VYBERTE SI REGION

S pořádnou fujavicí pomohl filmařům žralok

Šumava - Před 38 lety natočilo trio režisérů na Šumavě době poplatný povídkový snímek Boty plné vody. Vypráví o střežení hranic krátce po 2. světové válce.

9.2.2014 1
SDÍLEJ:
Fotogalerie
16 fotografií
Rechle přes Vydru u Modravy neměly v roce 1976 lávku. Stály jen pilíře. Ve sněhu leží Karel Hlušička a Jiří Krampol.Tady se odehrává přestřelka mezi „ narušiteli“ a dvěma horlivými zelenáči.

Rechle přes Vydru u Modravy neměly v roce 1976 lávku. Stály jen pilíře. Ve sněhu leží Karel Hlušička a Jiří Krampol.Tady se odehrává přestřelka mezi „ narušiteli“ a dvěma horlivými zelenáči.Foto: printscreen

Kdyby měli dnes filmaři natočit film Boty plné vody, asi by neuspěli. V roce 1976 jim drsnou atmosféru dodaly také více než metr vysoké šumavské závěje. Trojice režisérů (Ivo Toman – už starší rutinér a dva mladíci Karel Kovář a Jaroslav Soukup) našla na Šumavě všechny lokace, které potřebovala.

První povídka vznikla na Antýglu, podél Vydry a Vchynickotetovského kanálu, což už je území Západočeského kraje. Do jižních Čech je to jen skok. V ději se pěkně objevují základy hradlového mostu, tzv. rechlí přes řeku. Píše 
o tom podrobně pamětnický web  pohranicnik.blogspot.cz.

Natáčelo se opravdu v extrémních podmínkách, ve sněhu a mrazu. Dvakrát denně skuteční pohraničníci na natáčení dováželi várnice 
s horkým čajem z Kvildy. Herci i štáb si čaj „chladili" pořádnou dávkou rumu.

Saně tažené huculy si pamětníci stále vybavují.Herce ve fyzicky náročných scénách zastupovali kaskadéři, mj. Petr Jákl. Skákali ze zbořeného mostu a ze srázu nad řekou. Oblečeni byli do uniforem příslušníku SNB 
a pod nimi měli neoprenové obleky. „Scény se musely opakovat. Jak měli oblečení mokré, hned na nich mrzlo. Jáklovi v jednom momentu odletěl samopal do řeky a musel se hledat. Byl to úkol pro opravdové chlapy. Několikrát se museli vyšplhat do srázu nad mostem i nad řekou a vše opakovat. Když se podařilo záběry natočit, kaskadéři byli fialovo-modří. Ani pyrotechnika nechtěla poslouchat. Selhávala hlavně v okamžiku, když se nad hlavami Hlušičky a Krampola měly objevit gejzíry od střel," píše se na webu.

Druhá povídka má mj. kvildské kořeny. Z vyprávění to zná místní obyvatelka Jiřina Klímová. „Hrál tam Jan Pohan, který má na Šumavě od filmu Marketa Lazarová chalupu. S ním jsme dosud velcí kamarádi,  vídáme se. Ráda bych s ním udělala ve Kvildě besedu," říká žena, která tu žije od roku 1967.

Jan Pohan si v ději jde na poštu pro balík. Poštovní úřad štáb umístil do domu naproti kvildské Strunzovy pily. „Tehdy tam bydlely rodiny. Filmaři využili venkovní část a verandu," uvedla Jiřina Klímová.  Ta ve filmu dobře poznává cestu z Bučiny do Kvildy, po níž jedou saně tažené huculskými koni.

Přímou pamětnicí filmování je Josefa Šilhánová, rozená Frančeková, která tehdy žila na filmové poště. „V tom domě jsme bydleli ještě dlouho, později se rodiče odstěhovali. Barák pak patřil Motoru jako rekreační středisko. Z natáčení vnímám to, že bylo strašně sněhu. Každý záběr koukali mít filmaři rychle natočený, byla hrozná zima," řekla žena, která dnes bydlí v Sušici.

Poštu ve druhé povídce filmaři umístili do domu naproti pile ve Kvildě.Jiřina Klímová i Josefa Šilhánová na Boty plné vody vzpomínají jako na dobu svého mladí a starou Šumavu, která se změnila.  „Víme, jaká byla doba, ale my jsme tam žili jako jedna rodina. My jsme bez vojáků nemohli být a oni bez nás taky ne," řekl Josefa Šilhánová.

Třetí a nejakčnější povídka se odehrála v lesích mezi Novými Hutěmi, Kvildou a Borovými Ladami. Ve scénáři bylo, že pronásledování agenta provází sněhová vichřice. Jenže stále svítilo slunce, tak přišla na řadu technika. Pomáhal u toho traktorista státních statků Rudolf Levý.

„Jezdil jsem na natáčení 
s traktorem a táhl fukar zvaný žralok. Štáb do roury naházel lopatami sníh a polystyrénové kuličky. Všechno jsem pak foukal před letecký motor, který rozvířil vánici. Technici tomu ještě pomohli dýmovnicemi," popsal Rudolf Levý. Bylo mu tehdy šestadvacet let.

Ví také, že dramatická scéna se zastřelením člena SNB patří na Horskou Kvildu. 
„K vybrané lokaci vždy jela kolona osmi až deseti let aut. U natáčení byla sranda. Strávil jsem tam asi deset dní. Jednou za dva dny mi vždycky někdo vyplatil honorář," vypráví Rudolf Levý.

Lokomotivu museli ze sněhu pracně vyhrabat lopatami

Parní mašina 423 vjíždí na Kubovu Huť.V ději mají důležitou roli parní vlaky a půvabná šumavská nádraží. Strojvůdcem, který pro filmaře jezdil 
s mašinou 423 z depa v Českých Budějovicích, byl Vladimír Fispera ze Strakonic.

V první povídce řídí vlak, kterým přijíždějí zelenáči na nádraží Lipka, což je první stanice na trati z Vimperku do Volar. Byl normálně v práci, dráhy ho na natáčení uvolnily, ale vydělal si také něco navíc. „Filmaři umístili na prkno posledního vagonu kameru, aby natočili odjezd. Neuvědomili si, že prkno s kamerou by urazilo těleso u přehazování výhybek. To těleso jsem odšrouboval a dostal jsem za to od nich dvě stovky," vypráví.

Řídil i lokomotivu, která vjíždí ve druhé povídce do stanice Kubova Huť. Záběr se několikrát opakoval a jednou také lokomotiva uvízla ve sněhu. Ze závěje vysoké asi metr a půl ji vyprostily jen ruce a lopaty. To nebyla jediná komplikace. Nejprve režisér žádal, aby mašina při příjezdu hodně kouřila. Pak zase nechtěl, aby ve stanici pouštěla páru.

„Na natáčení, které pro mě trvalo čtyři, pět dnů,  rád vzpomínám. Bylo to krásné. Když jsem se vracel z Kubovy Hutě do depa, houkal jsem, k trati se sbíhali lidi a mávali mi," vypráví sedmdesátiletý Vladimír Fispera. Ten se zúčasnil premiéry filmu ve Vimperku, ale o té doby ho už nikdy znovu neviděl.

Prchali jsme jim jako zajíci, aby nás netrefili

Zelenáči Tomáš Sedláček a Jiří Lábus vyjukaně vystoupili na stanici v Lipce.Velkou zimu vnímají i po desítkách let herci, kteří dostali role v Botách plných vody. Karel Hlušička, který letos v létě oslaví 90. narozeniny, přitakává. „Bylo to dost drsné. Vždycky dlouho trvalo, než jsme se  dostali z hotelu Modrá hvězda ve Vimperku skrz sníh na místo natáčení. Zima nám byla, a to není nikdy příjemné," řekl Karel Hlušička, podle scénáře velitel Považan.

V ději první povídky on 
a druhý velitel zkoušejí ostražitost dvou nováčků na hranici. Nechají jim odebrat náboje, ale zelenáči je přelstí tím, že si náboje vezmou sami. „Pamatuji si, že jsme jim měli prchat jako zajíci, aby nás netrefili," směje se Karel Hlušička. Ten připojil  malé vyznání: To, co vidí divák v kině, se herci při natáčení zprotiví. „Platí to o zimě, ale třeba i o pivu, které máte vypít, protože ho často pijete třikrát."

Zelenáče Rejtara hraje Jiří Lábus. „Vím, že jsem byl v té době v divadelním angažmá 
v Liberci, takže jsem na natáčení složitě dojížděl do Vimperku. Zima nám samozřejmě byla, ale s tím se nedalo nic dělat. Pro mě byly nepříjemné dvě scény s německým ovčákem, který cenil zuby. Toho psa jsem se bál," řekl herec Jiří Lábus, který se za několik let objevil v roli kuchaře, desátníka Karlíčka v podobném filmu Drsná planina.

Ze skutečné hrůzy na plátně vlastně nic není, říká kaskadér

Jiří Ornest jako zavražděný agentem na H. Kvildě. Na filmu Boty plné vody pracoval jako kaskadér Petr Jákl starší. Ten už si po letech přesně nepamatuje, za kterému z herců krkolomně skočil jako dublér do ledové řeky Vydry, ale vybavuje si, že žádná procházka růžovou zahradou to nebyla.

„Vzpomínám si, že na poslední chvíli musel štáb kvůli sněhovým podmínkám změnit lokaci, kde se mělo natáčet. A upřímně řečeno to vypadalo hrozně: dlouhý zasněžený strmý sráz, napůl skála 
s různě trčícími pahýly stromů. Režisér mě překvapil, když mi večer před natáčením řekl o změně místa té akce, a dodal, že pochopí, když to odmítnu," vypráví Petr Jákl.

Režisér Jaroslav Soukup samozřejmě chtěl, aby se místo neměnilo. „Podobnou nabídku od režiséra jsem dostal jednou v životě a za to si ho velmi vážím. Místní lékař, který tam byl přizván jako dozor, odmítl u natáčení zůstat. Řekl, že s tím hazardem nesouhlasí, že se  můžu zabít a že mi to přímo zakazuje," usmál se kaskadér.

Po několika skleničkách grogu lékař zůstal. „Rozhodl jsme se to udělat. Skončil jsem v proraženém ledu v řece dost pomlácený, ale vážné zranění jsem neutrpěl. Když jsem pak viděl sestříhanou část ve filmu, tak jsem nechápal, jak je možné, že z té skutečné hrůzy tam vlastně nic není," krčí rameny Petr Jákl.

Podle jeho názoru to tak bohužel s nebezpečnými akcemi ve filmu dříve většinou bývalo. „Nejen, že to nedokázali správně nasnímat, ale většinou šlo o to, že to zvlášť akčně nesmělo vypadat, protože by to stejně museli vystřihnout. Takže jsme často dělali i hodně náročné akce, ze kterých pak ve filmech skoro nic nezůstalo," lituje kaskadér.

Autor: Luboš Dvořák

9.2.2014 VSTUP DO DISKUSE 1
SDÍLEJ:

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

Bugatti už prodalo 220 nových Chironů. Kupci na auto mohou čekat i tři roky

Od představení modelu Chiron v březnu letošního roku už automobilka Bugatti našla kupce pro 220 exemplářů tohoto nástupce legendárního Veyronu. Z auta se však zatím raduje jediný zákazník, všichni ostatní ještě musejí čekat.

Zmlátil dvě ženy. Zdržely jej ve prý ve frontě u pokladny

Pardubice - Z výtržnictví obvinila pardubická policie 47letého muže, který měl zmlátit dvě ženy. Jednu vážně zranil.

EET padá na zákazníky, restaurace zdražují

Berounsko - V jaké míře zasahuje nová povinnost elektronické evidence tržeb hospodským do provozu restaurací? Je jim na obtíž, nebo se s ní po sedmi dnech už sžili? Na Berounsku převažují zastánci prvního názoru.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2016, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies