VYBERTE SI REGION

Pozvánka do kina: Všichni jsou v pohodě

Praha /FOTOGALERIE/ – Minulý čtvrtek mě v kinech premiéru americký snímek, rodinné drama/komedie (tomuto žánru se v Americe říká dramedy) s názvem Všichni jsou v pohodě. Název je veskrze ironický, vždyť čerstvě ovdovělý tatínek (jako vždy excelentní Robert De Niro, jehož civilní herectví tomuto nenápadnému filmovému skvostu vévodí) při návštěvách svých dětí zjišťuje, že v pohodě není vůbec, ale vůbec nic…

8.4.2010
SDÍLEJ:
Fotogalerie
10 fotografií
Všichni jsou v pohodě, americká dramedy, která měla premiéru ve čtvrtek 1. 4.

Všichni jsou v pohodě, americká dramedy, která měla premiéru ve čtvrtek 1. 4.Foto: Falcon

O čem film je?

Frank Goode (Robert De Niro) strávil celý svůj život prací v místní továrně na výrobu drátů a snažil se ze všech sil, aby svou rodinu dokázal co nejlépe uživit. Jako čerstvý důchodce si začíná uvědomovat, že se svými čtyřmi dětmi nestrávil do této chvíle tolik času, kolik by býval chtěl, a usoudí, že je načase to napravit.

Prostředníkem v jeho vztahu s dětmi byla vždy jeho manželka. Ta ale před časem zemřela a Frank je přesvědčen, že nyní je na něm, aby na jejich děti dohlížel. Rozhodne se celou rozvětvenou rodinu pozvat na víkendové barbeque. Přípravy probíhají bez problémů až do chvíle, kdy mu jeden po druhém svou účast telefonicky odříká.

Navzdory varování svého lékaře vezme Frank věci do vlastních rukou, sbalí si tašky a vydá se na pouť po Spojených státech s úmyslem překvapit všechny své děti a radovat se z jejich úspěchu a štěstí, což je přesně to, co mu všichni vždycky říkali – že jsou v pohodě.

Frank se vypraví za svým synem „umělcem“ do New Yorku, za svou dcerou do Chicaga (Kate Beckinsale), která „je velké zvíře v reklamní společnosti“ a je „šťastně vdaná“, za synem Robertem (Sam Rockwell), „dirigentem orchestru“ v Denveru a konečně za Rosie (Drew Barrymore), svou nejmladší dcerou, která je „tanečnice v drahém podniku v Las Vegas“. Zanedlouho je ale Frankovi jasné, že jeho děti nejsou až tak šťastné či úspěšné, jak mu jeho manželka vždy tvrdila.

Citlivé drama Všichni jsou v pohodě zobrazuje obrázek rodiny, který je v moderním světě velice častý. Rodiče a sourozenci jsou od sebe vzdáleni stovky kilometrů a stres a shon moderního života je vytěžují natolik, že nejsou schopni najít si čas, aby si alespoň zavolali nebo aby se dokonce vydali na návštěvu svého domova.


O vzniku filmu

Žádná rodina není dokonalá. Čím dokonalejší se zdá, tím pravděpodobnější je, že ukrývá řadu tajemství, a rodina Franka Goodea není výjimkou. Frank se ze všech sil snažil, aby svou rodinu podpořil a pomohl jim dosáhnout co nejlepších výsledků, a není divu, že má nyní, ve svých šedesáti letech pocit, že nějakým způsobem zmeškal dětství svých dětí. Frank je touhou vrátit čas natolik posedlý, že se rozhodne vydat na cestu napříč celým světadílem. Záhy ale zjišťuje, že když mu jeho manželka o dětech vyprávěla, nechávala si špatné zprávy pro sebe a ty dobré tak trochu přeháněla.

Není velkým překvapením, že film o rodině má svůj původ v zemi, proslulé důrazem na rodinné hodnoty – v Itálii. Snímek Všechno je v pohodě se inspiroval italským filmem Stanno Tutti Bene, který v roce 1990 napsal a režíroval Giuseppe Tornatore.

Italská předloha + britský režisér = americký film

Už od okamžiku, kdy si před téměř dvaceti lety producent Gianni Nunnari přečetl původní italský scénář, uvažoval o tom, jak by bylo možné tento příběh otce a jeho potomků uzpůsobit pro americké prostředí a přizpůsobit ho zvyklostem žánru amerických dramatických komedií. Zajistil si práva pro natočení americké verze a doufal, že se bude k tomuto příběhu jednou moci vrátit s ryze americkým pohledem.

Zvláštní shodou okolností mu s realizací tohoto plánu pomohl Angličan. Když Nunnari viděl překvapivě úspěšnou komedii Nedovo zázračné vzkříšení, pochopil, že scenárista a režisér Kirk Jones je svým specificky britským smyslem pro humor a smyslem pro emotivnost tím pravým, kdo by se měl pokusit o nové zpracování původního italského scénáře.

„Kirk se mi ozval bez varování a řekl, že by chtěl na filmu Všichni jsou v pohodě nejen pracovat, ale že by ho rád napsal zcela nanovo s využitím témat z původního scénáře,“ říká Nunnari. „Napsal scénář, který nebyl jen obyčejnou dramedy plnou bizarních postav, šlo o velkolepý, zcela americký film. Kirk se umí skvěle vyjadřovat – jeho tvorba je plná skutečného lidství.“

Režisér projel Ameriku křížem krážem

Jones si byl ale vědom úskalí, která na něj jako na Angličana při psaní amerického road movie budou čekat. „Nechtěl jsem se do práce pustit bez přípravy. Odletěl jsem do New Yorku a poté projel celými Spojenými státy právě tak, jako jimi projel Frank ve filmu – pobýval jsem v nejlevnějších motelech, cestoval autobusy a vlaky a cestou si povídal s lidmi, které jsem potkával. Cestovat sám je nejlepší způsob, jak nějakou zem doopravdy poznat a jak poznat lidi, kteří v ní žijí. Pořídil jsem téměř 2000 fotografií a nahrál stovku rozhovorů. Hovořil jsem s kýmkoliv, kdo se se mnou chtěl bavit, od taxikářů přes hotelové recepční až po excentrické osoby v autobusech. Právě tyto rozhovory a tahle moje pouť byly zdrojem celé řady věcí, které ve filmu vidíte.“

Rodiče a děti

Jonesovi také při psaní filmu pomohlo, že je otcem tří dětí. Vcítit se do role otce, který zkrátka chce pro své děti to nejlepší, pro něj nebylo ani trochu těžké. „To, co Frank během filmu cítí, dokáže snadno pochopit každý otec,“ soudí Jones. „Je zajímavé, že navzdory všemožnému technologickému pokroku, který v posledních letech probíhá, je umění vyvážit práci a rodinu stále jednou z nejzásadnějších a nejtěžších dovedností, které musejí moderní rodiče zvládnout. Frank v továrně sloužil dvojí směny, takže odcházel z domova dříve, než vstávaly jeho děti, a vracel se, když už zase spaly. Nic se nezměnilo, počítače a emaily a SMSky a mobilní telefony nám jenom pomohly utvrdit se v dojmu, že jsme neustále v dosahu, že neustále pracujeme a nikdy nemáme opravdu klid a nemůžeme se soustředit na důležité aspekty rodinného a domácího života.“

Na Jonese udělalo také dojem Frankovo prozření o tom, že jeho děti možná nejsou tak dokonalé, jaké si je představoval. „Děti by neměly být dokonalé, rodiny by neměly být dokonalé. Klíčem je učit se a rozvíjet se a zvyšovat svou schopnost tolerance a pro rodiče i děti jde o důležitý prvek, ale v dnešním světě máme od dětí příliš velká očekávání. Rodiče se své děti od raného věku snaží nutit učit se číst a psát a hrát na hudební nástroje, takže je dětský život plný termínů a cílů a nezbývá v něm příliš času na odpočinek nebo poslouchání pohádek nebo na spaní. Na své cestě jsem se s lidmi bavil o tom, zda děti nemají v současné době příliš přehnané představy o tom, jaký je jejich skutečný potenciál. Myslím, že pro rodiče je velice běžné, že od svých dětí očekávají mnohem více, než je vůbec reálné. Frank se provinil jenom tím, že pro své děti chtěl to nejlepší. Chtěl jim být inspirací, chtěl, aby dosáhly na vrchol, ale bohužel, výsledkem je to, že ony teď mají pocit, že nedokázaly naplnit jeho očekávání.“

První volba: Robert De Niro

Robert De Niro byl od samého počátku Jonesovou první volbou pro obsazení role Franka Goodea. Oslovil ho už v roce 2007. „Byl jsem trochu nervózní, protože jsem se měl setkat s jedním z nejlepších herců v historii, ale především jsem si uvědomoval, že mám jen jedinou příležitost,“ vzpomíná Jones. „Ale během pár minut jsem se v Bobově společnosti cítil naprosto přirozeně. Podíval jsem se na něj a bez veškerých pochyb jsem věděl, že právě on je Frank Goode. Doufal jsem jen, že si to uvědomuje i on.

Boba zejména zaujal nápad použít ve filmu obyčejné lidi a mít v něm improvizované scény s neherci. Je to otec rodiny, takže se také dokázal během okamžiku vcítit do pocitů hlavního hrdiny a chápal úvahy, které se mu honí hlavou,“ míní Jones.

Síla scénáře se projevila už při prvním čtení scénáře, kterého se De Niro se svými hereckými kolegy v New Yorku zúčastnil. „Byla to velice zvláštní chvíle, jakou už nejspíš nikdy nezažiji,“ svěřuje se Jones. „Nemohu vám o tom mnoho povědět, protože šlo o soukromou zkoušku a měla by proto zůstat v soukromí, ale ti, kteří se jí zúčastnili, na ni vzpomínají jako na opravdu výjimečný zážitek.“

Frankovu potřebu a touhu po lásce jeho vlastních dětí dokázal De Niro zprostředkovat i s pomocí těch nejnepatrnějších drobností. „Když De Nira sledujete, jak s taškou v ruce prochází supermarketem, nebo jak něco fotografuje a pak fotoaparát pečlivě uklidí na jeho místo v tašce, spousta z nás si řekne 'to je můj táta!' Působí prostě jako důvěrně známý člověk,“ poznamenává Glynis Murray.

Skvělé obsazení

Když měl k dispozici De Nira, musel dát Jones dohromady i zbytek rodiny. „Obsadit rodinu může být velice náročné, jsou tu pochopitelně jisté fyzické předpoklady, ale současně je třeba zajistit, aby vztahy mezi sourozenci správně fungovaly. Nesnažil jsem se obsadit dokonalou rodinu, snažil jsem se najít rodinu, která bude působit opravdově, takže jsem potřeboval, aby starší ze sester byla rázná a panovačná, mladší zranitelná a tak podobně.“

S rolí Rosie, tanečnice, která si zdánlivě užívá luxusního života ve Vegas, se Jones obrátil na Barrymore, která je nejenom jednou z nejlepších hereček současnosti, ale také autorkou filmů – jako producentka se podílela na sérii Charlieho andílci a letos debutovala coby režisérka komediálním dramatem Vyfič!. „Na Drew bych se na plátně mohl dívat neustále,“ prozrazuje Jones. „Je ohromně půvabná a působí velice přirozeně. Myslím, že ji diváci mají rádi a oslovuje je proto, že ji viděli na plátnech kin dospívat.“

Barrymore naopak na filmu lákal sám Kirk Jones. „Jeho scénář na mě udělal opravdu velký dojem,“ říká k tomu. „Píše velice vizuálně, ale současně opravdu působivě. A píše o něčem, čím podle mého současný svět hodně trpí – tím, že se v rodinách nepříjemné věci zametají pod koberec. Je to film o komunikaci mezi lidmi a celý ten koncept mě fascinuje. Když vyrůstáte, zjistíte, že se lidé navzájem odcizují a že je stále těžší najít si čas pro rodinu a přátele. Líbilo se mi, že Kirk o tom chtěl lidem něco sdělit, protože to je hrozně důležité.“

Stejně tak se jí velice líbila myšlenka představení, které se pro svého otce Rosie pokouší uspořádat. „Rosie se snaží kvůli svému otci přetvařovat, protože ví, že je velice hrdý nato, že si jeho malá holčička dokázala splnit všechny své sny, takže ačkoliv žije ze dne na den, nedá mu to najevo,“ vysvětluje Barrymore. „Snaží se udělat to, co je správné, ale stejně jako její sourozenci je vězněm koloběhu, který je nutno nejprve přerušit.“

Nesnáším hollywoodskou faleš, říká Drew

Barrymore prohlašuje, že její postavě vdechlo skutečný život až to, když na ní začala spolupracovat se svými hereckými kolegy. „Nesnáším ty falešné hollywoodské rodiny, kdy si spolu herci sednou na jedno přečtení scénáře a rázem je z nich rodina. Tohle bylo odlišné, protože jsme spolu strávili spoustu času, takže se mezi námi dokázala vytvořit skutečná pouta. Zejména se mi moc líbilo být sestrou Kate Beckinsale. Je to skvělá dívka a úžasná herečka, takže spolupráce s ní byla snadná a přirozená. A se Samem Rockwellem už jsem pár filmů točila a pokaždé je příjemné se s ním na něčem podílet. V případě Roberta De Nira jsem měla dojem, že ho nemohu jen tak oslovovat 'Bobe', takže jsem mu začala říkat 'Taťka D.' Chtěla jsem ho poznat natolik, aby se to odrazilo v našem vztahu na plátně.“

Kate Beckinsale, britská herečka, známá z filmů jako Pearl Harbor nebo Van Helsing, vnímala přípravy na roli Amy, pracovnice v reklamní agentuře, která před otcem tají jisté zásadní skutečnosti o svém manželství, velice podobně. „Myslím, že jsme všichni cítili, že mezi námi fungují jistá pouta, jako ve skutečné rodině,“ míní. „Na všechny z nás ten příběh velice silně působil. Možná jsme jako postavy neprožívali tak docela totéž, ale téma rodinných tajemství, snahy chránit svoje rodiče před určitými věcmi a vztahů mezi sourozenci bylo něčím, co oslovovalo nás všechny. Obzvláště pro Boba šlo o velice osobní téma, takže se to přenášelo i na nás ostatní.“

Beckinsale poznamenává, že když se Frank objeví před Amyiným architektonicky velice moderním domem, zjišťuje, že nastrojený exteriér tak docela neodpovídá tomu, co se děje uvnitř. „Ukáže se tam bez ohlášení právě v průběhu nepříjemné krize a Amy mu začne lhát a celé se to na ni začne hroutit natolik, že není schopna přestat,“ popisuje. „Myslím, že obzvlášť pro Amy je velice těžké přestat být jedinou opravdu úspěšnou osobou z celé rodiny. Její bratři a sestry jsou všichni umělci, ale ona byla vždy zodpovědná a pragmatická osoba a také dobrá, byť pracovně vytížená matka. Chce, aby to její otec viděl.“

Malou Amy, Kate Beckinsale, hraje v retrospektivách její skutečná dcera


Shodou zvláštních okolností hraje malou Amy dcera samotné Beckinsale, Lily Mo Sheen. „Lily je se mnou na každém natáčení, ale v tomhle případě mi zavolali, že by chtěli, aby přišla na konkurz,“ vzpomíná herečka. „Říkala jsem si, že to není dobrý nápad, protože má silný britský přízvuk a napodobit americký přízvuk je hrozně těžké. Ale pro ni to byla naprostá hračka, až jsem ji v legraci prosila, jestli by se alespoň nemohla tvářit, jako že se musí alespoň trochu snažit.“

Velké starosti Beckinsale dělala také skutečnost, že se herecký debut její dcery odehrává ve společnosti velikána, jakým je Robert De Niro. „Byla jsem hrůzou bez sebe…ale ona s tím neměla žádný problém a nakonec prohlásila, že to bylo prima, ale že ji mrzí, že si nemohla zahrát s někým slavným, třeba s Georgem Clooneym.“

Sam Rockwell, známý svými pozoruhodnými výkony ve filmech jako Milujte svého zabijáka, Zabití Jesse Jamese zbabělcem Robertem Fordem nebo Moon, obdivuje svou postavu Roberta, který dokázal až do dospělosti před otcem vcelku úspěšně tajit, co ho vlastně živí. „Robert před ním v podstatě tajil celý svůj život,“ zamýšlí se. „Jeho otec měl na základě toho, co mu sdělovala manželka dojem, že je skladatel a dirigent, a Robert se mu to nesnažil vymlouvat, ale skutečnost je taková, že se živí jako perkusionista. Celé roky se mu úspěšně daří se před rodinou ukrývat, ale pak ho zaskočí Frank svou neohlášenou návštěvou.“

Robert je také prvním z Frankových potomků, který mu otevřeně řekne, že své dětství nepovažuje za dokonalé. „Je první, kdo mu řekne pravdu a jedná s ním opravdu na rovinu,“ popisuje Rockwell. „Ale dokonce i Robert svému otci lže o jejich bratrovi Davidovi. Všichni se snaží svého otce ochránit před skutečností, která by ho podle jejich názoru mohla zničit. Ale myslím, že si začínají uvědomovat, že existuje hranice, za kterou se nemůžete vydat ani tehdy, pokud jste motivováni dobrými úmysly.“


I Frank se musí změnit…

Když se Frank Goode vydává na cestu za svými čtyřmi dospělými dětmi, nachází něco, o čem nevěděl, že to kdy ztratil: svou vlastní rodinu. Frank rychle zjišťuje, že jeho žena ho milovala natolik, že cítila potřebu chránit ho před detaily ze života jeho rodiny, před věcmi, o kterých věděla, že by ho jen rozrušily a dělaly mu starosti.

Na své cestě si díky času, který má k přemýšlení, a zásluhou hovorů s cizími lidmi, kteří mu otevřou oči ohledně toho, jaký život opravdu je, začne velice záhy uvědomovat, že pokud s ním mají jeho děti jednat upřímněji, pokud s ním mají začít častěji hovořit a sdílet s ním i špatné zprávy, nejen dobré, pak se zkrátka musí změnit.

„Chtěl jsem, aby bylo jasné, že ačkoliv si Frank na své cestě pořizuje fotografie, jeho pouť je mnohem víc než jen obyčejným výletem, spojeným s fotografováním zajímavostí. Jde tu o změnu, o to, že je vystaven neznámým situacím a cizím lidem, kteří svět vnímají jinak než on sám,“ míní Jones.

Jak natočit celé Státy v Connecticutu

„Měli jsme jisté logistické problémy – abychom mohli využít daňových úlev, museli jsme celý film natáčet v Connecticutu. Takže jsme museli přijít na to, jak v Connecticutu natočit pouť napříč celými Spojenými státy. Věděl jsem, že zčásti už mám řešení vymyšlené. Když jsem byl na cestách já, tak jsem se snažil přijít na to, jaké by měl mít Frank povolání, abychom současně mohli do filmu zapracovat tu úžasnou krajinu, kterou jsem fotografoval. Při cestě vlakem ze St. Louis do Kansas City jsem si všiml telefonního vedení, které se vinulo podél trati. Došlo mi, že by bylo krásně ironické, kdyby Frank pomáhal vyrábět telefonní vedení, které umožňuje milionům lidí vzájemnou komunikaci, ale přitom měl problémy s komunikací v rámci vlastní rodiny. Navíc jsem si všiml, kolik je všude sloupů s telefonním vedením, i na těch nejkrásnějších místech, takže jsem získal v rámci příběhu odůvodnění, proč ta krásná místa do filmu zakomponovat.“

Původní píseň napsal Paul McCatney

Když došlo na hudbu k filmu samotnému, měl Kirk Jones obrovské štěstí, protože se mu podařilo získat jak Oscarem oceněného hudebního skladatele, tak i legendární hvězdu popu: Daria Marianelliho, který složil působivý orchestrální soundtrack, a sira Paula McCartneyho, který pro film napsal ve spolupráci s Marianellim původní skladbu (I Want To) Come Home.

McCartney na filmové hudbě spolupracuje jen velice zřídka, pokud nepočítáme filmy, v nichž působil jako člen skupiny Beatles. Jednou z jeho nejznámějších filmových písní je skladba Live and Let Die ke stejnojmenné bondovce. „Nedělám to často, takže je to pro mě velice výjimečná věc,“ připouští McCartney.

Zpočátku McCartneyho na filmu zaujala pouze přítomnost Roberta De Nira. Ale když film uviděl, okamžitě pocítil k jeho protagonistovi Frankovi Goodemu pouto, které rozhodlo o tom, že se do práce na skladbě pustil. „Mám tři děti a každé má vlastní rodinu,“ vysvětluje McCartney. „Skutečnost je taková, že když jsou mladší a chcete spolu strávit nějaký čas, tak prostě souhlasí, ale jak stárnou, mají všichni vlastní partnery, vlastní děti, a najednou touží po tom žít si po svém a jako otec se s tím musíte vyrovnat. Takže mi byl příběh hlavního hrdiny a celého filmu velice blízký.“

První zhlédnutí filmu bylo pro McCartneyho zdrojem spousty rozličných nápadů. „Legrační na tom bylo to, že když jsem ten film poprvé viděl, tak jsem si ho prostě jen tak vychutnával a užíval, ale neměl jsem tušení, že na konec, kde měla být moje nová skladba, vložil režisér dočasně jinou mou skladbu, Let It Be v podání Arethy Franklin,“ svěřuje se o svých prvních dojmech. „Říkal jsem si, jak mám tohle trumfnout. Bylo to docela děsivé. Z projekce jsem odešel s pocitem, že další Let It Be už těžko napíšu a že i kdybych sebevíc chtěl, tak jako Aretha zpívat opravdu neumím, takže jsem si říkal, že to možná budu muset vzdát. Ale toho večera jsem si po večeři začal pohrávat s několika akordy, dostal jsem nápad a na tom jsem to celé vystavěl.“

(zdroj: Falcon)


Autor: Anna Vančová

8.4.2010 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

Vojenský historický ústav má nově opravenou stíhačku MiG-15

Praha - Vojenský historický ústav (VHÚ) bude moct vystavit nově opravený stíhací bombardér MiG-15. V uplynulých pěti měsících ho zrekonstruovali pracovníci Vojenského technického ústavu (VTÚ). Představitelé VTÚ, VHÚ a ministerstva obrany ve čtvrtek opravený stroj na vojenské základně ve Kbelích představili novinářům.

Rakušan: Hnutí STAN je připraveno soudit se o mandát Drábové

Praha - Hnutí STAN je podle středočeského lídra Víta Rakušana připraveno soudit se o mandát krajské zastupitelky Dany Drábové, pokud by ho někdo napadl. Drábová je totiž předsedkyní Státního úřadu pro jadernou bezpečnost (SÚJB), ačkoli podle ministerstva vnitra mohou být zastupiteli jen řadoví státní zaměstnanci. STAN tvrdí, že souběh funkcí je podle zákona možný. I kdyby hnutí u soudu neuspělo, výsledkem bude alespoň precedentní rozhodnutí, které vyjasní současný stav, řekl dnes Rakušan novinářům.

Hasiči přejeli hocha, chvátali k požáru. Policie: Nešťastná náhoda

Krucemburk – Havlíčkobrodští kriminalisté uzavřeli vyšetřování nehody z letošního června, při níž hasiči na závodech dračích lodí v Krucemburku na Havlíčkobrodsku přejeli desetiletého chlapce.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2016, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies