VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Sedm let od Bitvy o Janov: Personál nemocnice jí děkoval, že byla demonstrovat

Litvínov – V úterý uplynulo sedm let od Bitvy o Janov. Takový název dostal konflikt, ke kterému došlo 17. listopadu 2008 na kruhovém objezdu u problémového sídliště, kde se začal vyhrocovat vztah starousedlíků a nepřizpůsobivých.

19.11.2015
SDÍLEJ:

Tereza Reichová s Martinem Klikou, jenž byl tehdy místostarostou.Foto: archiv

Na křižovatce se střetli policisté s demonstranty. V jejich řadách tehdy nebyli jen ultrapravicoví radikálové. Událost byla výjimečná tím, kolik místních obyvatel se buď přímo zapojilo do pochodu z centra města směrem k sídlišti a následného střetu, nebo vyjadřovalo podporu například tleskáním z oken. Přítomná byla i Tereza Reichová. Coby začínající dokumentaristka přijela natočit „sváteční" počínání neonacistů na náměstí. Neměla tušení, že bude svědkem krvavého střetu. Sama skončila zraněná v nemocnici, kde na ni naplno dolehla zoufalost místních lidí, když se i personál, který ji ošetřoval, stavěl na stranu radikálů. Pár měsíců poté se Tereza Reichová na kruhový objezd vrátila a vyzpovídala tam celou řadu lidí, kteří se v různých rolích demonstrace zúčastnili. Výsledkem byl dokument s názvem KRUH – portrét demonstrace.

Proč jste před sedmi lety přijela do Litvínova? Co jste od toho očekávala?
Přijela jsem, aniž bych měla v úmyslu točit nějaký dokument. Měla jsem v plánu zaznamenat současné neonacisty, jak slaví 17. listopad. Jako většina lidí jsem netušila, že na demonstraci nebudou jen neonacisté. Bylo to poprvé, co v jejich řadách bylo takové množství místních obyvatel.

To, v co se akce zvrtla, překvapilo a šokovalo zřejmě každého. Mnozí to popsali jako válku. Vnímala jste to také tak? Měla jste strach?
Strach si nevybavuji, jen obrovské překvapení. Pro mne bylo šokující, s jakou razancí a samozřejmostí ten obrovský dav kráčel po boku neonacistů směrem k sídlišti a také silná podpora lidí tleskajících v okolních oknech. Když začaly roztržky, byla jsem uvnitř demonstrace a nechápala jsem, že to policie nechala zajít tak daleko. Přitom volání demonstrantů „Na stráž" a některé další výroky představitelů Dělnické strany a autonomních nacionalistů zcela stačily k tomu, aby byla demonstrace ze strany města rozpuštěna. Vůbec se to nemuselo stát. Nehledě na to, že čelo průvodu fyzicky napadlo jednoho z lidsko-právních aktivistů, kteří na demonstraci natáčeli. Mám podezření, že tehdy někdo potřeboval, aby ke střetu došlo. Na místo bylo svoláno tolik policistů z České republiky, že bez zásahu by se objevila kritika za drahou mobilizaci. Na druhou stranu, arzenál různě poschovávaných zbraní, které se pak objevily v rukou demonstrantů, nešel brát na lehkou váhu.

Z události jste si odnesla zranění. Jak se to přihodilo?
Na kruhovém objezdu jsem natáčela a nevšimla si, že přijeli policisté na koních. Spadla jsem pod ně a jeden z koní mi kopl do lokte, který se zlomil. Spravit to muselo pár šroubů.

V dokumentu jste prozradila, že vám sestřička a lékařka v nemocnici děkovaly za to, že jste přijela demonstrovat. Jak na vás tahle slova působila? Jako dokreslení nálady lidí v regionu?
Jsem holka z Prahy. Nikdy jsem nebyla rasistka, Romů jsem za svůj život pár potkala a naopak naše setkání byla oboustranně přínosná. Hlavně jsem nikdy nežila v regionu, který tak trpí současným systémem. Až v Litvínově a pak v Mostě v nemocnici mi došlo, že celková frustrace lidí se obrátila v tak širokou nenávist vůči Romům. Bohužel, při návratu domů jsem od blízkých slyšela věty, které mne překvapily ještě více. Věty typu: Víš já proti nim nic nemám, ale …

Na základě čeho jste se rozhodla do Litvínova vrátit a natočit ohlasy účastníků demonstrace?
Začala jsem pátrat po příčinách. Jezdila jsem do Litvínova, povídala si s lidmi a zjišťovala, co se vlastně stalo. Byl to příběh skupování bytů ve větších městech realitními kancelářemi a následné sestěhování těch nejproblémovějších rodin na jedno místo, zavírání fabrik, nezaměstnanosti a zklamání z kapitalistického systému. Stačilo do takového místa vyrazit s páskami na rukou, jako to dělaly sbory NSDAP, tvrdit, že monitoruji pořádek a čekat na první konflikt. A když se do čela Romů bránících se této provokaci postavil místní mafián, byl to průšvih non plus ultra. Nikdy by se to tak neeskalovalo, kdyby novináři, kteří partu mladých provokatérů na jejich vyzvání doprovázeli, nevypustili záběry bez kontextu složité janovské situace do mediálního světa. Rozhodli jsme se tedy udělat film, který by byl rekonstrukcí demonstrace, odhalením mechanismů, které k demonstraci a následné agresi místních lidí vedly. Hlavně jsme v tu dobu tušili, že šlo teprve o první akci v České republice, kterou doprovodili místní obyvatelé. A bohužel jsme se nepletli. Od té doby se pochodovalo z podobných důvodů na různých místech České republiky.

Bylo těžké dostat protagonisty poté před kameru?
Bylo to mnoho telefonátů, osobních setkáních, ale většina lidí nakonec souhlasila, protože chápala, že jde o zásadní událost, ve které měli svou důležitou roli. Jediný, kdo nakonec ve filmu chybí, je zasahující policista, který je přímo z Janova. Měl vystoupit v rekonstrukci „bitvy o Janov" po boku velitele zásahu Vladimíra Danyluka a tehdejšího místostarosty Litvínova Martina Kliky. Protože situaci na místě již znám, chápu, že se nakonec vyděsil a před natáčením si vypnul telefon a na domluvené místo nedorazil.

Jaké jste pak měla na dokument ohlasy?
Ze začátku dost negativní. Ve filmu totiž vystupuje i Lucie Šlégrová se svojí matkou a Jiří Petřivalský. Mladí reprezentanti Dělnické strany té doby a strůjci konfliktu. Mají v dokumentu stejné postavení jako ostatní protagonisté, což většina publika nestrávila. S odstupem času ale většině diváků došlo, jak to bylo důležité. Lidé jsou po zhlédnutí filmu šokováni nejen jejich postojem, ale i přístupem některých novinářů a představitelů města. Nejsou tam hodné a zlé postavy. Jen některé jsou prostě horší.

Před pár dny se dokument promítal v jednom litvínovském klubu. Jak na něj reagovali návštěvníci? Cítila jste, že i po těch letech je tato událost pro lidi velkým tématem?
Je to sedm let. Film se promítal jednou v Janově, kam přišlo málo lidí. Město mi tenkrát slíbilo vylepení plakátů po Litvínově. Když jsme přijeli, nebyl na místě ani jeden. Myslím si, že to byl tenkrát záměr, aby projekce neproběhla. Hostem do diskuze měl být právě i pan Martin Klika, jenž nakonec vůbec nedorazil. Letošní projekce v Litvínově byla pro mne zadostiučiněním. Debata po filmu trvala tři hodiny, zaznívaly názory ze všech stran, ale ve finále se většina lidí shodla na tom, že problémem nejsou Romové, ale nastavení současného systému.

Sledujete dál dění v Janově?
Přiznám se, že jen okrajově. Sleduji legislativu a změny, které napomáhají tomu, že se téma Janova odehrává na spoustě míst a že se z nich můžeme poučit. Každopádně i dle reakcí litvínovských diváků se ukázalo, že nasazení represí před sedmi lety nepomohlo ničemu a z Janova se opravdu ghetto stalo, tak jak předpovídala jedna místní Romka v dokumentu.

Napadlo vás, že byste se do Janova mohla vrátit a natočit ještě nějaké pokračování?
Bylo by pěkné, kdyby kameru vzali do rukou spíše místní obyvatelé.

Co ve vás událost zanechala?
Nutnost ověřovat si a zjišťovat informace. Janov byl první z míst, kde takovou měrou pomohla vyostření konfliktu média. Následovala Břeclav, kde si kluk ze strachu z mámy vymyslel přepadení Romy a na pravdu, že spadl z balkónu, se přišlo až po velké eskalaci nenávisti. Ve Varnsdorfu zase každý týden docházelo k přepadením, které ochotně natáčeli reportéři naší nejsledovanější komerční televize a přitom vždy den poté město i policie zprávy dementovala, s tím že šlo o výmysl. Bohužel u nás není vynucována mediální zodpovědnost a zpět do hlavního zpravodajství se omluva nikdy nedostane. Co to má za následky, vidíme všichni.

Autor: Monika Gordíková

19.11.2015 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

Obyvatelé vchodu, kde hořelo, se ještě vrátit nesmějí. Čekají ale až je hasiči vyzvou, aby si mohli z bytů vzít aspoň pár věcí.
9

Požár paneláku v Jirkově: "Včera jsem se hroutila, dnes to beru s nadhledem"

Ministryně školství, mládeže a tělovýchovy Kateřina Valachová.
AKTUALIZOVÁNO
4 17

Valachová chce maturitu SOŠ z matematiky do roka po gymnáziích

Druhá vlna přináší větší nároky na technické zabezpečení

Zatímco v první vlně EET podnikatelům postačil často tablet a vhodný program, nyní by měly firmy vybírat pečlivěji. Je jich totiž mnohem více a s náročnějšími podmínkami podnikání.

Rakouskou star zabila sláva. Falco by oslavil šedesátku

Jako první německy zpívající interpret dobyl Ameriku. Liboval si v extrémech a měl sklon k přehánění. Jeho sláva byla vrtkavá a zářil krátce, přesto se stal jedním z největších umělců rakouské hudební scény 80. a 90. let.V neděli by Falco, občanským jménem Johann Hölzel, oslavil 60. narozeniny. Zemřel po autonehodě, která byla možná sebevraždou. Řidič autobusu byl odsouzen, Falco měl v sobě koktejl drog a alkoholu. Dožil se pouhých 40 let.

VIDEO: Legendární "vejtřaska" slaví, před 65 lety byl vyroben první prototyp

Před 65 lety, 18. února 1952, byl v pražských Vysočanech vyroben první prototyp terénního nákladního automobilu Praga V3S. Legendární "vejtřaska", jak se autu přezdívá, byla vojenským třítunovým speciálem, ale své místo si našla i v zemědělství nebo na stavbách.

Nizozemský publicista: Wilders volby vyhrál už před hlasováním

Klíčovým úkolem pro nizozemské politiky by měla být snaha zasypat příkopy, které se mezi občany vytvářejí v souvislosti s březnovými parlamentními volbami. Myslí si to nizozemský učitel a publicista s tureckými kořeny Halil Karaaslan. Krajně pravicová Strana pro svobodu (PVV) Geerta Wilderse podle něj v zásadě vyhrála už před samotným hlasováním, neboť ostatním stranám dokázala vnutit svůj pohled na situaci v zemi a svou velmi vyhraněnou interpretaci problémů, s nimiž se teď Nizozemsko potýká.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies