VYBERTE SI REGION

Simona Stašová: Umím se stlačit do papiňáku

Praha /ROZHOVOR/ –  V rodinné komedii Juraje Šajmoviče jr. Tady hlídám já hrajeSimona Stašová energickou Radku, s níž žije Mojmír alias Pavel Nový takzvaně na hromádce. Právě k nim přijíždí na prázdniny malá Kačka s jezevčíkem, neposedná holčička, která si víc než trénovat školní úkoly a psaní chce hrát a běhat po lese. S divadelní a filmovou herečkou o filmu Tady hlídám já, živelné Anně Magnani a domácí hře na kuchařku…

6.6.2012
SDÍLEJ:

Simona Stašová v rodinné komedii Juraje Šajmoviče jr. Tady hlídám já Foto: BontonFilm

Jak vám sedla role Radky z lesního penzionu? Pracovala jste na ní i na place?

Drobné změny byly. Moje postava je sice okrajová, ale to víte, že jsem si ji trochu upravila, abych pomohla jejímu celkovému výrazu. Ale víc jsem pyšná na představitelku malé Kačky. To je totiž můj objev.

Kde jste k ní přišla?

V Divadle v Řeznické, kde hraju Římské noci, je gardobiérka paní Divišová, s níž jsem se spřátelila. Jednou jsem byla u ní na návštěvě, kde byla i tahle malá holka, Verunka. Zatahala mě za sukni a povídá mi: proč taky nehraju v tý televízi? Já říkám a ty bys chtěla? - A ona na to: jo. Česká televize v té době chystala seriál Cukrárna a režisér Dušan Klein pro něj hledal malou holku. Tak mu povídám: nechci ti do toho nijak mluvit, ale já bych o jedné věděla. Vzal ji na zkoušky a ona prošla.

Juraji Šajmovičovi jste ji zjevně taky šikovně dohodila…

Ano. Když k nám přišel na kafíčko se scénářem, říkám mu po přečtení: poslouchej, bez dobrý holky to neuděláš, na ní to stojí, bez ní jsme vyřízený všichni. A já bych jednu měla. On měl taky v záloze jinou holčičku, pak ještě udělal velký konkurs, výběr se zužoval, a já měla nakonec hroznou radost, když před kamerou zůstala Veronika. Doufám, že ji chuť točit neopustí – stejně jako to nepustilo mou mámu, která taky hrála od mala a jaká je z ní herečka!

…splnila Veronika očekávání i při natáčení?

Jo. Udělá, cokoli jí řeknete. Je velmi bezprostřední a po svých seriálových zkušenostech vlastně  malý profík. Jen doufejme, že vydrží. Kariéra 98 procent talentovaných dětí skončí tím, že s nástupem puberty se začnou stydět a je konec. Ale dvě procenta zůstávají a já bych jí moc přála, aby byla mezi nimi. Má talent. Navíc, jednou může ve třiceti říct, že si své povolání vybrala sama. Protože je to pravda.

Jak na vás scénář filmu Tady hlídám já při prvním čtení působil a co rozhodlo, že jste roli vzala?

Je to milý rodinný film. Navíc znám Jurajova otce, s nímž jsem natočila několik filmů. A taky proto, že se točilo v létě a že ve filmu hraje – jak někdo někde napsal - náš český Clooney, Lukáš Vaculík. Myslím, že to tak je. Má v sobě úžasný charisma. A měl by dostat pořádnou roli – podle mě je škoda nechat ho stárnout. Snad tenhle film ukáže, jak je zatím na plátně nevyužitý…

Stará známá věc – čím jsou chlapi starší, tím jsou šaramantnější.

No právě, u něj to platí dvojnásob.

Mimochodem, jaký je na place? Zasmáli jste se spolu?

No jéje. On je komediant a přitom má skvělý chlapský charisma. Garantuju vám, že to, co z něj vyzařuje na plátně, je i na place… Víte, já měla vždycky dobrej vkus na chlapy. A Lukáš by do plejády těch, co se mi líbili, jednoznačně patřil. Má ohromnej sexappeal. Upřímně řečeno, jsem dost ráda, že je mi už tolik, kolik mi je, že si na něj nebrousím zuby. Parťák je skvělý, nachechtali jsme se spolu mockrát. Kdyby mi s ním někdo nabídl film, budu mu klidně dělat i tchyni.

Některé herečky vašeho věku vzdychají, že film neposkytuje dobré ženské role. Jak to máte vy?

Já nevzdychám. Stoupla jsem si tam, kam patřím, to jest na jeviště. Považuju se hlavně za divadelní herečku. Tam se cítím doma, bouchnu na scéně cokoli bez ztráty květinky, prostě když to cítím uvnitř, může to i ven. Kamera je ale mrcha. Žiju na plný pecky v životě, a proto musím před kamerou ubírat. Tam je té energie najednou příliš.

Ano, jsou režiséři, kteří taktně říkají, že jste vulkán…

Já vím. Ale už jsem taky za ta léta profík a znám se, tak se umím dát do papiňáku. Stlačím se do maggi, do extraktu, který je třeba. Na jevišti je ten vulkán ale k nezaplacení. Lidi na vás přijdou – na vaši energii. A já ji umím bouchnout až do poslední řady na balkon! Proto mívám plno v ABC. Jdu na jeviště a myslím na ty, co sedí v poslední řadě nahoře.

Co ti v první dole?

No, ti to chytaj z první rány. To je fakt. Ale když je někdo takovej fajnšmekr, že mě chce mít na dvacet centimetrů, no prosím pěkně, proč ne.

Takže čistě teoreticky - jaká řada je ideální, když se jde na Simonu Stašovou?

Já bych řekla taková šestá. Ta to jistí. Jenže, víte co mi říkají někdy diváci? Že když sedí v poslední, jdou se na mě podívat radši ještě jednou – do té první. Aby si to užili. Před těma mám respekt, to vám teda řeknu!

Ještě blíž vás mají diváci v Řeznické, ne? Tam taky hráváte…

Ano, děkuju, že jste mi to připomněla. Tam totiž hraju jednu moc krásnou roli – herečku Annu Magnani ve hře Římské noci. S Oldou Vísnerem, který hraje Tennessee Williamse. Je to o jednom velkém přátelství mezi italskou herečkou a americkým dramatikem. Výborná hra! Olda toho ale teď má moc, tak hraje jen do června, pak jej střídá Ivan Řezáč. S ním to bude zase jiné představení. Mám z toho velkou radost. Je legrace ráno zkoušet s Ivanem a večer hrát s Oldou, protože jsou každý pochopitelně úplně jinýmWilliamsem. Nerada bych o tuhle hru přišla.

Proč?

Protože Anna Magnani by měla prostřednictvím hry žít ještě na jevišti. Byla to úžasná herečka. Ona bude samozřejmě žít pořád na plátně, ale už ne tak silně jako dřív. Zemřela v roce 1973, byla hvězdou neorealistických filmů a ty už dnes nejsou tolik ve fóru. Pro mě je čest, že tuhle paní herečku můžu hrát. Divadlo je jiné, ukazuje ji v jejím soukromí, hereckém i lidském živlu, vztazích.

Kolik už jste měli repríz?

250! A pořád je nabito. Věřím, že uděláme dalších dvě stě padesát s Ivanem. Když mám něco ráda, tak se toho nevzdávám.

A co humor? To je vaše silná parketa, máte ho ráda v rolích i v životě. Je ho pro herečky jako jste vy dost?

Myslím, že jo. Ale je to těžké. Když už se sem tam natočí komedie, kritiky ji rychle shodí na dno. Já vím, že není snadné udělat opravdu dobrou, aby si takzvaně herec neutřel nos židlí – což znamená v naší hantýrce, že to nebude ten ukrutně lidovej humor. Já moc ráda hraju v bláznivé komedii, ale je pravda, že se v ní vždycky snažím hledat i duši. Ono to může být takové to ha ha ha, ale nesmí se moc vzdalovat od života. Život je totiž velká sranda. Nejkrásnější komedie vznikají na základě tragiky. Z nedorozumění, průšvihů, míjení se, z lidských slabostí…  Nejkvalitnější humor jde přes smutek.

Prostě stará dobrá groteska.

Ano. Přesně. Helejte, vždyť já žila celej život vedle svý mámy, mám to nakoukaný, nasátý. Když mi bude zdraví sloužit a budou komediální příležitosti, budu za ně vděčná. Filmové role si samozřejmě moc vybírat nemůžu, jsem závislá na tom, co mi režiséři nebo autoři nabídnou. Ale ty divadelní…

…trochu vybírat můžete.

Co trochu? Pořádně! Římské noci s Annou Magnani mi nabídl překladatel, povídá, když pořád tak blbneš s tou svou Magnaniovou, tady ji máš. Přeloženou. A bylo to. I Oldu jsem si k tomu vybrala. A teď Ivana Řezáče!

Zůstaňme u toho humoru. Co vás naposled pořádně rozesmálo?

Počkejte. No, po pravdě – já mám smích na denním pořádku. Vyhledávám situace doma, na ulici, v divadle. A nejvíc se směju se svými dětmi. Není to klišé, je to pravda. Chechtáme se skoro pořád.

Nad čím třeba?

Tak třeba včera. Můj starší syn už bydlí jinde, má svou garsonku. A chodí ke mně někdy na oběd. Musím ho sem tam přitáhnout domů, a tak se nabízím, že uvařím. On se vždycky pochybovačně táže: a mami, vážně uvaříš, jo? Protože jsem známá nevařička. Navíc u nás se lidi neptají - Co bude k obědu, ale - Jaký budou špagety? - Já ten den vstala pozdě, nějak jsem nestíhala, tak si říkám – ježíš, co teď, když neuvařím, tak by už ke mně nepřišel. Tak snad holt zas ty špagety, to bude rychle. Výborně jsem to vymyslela - zajdu do picerky, koupím špagety do alobalové misky, doma je dám na pánev a budu dělat, že jsem vařila.

Povedlo se?

No. Přijdu do pizzerie, koukám, tam nádherná kuřecí kapsa. Říkám si – bude mi to ten náš syn věřit? Ale vypadala fakt krásně. Tak jim povídám, dejte mi to ještě dvakrát - protože měl přijít i mladší syn. Letěla jsem domů, aby to zůstalo teplý, hezky jsem to pomatlala, aby to jako vypadalo že ode mě. Marek zazvoní, vejde do kuchyně a povídá: jé, no to je nádherný. Pak se tak zadíval kolem a říká: mami, to je tak profesionální, že tu nemáš ani špinavý nádobí, tos ho tak rychle stihla umýt? A ani to tu člověče nevoní vařením, tos asi větrala, viď? - Hele, tak na rovinu - kdes to koupila? A takhle to máme skoro pořád…

Autor: Gabriela Kováříková

6.6.2012 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

Babiš je nejvlivnější Čech. Na vyhlášení v Bruselu ale nebude, je nemocný

Praha – Zatímco v tuzemsku Andrej Babiš schytává kritiku za elektronickou evidenci tržeb a musí vyřešit i svůj střet zájmů, aby postavení politika a podnikatele sladil se zákonem, ve světě ho vnímají jako významnou osobnost. Po ceně časopisu GlobalMarkets pro nejlepšího ministra financí rozvíjejících se evropských zemí za rok 2016 ho nyní bruselský server Politico.eu vybral jako Čecha, který letos nejvíc přispěl k formování Evropy. 

Pes vběhl na cizí pozemek, majitel mu ustřelil přirození. Teď jej soudí

Klatovsko – Nelehký úkol stojí před klatovským okresním soudem. Musí rozhodnout, zda je Zdeněk Skalický (53 let) nebezpečný pistolník, který ustřelil samonabíjecí pistolí psu přirození jen proto, že vběhl na jeho pozemek, nebo šlo jen o nešťastnou náhodu, když se chovatel snažil bránit své ovce před útočícím predátorem.

AKTUALIZOVÁNO

Tragédie u Draženova. Mladý řidič zemřel po střetu s nákladním autem

Draženov - K tragické dopravní nehodě došlo po půl šesté večer na hlavní silnici od Domažlic na Draženov nedaleko odbočkyna Petrovice.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2016, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies