VYBERTE SI REGION

Monika Zoubková: Vždycky jsem byla přezodpovědná

Z výšky čtyř metrů stropu loftového bytu, vybudovaného z někdejší textilní továrny, se snášejí barevné girlandy z dětské oslavy. Herečka Monika Zoubková, známá jako doktorka Tereza Valšíková z Ordinace v růžové zahradě, je šťastná matka právě dvouleté dcery.

8.7.2009 1
SDÍLEJ:

S kolegou Jirkou Mádlem na natáčení filmu Taková normální rodinkaFoto: Martin Divíšek

Jak vznikl nápad dát dceři jméno Emma Luisa?

Luisa byla moje prateta, Emma je úderné, jednoduché jméno a zní to dobře dohromady.

Záleží na ní, co jednou zvolí, může používat obě jména nebo jedno, taky je může střídat. Každopádně to má stvrzené nejen matrikou, je tak i pokřtěná.

Po kom je Emma povahově?

Je strašně hodná, skoro o ní nevím. Že by to měla po mně? Po tátovi (režisér a šéf činohry Národního divadla Michal Dočekal) je nebojácná a umí se prosadit. Zároveň vím, že uvnitř všechno silně prožívá, což vyjde najevo spíš náhodou.

A taky je velmi muzikální, v čemž ji budu podporovat, sama jsem hrála od dětství deset let na housle, jako většina členů naší rodiny.

Co myslíte, jaká je vaše nejsilnější vlastnost?

Asi zodpovědnost. Odjakživa jsem byla až přezodpovědná.

Nejste náhodou zrozena ve znamení přepečlivé Panny?

Ne, ale těsně před ní, v první den Lva, jenže jsem Lev jak kdy a jak v čem. Ta moje potřeba být zodpovědná, je někdy až strašná. Pro mě je nemožné něco odmítnout, někomu nepomoci, nesplnit slib, nedotáhnout úkol.

Jak se to projevovalo v dětství? Asi jste měla samé jedničky a psala si deník o tom, jak se ještě víc zlepšit.

Zodpovědně jsem se učila, zodpovědně hrála na housle a zodpovědně jsem psala deníky, v té své pečlivosti skutečně denně. Takže je tam, i co bylo k obědu, co říkaly kámošky a paní učitelka. Informační hodnota minimální, ale je to milá vzpomínka.

Deníky z pozdějších let jsem ale zlikvidovala, přišlo mi, že se v tom nebudu chtít vrtat a hlavně, kdyby se mi něco stalo, nemám zájem, aby si to někdo četl. Byly tam hodně niterné věci a samozřejmě ne všechno bylo krásné.

Hodné holčičky mívají někdy divokou pubertu.

To nebyl můj případ, já si na to období moc nepamatuju, chodila jsem na gympl v Krnově. Nebylo moc kam vyrážet, ani jsem to nevyhledávala, bylo mi dobře doma.

Měla jste někdy období, ke kterému už se nechcete vracet?

Až po vysoké, studovala jsem herectví na JAMU v Brně. Důležité je, že i ze špatného se člověk poučí a pokračuje jinak. A poučuje se každý den.

Máte své osobní zásady?

Rodiče mě vychovávali ve víře, ale beru to volněji než oni, hlavně babička se pozastavuje, že nechodím v neděli na mše. Já to mám ale v kostele nejraději, když jsem tam sama.

Pro mě není zase tak zásadní, jestli se někdo zúčastňuje pravidelně bohoslužeb, za důležitější považuji, jestli se chová podle víry, tak aby se za své chování nemusel stydět, aby neubližoval, aby naslouchal ostatním, aby byl vstřícný a ochotný kdykoli někomu pomoci.

Samozřejmě i nevěřící může být slušný člověk a může mít své osobní desatero. Víc bych to nerozváděla, pro mě, coby introvertku, je těžké mluvit o tak jemných osobních věcech, jako je víra.

Jak může introvertka hrát divadlo?

To působí naopak přímo blahodárně! Na jevišti jdou všechny pečlivě uschované emoce ven, nerozmělněné a silné, protože v sobě máte přetlak.

Já jsem měla první angažmá v Rokoku, hrála jsem ve Studiu Dva Kočičí hru s Milenou Dvorskou v hlavní roli, která byla samozřejmě jiná než legendární paní Medřická, ale přesto absolutně výjimečná, krásně to hrála.

Už desátý rok jsem v Kašparu, kde mě hodně zasáhla hned první role Sáry. Ta dívka slyšela, ale na lidi působila jako hluchoněmá, až pak vyšlo najevo, že se jí něco stalo, a odmítala mluvit.

Taky mám ráda Helverovu noc, kde jsem Karla, která přišla o dítě, a pocit viny se snaží vykoupit tím, že se stará o postiženého kluka. (Jsem tam ve dvojici s Petrem Lněničkou a úžasně na sebe slyšíme.)

Kašpar není jen divadlo, ale místo, kde je divákům i hercům dobře, ve foyer panuje úžasná atmosféra vzájemného propojení. Když jsem někde poblíž s Emmičkou, zajdu tam i přes den na kafe a je mi fajn.

Díky seriálu Ordinace v růžové zahradě jste teď známá tvář. Co vám říkají lidé na ulici?

Už se to lepší, ale v době, kdy jsem hrála hysterické scény a nechtěla přijít o svého muže, který se zaláskoval jinde, tak mě veřejnost neměla moc ráda, snad si mysleli, že i já jsem taková.

Když jsme byli s divadlem na zájezdě, šla jsem si dát do cukrárny kafe, paní vedoucí se se mnou dala do řeči a asi po čtvrt hodině se mi přiznala: „Já jsem vás v té televizi hrozně neměla ráda, ale teď vidím, že jste jiná…“

Já Tereze propůjčuji svůj hlas, svoje tělo, svoje grimasy, všecko, vlastně jsem to já, ale to, co je mi vkládáno do úst, už není moje.

Musíte se kvůli postavě Terezy vnějškově měnit?

Naopak, musím zůstat zakonzervovaná přesně tak, jak to vyžaduje seriál. Určitě se nemůžu nechat jen tak, když mě to napadne, ostříhat nebo si obarvit vlasy, i maličkosti, které se sebou provádím, musím probrat předem s produkcí.

Co vy a medicína?

Dědeček Zoubek byl zubař, oba rodiče jsou lékaři, tak trochu se počítalo s tím, že je budu následovat, ale mě lákalo spíš něco uměleckého. A neumím si představit, že bych někoho jako lékařka operovala.

Nedávno lékaři z Motola pozvali herce ze seriálu na „exkurzi“ a mě, bez velkého ptaní, vzali na chirurgický sál, kde zrovna řezali ruku. Potěšilo mě, že jsem neomdlela a přežila to. Zdravotnictví rozhodně nezanedbávám, odehrála jsem hodně postav sestřiček a teď jsem dokonce paní doktorka v Ordinaci.

Jste známá tvář. Lidé sledují, co si dáváte k pití v restauraci, jakým autem jezdíte, jestli třídíte odpad a jaké žárovky kupujete…

Herec je víc na očích, tak to bylo a je, ale já žiju vcelku příkladně. V restauraci piju obvykle něco nealko, auto moc nepoužívám, po Praze jezdím většinou MHD, odpad třídím.

Jedině úsporné žárovky nemáme, prý vznikla studie, že způsobují u lidí agresivitu, poněvadž v nich chybí nějaká důležitá složka spektra světla.

Jaké máte koníčky, tedy kromě tohoto houpacího dřevěného krasavce, který tak zajímá Emmu?

Tento houpací koník se v rodině dědí už několik generací. Můj koníček je Emma. S mužem rádi jezdíme na kole a uvažujeme, že by si malá mohla užít cyklistiku s námi, v takové té závěsné boudičce na kolečkách.

Kam byste se – na kole nebo jinak – chtěla ještě podívat?

V Holandsku, kde jsou kola národní vášní, je i ve městech lepší vzduch než u nás, takže máme co dohánět. Amsterdam mi učaroval i cihlovými domečky, je to tam takové rodinné.

Zajímavý byl ovšem i New York, tam je zas úplně všechno možné. Ovšem, déle než tři týdny, které jsem tam strávila, bych v té megapoli asi nevydržela.

Je to taková hektická, hlučná, fascinující, otevřená, ale zároveň dost nebezpečná scéna, neumím si představit, že bych tam vychovávala dítě. Míst, která bychom chtěli navštívit, je mnoho.

Ale i u nás je pořád co objevovat. Odskočit si z loftu do nějaké chaloupky roubenky uprostřed lesa, to nemá chybu.

Vizitka Moniky Zoubkové



Narodila se 23. 7. 1976 v Krnově, ve znamení Lva.

Vystudovala činoherní herectví na JAMU.

K jejím dovednostem patří kromě herectví společenský a výrazový tanec, step, šerm a hraje na housle.

Roku 2007 se vdala za Michala Dočekala, režiséra a šéfa činohry Národního divadla v Praze. Mají dceru Emmu Luisu (2).

V současnosti Moniku můžete vidět v představení Absolvent – Studio Dva nebo v Helverově noci v Divadle v Celetné. Především je ale známá ze seriálu Ordinace v růžové zahradě.

Mirjana Červenková

8.7.2009 VSTUP DO DISKUSE 1
SDÍLEJ:

POHLEDEM DENÍKU: Zeman a jeho lidé. Co se děje na Hradě?

Odchod vrchního protokoláře Jindřicha Forejta spustil lavinu otázek ohledně toho, jak to vlastně na Pražském hradě chodí.

Mikuláše, anděla a čerta na Slovensku zadržela policie

Bratislava - Tři sourozence převlečené za Mikuláše, anděla a čerta zadržela v západoslovenské Skalici policie. Bratr a jeho dvě sestry v kostýmech měli neobvykle rozdělené role: zatímco Mikuláš koledoval, anděl kradl, informovala slovenská média.

Šedesátiletá řidička smetla před semafory dítě, je těžce zraněné

Česká Třebová - Vážná nehoda se stala ještě za bílého dne uprostřed České Třebové. Auto zde srazilo dítě.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2016, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies