Snímek Saulův syn, který v úterý večer představil v Praze osobně hlavní protagonista Géza Röhrig, ještě nevstoupil do všech kin (česká distribuční premiéra je 18. února) a už je krom Velké ceny z Cannes ověnčený Zlatým globem a oscarovou nominací. Je pozoruhodný hned ze dvou důvodů. Za prvé překračuje způsobem vyprávění i svou syrovostí dosavadní filmařský úhel pohledu na holocaust, za druhé jde o debut. A setkat se u prvního celovečerního filmu začínajícího filmaře s tak odvážným tématem i konceptem se běžně nestává.

Mimo jiné dokazuje, že holocaust není uzavřenou kapitolou. Fakta, která zobrazuje, jsme totiž nejspíše na plátně ještě neviděli. Fakt, že primárně byl scénář francouzské spisovatelky a scenáristky Clary Royerové psán pro francouzskou produkci, která nenašla odvahu projekt zafinancovat, je poměrně výmluvný. Námět pro film, jehož produkce se nakonec ujali Maďaři, psal sám život. Spoluautor scénáře a debutující režisér Lászlo Nemes jej objevil ve francouzském knihkupectví, respektive v knize Voices Under Ashes (Hlasy pod popelem). Šlo o svědectví členů tzv. Sonderkommanda z koncentračního tábora v Osvětimi, která muži psali cementem a poté zakopali v okolí krematorií. Po válce se našla jen část těchto útržků brutální nacistické reality, maďarského tvůrce ale natolik šokovala, že se rozhodl o tom natočit film.

Hrdinou příběhu je maďarský Žid Saul, jenž pracuje v jedné z nejstrašnějších skupin lágru, v Sonderkommandu, které tvořili vězňové izolovaní od ostatních. Jejich jedinou pracovní náplní bylo čistit plynové komory a „odbavovat" smrt, tedy odklízet hromady lidského popela. Šlo de facto o předem mrtvé muže, neboť po pár měsících je nacisté zabíjeli, aby nemohli svědčit o tom, co viděli. Když mezi těly jednoho dne pozná svého synka, upne se celou existencí k tomu, aby ho navzdory okolním pekelných podmínkám důstojně pohřbil…

Známá fakta o genocidě dostávají v Nemesově filmu díky zvolenému způsobu snímání zrůdně detailní rozměr, blízkost odosobněné smrti je stravující. Nemes tu rozvedl metodu, kterou použil už v krátkém snímku With a Little Patience z roku 2007 - úspornou práci s kamerou sledující výhradně hlavního hrdinu a jeho počínání, převážně v detailech a krom ostatních postav s rozostřeným pozadím, v němž jenom díky důmyslné práci se zvuky (křik, pláč, střelba, bušení do dveří, šoupání těly) tušíme, co se kolem odehrává a kde muž je. Klíčovou úlohu hraje rozpohybovaná kamera Mátyáse Erdélyho, jež snímáním nablízko vtahuje diváka do děje. A nutí ho prožívat hrůzné události spolu se Saulem. Přestože klíčovou podstatu lágru nevidíme ostře, je to sugestivní prožitek takřka na hraně nevolnosti.

Röhrig, na němž stojí účinek celého filmu, odvádí fantastický výkon - bez hnutí brvy, vyjma posledního záběru v samém konci, odehraje svůj part s jediným strnulým výrazem. Výrazem zosobňujícím jediný možný způsob přežití onoho martýria: oproštěný od jakýchkoli emocí. Ale navzdory výše popsanému je apel Nemesova filmu pozitivní - protože na pozadí toho všeho zdůrazňuje lidský reflex svého hrdiny.

Pozoruhodný počin. Máme se od sousedů rozhodně čemu učit…

Zdroj: Youtube