VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Režisér Jiří Strach: Rovnat se klasikům? To je jako závod s Boltem

Praha /ROZHOVOR, VIDEO/ - Dobré konce. Ty potřebujeme o Vánocích asi víc než kdykoli jindy. Pohádky, alespoň ty české, je přinášejí. Dvě z nich - Anděla Páně a nově i Šťastného smolaře - natočil pro sváteční diváky Jiří Strach. 

24.12.2012
SDÍLEJ:

Režisér Petr Strach.Foto: DENÍK/Martin Divíšek

A tak jsme si spolu povídali o tom, jak těžké je hledat nové náměty, konkurovat klasikům a pečovat o vtipné čerty i národní identitu.

Dokážete si vůbec představit Vánoce bez pohádky?

Těžko. K vánočním svátkům prostě patří, to je tradice. Na českých pohádkách je krásná jejich dlouhodobost. Jdou s námi celý život. Proto každé Vánoce televize opakují Tři oříšky pro Popelku, Pyšnou princeznu, Prince a Večernici… Teď se k nim přiřadil i můj Anděl Páně. Mám z toho velkou radost. Už popáté jde
o svátcích na obrazovku.

Koneckonců jsou také generacemi prověřené. Fungují pořád.

Přesně. Vezměte si třeba Lotranda a Zubejdu. Před pěti šesti lety měla tahle filmová pohádka Karla Smyczka na filmovém serveru Csfd.cz kolem šedesáti sedmi procent. Posledních pět let vylétla 
o deset procent výš. Víte, čím to je? Dorostla generace dětí, která u ní vyrůstala - přihlásila se na server a začala hlasovat o českých filmech. Je to pro ně jakýsi dotek dětství, vzpomínka, otisk něčeho hezkého. My dva jsme vyrostli na Pyšné princezně, Třech oříšcích pro Popelku a dalších, 
a proto k nim máme tak něžný, nostalgický vztah. Staly se otiskem nás samých.

Na čem jste ještě vyrostl vy?

Třeba na Císařově pekaři
 a Pekařově císaři. Je to sice 
z hlediska žánru spíš historická komedie, ale já ji vnímám jako pohádku - protože když oživí Golema, je to pohádka. Zázrak. Společně s úžasným werichovským humorem 
a nadsázkou vytváří laskavou 
a moudrou pohádku.

U sousedů to mají jinak. V německých a severských příbězích panuje solidní temno laděné místy až hororově. Bratři Grimmové nebo Andersen, to je nářez. Jak jste je jako malý vnímal?

Bál jsem se jich. Strašně. 
A proto mě nebavily. Rytířské balady, smutné konce, opuštěnost, to vás jako dítě děsí.

Režisér Petr Strach.Patří tedy laskavost a humor 
k naší tradici? Čím je česká pohádka typická?

V nás asi bude vždycky přítomen ten Švejk. Ze všeho si musíme dělat šoufky. Ani čert nebývá příliš zlověstný, pořád dělá blbiny. Když jsem před sedmi lety seděl po premiéře Anděla Páně tady v Matu (kino v Praze - pozn. red.), dmula se mi prsa pýchou. Měl jsem pocit, že jsem natočil bombu, vtipnou pohádku, která se prodá do celého světa. Do Japonska, Skandinávie, všude. Vedle mě seděl jakýsi emigrant a pěkně mě zchladil. Povídá: Tohle v Německu nebude fungovat. Já na to: Proč? - Máte tam vtipnýho čerta, říká mi. Germánsko - anglosaská tradice je faustovská, oni mají čerta jako zlo, jako ďábla. Tohle vám prostě nesežerou. A měl pravdu. Ten můj vtipnej čert, kladeč banánových šlupek, švejk, co ustavičně hecuje anděla, u nich nefunguje.

Přesto se nám temné pohádky úplně nevyhnuly. Možná ta židovská větev v nás. Juraj Herz 
a jeho Panna a netvor nebo Deváté srdce nejsou k popukání…

To ne. Je otázka, jestli je vůbec nazývat pohádkami. Spíš jsou to takové romantické thrillery nebo co. Podobně je to s Jirešovou Valerií a týdnem divů. Jako dítě jsem míval u Panny a netvora vysloveně traumata. Vybavuje se mi scéna, kde sedí Zdena Studénková před velkým zrcadlem, do toho hrajou jakousi děsivou hudbu varhany a najednou se za jejími zády zjeví netvor a pomalu se přibližuje. Ještě teď mám husinu, když si na to vzpomenu. Já byl kvůli panu Herzovi zralej na dětského psychiatra a léčebnu v Opařanech…

Normalizace holt plodila temné pohádky.

Určitě nebyly jen takové. Ale na druhou stranu tehdy opravdu vznikaly i chmurné příběhy, třeba Morgiana. To byla síla. A je to, řekl bych, i věc módní vlny. Divácký vkus se proměňuje, něco se vrací, něco jiného zase odplouvá. Myslím, že dnes by si málokdo na Vánoce chtěl pustit Pannu a netvora. K těmto svátkům temnota snad ani nepatří. Čeká se na světýlko - dřív boží, teď spíš ve formě dárků, na radost a optimismus. 
A dobrou náladu. To člověk radši sáhne po Třech oříškách nebo Lotrandovi a Zubejdě…

Bez které pohádky byste si Vánoce neuměl představit?

Já tam musím mít S čerty nejsou žerty. Je to skvělá legrace. Díky ní je Hynek Bočan nesmrtelný, podle mě. Přitom vznikala určitě s nevýrazným rozpočtem, skromná výprava, žádné opulentní scény jak u Pána prstenů. Divák si v ní ale to své najde - vtip, akci, herecké výkony. To je ta karta, která zvítězí i nad rozpočtem.

Totéž vlastně nabízíte i ve své nejnovější pohádce Štastný smolař, kterou uvidíme na Boží hod. Hereckou elitu, humor, krásné exteriéry. To u diváka funguje, ne?

Ano. Z herců jsem měl radost. Principál Jirky Dvořáka, lhář v podání Ivana Trojana, ale i drobné role - které další herci vzali - třeba Dáša Havlová jako Štěstěna, Pepíček Somr jako rakvář, Jiřina Bohdalová v roli skomírající matky, Ondřej Vetchý a Lenka Vlasáková coby hrdinovi rodiče, Oldřich Navrátil 
v malé scénce sedláka na statku nebo Lenka Krobotová, která přišla na plac vlastně jen omdlít. Pro mě byla nesmírná čest, že do mé pohádky všichni tihle skvělí hráči šli.

Režisér Petr Strach.Čím je vždycky omámíte, že na vaši nabídku kývnou?

Ničím. Vědí o mně, že je se mnou na place pohoda. Že jsem režisér, který má rád herce. Neřvu na ně, dělám legrácky, všechno vždycky 
v klidu probereme. Každý se tam rád vrací, i třeba na pouhé dva dny. Nejsou v tom úplatky ani naturálie…

Mluvili jsme o diváckém vkusu, žánrech a módních vlnách. Myslíte, že se časem proměnil i syžet pohádkových příběhů? Že se nedrží tolik klasiky a jsou rámcově 
i tematicky volnější?

Základní příběhový oblouk tam být musí. Problém je 
v tom, že klasické příběhy - například od Boženy Němcové nebo Karla Jaromíra Erbena - jsou přebrané. Není moc z čeho brát. Ani oni nebyli tak geniální. Jen zaznamenali to, co slyšeli, šlo o lidovou slovesnost. A protože byli chytří, sami dělali jakýsi první předvýběr, jestli to tak lze říct. Pohádky, které byly hloupé nebo nezajímavé, neprošly jejich sítem. Zapsali jen dobré. A přebít dnes osvědčenou klasiku a vymyslet něco navíc, není pro současné autory snadné. Postavit se na startovní čáru 
s klasiky, to chce kuráž.

Je to výzva konkurovat příběhům prověřeným časem…

Ano. Když dnes děláte pohádku a víte, že proti ní poběží ve stejný čas na jiném kanálu Popelka, je to jako stoupnout si na čáru na sto metrů 
s Usainem Boltem. Víte, že ho nepředběhnete. Že jednoduše prohrajete. Ale aspoň s ním udržet krok, ne? To samo 
o sobě považuju za velkou frajeřinu.

To je pravda. Mimochodem, jak vnímáte pohádky svých vrstevníků režisérů? Baví vás?

Baví mě odvaha Karla Janáka. Jsem zvědav na jeho štědrovečerní pohádku o Dvanácti měsíčkách. Nebo na pohádku Víti Karase O pokladech. Rád bych viděl pohádky od všech českých režisérů - ať se každý předvede. To by bylo zajímavé srovnání.

Tak některé už známe. Třeba ty 
o strašidelných i milých mlýnech, čertových nevěstách a hádankách. S poměrně diskutabilním slovníkem.

Jsou různé autorské přístupy. V každém případě si ale myslím, že se v pohádkách nemá šišlat a mluvit vulgárně. Protože děti přece nejsou žádné „trubky". Figury nemají jednat infantilně, pohádka není Teletubbies. Pak jde 
o strašné podceňování dětí. Navíc bychom neměli v dětském divákovi hledat alibi - jakože o tom není třeba moc přemýšlet, když je to pro děti… To není pravda, filmové pohádky nejsou jen pro děti, jsou taky pro jejich rodiče. Ani pro ně to nemá být ztracený čas. I proto jsme s Markem Epsteinem hledali ve scénáři ke Šťastnému smolařovi určitý balanc v humoru - aby si ve filmu našli to své jak děti, tak rodiče. Jednou necháte spadnout chlapa do hnoje, pak zase jiného utrousit: koupil si titul v Plzni. To druhé míří samozřejmě na jinou cílovou skupinu. Je obtížné to vybalancovat, nicméně je to potřeba. Když ale chcete dělat z dětí pitomečky, vede to tak leda k tomu, že přepnou na Kobru 11 a jedou krváky.

Režisér Petr Strach.Pro české tvůrce musí být stresující, když jejich pohádkám konkurují bezduché sitcomy pro děti na kanálech jako Disney Channel. S jiným typem humoru a konzumními modely.

Jsem schopen bojovat 
s věcmi, které mohu změnit. Těmi, které nezměním, se nezabývám. Snažím se točit filmy v poetice, v jaké jsem vyrůstal a o níž si myslím, že je správná. Dědictví otců zachovej nám, Pane, zpívá se v jedné písni. Já říkám: dědictví českého žánru nechť je předáváno našimi pohádkami. Třeba je to už zbytek, zhasínající světýlko. Popcornová kultura, co přichází z kin a televizí, nás později přebije. Vše se globalizuje, za pár desítek nebo až stovek let budou všichni mluvit anglicky, EU nás unifikuje, národní specifika se vytrácejí. Škoda té pestrosti, ale svět asi spěje sem.

To nekončíme zrovna vesele.

Buďme nad věcí. Jsem malej pán na to, abych tomu mohl zabránit. Stejně jako vy. Tomuhle velkému proudu mohu maximálně hodit polínko pod nohy, abych to na chvilku zpomalil. Ale bude to opravdu jen na chvilku. Nemůžeme vyhlásit: zakažte Disney Channel. Máme svobodu. Víte, záleží to i na rodičích - co svým dětem pustí, na jakých pohádkách je vychovají, jestli jim budou číst Boženu Němcovou kvůli její krásné poezii a jazyku, nebo vytáhnou ze šuplíku DVD
s nějakou blbostí.

Kdo je… Jiří Strach

Devětatřicetiletý filmový režisér je absolventem FAMU.

Od dětství se ale objevoval 
i v hereckých rolích (Smrt krásných srnců, Lotrando a Zubejda).

Točí pro televizi (třeba Operace Silver A, Santiniho jazyk). 
Ve filmu debutoval pohádkou Anděl Páně, letos natočil film Vrásky z lásky s Jiřinou Bohdalovou a Radkem Brzobohatým.

Autor: Jana Podskalská

24.12.2012 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:
Komerční banka

Přechod k jiné bance bude od března snazší

Z kalifornské Vandenbergovy základny odstartovala k letu na oběžnou dráhu raketa Falcon 9 americké společnosti SpaceX.
3 11

SpaceX poletí na Měsíc. Dopraví tam dva pasažéry

Nemocnice se propadají do dluhů. Bez injekcí z krajů by neměly na provoz

/INFOGRAFIKA/ Nemocnice jsou na tom stále hůř, přestože účty pojišťoven bobtnají – jen za poslední dva roky se jejich přebytky navýšily o 11,5 miliardy korun. Kde je problém? Experti tvrdí, že je české zdravotnictví špatně nastaveno.

Obejít EET? Každá sedmá provozovna na Královéhradecku porušila zákon

Neodeslání údajů či nevystavení účtenky. To byly nejčastější prohřešky podnikatelů u elektronické evidence tržeb (EET), na které přišli kontroloři z Finančního úřadu. Ti od prosince do poloviny února udělali 220 kontrol a zjistili 30 pochybení.

Kdo neumí, ten učí? Může to být ale naopak

Ministerstvo školství chce, aby všude před tabulí stáli kvalitní lidé, kteří rozumějí svému oboru a zároveň mají požadované pedagogické vzdělání. Ne vždy se to potkává s realitou. Kvalifikovaných učitelů matematiky, fyziky a chemie je kupříkladu velký nedostatek. Nejde o planý poplach, neboť zatímco před revolucí třeba obor učitelství fyziky na Matematicko-fyzikální fakultě UK absolvovalo na 150 lidí ročně, v posledních letech je to necelá desítka.

Dva měsíce nemoci už vás nezničí. Nemocenská by se měla zvýšit

Dlouhodobě nemocným by v příštím roce mohla stoupnout nemocenská. Zatímco nyní dostávají od 15. dne nemoci dávky ve výši 60 procent vyměřovacího základu bez ohledu na délku choroby, vláda včera navrhla, aby dávky od druhého a poté i od třetího měsíce dlouhodobé nemoci vzrostly. Po měsíci stonání by tak zaměstnanci měli nově dostávat 66 procent vyměřovacího základu, od dvou měsíců dokonce 72 procent.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies