VYBERTE SI REGION

Režisérka Phyllida Lloyd: Příběh o opouštění, přijímání a rezignaci

Praha /ROZHOVOR/ - Film Železná lady, který zanedlouho vstoupí i do našich kin, vypráví přesvědčivý příběh Margaret Thatcher, ženy, která překonala bariéry tříd i pohlaví, aby byla slyšet ve světě, ovládaném muži. Příběh je o moci a ceně, zaplacené za tuto moc, a je to překvapující a podrobný portrét mimořádné a složité ženy… Co o filmu prozradila režisérka?

22.2.2012
SDÍLEJ:

Režisérka Phyllida Lloyd při natáčení filmu Železná ladyFoto: Bioscop

Jak je tento film zasazen do současnosti?

Film se odehrává v současnosti během několika dnů, kdy se Margaret konečně rozhodne zbavit Denisova oblečení. Je to pro ni velký den a jak začne věci třídit, přepadne ji život, kterým žila v minulosti. Je to příběh o opouštění, přijímání a rezignaci.


Myslíte si, že diváky politika ve filmu překvapí?

Myslím si, že lidé budou velmi překvapeni, jak apolitický film to je. Je to trochu podobné jako otázka, zda jsem souhlasila s politikou Krále Leara. Nejde tolik o to, zda s politikou souhlasíte či ne, je tam příchuť obojího - jejího vášnivého přesvědčení a její nekompromisní dravosti, ale nikdo po vás opravdu nebude chtít, abyste soudili politiku.


Jak jste zvládla rovnováhu mezi nutností držet se faktů a touhou vytvořit dramatický film?

Uplatňovali jsme precizní smysl pro detail, co se týče politiky. A když jsme se rozhodli ukázat něco, co se ve skutečnosti nestalo, bylo to vědomě, s cílem objasnit příběh. Ale pro diváky bude velmi zřejmé od začátku filmu, kdy se jedná o fantazii scenáristky.

Co považujete za nejlepší vlastnosti scenáristky Abi?

Scénář Abi je napsaný opravdu radikálně. Myslím, že krása toho scénáře je právě v podrobnostech. Vzhledem k tomu, že se jedná o vzpomínky, úvodem ke scéně je něco drobného, třeba přišívání knoflíku. Když vzpomínáme, často se vzpomínka začne odvíjet od nějakého zvuku, vůně nebo něčeho identického, co nás pak přiměje vzpomínat.

Když jste dělala rešerše k filmu, změnil se nějak Váš názor na Mrs. Thatcher?

Na její izolaci v Konzervativní straně je něco velmi dojemného a také to, jak musela bojovat. Nejdříve, když se dostala do vlády Teda Heatha, kde byli téměř všichni z dobrých rodin. Jeden z jejích kolegů říkal, že se to, že pocházela z nižší střední třídy podle něj hrálo větší roli v jejím osamocení, než fakt, že se jednalo o ženu. Jeden z nejpronikavějších obrazů ve scénáři Abi je obraz osamocené ženy mezi mnoha muži. A tu izolovanost, to osamocení cítíte. Při výkonu práce premiérky je popsána jako nesmírně osamělá a ještě to bylo podtrženo jejím původem z nižší střední třídy. Nevím o nikom, kdo na tom filmu pracoval, kdo by změnil svou politickou příslušnost, ale byla tam celá řada aspektů života a kariéry Margaret Thatcher, které nám připadaly nesmírně dojemné. Jedna z nejdojemnějších věcí jejího příběhu je naprostá absence cynismu. Tím se liší od dnešních politiků, kteří musí sledovat skupiny respondentů a co říkají výsledky veřejného mínění. Ona, než poskytla rozhovor, se nikdy neptala: Jaké je naše stanovisko na tuhle věc? Co si myslíme o tomhle? Používala hodně instinkt a věděla, co cítí a to stačilo.


Jak jste reagovala, když jste poprvé viděla či slyšela Meryl Streep jako Mrs. Thatcher?

Bylo to během minulých Vánoc, kdy jsem byla v Selfridge. Dostala jsem zprávu od Meryl: „Toto je první nahrávka Maggie.“ Vzala jsem si sluchátka a začala poslouchat, po chvíli se přidal i můj bratr, kterému jsem mu podala jedno sluchátko. Seděli jsme tam, poslouchali s otevřenou pusou, zdálo se nám, že máme co do činění s Margaret Thatcher samotnou. Pak jsme udělali kamerové zkoušky, kdy se Meryl ukázala v kostýmu jako starší Margaret, řekla „dobré ráno“ jako Mrs. Thatcher nějakým lidem, kteří čekali na zkoušku a odkráčela chodbou dál. Jim doslova spadla čelist. Pak jsem jednoho dne při natáčení slyšela, jak jeden z herců říká: „Zavři oči, je tady v místnosti. A druhý herec říkal: „Ano, ale až oči otevřeš, ona tu pořád bude.“ Neustále jsme měli pocit, jakoby s námi Margaret Thatcher byla. Meryl přináší empatie, humanitu, smysl pro detail, který jde tak daleko za zosobnění, že když šla na scénu, ať už to byl stará nebo mladší Margaret, jakoby tam byla opravdu Mrs. Thatcher. Všichni byli v úžasu. Meryl má některé vlastnosti, které rezonují s rolí: Je skvělým tahounem na scéně, má více energie, než všichni ostatní dohromady, bývá poslední, kdo odpadne, je připravenější než ostatní, všímá si všeho, co se děje, na každý den má svou vizi a nikdy se nezastaví, do filmu investuje svou energii.

Jak bude podle vás reagovat publikum, až ten film uvidí?

Myslím, že nejvíce upoutá pozornost dramatická role Meryl, která hraje Margaret, a to nejen v dobách svého mládí, ale ještě důležitější je ztvárnění Margaret, než se stala Železnou Lady. To je Margaret v době, než potkala Gordona Reece, než začala cvičit svůj hlas a než kompletně změnila image. A nakonec je tu současná Margaret, o které měla Meryl velmi malou představu. Jedním z mnoha důvodů, proč je tato inkarnace postavy tak nádherná, kromě génia Meryl, je fakt, že Meryl je v Anglii outsiderem, stejně jako byla Margaret Thatcher outsiderem v Konzervativní straně. A myslím, že obě ženy měly extrémně těžkou práci, podobně jako to má spousta žen. Cítíme, že se musíme připravit desetkrát více, abychom to přežily a že si nemůžeme dovolit dělat chyby, které možná našim kolegům projdou a že bychom nemusely dostat další šanci. Myslím, že Meryl, tím, že musela pracovat na přízvuku a připravovala se na tyto výkony den co den, musela pracovat se stejnou energií a smyslem pro detail stejně jako Margaret Thatcher. Takže bylo cítit napětí, které pocházelo od Meryl, bylo to zrcadlem druhu napětí, které asi šířila Margaret. Kdybychom obsadili tuto roli někým z našich velkých britských hereček, myslím si, že by bylo cítit větší uvolnění, nevytvořilo by se stejné napětí jaké bylo mezi Margaret a její vládou.


Co si myslíte o Anthony Headovi, který hraje Geoffrey Howea?

Vždycky jsem obdivovala herce jako je Anthony Head. Má něco - šedivé vlasy, tvar obličeje, kterým mi připomínal Geoffreye Howea. Je ale také takový mlčenlivý, trpělivý a skromný, jde o druh ostychu či nesmělost. Ve scéně, kdy mu Margret pořádně vynadá, což ho nakonec zlomí a vede k jeho rezignaci, myslím, že s ním diváci budou soucítit kvůli tomu, jak se s ním zachází. Scéna, ve které Margaret Geoffrey Howea přivede na pokraj psychických sil, je jedním z vrcholných momentů filmu. Vidíme, že Margaret sama podvědomě podkopává svou autoritu, protože cítí, že ztrácí kontrolu. Napětí vytvořené během natáčení této scény, bylo mimořádné, protože v okamžiku, kdy na scénu vstoupila Meryl, si herci nebyli zcela jisti, co se bude dít. Když bylo po všem, tak jeden z mužů sedících blízko Meryl, se mi svěřil, že byl vyděšený, protože se mu zdálo, že bude muset udělat něco, na co nebyl jako herec připraven. Tento typ situace odráží pocity, které mělo mnoho kolegů vůči Margaret Thatcher, že musí být přesní a připravení.


V politických kruzích bude velký zájem zjistit, kdo koho hraje a jak je která osoba podána… Richard E. Grant udělal poznámku, že to bylo poměrně snadné přijmout roli, protože vše je z perspektivy Margaret Thatcher.

Jedna z věcí, které lidé mohou pokládat za neobvyklé je, že tam nejsou žádné ženy, protože všechno je sledováno z perspektivy Margaret Thatcher. Teď samozřejmě všichni víme, že tam byl malý počet poslankyň, když vstoupila do parlamentu, ale z perspektivy Margaret to ona pociťuje tak, jako kdyby tam žádná žena nebyla. V záplavě mužů se cítí naprosto jako osamělá žena. Od první chvíle, kdy dorazí do parlamentu, si je vědoma toho že se každý na ni dívá úkosem. Margaret se bojí, že nějakým způsobem ztratí kontrolu nad skupinou mužů. V jedné konkrétní scéně je na cestě do Buckinghamského paláce, když je přepadena skupinkou kolegů z vlády, kteří mají pocit - jak to ona cítí, že by měla být opatrnější v tom, jak provádí svou politiku. V té scéně Michael Heseltine chodí po místnosti a v jejích očích se o něm zračí něco nebezpečného. Je to, jako kdyby si ve vzpomínkách připomněla, že i v těch prvních dnech Heseltine takovým dravým způsobem čekal na její selhání. A bylo samozřejmě pouze na nás, jak jsme si představovali, jaký to byl asi pocit, ne jaké to muselo ve skutečnosti opravdu být.

Aspekt love story v tomto filmu asi hodně lidí překvapí.

V tom je ten příběh univerzální. Jde o to vzdát se milovaného člověka. Denis připomíná Margaret, že obrovské množství věcí ve svém životě udělala sama, takže na konci filmu, když se bojí nechat ho odejít, ji ujišťuje, že se bát nemusí, protože si umí poradit a umí být sama a že to zvládne. Denise tedy nechá odejít a přemůže svůj strach, že bez ducha Denise nebude schopna fungovat. Je to nádherný milostný příběh, s kterým se všichni můžeme ztotožnit, když někoho ztratíme, a když se ohlížíme zpátky říkáme si: Věnoval jsem mu dostatečnou pozornost? Bral jsem ho jako samozřejmost? Ale na takové otázky je už pozdě. A to je jedna z nejpalčivějších částí příběhu.


Co doufáte, že si diváci z filmu odnesou?

Doufám, že tento film se bude líbit i lidem, kteří o Margret Thatcher nic nevědí. Ten film jsem chtěla natočit nejen pro ty z nás, kteří v té době žili, ale také proto, abych něco sdělila další generaci, která ví daleko méně o tom, jak se Anglie od druhé světové války změnila. Ale především je to příběh, který jde dál za hranici politiky. Je to příběh velkého života a přijetí toho, že s narodíme sami a tento svět také opouštíme sami.

(Zdroj: Bioscop)

22.2.2012
SDÍLEJ:
AKTUALIZOVÁNO

Ve věku 69 let zemřel kytarista Radim Hladík

Praha -Ve věku 69 let zemřel dnes ráno kytarista Radim Hladík, který mimo jiné stál u zrodu legendární kapely Blue Effect, sdělil to současný zpěvák kapely Honza Křížek. Hladík podlehl následkům fibrózy plic, se kterou bojoval několik let. Sedmdesátiny by oslavil 13. prosince.

Při náletech v syrské provincii Idlib zahynulo nejméně 46 lidí

Damašek - Při několika náletech v syrské provincii Idlib, ovládané z velké části povstalci, zahynulo dnes nejméně 46 lidí. Většina mrtvých jsou civilisté, uvedli opoziční aktivisté ze Syrské organizace pro lidská práva (SOHR), která situaci v zemi monitoruje z Británie.

EXKLUZIVNĚ

Hit Deep Purple vznikl kvůli Čechovi, který zapálil kasíno

Montreux, ČR /VÝROČÍ, TIP NA VÝLET/ - Díky nešťastné náhodě, která se přihodila 4. prosince roku 1971 nahráli Deep Purple svou nejslavnější skladbu. V neděli uplynulo 45 let od ničivého požáru, který spálil do základů slavné Casino de Montreux. V jeho prostorách se od roku 1967 koná Montreux Jazz Festival. Zahráli si v něm ovšem i zásadní rockové kapely jako Led Zeppelin, Pink Floyd, Deep Purple nebo Frank Zappa, při jehož koncertě kasíno vzplálo a který shodou okolností zemřel před 23 lety.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2016, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies