VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Režisérka Jitka Němcová: Zuzana Michnová je živel – přesně pro film

Praha /ROZHOVOR/ – Jsem slavná tak akorát. To je celovečerní dokument o zpěvačce, textařce a čelní osobnosti někdejší kapely Marsyas Zuzaně Michnové, který natočila Jitka Němcová. A jak je jí vlastní – bez skrupulí a vystřižených scén. S režisérkou Jitkou Němcovou o hrdince jejího nového filmu Jsem slavná tak akorát Zuzaně Michnové, ponožkách v marmeládě i odysee s Michalem Pavlíčkem na Mácháči…

27.8.2013
SDÍLEJ:

Režisérka Jitka NěmcováFoto: Šíp/Tilen Vajt

Když jsem přemýšlela, o kom natočit dokument z ranku folku a rocku aby to byl zajímavý textař, skladatel a interpret, nenapadl mě nikdo jiný. Zuzana je živel – přesně pro film. Za mlada jsem chodila na její koncerty, měla jsem ji někde v hlavě schovanou. Dávala nám s kapelou spoustu radosti,v Malostranské besedě jsem díky ní potkala řadu pěknejch kluků… Tak jsem si řekla, že jí to nějak vrátím. A zavzpomínám i na život, který jsme kdysi  žili.

Zuzana je energická a živelná, což muselo být pro film požehnáním, ale také asi úskalím. Jak jste si vy dvě silné ženy vyšly vstříc? Poslouchala?

Zuzana je sice velký svéráz a má značný smysl pro humor, ale pro mě bylo obrovským překvapením, jak je ukázněná. Řeklo se: druhý den ráno v pět odjezd na natáčení, ona byla za pět minut pět připravená před barákem. V tašce připravené variace triček a džín. To mě dostalo. A takhle disciplinovaná byla pořád.

Nikdy jste si nevjely do vlasů?

Narazily jsme na sebe vyloženě v dobrým. Já jsem hodně energická a ostrá. To je pravda. A to ona taky. Jenže já byla doma, já to celé režírovala. Když jsem řekla – bude to takhle, bylo to tak. Mám to díky hranému filmu navíc jasně dané - začátek, konec, můj film má začátek, prostředek a konec. Držela jsem si dramatickou linku. Ale je pravda, že když jsem jí na hřbitově už podesáté po opakovaných klapkách říkala: ty fakt nemůžeš mít pořád tenhle výraz, musíš se tvářit taky jinak, začala na mě řvát, že není žádná Sofia Loren a že se na to může víte co…

Úplně tu scénu vidím.

No a to jsem natolik zanícená filmařka, že když Zuzanu vytočím až do úplného šílenství a ona mě pošle do prdele, nechám to tam. I o tom je filmový příběh.

Jakou jste měla vlastně koncepci? O čem hlavně bude?

Věděla jsem, že nechci točit s jejím manželem a dětmi. I když mě překvapilo, že ve čtyřiceti ještě rodila své druhé dítě. Ale to jsme do toho netahaly. Chtěla jsem na to jít přes Zuzaniny texty, zpěv, pár soukromých chvilek, věděla jsem, že to má být hlavně o práci. Natáčela jsem scény z koncertu v La Fabrice, aby tam byla současná zpívající Zuzana, ale máme tam i krásné archivy. A musím vám říct, že její energie je tam pořád – když to rozbalí, tak to rozbalí – tehdy i dnes. Když se naštve, tak to řekne. Ideální dramatická postava. Když někdy vidím ty mladé nudné nudle na jevišti, jsem ráda, že jsem udělala film o ní…

Řešila jste použití jiné hudby nebo jen Zuzaniny skladby?

Řekla jsem jí v jedné fázi: Potřebuju tam scénickou hudbu, nemůžu používat jen tvoje písničky. A ona na to: tak já něco složím. Jenže já chtěla  něco velkého, jiného, symfonický orchestr. A na to nebyly peníze. Tak zapřemýšlela a pak říká: můj táta zbožňoval uherskou rapsodii č. 2 od Franze Liszta. Tak jsem ji tam nasadila a je to fantastický! Byl to od ní výbornej nápad.

Zažila jste při natáčení nějakou hodně nezapomenutelnou chvíli?

Snad scény s Michalem Pavlíčkem na Mácháči. Třikrát jsme se chystali na Máchovo jezero v zimě – protože jsem chtěla do filmu zimu. Celý štáb už byl v autě, když Pavlíček volá: jsem v nemocnici, podruhé totéž – nemůžu, jsem v nemocnici. Potřetí zase: nejde to, nemůžu dejchat. Už mi to chtěli z finančních důvodů zrušit. Ale já měla na jezeře postavený stan, tu scénu jsem tam potřebovala. Říkám: ne, já tam musím. Pak to konečně klaplo. Jedem a já Pavlíčkovi povídám – jestli potřebuješ, nechám přistavit sanitku. Tím jsem ho ovšem ještě víc vyděsila… Pak režíruju jejich scénu a říkám: Zuzana s tebou půjde na břehu jezera, pak tě povalí a padne na tebe. A on: no to nevím, protože beru léky, co mi ředí krev, a když se uhodím, můžu dostat krvácení do mozku a třeba i umřu. Vím, že Vávra to taky bral, není to žádná sranda. Tak si říkám: až ta Velká medvědice Michnová na něj skočí, kdo ví, co bude. Ale byla jsem tvrdá a povídám Pavlíčkovi: Hele, Michale, uděláme to opatrně, ale já na tom trvám, tu scénu tam nutně potřebuju. Tak on: to je tvoje rozhodnutí, jestli tady chcípnu, máš to na triku. Tak jsem říkala: Zuzanko, musíš opatrně, prostě na něj spadni jen trochu. Předehrála jsem jí to. Blaženě jsem povalila Pavlíčka, protože ho miluju. Natočili jsme to ve zdraví.

Najdeme ve filmu kromě nostalgie i humor?

No humor je přece nejdůležitější. A ten tam je, sex tam je, dokonce i sny. Zuzana v jedné scéně zavařuje meruňky a zpívá si u toho Michnu z Otradovic. Stojí u kuchyňského stolu a na nohou má vysoký boty – prostě rockerka míchá marmeládu. Do toho jí pánská ruka hodí ponožky… který ona jednoduše zamíchá do směsi… Tak to je Zuzana.

Jak vlastně vznikl titul filmu?

Hrály jsme spolu takovou hru. Když já ujela policajtovi, Zuzana pravila, jestli nejsem trošku populární. A já jí říkám – a ty seš co? A ona – slavná tak akorát. A já věděla, že mám název.

Plakát k filmu je poetický a výmluvný – nicméně nahá mladičká Michnová s kopretinami v klíně – neměli s tím třeba v televizi problém?

Ne. Je to umělecká fotografie. Takový Drtikol, ale museli jsme částečně přikrýt tento erotický detail, dali jsme tam červený nápis. Přitom to fotil její manžel za chalupou, když bylo Zuzaně dvacet, nejde o žádnou hanbatou provokativní fotku. Vysvětlovala jsem, že holt nenašel tak dlouhý stvol, aby zakryl její pohlaví.

Autor: Jana Podskalská

27.8.2013 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:
Ladislav Leksa pečuje o hodiny v kostele sv. Josefa v Obořišti.
1

Zvoník Ladislav Leksa: Změna času je proti přírodě

Bohuslav Sobotka na setkání lídrů států Evropské unie.
4 6

Sobotka po summitu EU: Deklarace obsahuje priority České republiky

Ceny Thálie pro Vránovou či Kňažka. V muzikálu uspěl Vojtek

Herečka Alena Vránová převzala dnes večer v Praze za dlouhotrvajícího potlesku zaplněného hlediště české první scény prestižní Cenu Thálie za celoživotní činoherní mistrovství. Na jevišti historické budovy Národního divadla v Praze stála už před devíti lety, kdy přebírala prestižní pohár za výkon v inscenaci Bouřlivé jaro v Divadle Ungelt, které je už téměř 20 let jejím druhým domovem.

Dominik Feri: Lajknutí neznamená hlas v urně. A to je výzva i pro mě

/ROZHOVOR/ Sešli jsme se v restauraci, která podle Dominika Feriho (TOP 09) změnila prostředí v Praze. Ráno tu lidé snídají, odpoledne studenti píší seminární práce a v létě se tady sedí na okenních parapetech a pije pivo. Přesně to vystihuje atmosféru, kterou má nejmladší radní nejen v Teplicích, ale v celé české historii, rád – uvolněnou, plnou života, diskusí a plánů. Ty má Dominik Feri velké. 

Sivok před San Marinem: Vpředu máme hladové kluky, věřím jim

/ROZHOVOR od zvláštního zpravodaje Deníku/ Od českého národního týmu se zítra v San Marinu očekává čisté konto. Podle kapitána Tomáše Sivoka však právě první pohled klame, svěřence Karla Jarolíma, a speciálně obránce, nečeká jednoduchá práce. 

Týdenní zkrat: Milujte se a množte se

V Česku vzrostl počet obyvatel na 10,6 milionu. Migrací přibylo 25 tisíc lidí. Jeden by doufal, že to je proto, že S umělým oplodněním pomáhají Češkám bratranci, ale prý za to můžou zase migranti. 

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies