VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Režisérka Andrea Sedláčková: Havel byl dobrodruh, který klamal tělem

Praha /ROZHOVOR/ – Život podle Václava Havla. To je celovečerní dokument, který o našem bývalém prezidentovi natočila v koprodukci Negativu, České televize a francouzského kanálu Arte Andrea Sedláčková. Premiéru má symbolicky den před 17. listopadem v Lucerně, ve stejném kině pak poběží od 20. 11. pro veřejnost. Týž den se objeví i na obrazovce francouzského Arte.

13.11.2014
SDÍLEJ:

Režisérka Andrea Sedláčková.Foto: Deník/Martin Divíšek

Dokument jste chystala dlouho a pojala ho hodně osobně. Ale byl to projekt na zakázku - měla jste do toho chuť, když už o Václavu Havlovi vzniklo víc dokumentů?

Samozřejmě, že jsem do toho měla chuť. A víc než chuť, měla jsem touhu ten film dělat a od chvíle, kdy nabídka přišla, jsem v podstatě byla posedlá pátráním po všem, co se týkalo Václava Havla. A také přemýšlením o tom, jak portrét pojmout. Věděla jsem, že nechci žádný investigativní film, a že nelze vytvořit film objektivní. Chtěla jsem představit Havlovu osobnost z různých aspektů a zachytit to nejdůležitější - tedy jeho rodinu, lásky, tvorbu a politickou činnost v rámci dané stopáže. Film má 70 minut, což je na úžasný život Václava Havla málo. Ale doufám, že se mi přesto podařilo popsat dramatikův osud v kontextu našich dějin, nebo spíše naše dějiny v kontextu jeho života.

Jaký je váš osobní vztah k bývalému prezidentovi a čím nejvíc vybočoval z českých řad?

S disidentem Havlem jsem se seznámila na Hrádečku v létě 89. Byla jsem jím okouzlena. Posléze jsme se díky společným přátelům několikrát setkali. Také jsem s ním natáčela rozhovor do svého dokumentu o listopadu ´89. A čím vybočoval? Odvahou, konsekvenčností přesvědčení a konání, nekonformitou a mimořádným literárním talentem.

Prodrat se archivy musel být nadlidský úkol. Podle jakého klíče jste vybírala pro film?

Zásadním rozhodnutím bylo, že bude vyprávěn dvouhlasně, Václavem Havlem osobně a mým komentářem, že v něm nebudou účastni žádní pamětníci a historici, zkrátka žádné mluvící hlavy. Tím jsem si samozřejmě značně zkomplikovala život, protože vystavět film pouze z archivních materiálů je několikanásobně složitější, než sezvat různé osobnosti a jejich pohled na Václava Havla pouze pentlit obrazovými archivy. Tudíž bylo nutné se obklopit rešeršisty, v Praze mi pomáhali tři, v Paříži jeden. Panuje rozšířená představa, že materiálů s Václavem Havlem je bezpočet, to se ale týká jen jeho pozdějšího životního období. Rozhodně jsem nechtěla používat již stokrát viděné záběry. Klíčem byla jejich vypovídací a následně estetická hodnota, a také originalita. Snažila jsem se vystříhat známých záběrů, z kterých se stala klišé. Měla jsem štěstí, protože se nám podařilo objevit zcela nové dokumenty (třeba v BBC jsme našli záběry z Havlova dětství) nebo něco, co se jednou někde objevilo, ale pak zůstalo zapomenuto. Díky vstřícnosti Ivana Havla jsme měli i rodinná alba.

Objevila jste během příprav něco úplně neznámého?

Při rešerších jsem si uvědomila, že od ranného dětství byl Václav Havel vůdce, že vždy spoluvytvářel svět kolem sebe, měl pevnou vůli a nezvyklý organizační talent. Od mládí se zajímal o politiku a ekonomiku, nevylučoval možnost jít studovat do Moskvy. To mě pobavilo. Byl nesmírně pracovitý a na mnoha frontách talentovaný, myslím, že například jeho básnický a výtvarný talent není příliš známý. Uvědomila jsem si také, jak jeho život byl neustálou reakcí na vývoj politické situace u nás, jakoby vlastně nikdy nežil jen soukromý život. Ale hlavně jsem viděla, že to byl milovník života, který - ač často v depresích a pochybách - si užíval plnými doušky. Byl to dobrodruh, který klamal tělem a stydlivým chováním.

Přísným dozorcem knih či filmů o Václavu Havlovi je Dagmar Havlová. Jak vypadala vaše spolupráce?

S Dášou Havlovou mě seznámil její manžel před několika lety. Připadalo mi slušné se jí zeptat již před začátkem práce na filmu, zda s ním souhlasí a zda souhlasí s tím, že ho budu dělat já. To proběhlo věcně přes korespondenci. Při projekci hotového filmu měla paní Havlová připomínky stejně jako ostatní diváci, některé byly faktografické, jiné se týkaly spíše osobního vkusu toho kterého respondenta. Třikrát jsme se, již o samotě, s paní Havlovou pak sešly, diskutovaly a ona jisté momenty, jež jí původně ve filmu vadily, pochopila a akceptovala. Vypustit jsem nemusela nic. Také mi dala pro film k dispozici osobní korespondenci s manželem, včetně posledního vzkazu, který jí Václav Havel před smrtí napsal.

Vás revoluce před 25 lety zastihla v Paříži. Dnes máte ale díky tomu potřebný odstup. Jak se díváte na to, kam se česká společnost za těch 25 let posunula?

Mrzelo mě a mrzí, že jsem se neúčastnila historických dnů, kdy svět vypadal tak jednoduše krásný a plný zářné budoucnosti. V následujících letech u mě ale převládl pocit, že má emigrace do Francie mi přinesla neocenitelnou zkušenost. Samozřejmě nevím, jaký bych měla život, kdybych neodešla, ale ten, co díky svému rozhodnutí mám, se mi líbí. Českými problémy se díky tomu netrápím tolik, jako moji pražští přátelé. Připadá mi, že je ostuda, jak se naši čelní politici chovají, jak je země zkorumpovaná a vytrácí se kulturnost. Na druhou stranu si myslím, že jsme z toho v porovnání s jinými východoevropskými zeměmi vyšli výborně, že je v České republice poměrně vysoká životní úroveň a co je nejdůležitějí - že máme stále svobodu. Nejvíc mě asi trápí fakt, že se česká společnost nejdříve v roce 89 úspěšně odpoutala od Východu, aby se přimkla k Západu, a nyní sleduji tendenci se pomalu vracet do temných ruských bažin. Lidé si neuvědomují, jak nebezpečné to pro existenci naší země je.

Totalita na plátně a obrazovce.

Autor: Jana Podskalská

13.11.2014 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:
Kandidát na ministra financí Ivan Pilný poskytl 18. května v Praze rozhovor Deníku.
1 17

Pilný: Návrh rozpočtu je rozumný, změny neplánuji

Dennis Russell Davies

Na Pražské jaro po čtvrtstoletí vrací Dennis Russell Davies

Otec zavíral své děti do hladomorny, tvrdí obžaloba. Viní ho z týrání

Dvě nezletilé děti měl sedmačtyřicetiletý otec na Břeclavsku podle obžaloby zavírat do místnosti nazývané hladomorna. Policisté navíc sdělili, že v jeho počítači našli tisíce erotických fotografií s mladými chlapci. Případem se v úterý začal zabývat brněnský krajský soud.

Pohledem Stanislava Šulce: Složitější svět

Týdeník Economist přinesl statistiku teroristických útoků na území západní Evropy a Spojených států amerických. Připomíná, že ačkoli máme dojem permanentního ohrožení, a dokonce si myslíme, že teroristické útoky jsou na denním pořádku, v perspektivě posledních padesáti let je realita trochu jiná.

AUTOMIX.CZ

OBRAZEM: Jak by asi dnes vypadala legendární auta východního bloku?

Po rozpadu východního bloku se mnoho ikonických vozů této éry nedočkalo přímého nástupce. Plno nadšenců si však představuje jejich návrat a skrze grafické ilustrace vytváří moderní interpretace těchto známých aut. Podívali jsme se na ty nejzajímavější.

AKTUALIZOVÁNO

Je to tady! Kajínek opustil vězení. "Vítej na svobodě," zaznělo na uvítanou

/VIDEO, FOTOGALERIE/- Doživotně odsouzený vrah Jiří Kajínek se dočkal. Dnes o půl dvanácté byla odeslána podepsaná milost prezidentem Milošem Zemanem na Ministerstvo spravedlnosti k dalšímu vyřízení. Krátce po půl druhé pak vyšel branou na svobodu. "Vítej na svobodě," křičeli přítomní na evidentně dojatého muže. 

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies