VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Nikola Šebesta: Promítačem v kině jsem se stal za trest

Jablonec nad Nisou /ROZHOVOR/  -Do promítačského řemesla se zamiloval už na prvním stupni základní školy, kdy se z hanby za dveřmi kinosálu dostal do promítací kabiny. „Kamarád koukal na vlka a zajíce a moje velikost vytřeštila oči na ty mašiny a bylo vymalováno na celý život," popisuje Nikola Šebesta svoje první setkání s promítacími stroji.

28.8.2013
SDÍLEJ:

Promítač jabloneckých kin Nikola Šebesta říká: promítání cívek, na kterých byly natočené pásy, bylo podstatně složitější a promítači zabrala příprava několik hodin.Foto: Deník/Martin Bergman

V rozhovoru povídal nejen o sobě a své práci, ale i zdigitalizovaném jabloneckém Letním kině a Kině Junior a rozdílech promítání z „digitálu" a ze 35milimetrových pásů. Nezapomněl prozradit i historky z promítání, když se mu podařilo pomíchat pásy s filmy.

Jaký byl první impulz k modernizaci jabloneckého Letního kina a Kina Junior?

Chtěli jsme digitalizovat obě kina Junior i Letní, takže se projektor bude stěhovat, tak jsme jediní, kdo má 4K i v letním kině. V současné době je tato technologie nejlepší na trhu. Každé kino má akorát vlastní zvuk, který mu je vytvořený na míru.

Jaký je největší rozdíl mezi původním promítáním a tím dnešním?

Podstatný rozdíl je v tom, že když se ještě hrálo ze 35milimetrových pásů, tak filmový materiál šel poškodit. Když se o to promítač důsledně nestaral nebo měl v nepořádku zařízení, tak kopii mohl odřít a bylo to na obrazu vidět. Kina, která tu kopii dostala déle od premiéry, tak už hrála obraz, který za moc nestál. Kina, která nebyla vybavená špičkovým zvukovým zařízením, měla mnohem horší zvuk.

Jak se liší váš večer promítače?

Když se promítalo z pásu, promítač musel přijít alespoň 3 hodiny předem do práce. Musel si ten film, který byl ve dvou patnáctikilových přepravkách, odněkud přenést, přepravit si ho do kabin, otevřít, v každé bedně byly tři svitky filmů, z nichž každý měl zhruba dvacet minut.

Takže promítač musel dát jednotlivé části za sebe?

Promítač musel film přetočit na cívky, aby ho mohl promítat, a při tom přetáčení si ho zkontroloval a měl ho připravený k projekci. Na to měl dvě hodiny času. Někdy rychleji, někdy pomaleji, záleželo na stavu kopie. Musel si připravit stroje, vyčistit je, ohřát je, aby mohl filmovou kopii beze strachu založit, že se jí nic nestane. S automatickými stroji se mu rozjel sám a navázal po dílech. Proto byly stroje dva. To, aby mu to šlapalo, musel si to připravit, nalepil si tam značky a změřil si to. Když ho promítal naposledy, smotal ho a poslal ho jinému kinu.

Stalo se vám už, že jste někdy dal za sebe špatné části filmu?

Toho bylo moc. I zaměnění dílů se mi stalo a film pak nedával smysl. Hráli jsme klubový film, který sám o sobě nedával smysl. Když se prohodil čtvrtý díl s pátým, tak už nedával smysl vůbec. Nicméně jsme na to přišli poměrně včas, tak jsme to zase prohodili zpět. Akorát diváci viděli jednu pětiminutovou část dvakrát.

Poznal to někdo?

Šéf filmového klubu potom na konci povídal svým ovečkám: „Viděl jsi tu myšlenku. Tu hloubku. Jak se tam prolínala ta minulost a budoucnost." My jsme se tam dusili smíchy. Nikdo totiž nevěděl, jak ten film má vypadat.

Jak vypadá váš promítací večer dnes s novým digitálním strojem?

Dnes po digitalizaci přijde poštou harddisk, který se takzvaně naingestuje do serveru. Tím ho máme ve svém datovém poli a můžeme ho poslat zpět, dalšímu kinu.

Jak je promítání chráněné před kopírováním a aby ho mohla kina používat jen nějakou dobu?

Abychom ho mohli promítat, musíme snímek odemknout softwarovým klíčem, který nám přijde emailem, my ho stáhneme na flashku. Klíč distributor půjčuje na různou dobu. Záleží na každém, ale jeho vygenerování je drahé. Dělá se to pouze v Americe v Hollywoodu. Chudší distributoři a filmové kluby dají klíč na celý rok. Bohatší dají pouze na dny, kdy se to v kině promítá, třeba den předem, aby si to promítač odzkoušel. Když se klíč zamkne, je to konec a bez dalšího nejde snímek promítat.

Takže dnes je promítání podstatně jednodušší.

Pro mě je to samozřejmě jednodušší. Přijdu, sestavím si sekvenci a srovnám si za sebe ukázky a různé technické povely. Za to si dám film a technické povely, podle formátu. A sekvence je připravená, nastartuji si technologii a kliknu myší na play a film začíná.

Co kiksy s digitálem? Stal se vám nějaký problém?

No, u něj moc vtipné momenty nejsou. U něj, když se to kousne, tak člověk resetuje celý systém a modlí se, aby to naskočilo. S tím se nedá nic vymyslet. Na starém promítání si člověk většinu věcí opravil. Přetrhl se film, slepil se, něco se stalo technického, vždycky byly náhradní díly. Při nejhorším se to odehrálo na jednom stroji s přestávkami, ale odehrálo se to. U digitálu to člověk moc sám nerozchodí.

Jak jste se k promítání dostal?

Vlastně za trest. V druhé třídě jsem v družině hrozně zlobil. Každý čtvrtek jsme chodili do Kina Varšava na odpolední pohádku. Za trest jsme museli sedět na sedačkách v předsálí. Dveře do kabiny byly otevřené, ale já jsem se hrozně styděl, tak jsem tam poslal kamaráda Zdeňka Hrdličku, který byl na hanbě se mnou. Dojdi se zeptat, jak se ten pán jmenuje. A slovo dalo slovo a pán vylezl z kabiny: „Pitomci, co tu sedíte a proč nečumíte na film?" Tak jsme mu odpověděli, že jsme zlobili a on nám řekl, ať se na soudružku vykašleme a jdeme koukat. Posadil nás každého k jedné mašině. Kamarád koukal na vlka a zajíce a moje velikost vytřeštila oči na ty mašiny a bylo vymalováno na celý život.

Kdy jste začal více navštěvovat kina?

Asi od dvanácti jsem zodpovědně po kinech chodil a víceméně od pondělí do čtvrtka jsem chodil po libereckých kinech a v pátek a v sobotu do turnovského, kde mě chlapi, kterým jsem se pletl pod nohy, začali zasvěcovat do tajů promítačského řemesla.

Kolik bylo v tenkrát v Liberci kin?

V té době v Liberci ještě jela čtyři kina: Lípa, Varšava, Máj a Adrie. V Turnově bylo stálé kino a letní. Od patnácti jsem začal sám promítat. Když mi bylo 18 let, tak jsem dělal základní státní zkoušky. S počtem odpromítaných filmů jsem si kvalifikaci zlepšoval. Postupem času jsem se dostal na různá místa.

Letní kino, Jablonec n. Nisou

Středa 28. srpna od 20.30 - OSAMĚLÝ JEZDEC

Čtvrtek 29. srpna, od 20.15 - ELYSIUM

Pátek 30. srpna, od 20.15 -  PERCY JACKSON: MOŘE NESTVŮR

Sobota 31. srpna, od 20.15 - AŤ ŽIJÍ DUCHOVÉ

Neděle 1. září, od 20.15 - REVIVAL

Lidové sady, Liberec

Středa 28. srpna, od 20.45 - POSLEDNÍ SAMURAJ

Čtvrtek 29. srpna od 20.45 - NA SAMOTĚ U LESA

Pátek 30. srpna, od 20.45 - OSTROV


Autor: Hana Langrová

28.8.2013 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:
Omilostněný Jiří Kajínek před bystrckým bytem řekl, že zatím se setkává se samými dobrými reakcemi lidí.
1 12

Můj soused zabiják: lidé z Bystrce Kajínka většinou vítají, cítí se i bezpečněji

Zbigniew Brzeziński. Narozen v roce 1928 ve Varšavě, Polsko, zemřel v roce 2017 ve Falls Church ve Virginii, USA
3 5

Zemřel Zbigniew Brzeziński, vlivný hráč americké politiky 20. a 21. století

OBRAZEM: Nejlepší fotografie týdne

Prohlédněte si nejpovedenější snímky našich fotografů, pořízené během uplynulého týdne.

Zemřel Zbigniew Brzeziński, vlivný hráč americké politiky 20. a 21. století

Pro bývalého poradce prezidenta J. F. Kennedyho (1961 – 1963) a později i pro bezpečnostního poradce prezidenta Jamese Cartera (1977 - 1981) neměla před čtyřmi desetiletím (ale ani později) tehdejší komunistické média v Československu, a celém východním bloku, vlídné slovo. Muž, jehož kořeny, jak naznačovalo jméno, sahaly do Polska a navíc měl za manželku Češku, zemřel v pátek ve Spojených státech v nemocnici ve Virginii ve věku 89 let (1928 – 2017).

Kamiony pustoší silnice v okolí opravovaného tahu z Holic na Vysoké Mýto

Neustálý řev motorů, výfukové zplodiny, na silnici vyjeté koleje, trhající se krajnice. Tak to v těchto dnech vypadá v Jaroslavi na Holicku. Obec doplácí na probíhající rekonstrukci páteřního tahu I/35 z Holic na Vysoké Mýto. Přes Jaroslav teď proudí veškerá silniční doprava včetně kamionové.

Rekonstrukce atentátu se odehraje jinde než samotný útok

Na sobotu připadá výročí jednoho z nejvýznamnějších momentů druhé světové války – atentátu na Heydricha.Pětasedmdesát let od vyvrcholení operace s krycím názvem Anthropoid připomene dopoledne rekonstrukce operace, kterou bude komentovat badatel Jiří Padevět. Čas 10.25 odpovídá historii – nikoli však místo. Ukázka se neuskuteční poblíž tramvajové zastávky Vychovatelna (kde stojí i památník atentátu) ale nedaleko tramvajové zastávky U Kříže v Libni.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies