VYBRAT REGION
Zavřít mapu

S Vladimírem Polívkou o roli ve filmu Poupata, hereckém osudu a otcových moudrech

Praha /ROZHOVOR, VIDEO/ – V pozoruhodném debutu Zdeňka Jiráského Poupata, který dnes vstupuje do kin, uvidíme i Vladimíra Polívku. Syn Chantal Poullain a Bolka Polívky tu má svůj filmový debut na plátně a hned napoprvé v nepříliš snadné roli mladíka, kterému úraz zásadně změní život.

15.12.2011
SDÍLEJ:

Vladimír Polívka ve filmu PoupataFoto: Bontonfilm

Je to vaše první filmová role?

První větší, řekněme. Před tím jsem dělal cvičení a filmy se studenty FAMU, Poupata už ale byla opravdu natvrdo. Ranní vstávání, ve čtyři z Prahy do Sokolova, tři dny v kuse na place.

Co vás zaujalo na roli Matěje, který doplatí na svou lehkovážnost a opilecké frajeřinky?

Na castingu jsem mohl získat dvě role. Já chtěl hrát právě Matěje – protože se mi zdál zajímavý, bavilo mě přemýšlet, jakým přerodem během příběhu projde. Nevěděl jsem přesně, jaký bude – jestli se po úrazu, který se mu stal, uzavře do sebe, nebo nude chtít přirozeně navázat na kontakty, které měl před tím. Zajímavé byly situace, kdy se snaží komunikovat s kamarády i svou dívkou jako dřív, ale oni s ním mají problém.

Jaká byla práce s režisérem Zdeňkem Jiráským?

Moc fajn. Neměl snahu něco předehrávat, stylizovat nás do nějaké polohy. Nechal nás hrát, jak vyplynulo z dané scény. Byli jsme zcela přirození, snad se to projeví pozitivně i na plátně.

Řídil jste se instinktem nebo vás inspiroval k roli Matěje konkrétní případ někoho známého?

Žádný vzor jsem neměl. Snad jen příklad z úrazu, který se mojí postavě stal. Znám dobře člověka, který dlouho sportoval a pak měl těžký úraz, kdy ochrnul.

Postavy v Poupatech vězí v těsných mantinelech neutěšeného prostředí průmyslového města. Přemýšlel jste o tom, jestli může člověk tuhle nevýhodu, do níž se narodil, vůbec nějak změnit?

Jsem přesvědčený, že prostředí, ve kterém mladý člověk vyrůstá, je zásadní. Film Poupata se o tom snaží něco říct. Moje postava má například nakročeno k tomu, dostat se z pout města, ve kterém žije, stane se však to, co se stane. Jsou tam i jiné charaktery, dobří lidé, kteří jsou až příliš ovlivněni těmi, kteří si na dané poměry naopak rádi zvykli.

Teď studujete na katedře alternativního a loutkového divadla na DAMU. Prošel jste si jako herecké dítě typickou cestou, kdy vás od toho rodiče zrazovali?

Já původně studium herectví neměl vůbec v plánu. Kdykoli někdo řekl: a co divadlo?, já strašně kopal. Po maturitě jsem vůbec nevěděl, co dál, chtěl jsem ale svou vlastní cestu. Nakonec jsem odjel do Kanady studovat jazyk. Jenže jsem tam narazil na školu pantomimy. Po čtyřech měsících jsem se vrátil obohacen zkušeností pantomimickou, nikoli jazykovou…

Asi osud…

Asi. Řekl jsem si, že mě to baví, že se vykašlu na předsudky a zkusím to dělat. Tak jsem na DAMU.

Co na to vaši?

No co. Věděli samozřejmě, do čeho jdu, ale takzvaně spráskli ruce a řekli: no když myslíš. Ani máma ani táta mi nebránili.

Dostal jste od tatínka do hereckého života nějaká vtipná moudra?

Upřímně řečeno, já je dostávám od něj pořád. Kdykoli jsme spolu. Takže mám sadu mouder.

Například?

Nemůžu si vzpomenout na žádné opravdu štěpné. Ale jedno už mi realita potvrzuje, táta mi řekl: „připrav se, že na AMU strávíš mládí.“ A je to přesný. Jsme tu celé dny, večery, na nic jiného není čas. Ale jsem tomu rád.

Radíte se s rodiči o tom, co hrajete, ukázal jste jim třeba scénář Poupat?

Táta asi neviděl nic, co jsem udělal. Asi se tomu vědomě vyhýbám. Ne že bych se bál kritiky, myslím, že by měl určitě užitečné poznámky. Spíš si chci herectví ještě pořádně osahat, projít, hledat nějaké svoje cesty, mladé divadlo. Určitě se k tomu dostaneme. Máma má ráda mladý lidi a chodí se na nás dívat. A dobře radí. Stejně jako moje sestra. Ta mi dala do začátku hodně důvěry. Já byl před přijímačkami dost nervozní, úplně bez sebevědomí. Nebyl jsem si jist věcmi, které jsem chtěl předvést. Ale ona řekla - ničeho se neboj, to vůbec není trapný, prostě tam jdi!

V čem vás mohou zájemci na DAMU vidět?

Děláme leccos. Třeba Potopu světa aneb divadlo Tří tučňáků. Kromě školních aktivit na nic jiného moc času není. Kdyby někdo chtěl a zaplatil cestu, rádi kamkoli přijedeme.

Autor: Jana Podskalská

15.12.2011
SDÍLEJ:
Předseda hnutí ANO Andrej Babiš.
5 11

Babiš opět zrušil návštěvu České televize. Mám důležitější věci, sdělil

Barbora Strýcová
10 6

Sprosté nadávky, výhrůžky. Strýcová odkryla druhou tvář tenisu

AUTOMIX.CZ

Hammond už zase řídí. Jeho nový stroj jezdí na elektřinu a má extra vychytávku

Od nehody Richarda Hammonda uplynuly dva týdny a slavný moderátor už je dávno doma. A dokonce zase řídí.

DOTYK.CZ

Česká agentura veze z Cannes několik cen. Za kampaň pro časopis, co už nevychází

Čím jsou pro světový film ceny americké filmové akadamie Oscar, tím je pro evropskou reklamu mezinárodní reklamní festival Cannes Lions. Koná se vždy koncem června ve francouzském letovisku Cannes a v posledních letech je na něm úspěšná česká pobočka reklamní sítě Young & Rubicam.

Vyplašená zvěř, zničené porosty. Čtyřkolky dělají vrásky myslivcům

Majitelé čtyřkolek a terénních motorek přídělávají každoročně vrásky myslivcům i správcům lesů. Jejich hlučné stroje totiž plaší zveř a ničí lesní porosty a půdu. V boji proti jejich „řádění" jsou však lesníci i myslivci často bezmocní.

AKTUALIZOVÁNO

Tragická sobota. Na silnicích zemřelo devět lidí, letos nejvíc

Sobotní dopravní nehody si vyžádaly devět lidských životů, což je letos dosud nejvíce v jednom dni. Umírali při nich lidé v autech, motocyklisté, chodci i cyklisté. Dosud byl nejtragičtějším dnem na českých silnicích pátek 16. června, kdy zemřelo šest lidí. Vyplývá to z předběžných policejních statistik.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies