VYBRAT REGION
Zavřít mapu

S Vladimírem Polívkou o roli ve filmu Poupata, hereckém osudu a otcových moudrech

Praha /ROZHOVOR, VIDEO/ – V pozoruhodném debutu Zdeňka Jiráského Poupata, který dnes vstupuje do kin, uvidíme i Vladimíra Polívku. Syn Chantal Poullain a Bolka Polívky tu má svůj filmový debut na plátně a hned napoprvé v nepříliš snadné roli mladíka, kterému úraz zásadně změní život.

15.12.2011
SDÍLEJ:

Vladimír Polívka ve filmu PoupataFoto: Bontonfilm

Je to vaše první filmová role?

První větší, řekněme. Před tím jsem dělal cvičení a filmy se studenty FAMU, Poupata už ale byla opravdu natvrdo. Ranní vstávání, ve čtyři z Prahy do Sokolova, tři dny v kuse na place.

Co vás zaujalo na roli Matěje, který doplatí na svou lehkovážnost a opilecké frajeřinky?

Na castingu jsem mohl získat dvě role. Já chtěl hrát právě Matěje – protože se mi zdál zajímavý, bavilo mě přemýšlet, jakým přerodem během příběhu projde. Nevěděl jsem přesně, jaký bude – jestli se po úrazu, který se mu stal, uzavře do sebe, nebo nude chtít přirozeně navázat na kontakty, které měl před tím. Zajímavé byly situace, kdy se snaží komunikovat s kamarády i svou dívkou jako dřív, ale oni s ním mají problém.

Jaká byla práce s režisérem Zdeňkem Jiráským?

Moc fajn. Neměl snahu něco předehrávat, stylizovat nás do nějaké polohy. Nechal nás hrát, jak vyplynulo z dané scény. Byli jsme zcela přirození, snad se to projeví pozitivně i na plátně.

Řídil jste se instinktem nebo vás inspiroval k roli Matěje konkrétní případ někoho známého?

Žádný vzor jsem neměl. Snad jen příklad z úrazu, který se mojí postavě stal. Znám dobře člověka, který dlouho sportoval a pak měl těžký úraz, kdy ochrnul.

Postavy v Poupatech vězí v těsných mantinelech neutěšeného prostředí průmyslového města. Přemýšlel jste o tom, jestli může člověk tuhle nevýhodu, do níž se narodil, vůbec nějak změnit?

Jsem přesvědčený, že prostředí, ve kterém mladý člověk vyrůstá, je zásadní. Film Poupata se o tom snaží něco říct. Moje postava má například nakročeno k tomu, dostat se z pout města, ve kterém žije, stane se však to, co se stane. Jsou tam i jiné charaktery, dobří lidé, kteří jsou až příliš ovlivněni těmi, kteří si na dané poměry naopak rádi zvykli.

Teď studujete na katedře alternativního a loutkového divadla na DAMU. Prošel jste si jako herecké dítě typickou cestou, kdy vás od toho rodiče zrazovali?

Já původně studium herectví neměl vůbec v plánu. Kdykoli někdo řekl: a co divadlo?, já strašně kopal. Po maturitě jsem vůbec nevěděl, co dál, chtěl jsem ale svou vlastní cestu. Nakonec jsem odjel do Kanady studovat jazyk. Jenže jsem tam narazil na školu pantomimy. Po čtyřech měsících jsem se vrátil obohacen zkušeností pantomimickou, nikoli jazykovou…

Asi osud…

Asi. Řekl jsem si, že mě to baví, že se vykašlu na předsudky a zkusím to dělat. Tak jsem na DAMU.

Co na to vaši?

No co. Věděli samozřejmě, do čeho jdu, ale takzvaně spráskli ruce a řekli: no když myslíš. Ani máma ani táta mi nebránili.

Dostal jste od tatínka do hereckého života nějaká vtipná moudra?

Upřímně řečeno, já je dostávám od něj pořád. Kdykoli jsme spolu. Takže mám sadu mouder.

Například?

Nemůžu si vzpomenout na žádné opravdu štěpné. Ale jedno už mi realita potvrzuje, táta mi řekl: „připrav se, že na AMU strávíš mládí.“ A je to přesný. Jsme tu celé dny, večery, na nic jiného není čas. Ale jsem tomu rád.

Radíte se s rodiči o tom, co hrajete, ukázal jste jim třeba scénář Poupat?

Táta asi neviděl nic, co jsem udělal. Asi se tomu vědomě vyhýbám. Ne že bych se bál kritiky, myslím, že by měl určitě užitečné poznámky. Spíš si chci herectví ještě pořádně osahat, projít, hledat nějaké svoje cesty, mladé divadlo. Určitě se k tomu dostaneme. Máma má ráda mladý lidi a chodí se na nás dívat. A dobře radí. Stejně jako moje sestra. Ta mi dala do začátku hodně důvěry. Já byl před přijímačkami dost nervozní, úplně bez sebevědomí. Nebyl jsem si jist věcmi, které jsem chtěl předvést. Ale ona řekla - ničeho se neboj, to vůbec není trapný, prostě tam jdi!

V čem vás mohou zájemci na DAMU vidět?

Děláme leccos. Třeba Potopu světa aneb divadlo Tří tučňáků. Kromě školních aktivit na nic jiného moc času není. Kdyby někdo chtěl a zaplatil cestu, rádi kamkoli přijedeme.

Autor: Jana Podskalská

15.12.2011
SDÍLEJ:
Bydlení. Ilustrační foto.
1

Byty pro chudé v Brně: Projekt je překvapivě úspěšný, hodnotí opozice

Ilustrační foto.
29

Provozovatel kiosku u Pekla skončil kvůli EET. Hledá se náhrada

Poslední rozhovor Věry Špinarové pro Deník: Stále miluji živá vystoupení

/ROZHOVOR/ Připomeňte si spolu s námi Věru Špinarovou v posledním velkém rozhovoru, který poskytla Deníku loni v prosinci - tři dny před svými půlkulatými narozeninami. Rozjímala tehdy například nad vánoční svátky, které měla moc ráda. Jen se jí nelíbil ten shon a nakupování…

DOTYK.CZ

Zbloudilé kulky v Riu: Násilí v brazilských ulicích má čím dál více obětí

Jedné letní noci šla brazilská rodina do restaurace v Iraja, v severní části Ria de Janeira. Pár nechal svoji dvouletou dceru Sofii hrát si na venkovním hřišti. Prostor byl chráněn od ulice bránou, takže se zdál ve městě s šokující mírou kriminality ještě relativně bezpečný. Bezpečí je v Riu stále jedním z hlavních témat. Iraja, kde bydlí hlavně příslušníci střední třídy, je obklopena nejvíce násilnými oblastmi a zločinci jsou tam poměrně aktivní.

Sexuální asistentky poskytly postiženým zatím 250 asistencí

Pětice sexuálních asistentek, jejichž služby využívají lidé s postižením či senioři, poskytla za téměř rok a půl svého působení na 250 asistencí. Na speciálně vyškolené pracovnice se obracejí nejen přímo klienti, ale také jejich příbuzní i zařízení pro handicapované. Společnost počítá do budoucna s vyškolením dalších asistentek, ale také asistentů.

Porno na počítači prezidenta. Národní bezpečnostní úřad o tom nevěděl

Pražský hrad se v případě dětské pornografie, kterou podle prezidenta Miloše Zemana někdo nainstaloval na jeho počítač v Lánech, na Národní bezpečnostní úřad (NBÚ) neobrátil. Mluvčí úřadu Radek Holý řekl, že daný počítač zřejmě nespadá pod zákon o kybernetické bezpečnosti. Povinnost obrátit se na úřad tak Hrad neměl.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies