Deník
VYBRAT REGION
Zavřít mapu

S režisérkou Andreou Sedláčkovou o filmu Fair Play: Sportovci jsou vlastně oběti

Praha – Fair Play. Příhodný titul pro film, který řeší kontroverzní otázku dopingu ve sportu v někdejším Československu. A také téma svobody a sebeúcty, i toho, kolik je za ně třeba zaplatit. Napsala a natočila ho Andrea Sedláčková, jež má na kontě mimo 
jiné filmy Oběti a vrazi, Rytmus v patách, Krásný čas nebo Opravdová láska.

21.2.2014
SDÍLEJ:

Režisérka Andrea SedláčkováFoto: Deník/Martin Divíšek

K filmu Fair Play vás inspiroval novinový článek o dopingu
v socialistickém vrcholovém sportu. Psal se scénář lehko?
První verzi jsem napsala 
v roce 2007. Nechtěla jsem vyprávět o někom, kdo se rozhoduje, zda má, či nemá brát doping. Já svou odpověď znala. Zajímal mě problém člověka, který je dopován, aniž o tom ví. Věděla jsem 
z načtených věcí, že jedna
z našich atletek to takto měla: dopovali ji, ale ona to netušila. Údajně. Poskládala jsem vlastně dva případy – někoho dopoval trenér, jinou sportovkyni manžel, který byl trenérem. Tak jsem si řekla, že by to v našem případě mohla být matka. Bylo mi ale jasné, že musí mít k dopování dcery nějakou ušlechtilou pohnutku, a tak se zrodil nápad s možnou cestou na Západ kvůli šampionátu v zahraničí.

Váš scénář ale není vysloveně sportovním příběhem, zajímavá je osobní linka hlavní hrdinky.
Ano, jak scénář začal žít, uvědomila jsem si, že není primárně o dopingu, ale hlavně o vnitřní svobodě, kterou je potřeba si vybojovat. Což je téma, které se vlastně ve větší či menší míře objevuje v každém mém filmu. Mé hrdince je sedmnáct let a film se odehrává 
v roce 1983, což je čas, kdy
i mně bylo sedmnáct. A řešil jsem tehdy zhruba totéž: 
svobodu a vztah k režimu. 
A rodiče, kteří – jak se nám zdálo – uhýbali před 
realitou.

Takže je to vlastně mírně autobiografické.
Určité situace z mého života tam asi jsou, ale na druhou stranu nechtěla jsem, aby film vyprávěl o tom, jak jsme žili v komunismu. Jako jiné české filmy – kde vše je podřízeno rekvizitám, kostýmům, typickým výjevům.
I když je pravda, že původně jsem ve scénáři něco podobného měla, třeba lampionový průvod. Pak jsem si ale řekla, že to musí být lidský příběh, protože děti se pořád dívají na své rodiče a hodnotí je, vyhraňují se vůči nim, to je nadčasové.

Co bylo zpětně na natáčení nejtěžší?
Mám pokaždé pocit, že je
to to, co mě právě čeká. Ale ve skutečnosti je nejdůležitější, aby herci zahráli své postavy tak, jak potřebuju. Aby působili autenticky, dojemně, ale ne falešně, aby vám věřili. Přípravy byly 
v tomto případě hodně složité, šlo o koprodukci tří zemí, Česka, Slovenska a Německa, hledali jsme v nich různé lokace, rozhodovali se, co kde budeme točit. Navíc jsme se dohodli, že budeme ctít roční období, takže se vlastně pracovalo celý jeden rok. Což kladlo nároky i na hlavní herce. Především na Judit 
a Aňu, aby v sobě udržely svou roli.

Klip a ústřední skladbu k filmu složil Miro Žbirka. Čí to byl nápad?
Slovenská producentka mu při jedné vhodné příležitosti ukázala hrubý sestřih filmu. Zřejmě měla za lubem jeho písničku. Jeho to nadchlo a řekl, že skladbu složí. Dokonce nabízel, že udělá i hud᠆bu k celému filmu, ale já měla už přesnou představu, jakou chci. A věděla jsem, že to není jeho žánr, hudbu mi pak napsal David Solař. Takže zůstalo u jedné písně, nicméně je pro film klíčová, velmi 
s ním souzní. Bylo znát, že to Miro píše rád, ze srdce, téma filmu mu bylo blízké.

Film možná otevře lecjaké otázky – třeba na adresu některých našich medailových sportovců, kteří by třeba bez dopingu na metál nedosáhli.
Je možné, že si diváci řeknou – ti lidé drží rekordy, jež nebyly dodnes překonány, proč asi? Realita mluví za všechno. Existuje seznam 140 sportovců, kteří podepsali, že budou brát doping. Ale nebyl nikdy zveřejněn, takže dodnes se neví, komu k výkonům a ocenění dopování pomohlo. Měli jsme nicméně v té době 150 vrcholových sportovců, takže musela dopovat většina z nich. Mají sice argument, že tehdy dopovali všichni sportovci ve východní Evropě a Češi tak byli nejlepší mezi těmi, co to brali. Je pravdivý, ale… Kdyby tehdy na olympijské hry do Los Angeles v roce 1984 
(o nichž se zmiňuje i náš film), jeli, respektive kdyby nepřišel onen komunistický bojkot her, Američané a Francouzi by své medaile neměli šanci vyhrát, protože nebyli tak dobře dopovaní.

Na základě filmu možná dojde 
i k žalobám. Někteří sportovní lékaři, kteří o tom věděli, mlčeli. I sportovci. Jak se na tenhle etický problém díváte?
Neodsuzuji je. Sportovci jsou de facto oběti. Spousta z nich těžko mohla v dané době říct ne. Těch pár z nich, co to udělali, byli hrdinové. Nechci moralizovat, ukazovat na nikoho prstem, vysmívat se. Náš film doufám naopak ukazuje, že to nebylo vůbec snadné.

Autor: Jana Podskalská

21.2.2014 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

Malála Júsufzajová
7

Pákistánská nositelka Nobelovy ceny za mír nastoupí na Oxford

Servírka Barbora Horská byla jednou z těch, která ženu obsluhovala. Na snímku u stolu, kde podvodnice seděla.
2

Blondýna dál okrádá opavské restaurace, policie je na ní krátká

Piráti, sundejte mě z vězeňského autobusu, požaduje Nečasová. Hrozí právníky

Advokáti Jany Nečasové (dříve Nagyové) požadují po Pirátské straně, aby odstranila podobu někdejší šéfky kabinetu premiéra Petra Nečase z "vězeňského autobusu", s kterým tento týden vyrazila do volební kampaně. Piráti na autobusu poukazují kresbami na kauzy politických protivníků. V předžalobní výzvě, žádají zástupci Nečasové také omluvu, v opačném případě hrozí právními kroky. 

Venkovské prodejny končí kvůli zvyšování platů. Má je stát dotovat?

Češi chtějí zachránit venkovské obchody. Šedesát šest procent lidí v České republice souhlasí s tím, že by měl stát ztrátové prodejny v malých obcích do 500 obyvatel finančně podporovat. Pouze 26 procent lidí je proti tomu. Z vesnic pomalu mizí hospody, obchody i pošty.

Pelikán nejvyššího žalobce mlčenlivosti nezprostil. Obstrukce, reaguje Plíšek

Ministr spravedlnosti Robert Pelikán (ANO) nezprostil nejvyššího státního zástupce Pavla Zemana mlčenlivosti pro slyšení před sněmovní komisí k únikům údajů z vyšetřovacích spisů. Předseda komise Martin Plíšek (TOP 09) mluví o naschválu a o obstrukci. Pelikán poukazuje na to, že žádosti o zbavení mlčenlivosti nebyly zdůvodněny tak, jak požaduje zákon o státním zastupitelství.

Finanční poradce: Zažíváme skvělé časy, které nebudou trvat věčně

/ROZHOVOR/ Česká národní banka nedávno zvedla úrokové sazby. Znamená to zdražení úvěrů, naopak střadatelé mohou být potěšeni. Pro koho je to ještě dobrá zpráva a kdo si pohoršil, přibližuje finanční poradce Partners Josef Uchytil.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies. Zrušit oznámení