VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Jerzy Stuhr: Nejvíc mě zajímá pole lásky

Uherské Hradiště - Slavný polský herec a režisér přijel na Letní filmovou školu uvést své režijní filmy a Sexmisi

7.8.2008
SDÍLEJ:

Jerzy StuhrFoto: DENÍK/Miroslav Kucej

Herec, režisér, pedagog Jerzy Stuhr měl na Letní filmovou školu přijet už loni, nakonec ale nemohl, dokončoval film Průvod. Ale slíbil, že do Uherského Hradiště dorazí letos. Slovo dodržel.

Jste známý hlavně jako herec, letos vás ale festival představil hlavně jako režiséra. Proč jste se rozhodl režírovat?

Chtěl jsem mít větší odpovědnost za filmové dílo. Odpovědnost herce je jen částečná a v určité chvíli to začíná být málo. Jestliže chce člověk něco říct, tak je lepší se pod tím podepsat celkově. Můžu se ale samozřejmě věnovat jenom určitému žánru, psychologickému filmu a ze současnosti. Asi bych nedokázal udělat kostýmní film, výpravné filmy mě moc nezajímají, ani jako diváka, ani jako herce, nedokážu si sám sebe představit v paruce se šavlí.

Jako herec jste spolupracoval se slavnými polskými režiséry. Ptal jste se jich na radu, když jste sám začal točit?

Krzysztof Kieslowski mi na začátku pomáhal. Konzultoval jsem s ním jenom scénář, ale ten je to nejdůležitější. Když uděláte chybu ve scénáři, tak už ji nenapravíte.

Váš poslední film Průvod je trochu jiný než ty předchozí, už jen tím, že v něm nehrajete hlavní roli vy, ale že jste ji přenechal mladému hrdinovi.

Ano, chtěl jsem se pokusit o výpověď o určitém historickém okamžiku mojí země, a to jak ze strany mé generace, tak i z generace našich dětí, proto je ten film takový jiný. Ale to neznamená, že nebudu pokračovat v tom, co jsem dělal předtím.

Ten hlavní hrdina Průvodu je sobecký mladík, kterého nezajímá minulost. Vidíte tak současnou mladou polskou generaci?

Ptal jsem se mých studentů -kdyby se provalilo, že váš profesor byl agentem státní bezpečnosti, chtěli byste, aby vás dál učil? A oni říkali, že ano. Tak jsem jim dal příklad. Můj první kontakt s tajnou bezpečností se odehrál v roce 1968, v době prvních studentských revolt. Pamatuji si, že do mého bytu přišel funkcionář tajné policie a řekl mi: jestli půjdeš zítra zase do stávky, tak pozítří tvůj otec přijde o práci. Nic víc. Po mně nechtěl vůbec nic. Neříkal, že by mě vyhodili ze studií. Akdyž jsem dal takovýhle příklad mým studentům, viděl jsem, že o tom začínají přemýšlet - aha, to znamená, že otec ztratí práci, že mi nedá peníze na studia, stejně nebudu moct studovat. Tak takhle je jim třeba přiblížit, jak to bylo. Av tom filmu se právě o to pokouším.

Vy jste začal jako herec v 70. letech ve filmech tzv. kina morálního neklidu, kde hrdinové řeší každodenní etické situace…

Ano a moje filmy tohle téma trochu vracejí, že člověk dělá kompromisy, ale že mu to vadí, že ví, že by to neměl takhle dělat. Myslím, že je znovu čas na takové filmy. Můj snímek Týden v životě jednoho muže je nejvýraznějším pokračovatelem tohoto směru, je to film o dnešních slabostech, o konformistu, o zkomercionalizovaném světě, o lhaní o důležitých věcech.

Jak pro vás bylo těžké tyhle kompromitující kompromisy nedělat v 70. letech?

Buď jste hráli určitou hru a dělali kompromis, nebo jste museli doufat, že až historie ten film ocení. Byli režiséři, kteří neudělali žádný ústupek. Ti si mohli vytvořit svůj vlastní svět, ale za tu cenu, že jejich filmy nikdo nemohl vidět. Pamatuji si, že můj druhý film s Kieslowskim, jeden z nejlepších, který jsme udělali, byl o stávce dělníků a v té době, roce 1975, už jenom za slovo stávka mohl člověk vyletět z práce. Hlavní hrdina je stávkokaz a skončí tragicky. Jmenovalo se to Klid, protože ten hrdina chtěl mít jenom klid, ale ukázalo se, že to nejde, že prostě musí zaujmout nějaké stanovisko. Takový film jsme udělali a nezajímalo nás, co s ním bude dál. Aten film tehdy nikdo neviděl. Paradoxní ještě bylo, že ho vyprodukovala veřejnoprávní televize. Teprve po smrti Kieslowského ho uváděly všechny festivaly. Vdivadle bylo víc svobody, ve filmu to bylo daleko složitější. Proto pro mě bylo domovem divadlo.

V roce 1984 jste natočil Sexmisi, komedii, která vás proslavila nejvíc. Jak jste se k ní dostal?

Mne do filmu obsadili jako posledního. Náhodou jsem se potkal s režisérem Machulským v Krakově. Já jsem byl tehdy známý jako herec Kieslowského, herec vážných filmů, vůbec jsem nebyl spojován s komediálním herectvím. Ale zrovna jsem chtěl hrát v komedii, chtěl jsem se odreagovat od všech těch těžkých společenských témat filmů morálního neklidu. A došlo k tomu, že dalších deset let jsem hrál jenom v komediích.

Neměl tehdejší režim problémy se všemi těmi protitotalitními narážkami ve filmu?

Výhrady určitě nějaké byly, ale ten film byl hodně nákladný a těžko cenzurovat něco tak drahého, to mohl nějaký politik odskákat. Ataky to je komedie. Aje těžké dělat nějaké zásadní politické rozhodnutí, pokud jde o komedii, protože by se mohl ten politik zesměšnit, někdo by mu mohl říct: ale to je přece vtip, vy to nechápete? Pamatuji si jednu historku, která charakterizuje tu dobu. Na premiéře kousek ode mne seděl důležitý stranický funkcionář, který měl na starosti kulturu. A ten se celou dobu soustředil, nesmál se a v jednom momentě ztuhnul. To bylo při scéně, kdy prohlásím: „Na východ, tam musí být civilizace!“ Pak došlo k tomu, že ve zvukové stopě tuhle větu smazali, což je docela složité. Apak to zase vrátili zpátky. Tak to byl jediný zásah. Ne, vlastně tam byl ještě jeden. Když se hrdinové octnou na hraniční kontrole, kde mluví německy, a oni se leknou, tak tam dřív ta dívka mluvila česky. Ale cenzorům vadilo, že čeština je moc podobná ruštině.

Hrdinové vašich režijních filmů často musí řeší milostné situace. Myslíte si, že charakter člověka se nejvíc projeví právě v milostných vztazích?

V každém případě se hodně o člověku dozvíte. Protože na poli lásky se člověk nejvíc otvírá, nejvíc riskuje, ukazuje svoji opravdovou tvář, protože chce něco získat. Proto mě tahle oblast zajímá. Ale vždycky mi to vyčítali, zvlášť ženy kritičky, že můj pohled je příliš mužský. Ale jaký má být, když chci být upřímný? Třeba Kieslowski rozuměl ženské povaze, není náhoda, že v jeho posledních filmech jsou hlavními hrdinkami ženy. Já to ale nedokážu. Chci vyprávět o sobě. Já se nesnažím pochopit ženy. Radši ať zůstanou tajemstvím.

Iva Přivřelová

7.8.2008 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

Generální ředitel České televize Petr Dvořák.
17 5

Kandidáti na šéfa České televize: Chceme více peněz

Stanislav Šulc.
4 5

Pohledem Stanislava Šulce: Zdravá Francie?

VIDEO: Protest proti Babišovi. Klub okradených blokuje ministerstvo financí

Členové Klubu okradených zahájili dnes blokádu Ministerstva financí. Jejich protest se vztahuje k ministrovi financí Andreji Babišovi, jenž podle nich svými podvody okradl celou řadu jednotlivců.

Útoky na městské úředníky: Paní, která plive, pán, který vyhrožuje smrtí

Paní, která v rozčílení plive po lidech, nadávky nejhrubšího zrna či dokonce útok pěstmi, výhrůžky smrtí za to, že jisté dámě odmítli kopírovat její soukromé dokumenty. Vítejte v kancelářích a dalších prostorech k jednání s veřejností na místních radnicích a magistrátech.

Peníze na Trumpovu zeď? Prezident má (zatím) smůlu

V předvolební kampani i krátce po zvolení prezidentem slíbil Donald Trump postavit velkou pohraniční zeď , která by zabránila Mexičanům a dalším příchozím vstupovat nelegálně na území Spojených států. Chuť by byla, ale peníze mu Kongres jen tak neodsouhlasí. Ve státním rozpočtu se finance zatím nenašly.

Brambor v jižních Čechách postupně ubývá

Pranostika praví, že brambor vysazených na svatého Marka (25. dubna), bude při sklizni plná jamka. V jižních Čechách ale v současnosti osazují zemědělci jen část dřívějších ploch.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies