VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Philomena a Koleje osudu: hledání pravdy i odpuštění

Praha /RECENZE, VIDEO/ - Dvakrát na obdobné téma a v obou případech dle skutečné události. To jsou filmy Philomena a Koleje osudu, které – byť každý trochu jinak – řeší trauma z minulosti.

8.3.2014
SDÍLEJ:

PHILOMENA. Judi Denchová. Foto: Bontonfilm

Hrdinkou prvního je stará svérázná Irka, jejíž příběh vypráví v koprodukčním snímku Philomena tvůrce Nebezpečných známostí a Špíny Londýna Stephen Frears. Philomena žije svou zdánlivě klidnou, zajištěnou penzi, zpestřovanou občas společností své dcery. Od mládí ji ale pronásledují bolestné vzpomínky ještě na jedno dítě – syna, kterého počala jako neplnoletá a kterého přenechaly jeptišky z kláštera, kam se s ním musela uchýlit, k adopci do USA. Léta po něm marně pátrá. Když se o jejím případu dozví právě vyhozený reportér z BBC Martin Sixsmith, začne jim oběma dlouhá cesta za jeho nalezením, na níž odkrývají překvapivé pravdy, cenu odpuštění i sami sebe.

Scénář k filmu vznikl podle knihy novináře Martina Sixsmithe, který v ní celou kauzu detailně popsal. Frearsův film těží ze dvou věcí – jímavého příběhu matky, již stihl v 50. letech v katolickém Irsku, stejně jako jiné další, osud náctiletých „padlých žen", které přišly o děti. A z herecké souhry Judi Denchové a Steva Coogana, kteří rozehrávají do nejmenších detailů charaktery svých odlišných figur. Energické, upovídané Philomeny a pragmatického cynika Martina – její životní optimismus a smířlivost se ve finále zajímavě střetnou s jeho sarkasmem a nekompromisností. Každý přistupuje k získaným informacím jinak, přičemž klíčovou roli sehrává víra a fakt odpuštění. Frears pracuje citlivě s flashbacky (kde hraje mladičkou Philomenu Sophie K. Clarková), výraznou roli sehrává nálada zasmušilé irské krajiny a uzavřený klášterní prostor v dobovém koloritu. Působivá je práce s hudbou Alexandre Desplata. Dialogy jsou napsány dobře, v závěru se ale Frears uchyluje ke zbytečnému melodramatu, jež britské věcnosti (ani hercům) nesluší.

Také Koleje osudu vznikly na motivy literární předlohy, v tomto případě stejnojmenné knihy Erica Lomaxe, Skota, který jako dvacetiletý voják padl během války do japonského zajetí. Během  tvrdých prací na stavbě železnice se stal po odhalení tajného radiopřijímače, jenž sestrojil, obětí trýznivého mučení.

KOLEJE OSUDU. Nicol Kidmanová a Colin Firth. Když se řadu let po válce konečně ožení, doufá, že najde rodinný klid. Noční můry vracející ho do minulosti však negativně poznamenávají jejich vztah. Eric není dlouho schopen o svém traumatu mluvit, nakonec ho ale smrt přítele přiměje vrátit se na místo svých útrap  a setkat se tváří v tvář se svým někdejším mučitelem.

Jonathan Teplitzky přistoupil k látce bez větší invence a režijních nápadů, takže navzdory dramatické lince postrádá gradaci a větší autenticitu scén znázorňujících zajatecké útrapy a brutalitu. Teplitzky jako by se spolehl na sílu samotné knihy, pravdou ovšem je, že drastické příběhy válečných zajatců už známe z jiných filmových děl. A lepších (za všechny alespoň Most přes řeku Kwai). Jedinou diváckou spásou je tak herecké obsazení, respektive pro muže půvab Nicol Kidmanové, pro ženy charisma Colina Firtha jako ústředního hrdiny. Ani oni ale - vzhledem k téměř dvouhodinové stopáži – nedokážou v tak  konvenčně natočeném filmu zázraky.

Autor: Jana Podskalská

8.3.2014 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:
Ladislav Leksa pečuje o hodiny v kostele sv. Josefa v Obořišti.
2

Zvoník Ladislav Leksa: Změna času je proti přírodě

Bohuslav Sobotka na setkání lídrů států Evropské unie.
4 6

Sobotka po summitu EU: Deklarace obsahuje priority České republiky

Ceny Thálie pro Vránovou či Kňažka. V muzikálu uspěl Vojtek

Herečka Alena Vránová převzala dnes večer v Praze za dlouhotrvajícího potlesku zaplněného hlediště české první scény prestižní Cenu Thálie za celoživotní činoherní mistrovství. Na jevišti historické budovy Národního divadla v Praze stála už před devíti lety, kdy přebírala prestižní pohár za výkon v inscenaci Bouřlivé jaro v Divadle Ungelt, které je už téměř 20 let jejím druhým domovem.

Dominik Feri: Lajknutí neznamená hlas v urně. A to je výzva i pro mě

/ROZHOVOR/ Sešli jsme se v restauraci, která podle Dominika Feriho (TOP 09) změnila prostředí v Praze. Ráno tu lidé snídají, odpoledne studenti píší seminární práce a v létě se tady sedí na okenních parapetech a pije pivo. Přesně to vystihuje atmosféru, kterou má nejmladší radní nejen v Teplicích, ale v celé české historii, rád – uvolněnou, plnou života, diskusí a plánů. Ty má Dominik Feri velké. 

Sivok před San Marinem: Vpředu máme hladové kluky, věřím jim

/ROZHOVOR od zvláštního zpravodaje Deníku/ Od českého národního týmu se zítra v San Marinu očekává čisté konto. Podle kapitána Tomáše Sivoka však právě první pohled klame, svěřence Karla Jarolíma, a speciálně obránce, nečeká jednoduchá práce. 

Týdenní zkrat: Milujte se a množte se

V Česku vzrostl počet obyvatel na 10,6 milionu. Migrací přibylo 25 tisíc lidí. Jeden by doufal, že to je proto, že S umělým oplodněním pomáhají Češkám bratranci, ale prý za to můžou zase migranti. 

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies