VYBERTE SI REGION

Režisér Václav Marhoul: Česká politika je pacient na hadičkách

Benešov /ROZHOVOR, FOTOGALERIE/ – Do města u Konopiště přijel režisér a producent Václav Marhoul na besedu s diváky svého filmu Tobruk zařazeného do Týdne s armádou. V benešovském kině ho uvedli ve středu a ve čtvrtek. Zatímco ve středu s diváky filmař debatoval, následující den se mu to nepovedlo. Studentům, jimž byla produkce audiovizuálního díla určena, sice režisér v úvodu řekl několik postřehů z natáčení, ale besedu nechával až po skončení promítání. Než se tak stalo, v doprovodu herce Radima Fialy odpovídal nad kávou na otázky Benešovského deníku v jedné z restaurací na náměstí. Návrat do kina měl sice vypočítaný přesně, studenti však závěrečnou pasáž filmu, titulky, už nesledovali a z biografu odešli ještě před příchodem režiséra…

21.4.2012
SDÍLEJ:

Václav Marhoul v BenešověFoto: Zdeněk Kellner

Jak vnímáte současnou situaci v Česku?

Neustále se u nás skloňuje slovo krize. Při srovnání situace u nás a v jiných částech světa, kde jsem osobně byl, to jako krizi nevidím. Například v arabském světě a v jeho krizových oblastech vydělávají někteří lidé půl dolaru za den. My tu řešíme, jestli k vepřovému budeme mít osm knedlíků, nebo jen šest. Z toho důvodu mi ta naše krize přijde jako zábavný, legrační problém.

Ale i u nás jsou lidé, kteří mají hluboko do kapsy a než korunu  vydají, obrátí ji dvakrát v ruce…

Samozřejmě nechci situaci v České republice zlehčovat. U nás ale skutečně není mnoho lidí, kteří mají opravdové problémy. Nikdo tady hlady neumírá, tady není bída! Jsou tu chudí lidé, ale já jsem ve světě viděl opravdovou bídu. A to je úplně jiná kategorie. To je ta zásadní krize, protože tam lidé už nemají co dát do úst a kde hlavu složit.

Že by si řada lidí u nás mohla vyskakovat, to si ale nemyslím…

Samozřejmě. Dennodenně rostou náklady na živobytí a to  je neuvěřitelně špatná věc. Ale pořád to v sobě neobsahuje existenční rozměr.

Myslíte si proto, že je stěžování si na poměry českým sportem?

Svět se neuvěřitelně změnil. Navíc, v mnohém dokonce k horšímu. Princip demokracie založené na pomoci druhým, potřebným, je v pořádku. Za posledních dvacet let se ale právě tento princip začíná vytrácet. Proto dochází k přerozdělování společenských zdrojů nerovnoměrně.

A proč to tak je?

Problém společnosti vidím v tom, že je založena na virtuálních věcech. I nás ovlivňují virtuální parametry. Na burzách i v obchodě se obchoduje s prostředky, které neexistují, ale zároveň existují. Jednou klávesou počítače dokážete nabourat celý princip ekonomiky státu. A to je špatně. Tím si pod sebou naše celá civilizace pořezává větev.

Kam tedy podle vás Česká republika směřuje?  K prosperujícímu Západu, nebo do některých částí Afriky či Asie?

Česká republika patří k Západu. Historicky, a proto také kulturně. A samozřejmě nyní i politicky. Mám velmi nerad vlastní sebeponižování, že my jsme ten Východ a nemáme na to… Díky naší poloze jsme vlastně odsouzeni k úspěchu. Ta cesta je ale velmi trnitá a často krvavá. A také v tuto chvíli dost bolestná.

A co by tedy dokázalo situaci změnit k lepšímu?

Celá naše kulturní společnost čelí tomu, že pojmy, na nichž je postavena, se vyprazdňují.  Zejména to platí o demokracii a svobodě. Každý den jsme více a více profízlovaní a šmírovaní. Lidé například demonstrují proti smlouvě Acta a to je samo o sobě legrační. Protestují proti tomu, aby byl internet omezován. Demonstranti si ale vůbec neuvědomují, že přes počítač jsou otevřeni celému světu. Stačí na to nepříliš zdatný hacker a může se o nich i o nás všech dozvědět naprosto všechno. A to, co by opravdu pomohlo, je změna volebního systému.

Povídejte!

Celý český volební systém je systémově nastavený špatně. Jak známo, ryba smrdí od hlavy a  pokud se nezmění volební systém, nikdy to nebude lepší. Stále se bude opakovat situace, že po každých volbách dojde znovu k handrkování a křepčení kolem stolu bez zájmu o plnění volebního programu. Ten za takových podmínek žádná strana zcela logicky nemůže ani dodržet.  Jedinou správnou volbou nápravy je většinový volební systém pro volby do sněmovny a systém  – vítěz bere všechno.

Je to ale na politicích, aby změnu volebního systému provedli. Jenže největší strany to nebudou chtít. Stačí na to znovu přísloví –  kapři si přece rybník nevypustí…

Většinový volební systém by byl prospěšný pro ODS a ČSSD. Aby se však ten současný změnil, musel by se změnit ústavní zákon. A k tomu je potřeba třípětinová většina hlasů.  I kdyby se spolu ODS a ČSSD domluvili, že budou chtít změnit volební systém, sami nedají dohromady onu třípětinovou většinu. Museli by k tomu mít ještě hlasy poslanců TOP 09. Jenže to by pro tuto stranu znamenalo zkázu. Ta by bezpochyby zcela zmizela z politické scény. Právě proto se to nyní nestane.

Myslím si ale, že ani členové dvou největších stran se do reforem volebního systému příliš nehrnou…

To je pravda. Já je dokonce podezírám, že jim tenhle guláš vyhovuje. Problém menšinového systému jakékoliv koaliční vlády spočívá v tom,  že nikdo nemá za nic adresně zodpovědnost. Žádná strana není kvůli tomu schopná naplňovat volební program, plnit své sliby voličům. Tím pádem se z volebního programu stává cár papíru, který si pak můžete vzít na záchod. 

Pokud by se teoreticky volební systém změnil, co by to znamenalo?

Kdyby se volilo většinovým systémem do sněmovny, tedy dolní komory parlamentu, a menšinově do senátu, začala by teprve v té chvíli horní komora plnit svou ústavní podstatu. V tu chvíli by se do senátu dostaly i všechny menší strany a ty by pak byly schopny kontrolovat vládnutí velké strany, která by byla v té době u moci. Výhodou většinového systému je například to, že politická odpovědnost je adresná, vláda je složena pouze z členů jedné strany. Pokud některý ministr selže, premiér pak může tohoto člověka na minutu nahradit jiným a nemusí se bát narušení koaliční smlouvy, jako je tomu u současné vlády. Česká politika je vlastně pacient na hadičkách. Nemůže se hýbat, nemůže vstát  a neustále potřebuje nějakou infuzi. Bohužel v tomto názoru jsem dost osamocen.

Říkáte to hezky, ale prozraďte, jakým způsobem, by bylo možné vaše slova převést do praxe. Jde to vůbec?

Šlo by to. Při volbách by ale dvě nejsilnější strany musely dát dohromady třípětinovou většinu. 

Je tu ale také zákon o referendu. Není to začátek změn?

Ne, to není. Referendu nevěřím, protože každý pátý Čech volí komunisty. Nevěřím tomu, že jsou lidé schopni pochopit spoustu naprosto zásadních věcí, protože je vidí jen černobíle a zjednodušují si je.

Proč myslíte, že to tak je?

Protože i ty nejjednodušší věci jsou příliš složité na to, aby je lidé pochopili. Aby to mohli pochopit, tak se to zjednodušuje  tak, až to přestává plnit podstatu svého sdělení.

Kdysi Miloš Zeman tvrdil, že dvě třetiny tohoto národa jsou na pokraji debility. Jak Vás tak poslouchám, vypadá to, že s ním alespoň v tomhle souhlasíte…

Jsou to jeho slova. Já bych to řekl jinak, trošku mírněji. Ale asi bych s ním i souhlasil.

Nemyslíte si, že extrémní situace, která v Česku panuje, nahrává extrémnímu řešení? Možná právě kvůli zklamáním, která nám připravily ODS, ČSSD či TOP 09 nebo VV, se voliči upnou na stranu, která se po listopadu 1989 ještě neměla možnost zcela zdiskreditovat…

Domnívám se, že by bylo dobře, do toho komunisty také namočit. Oni mají kolem hlav tu podivnou fialovou svatozář a tváří se, jako demokratická strana. Ale já jim nevěřím ani ň. Teď budeme trochu spekulovat. Je 18. dubna, sedíme na náměstí v Benešově a zanedlouho budou předčasné volby. Dejme tomu, že se VeVerky nebudou schopny na ničem domluvit  a povede to k rozpadu vládní koalice. A pokud budou předčasné volby, vyhraje sociální demokracie. O tom žádná. A ona nemá nyní jinou možnost, než vládnout s podporou komunistů. Nedovedu si představit, že by vládli s Kalouskem, i když ten už vystřelil signální raketu, že by do koalice s ČSSD šel. Pro mě, jako pro pravicového voliče a liberála, je to neuvěřitelná představa. Naštěstí ale nejsem politik, proto mohu říkat pravdu a na rozdíl od nich, to myslím vážně. Pokud tedy vyhraje ČSSD, bylo by dobře, kdyby vládla s komunisty. Pak by se konečně, ostatně jako všichni, zdiskreditovali.

To si opravdu myslíte a přejete?

Hodně jsem o tom přemýšlel. I o tom, zda bych v případě, že by komunisti šli po dvaceti letech do vlády, šel  do ulic demonstrovat. Nebo bych s tím souhlasil a čekal, až proběhne takový šílený laboratorní pokus s komunisty ve vládě? A když jsem si to srovnal z dlouhodobého horizontu, na ulici bych ani nešel.

Takže byste to nechal tak a neprotestoval?

Přesně tak. A udělal bych to proto, že bych chtěl, aby se komunisti zdiskreditovali jako ostatní. Jsou to stejní politici a oni také stejně lžou a stejně kradou, jako ostatní. Jsou to podle mě dokonce ještě větší parchanti, než ostatní. Jde o to, řečeno umělecky, strhnou jim masku. A nikdy se to nepodaří lépe, pokud neponesou nějakou odpovědnost. To, že stát po tu čtyřletou dobu bude úpět a vrzat v pantech, to už je zase jiná věc.

Komunisty podle vašich vyjádření opravdu asi nemusíte…

Rád bych, aby komunisti nebyli.

A co diktátor. Třeba Karel IV nebo Pinochet? Pomohl by vyřešit současnou politickou situaci v Česku?

To si nemyslím. Jsem zásadně proti tomu. Nechtěl bych ani Pinocheta, ani Karla IV. V diktátory nevěřím. Diktatura se vždycky zvrtne, osvícenectví vždycky skončí na gilotině. Moc korumpuje. A diktatury jsou schopné zkorumpovat nakonec i toho nejpoctivějšího člověka. Diktatura nefunguje. Historie nás o tom přesvědčila už mockrát. Souhlasím s mým nejoblíbenějším politikem Winstonem Churchillem. Ten tvrdil, že demokracie je nejhorší způsob vládnutí, ale lepší prostě nemáme. Pořád je lepší, když lidé mohou svobodně říkat svůj názor a pořád je lepší tenhle guláš, než jakákoliv diktatura.

Pojďme od politiky k filmu. Co chystáte po vašich režisérských počinech Mazaný Filip a Tobruk?

Připravuji se na natáčení  světového bestseleru, který shodou okolností u nás zná jen málo lidí. Román vyšel v nakladatelství Argo v minimálním nákladu už v roce 1995. K tomuto románu jsem se dostal čirou náhodou, ještě před Tobrukem. Přečetl jsem už stovky knih a musím upřímně  říci, že nikdy nic podobného, jako je tohle, jsem nečetl. Ta kniha je naprosto výjimečná. Vůbec jsem proto nemyslel na to, že bych na natočení filmu podle té knihy mohl získat práva. Přece jen nejsem Steven Spielberg, jsem český režisér. Kniha se mi ale neustále vracela do hlavy. A když jsem dokončil Tobruk, řekl jsem si, proč to nezkusit? Kniha se jmenuje Nabarvené ptáče a napsal ji Američan Jerzy Kosiński. Ze čtrnácti románů, které napsal, jsou dva celosvětově slavné. Jedním je  Byl jsem při tom zfilmovaný s Peterem Sellersem a druhý právě Nabarvené ptáče. Jeho děj je jednoduchý.  Odehrává se za války, ale není to válečný film. Jedná se o to, že židovští rodiče pošlou svého syna, aby ho uchránili hrůz války, na východ. Na pomezí Polska a Ukrajiny. Jenže stará paní, která se o něj stará, zemře. Dítě se pak musí postarat jen samo o sebe v cizím, nepřátelském prostředí. A každý den bojuje o holý život.

Kdy se na něj můžeme těšit?

Projekt mám rozložený na osm let. Dva roky trvalo, než jsem koupil práva. Další dva roky jsem psal  scénář. Dokončit se mi ho podařilo před měsícem. Teď  na film budu dva roky shánět finance. Má rozpočet sto dvacet milionů korun, o čtyřicet více, než Tobruk. No a pak budu dva roky natáčet. Výhodou je, že to bude film podle světového románu. V okamžiku, kdy jsem anoncoval ve světových médiích, že budu dělat Nabarvené ptáče, poprvé v životě, k mému šoku,  mi začali volat lidé z Francie,  Polska, Anglie, že do projektu chtějí dát své peníze. To jsem ještě nezažil. Vždycky to bylo obráceně. Já volal a sháněl peníze. Ty budu shánět dál, nemyslím si, že by se film zaplatil z příspěvků zmiňovaných volajících.  Ale je to od nich hezké.

Autor: Zdeněk Kellner

21.4.2012 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

Ústavní soud ve středu rozhodne o stížnosti vyhoštěného Iráčana

Brno - Ústavní soud (ÚS) ve středu vyhlásí nález s přímou vazbou na uprchlickou krizi a právní úpravu azylu v Česku. Rozhodne o stížnosti Iráčana zajištěného loni v listopadu a brzy poté vyhoštěného do vlasti. České orgány se podle stížnosti vůbec nezabývaly jeho obavami z mučení a násilí. Policie údajně také nezohlednila jeho úmysl požádat o mezinárodní ochranu.

Povstalci v Halabu řekli Američanům, že město neopustí

Damašek - Povstalci v syrském Halabu oznámili Spojeným státům, že obléhanou východní část města neopustí. Reagovali tak na výzvu Moskvy, která je prý připravena jednat s Washingtonem o stažení všech rebelů. Informovala o tom agentura Reuters. Podle syrského vojenského zdroje má Damašek v plánu získat plnou kontrolu nad Halabem během několika týdnů.

Z izraelského nákupu ponorek prý bude profitovat i Írán

Tel Aviv - Aféra kolem nákupu dalších tří ponorek pro izraelskou armádu nabrala nové obrátky. Objevily se totiž informace, že v německé společnosti ThyssenKrupp, která je měla dodat, má podíl i úhlavní nepřítel židovského státu Írán. Informovala o tom agentura AFP.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2016, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies