VYBERTE SI REGION

Psychothriller Záblesky chladné neděle, čili kdo je kdo

Praha  /ROZHOVORY, FOTOGALERIE/ - Záblesky chladné neděle. To je český film, pod nímž je podepsána tvůrčí i manželská dvojice režisér Ivan Pokorný (Expozitura, Kriminálka Anděl) a spisovatelka a scenáristka Iva Procházková.

15.10.2012 1
SDÍLEJ:

Záblesky chladné neděle, český film, pod nímž je podepsána tvůrčí i manželská dvojice režisér Ivan Pokorný a spisovatelka a scenáristka Iva Procházková, má premiéru 8. listopadu.Foto: stránky filmu

Hrdinkou jejich psychothrilleru je mladá žena na útěku Dora (Adéla Petřeková), která v zoufalství nasedne do auta k neznámému muži a je tak chycena do pavučiny podivných vztahů na opuštěném statku. Tři muži (Jan Plouhar, Robert Jašków a Kryštof Rímský) hrají své podivné hry, kdy dívka netuší, kdo je vlastně kdo. Ale pravdu nevědí ani muži o ní. O co vlastně při téhle schovávané jde? O lásku, sex, žárlivost i smrt.

Nevšední český thriller jde do kin 8. listopadu.

Adéla Petřeková: Měla jsem strach, abych Doru nezvorala

Filmový debut, hned nejhlavnější z hlavních rolí – jaké to je?

Když mi Ivan Pokorný oznámil, obsazení do hlavní role svého filmu, zachvátil mě pocit radosti. Hned na první přečtení mě totiž scénář Ivy Procházkové nadchl. Přečetla jsem ho jedním dechem. Když jsem ale potom začala na postavě Dory pracovat, nadšení pomalu tuhlo. Dora je komplikovaná figura – je starší, v určitých směrech rozumnější a celkově vyzrálejší než já…  Začala jsem mít strach, abych nic nezvorala, jestli to vlastně není napoprvé moc velké sousto. Nedostala jsem zatím moc možností nasbírat před kamerou zkušenosti - mám vystudovanou DAMU, obor činohra. Herectví "na kameru" se bohužel nikde nevyučuje a od divadelního herectví se podstatně liší. Nicméně nějak se začít musí, ne?

Ve filmu musí Dora, ústřední ženská postava, čelit paletě nástrah mužských protihráčů. Reagovala byste v nějaké situaci jinak než Dora?

Dora se nebojí jít do věcí po hlavě, má smysl pro humor, je to vcelku nebojácná slečna. Já bych už první situaci, která Doru potká, řešila úplně jinak. Nikdy bych sama od sebe nenastoupila do auta k cizímu chlapovi. To by mně, tedy Adéle Petřekové, strach nedovolil. V životě jsem nestopovala, protože jsem hrozně paranoidní a předem mě napadají všechny katastrofické scénáře, co by se asi mohlo stát.

Jste čerstvou absolventkou DAMU. Jaký je pro Vás střet s profesní realitou?

Během studia jsem hodně pracovala se studenty FAMO z Písku nebo z pražské FAMU. Zhruba jsem si tedy uměla představit, jak to při natáčení chodí. Realita byla ale lepší. Záleží na tom, jak to na place mezi lidma funguje a v jaké náladě vše probíhá. U nás byla atmosféra výborná, tudíž jsem si své první profesionální natáčení hodně užívala. S divadlem je to horší. Lidi teď nemají čas, dostatek peněz a někdy ani chuť chodit do divadla. Herců a hereček je spousta a práce naopak málo. Pan Mrkvička (můj herecký pedagog na škole) nám při přijímacích zkouškách vykládal, že herectví není procházka růžovým sadem, je to řehole, náročná práce za málo peněz a neustálé čekání. Říkala jsem si, " a jééé, to jsou takové ty věty, které se kolem dokola opakují". Dnes už vím, že se opakují, protože do puntíku souhlasí. Myslím, že herectví je hodně i o štěstí – tak uvidíme, kolik ho budu mít.

Jaká je rolev vašich snů a proč?

Role mých snů spojuju s prkny jeviště. Každá role, která mě zatím potkala, byla svým způsobem krásná. Mášu ze Tří sester jsem si mohla zahrát už při absolventském představení v DISKU pod režií Martina Huby. A klidně bych se k ní ještě někdy vrátila. Je to hodně náročná postava a myslím, že až budu starší, budu mít víc zkušenosti, dokážu jí zahrát líp, jinak, s větší jistotou.

Máte profesní vzor?

Dana Medřická byla podle mého názoru vynikající česká herečka. V současné době například Ivan Trojan, Vanda Hybnerová, Marek Taclík… Je jich mnoho. Ale nejsou doslova mými vzory, spíš je obdivuji, jak bravurně svou profesi dělají. Určitě jsem hodně ovlivněná paní Janou Hlaváčovou. Byla můj pedagog herectví na DAMU. Je to spravedlivá, silná, pracovitá a milá žena. Hodně mě naučila. Byla nám tak trochu za mámu. Jsem vděčná, že jsem ji poznala, protože na moje herecké „hledání se", měla zásadní význam a vliv.

Robert Jašków: Nejsem ani akční hrdina, ani unavený pantáta

V seriálu Novy Expozitura tvrďák s pistolí pod paží, v Záblescích chladné neděle lehce oslizlý, rodinou unavený podnikatel – není to poněkud kuriózní rozpětí? Jaká poloha je pro herce přitažlivější a proč?

Mám-li srovnat nesrovnatelné, musím říci, že každá z těch figur je pro mne zajímavá z mnoha hledisek. Už jen proto, že ani jedna se mi nepodobá. Nejsem ani akční hrdina - i když v případě, že se dějí nepravosti, jsem slyšet jako jeden z prvních - a nejsem ani rodinou unavený pantáta..:-) Jsem ovšem přesvědčený, že do obou těchto rolí se mi podařilo promítnout i kus ze sebe samého. Co, to si nechám pro sebe… Nemohu říci, která je mi bližší… charakterem snad Dan Chládek. Ale unaveného pana podnikatele jsem si vyloženě užíval.

Profesní krédo?

Míval jsem kdysi jedno, že režisér a maminka mají vždycky pravdu. Dnes už ho nemám, nevyznávám, už vím, že pravdu má jedině a vždy, za všech okolností režisér.. :-)

Herectví je… (prosím pokračujte)

Jinak. Napíšu, co herectví není. Herectví není povolání jako každé jiné. Ve vší skromnosti není. Ta falešná skromnost některých kolegů, kteří hlásají, že je to práce, jako každá jiná, mne překvapuje. Možná to má kořeny ještě v dobách, kdy komediant byl považován za spodinu společnosti. Čímž ovšem neříkám, že herci jsou nějaká šlechta, či co. Jsou to obyčejní lidé, kteří ovšem dělají práci v mnoha ohledech výjimečnou, náročnou. Mnoho herců se na dotaz po jejich povolání téměř stydí říci - herec. Stejně jako si například mnoho herců stydí říct o peníze za svou práci. Nestydím se za svou práci, chci být adekvátně ohodnocen a tedy hrdě hlásím: jsem herec!

Jan Plouhar: Všechno má svůj čas

V Záblescích přesvědčivě hrajete drsného, samotářského podivína. Jste komplikovaná povaha? Kdo je Jan Plouhar?

Komplikovaná povaha nejspíš budu, ale to je jaksi u nás herců běžný jev. Pravdou je, že mnoho lidí obdivuji, že se mnou ještě kamarádí. Ale určitě bych se neviděl jako puritán či "prudič". Zábavu mám rád a myslím si, že ji ani nekazím, když na ni přijde.

Záblesky jsou psychothriller. Vyhovuje vám tento žánr?

Psychothriller tohoto ražení jsem točil poprvé a bavilo mě to. Vždycky hodně záleží na dobrém týmu, který na Záblescích rozhodně byl. Doufám že to z filmu poleze i ven na diváka. Byla to soustředěná "komorní" práce v úzkém kruhu, což mně osobně v mnohém dost pomáhalo a jsem za to vděčný, neboť se takhle dnes skoro netočí.

Jste herec ústeckého Činoherního studia. Větřím ovšem režisérské sklony. Láká vás režie?

Režisérské sklony trochu mám, ale spíš jsou to jen pokusy/omyly, legrace. V divadle už mám v tomhle směru něco za sebou, u filmu se jedná jen o točení různých projektů spíš pro sebe a pro zábavu. Do ničeho velkého bych se zatím nehnal. Myslím, že vše má svůj čas.

Kryštof Rímský: Scénář se mi líbil po prvním přečtení

Vznětlivé povahy s příchutí svůdníka se začínají stávat vaší parketou. Jak to přijde?

Vznětlivé povahy asi patří k vznětlivému herci. Samozřejmě bych rád zkusil úplný protiúkol, ale s tímhle ksichtem to jde ztuha. O příchuti svůdníka nic nevím, zdá se mi, že na dámy spíš působím jako trochu očumující pošuk.

Roli v Záblescích jsem přijal protože, (prosím pokračujte) …

Protože ta nabídka přišla od člověka, jemuž jako režisérovi absolutně věřím – má na mě zdravě pedagogický vliv. Scénář se mi líbil po prvním přečtení a vidina času stráveného s lidmi, které znám a mám rád, mne lákala. Navíc takřka v rodinně-pracovní atmosféře!

Kdybyste si mohl vybrat partnera do velké role na jevišti, na koho by padla volba? Proč? A ve filmu?

To je těžká otázka, ze starších dam asi s Milkou Vašáryovou a každopádně s Oňu, tedy se Zuzanou Onufrákovou. S tou jsem byl na jevišti pět let, ale bohužel málo a v malých rolích. Slovenky!!! To je zaručené dobrodružství… Ve filmu jakbysmet. Ale třeba s Adélou Petřekovou to bylo příjemné překvapení. Bavil mě ten vzájemný ostych a jeho pomalé odbourávání.

Jaký žánr máte rád? Proč?

Jsem v podstatě romantik, takže každopádně western, ten mě asi nepotká, pak válku, to se zadařilo a hodně promyšlené a emotivní gangsterky…

Režisér Ivan Pokorný: 90 minut zábavy s přídechem chladného napětí

Podtitul vašeho filmu zní: "Nikdo není tím, kým se zdá být", o čem ten film vlastně je?

Slečna na vysokých podpadcích přisedne k cizímu chlápkovi do auta… a v čtyřúhelníku zdánlivě normálních existencí tak odstartuje slalom s nejistým koncem. Je to film o osudovém nedělním odpoledni.

To zní jako psychologické drama?

Ne, ne, ne! Neslibujeme víc než přitažlivý příběh se skvělými neokoukanými herci – 90 minut zábavy s přídechem chladného napětí.

Tuším mord…?

Omlouvám se, ale opět jste mimo. Za posledních pár let jsem natočil 24 dílů detektivek, kde bylo povražděno tolik spoluobčanů, že by to vydalo na krchov o rozloze několika hektarů. Jdu do věku, kdy narůstá pravděpodobnost stát se sám mrtvolou, čímž pádem získávají moje sympatie příběhy rafinovanější, které se objedou bez těžší munice.

Sázíte na "neokoukané herce". Není to riskantní?

Nevím. Vycházím z vlastního pocitu, kdy už mi sázka na jistotu při obsazování českých filmů připadá kontraproduktivní. Je to ale otázka vkusu a žánru – například komedie vyžaduje hvězdy. Byl bych rád, kdyby náš příběh působil autenticky. Třeba proto jsem vsadil na Adélu Petřekovou, čerstvou absolventku DAMU. Volbu mi potvrdila redaktorka německého časopisu Kameramann, která do článku o našem natáčení napsala: "Adéla Petřeková je zjevení. Propůjčuje Doře, hlavní hrdince filmu svěžest i hloubku. Petřeková není klasická slovanská kráska, na jakou jsme zvyklí z televizních obrazovek. V jakékoli světelné atmosféře ožívá její tvář k téměř surreálné kráse. Ačkoli je jí teprve 23 let, působí před kamerou sebejistě, její herecký výraz má sílu." (Kameramann 2/2012, str.74)

Kde se vzala na natáčení německá redaktorka?

Jednak je mladý kameraman Armin Dierolf slibná vycházející osobnost německého filmu a kromě toho jsme některé scény točili s prototypem kamery PS-Cam X35. To jsou dva důvody zájmu německého odborného tisku.

(zdroj: stránky filmu)

Autor: Redakce

15.10.2012 VSTUP DO DISKUSE 1
SDÍLEJ:

POHLEDEM DENÍKU: Zeman a jeho lidé. Co se děje na Hradě?

Odchod vrchního protokoláře Jindřicha Forejta spustil lavinu otázek ohledně toho, jak to vlastně na Pražském hradě chodí.

Mikuláše, anděla a čerta na Slovensku zadržela policie

Bratislava - Tři sourozence převlečené za Mikuláše, anděla a čerta zadržela v západoslovenské Skalici policie. Bratr a jeho dvě sestry v kostýmech měli neobvykle rozdělené role: zatímco Mikuláš koledoval, anděl kradl, informovala slovenská média.

Šedesátiletá řidička smetla před semafory dítě, je těžce zraněné

Česká Třebová - Vážná nehoda se stala ještě za bílého dne uprostřed České Třebové. Auto zde srazilo dítě.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2016, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies