VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Režisérka: Děti noci jsou pro ztišené diváky

Praha - Ve středu má premiéru nový film Michaely Pavlátové - Děti noci. Vznikal dlouho, podobně jako scénář (respektive jeho verze), který získal Cenu Sazky 2005. Pro Michaelu je to už druhý samostatný celovečerní hraný film, prvním byly Nevěrné hry.

24.9.2008
SDÍLEJ:

Michaela Pavlátová (vlevo) dnes uvede do kin své Děti noci. Do hlavní dívčí role obsadila Marthu Issovou, která na letošním karlovarském festivalu získala za přesvědčivé ztvárnění Ofky Cenu za nejlepší herecký výkon.Foto: DENÍK/Martin Divíšek

S režisérkou Michaelou Pavlátovou o náladě v duši, valérech řeči a hýčkání oprýskaných zdí…

Scénář Dětí se hodně měnil. Do jaké míry jste do něj zasáhla a jak to nesla autorka Irena Hejdová?

Abych se mohla s filmem ztotožnit, musela jsem si celý scénář rozebrat, přepsat a pak zase složit. Přibyla postava doktorky - matky dívky, co bloudí Karlínem, a také dvojice výtvarníků, co pak drcnou autem do doktorky. Tenhle motiv se mi zdál důležitý -výtvarníci, vernisáž - to je svět, který se Ofce líbí, přála by si vněmpůsobit, pohybovat, alemápocit, že na to nemá. Apokud jde o Irenu, byla strašně vstřícná. Ona je šťastná osoba - příjemná a komunikativní, dala mi velkou volnost. Mocdobře se s ní pracuje.

Zažila jste vy sama něco z pocitů, které Ofka řeší? Neschopnost se vymanit z prostředí, malá sebedůvěra, pasivita… Natáčelo se dokonce ve vašem někdejším bytě.

To ano, ten ale není v Karlíně. Já bydlela na Vinohradech. Je hezčí bydlet na hezčích místech, určitě. Ale na druhou stranu - k těm pocitům - to je jako s počasím. Když máte hezky v duši, je úplně jedno, jestli je pod mrakemnebo svítí slunce. Stavy, kterými Ofka prochází, jsem cítila po různých rozchodech -a bylo mi víc než dvacet pět. Holky, které se s klukama radši samy rozejdou dřív, než aby oni opustili je, se sice trochu uchrání, ale na druhou stranu nepoznají, jaké to je být puštěna k vodě. Amněse zdá důležité prožít všechno. Nadruhou stranu jsem ale měla vždycky záchranný pás, svou práci, a ta mi dost pomáhala.

Prý jste točila dvě verze - drsnější a jemnější. Proč?

Víte, je lepší mít těch „jetí“ víc. Pro běžného diváka by byl asi rozdíl nepostřehnutelný. Ale proměbyl podstatný. Nešlo o to, že by to Marta hrála vyloženě ve dvou extrémech. Ale někdy lze dát do hlasu víc měkkosti, každá věta může být interpretovaná v různých valérech a Martha je vážila hodně jemně. Někdy se usmála, jindy zůstala vážná.

Konec byl od začátku jeden a neměnil se?

Měnil. Vjedné verzi měl Ubr spadnout do řeky, pak zase propadnout podlahou na jakési stavbě. Byla otázka, jestli se zabije nebo ne. Nakonec jsme od toho úplně ustoupili. Ale jednu věc jsme změnili těsně před natáčením - původně mělo auto porazit dceru doktorky, tu bludnou dívku, nakonec srazí doktorku. I když - vlastně nebylo podstatné, do koho to bude - spíš to, že ty dvě k sobě zase najdou cestu, že si uvědomí, jak se mají rády.

Získala jste všechny herce, které jste původně chtěla?

Martha byla jasná od začátku. Známji, chtěla jsem s ní pracovat. Jirka Mádl je zvláštní - je zaškatulkován do teenagerských filmů, ale když se na ně podíváte pořádně a studujete jeho výkon, zjistíte, že i tam hraje vlastně velmi dobře. Viděla jsem Rafťáky a sledovala jeho roli. Vždycky hraje jakéhosi outsidera a to umí skvěle. I tady v Rafťácích byl nesmělý kluk, který neví, jak na holku, kterou chce. Zahrál to tak citlivě, žeměúplně vzal. Marthinu maminku, Lenku Termerovou, jsem samozřejmě pro roli Ofčiny mámychtěla moc. Avyšlo to.

Karlínské prostředí bylo dáno scénářem, nebo jste si ho přidala?

To bylo dáno. Jenže v době, kdy to Irena psala, bylo po povodních. Aod té doby se Karlín hodně změnil. Dřív býval víc barvitý a autentický. Ještě když jsme s Irenou začínaly psát novou verzi, byl zajímavým místem. Teď už vidíte, jak se z něj začíná pomalu stávat výlučná lukrativní čtvrť, rostou nové komplexy a ty přinášejí lidi z úplně jiného světa. Mně se vždycky na pražských čtvrtích zdálo důležité, že v nich bydlí rozmanití lidé - staří i mladí, v autentických kulisách. Tyhle nové čtvrti jsou ale jiné, nové drahédomys sebou přinášejí vyšlechtěné lidi, co pracují v bankách, mění se struktura obchodů, teď tam třeba vidíte obchody s drahými víny - kdo by si to před pár lety koupil? V Karlíně?

Není to škoda? Zejména pro filmaře, kteří hledají do svých příběhů určité prostředí?

Je. Ale tenhle vývoj je přirozený. Pro městské čtvrti holt autenticita není důležitá, důležitý je dobře vydlážděný chodník. Ale myslím si, že si to možná někde lidi uvědomí a začnou vznikat určité chráněné kolonie rozpadajících se domků. Jednou jsem šla Vršovicemi a chtěla si vyfotit dům s oprýskanými zdmi. Kdosi z něj vyběhl a rozčileně říkal, že nesmím fotit a jestli mám povolení. Bylo vidět, že místní si tu oprýskanost hýčkají, asi proto, že už ho dřív třeba reklama nějak využila.

Jakým divákům byste chtěla Děti noci adresovat?

Nejvíc to asi bude zajímat lidi mezi dvaceti a třiceti. Co řeší podobné otázky jako naše postavy. Myslím, že bude fungovat u diváků otevřených a ztišených, vnímavých. Pro veselou partu, co jde do kina na Mádla jako Snowboarďáka, zřejmě nebude. I když bych samozřejmě byla ráda, aby se líbil všem…

Na tiskovce jste se zmínila, že vás hraný film čím dál víc přitahuje, je snazší a rychlejší než animovaný. Zůstanete už tedy definitivně u něj?

To ne. Já animuju pořád, i když tak trochu pro sebe. Mámsvé stránky a animuju si jen tak, bez scénáře, bez konkrétního projektu.

Takové výtvarné jamování…

Jo, já si tak jamuju. Dělám webové stránky, vymýšlím drobnosti, experimentuju, bavíměto. Opouštět animovaný film určitě nechci. Jen zatím nepřišel zajímavý nápad. Tak čekám.

Autor: Jana Podskalská

24.9.2008 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

Vyhledávač Google
8

Technologičtí giganti světa rostou. Giganticky

Silnice ze Lhenic do Prachatic. Víc se stojí než jede.
EXKLUZIVNĚ / AKTUALIZUJEME
173

Jižní Čechy trápí sněhová kalamita, výpadky proudu i mobilních sítí

Opilý řidič kamionu jel po dálnici se třemi promile. Nemohl pak ani stát

/VIDEO/ Podivně jedoucího kamionu na dálnici D2 u Břeclavi ve směru na Brno si před pár dny všimla hlídka celníků. Kontrola potvrdila, že s řidičem není něco v pořádku. Přivolaní policisté z dálničního oddělení v Podivíně při dechové zkoušce opilému cizinci naměřili téměř tři promile alkoholu. „Čtyřicetiletý muž za volantem nebyl schopen ani sám chodit či stát, na zemi vsedě téměř usínal," popsal v pátek policejní mluvčí Pavel Šváb.

EXKLUZIVNĚ

Babiš vrací úder, píše poslancům. Bude jim to stačit?

Deník získal dopis, v němž se předseda hnutí ANO a donedávna majitel Agrofertu Andrej Babiš vyjadřuje ke svým finančním transakcím. Dnes ho odešle předsedovi sněmovny Janu Hamáčkovi.

S žalobou na Prahu asociace provozovatelů vozítek segway neuspěla

S žalobou na Prahu, jejíž představitelé vydali loni vyhlášku zakazující vjezd vozítek typu segway do širšího centra metropole, neuspěla v pátek u Městského soudu v Praze asociace provozovatelů těchto dopravních prostředků. U soudu to šlo rychle a bez toho, že by se nějak detailně probíraly souvislosti. Soudkyně Eva Pechová uvedla, že nařízení obce nepodléhá přezkumu soudem – podat proti němu žalobu tak není možné. To, jak hlavní město postupovalo, podle soudu vychází ze zákona o provozu na pozemních komunikacích

DOTYK.CZ

Hašek vysvětluje Bubníka: každý autor má svůj rukopis

Bývalý brankář a současný podnikatel Dominik Hašek obhajoval na facebookových stránkách svého nápoje Smarty Drink reklamu s nekrologem Augustina Bubníka.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies