritou i pro Svaz průmyslu a dopravy. Česko se při svém vstupu do EU zavázalo euro přijmout. Proti zavedení evropské měny je ministr financí Andrej Babiš.

Rektora ČVUT chtějí senátoři odvolat, ohradil se proti nim

Rektor Českého vysokého učení technického (ČVUT) v Praze Jan Konvalinka se ohradil proti nařčením členů Akademického senátu školy, kteří tento týden podali návrh na jeho odvolání. Reaguje v něm na deset bodů, které čtyři senátoři uvedli jako motiv pro jeho odvolání. Převažují v nich důvody týkající se napjatého hospodaření univerzity. Podle Konvalinky nejsou tvrzení pravdivá.

Akce Kulak, pak samota, vypráví pamětnice

Ze třiaosmdesátihektarového statku v Mistříně na Hodonínsku se museli přestěhovat za jeden den. V roce 1951 jim ho totiž vzali komunisté při akci Kulak. Při ní zabavovali majetek všem velkým statkářům, aby vytvořili státní hospodářství. „Bylo nás devět. Vojáci nás převezli na samotu u Jestřabice na Kroměřížsku, která měla jen jednu místnost," vzpomíná šestaosmdesátiletá Eliška Kolečkářová na dobu, kdy jí bylo osmnáct let. Jejího otce letos hodonínský okresní soud rehabilitoval a očistil jeho jméno.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies