VYBERTE SI REGION

Simona Stašová: Máma je chlap v sukních, ale s humorem

České Budějovice /EXKLUZIVNÍ ROZHOVOR/ - S populární herečkou o jejích začátcích na jihu Čech, láskách, filmových rolích i dětství, kdy chtěla za maminkou 'Jířou' vlézt do televizoru… Národ si ji asi bude navždy pamatovat jako Šebkovou z Pelíšků. Méně se ale ví, že česká Meryl Streep, jak jí někteří fanoušci přezdívají, začínala kariéru v Jihočeském divadle. Před pár dny se na jih vrátila a odpovídala divákům při cyklu Jižní Čechy a já v Českém rozhlase České Budějovice. A nikoho nenechala na pochybách, že na rok 1976 vzpomíná velmi ráda. „Bez toho svého prvního angažmá bych nebyla tam, kde jsem dnes,“ říká šestapadesátiletá Simona Stašová.

23.9.2011
SDÍLEJ:

UŽILA JSEM SI. Herečka Simona Stašová, která měla první angažmá v českobudějovickém divadle, vzpomíná v rozhovoru i na své lásky. „Já jsem si tak užila! Naštěstí jsem si užívala v době, kdy nebyly bulváry, takže o tom nikdo nevěděl, což je ohromné.“Foto: Deník/ Jaroslav Sýbek

Vzpomenete si, kdy jste tady byla poprvé a kdy naposled?
Poprvé jsem tady byla určitě ještě v peřince, protože naše rodina je z Trhových Svinů, narodil se tam děda Bohdal. Profesně jsem se sem podívala, když mě v DISKu přišli nakoupit z divadla v Budějovicích. Měla jsem pocit, že na mě zamával svatý Petr. Tenkrát to ještě nebylo tak jako dnes, že se všichni hrnou do Prahy. Tenkrát jsme věděli, že kdo se půjde vyučit na oblast, bude teprve něco umět. Dnes je to bohužel už tak, že všichni zůstávají v Praze, dělají seriály, dabingy a myslí si, že tam kvete štěstí, ale oni tam akorát zapadnou.

Do Budějovic jste přišla před 35 lety…
…ježišmarjá!

…po konzervatoři a po DAMU. Šla jste sem ráda?
Samozřejmě. Tenkrát jsem měla absolventské představení Rytíř hořící paličky. Přišel ředitel z Jihočeského divadla, ukázal na mě a říkal: já bych byl rád, kdybych vás měl v angažmá. A já jsem skutečně tenkrát myslela, že radostí tam prorazím strop. On byl teda hodně nízký, ale hodně jsem si vyskočila.

Jaké byly ty první dojmy, když jste sem přišla?
Milan Fridrich. To byl naprosto geniální režisér a já od té doby pořád hledám takového a za celý život jsem našla tak tři, čtyři, protože hned na startu jsem potkala toho kováře a ne kováříčka. Hrála jsem s Bibianou Šimonovou, to je vaše hvězda a už tenkrát byla vynikající. Byly jsme spolu obsazeny do trojrole Nele - Betkina - Anna v Thylu Ulenspieglovi. A jelikož Bibiana byla v očekávání dítěte, tak mi ta role zůstala samotné. Tím pádem jsem si hned na začátku kariéry zkusila, co to je hrát trojroli. A mého manžela hrál Karel Roden a já ho vidím jak dneska, měl ten raťafák, no byl to bard. Potom jsem hrála s Karlem Charvátem, tomu jsme říkali Káša, měli jsme se hrozně rádi. Samozřejmě pamatuji paní Krpálkovou i tu její tragédii s dítětem. Já jsem tady, abych pravdu řekla, nechala srdce.

Prošla jste potom mnoha pražskými divadly. Je jejich úroveň srovnatelná s tím naším divadlem?
Bez toho svého prvního angažmá bych nebyla tam, kde jsem dnes. Tady jsem opravdu načerpala to, co znamená býti režisér, býti herec i jistou skromnost a píli, protože tady herci nemají možnost vydělat si někde vedle jako my v Praze.

Jaké to pak bylo v divadle E.F. Buriana?
Trošičku se to všechno zbořilo jako domeček z karet, protože ty velikánské role, které jsem hrála tady, jsem v Praze okamžitě hrát přestala. Tam nás na takové role bylo dvacet a ještě se dávaly za zásluhy. A já jsem, pánbůh za to zaplať, přes své mládí byla natolik chytrá, že jsem si žádné zásluhy nedělala. A v Jihočeském divadle dávali šanci mladým hercům. Byl to rok 1976 - 77, krutá politická léta, ale tady se mě nikdo na můj politický názor neptal. Ptali se mě jenom na to, co umím. Milan Fridrich na mě řval: proboha, co tam děláš s těma rukama, nekul ty voči tak strašně! Ale komu fandím, to mu bylo úplně jedno.

Jak vzpomínáte na otáčivé hlediště?
Musím vzpomenout na otáčivé hlediště v historické budově. Měli jsme tam na jevišti úplně stejný vzor, jako bylo Brahmsovo v Krumlově. Technikáři ho tlačili a hráli jsme tam hru Lofter aneb Ztracená tvář. V Krumlově jsem hrála ve hře Radúz a Mahulena sestru Mahuleny – já nikdy nebyla ta krásná princezna, ale její ošklivá sestra. Dnes hraju hodně často na jevišti pod širákem a je mi to velmi milé. A ta první zkušenost v Krumlově byla nezapomenutelná.

A kdybyste měla možnost točnu zrušit, nebo nechat?
Vůbec o tom nebudeme mluvit! To se musí nechat, vždyť je to unikát. Já vůbec nechápu, kterou hlavu to napadlo. Přece není možné zrušit něco, na co máme být pyšní!

Kdy vás napadlo, že budete herečkou? Ovlivnila vás sláva maminky?
Já jsem se do slávy svý mámy narodila. Byla jsem vychovaná u babičky. U nás v rodině byla složitá situace, nebyl nikdo, kdo by vydělával, tak babička řekla: Jiřinka je nejživotaschopnější a já budu vychovávat děti. Byla jsem malý špunt a vždy, když jsem viděla mámu s Dvořákem na té černobílé zrnité televizi, tak jsem se rozbrečela a říkala jsem: já chci za Jířou! A babička povídá: no tak jdi! A já furt obcházela televizi a plakala: když já se tam nevejdu!

A jaká byla maminka doma?
Máma, asi ne nadarmo, je národem milovaná. Jak ji vidíte v televizi, taková je doma. Skutečně si na nic nehraje. Když je naštvaná, tak řve, nedělá žádné kličky. Udělá si spoustu nepřátel, protože jim řekne, co si o nich myslí, má prořízlou pusu a já si myslím, že tak je to správné a je to ženská, která si to může dovolit. Neměla ten život jednoduchý, pořád se na ni všichni obraceli: dej mi, pořád musela být ta silná. Byla takový chlap v sukních, ale pořád měla po ruce humor, ať už byl děda zavřený nebo táta na vojně. A platí to dodnes. Je jí 80 let, to už je stará paní, ale přitom mi kolikrát připadá, že je daleko mladší než já. Dodává mi sílu.

Jak to děláte, když máte třeba těžší období, abyste večer zvládla divadlo? Jak se dobíjíte?
Když je dobrý text, tak je většinou tragikomický, stejně jako život, vždy máte vedle sebe smích a pláč. Když mám přes den nějaký problém, večer to své trauma vkomponuji do textu. A vy cítíte tu obrovitánskou pravdu, protože najednou nemluvím slovy té postavy, ale prolnu se tam sama. A je to pro mě trošičku i psychoterapie, já se z toho vypovídám. Třeba v Shirley Valentine mám pasáž, kdy mluvím o nevyužitých životech. A vždycky si vzpomenu na svého tátu, jestli ho chodím dost často navštěvovat, jestli mu dost často volám. V textu jsou tyhle myšlenky, já se v té myšlence vykoupu společně s vámi a všichni přesně víme, o čem je řeč. Proto se vám to líbí a proto mě to baví pořád opakovat, pokaždé to spolu prožijeme. Ten text musí být dobrý. Dnes už si texty skutečně vybírám tak, aby mě bavily dvěstěkrát.

Národ vás miluje jako spikleneckou maminku z Pelíšků. Úžasná jste byla jako šarmantní dáma v Románu pro ženy, v Mužích v naději jste skvělá manželka Bolka Polívky. Která z těch rolí se nejvíc líbila vám?
Pelíšky byly první a odstartovaly mě na tu oběžnou hereckou dráhu do první ligy. Já strašně děkuju Honzovi Hřebejkovi, že to tenkrát risknul. Potom Filip Renč mě jednou viděl těsně po tom, co jsem šla od holiče a kamarádka mě nalíčila. A on si myslel, že takhle jsem nenalíčená, a kdyby mě nalíčili, to by teprve bylo. A povídá: mám pro tebe roli a dal mi Román pro ženy. A Muži v naději? Po premiéře jsme se potkali s Bolkem Polívkou, tak jsem mu říkala, že mám krásné ohlasy. A on povídá: já taky – že prý tě zabili moc brzo.

Co vaše lásky? Byly šťastné?
Já jsem si tak užila v životě, já mám tolik na co vzpomínat! Já lásku každému strašně přeju a vůbec nemám pocit, že jsem strádala. Naštěstí jsem si užívala v době, kdy nebyly bulváry, takže o tom nikdo nevěděl, což je ohromné. Měla jsem tři životní lásky. Takzvaně to nedopadlo, ale se dvěma mám děti, máme dobré vztahy, žiju se syny, těším se na vnoučata. Chlapů mám vlastně plný barák, takže se tam už nikdo jiný nevejde.

A s jakým mužem byste chtěla strávit zbytek života? S takovým, se kterým bude legrace, který bude sportovat, který bude bohatý…?
A kde jste přišla na to, že takového partnera už nemám?

Na závěr: měla byste odpověď na otázku, proč jsme vlastně na světě?
Jediné, co můžu poradit ženským, kterým je kolem čtyřicítky a nemají děti, aby je měly. Aby měly komu umřít. Je strašně důležité, aby si člověk takzvaně porodil svou vlastní nesmrtelnost. Já věřím v dobrotu člověka. Kdybych měla říct smysl života jedním slovem, bylo by to pomáhat. A určitě z toho člověk nebude mít hořko v puse. Já, když někomu pomůžu, mám z toho přinejmenším dobrý pocit. A to není málo.

IVANA ŠIMÁNKOVÁ, VÁCLAV KOBLENC
Ivana Šimánková je hlasatelkou a moderátorkou Českého rozhlasu České Budějovice

Pozn. red: Rozhovor je zkrácenou verzí interview z cyklu Jižní Čechy a já ČRo České Budějovice. Na frekvenci 106,4 FM se bude vysílat ve dvou dílech: 24. září v 8.30 hodin a 25. září ve 20 hodin. Dalším hostem cyklu bude ve studiovém sále rozhlasu 4. října herec Václav Vydra.

Kdo je… Simona Stašová

Narodila se 19. března 1955 v Praze herečce Jiřině Bohdalové a geofyzikovi Břetislavu Stašovi. První divadelní angažmá získala v roce 1976 v Českých Budějovicích. Po roce odešla do divadla E.F. Buriana, kde zůstala 14 let. V roce 1991 se stává členkou Městských divadel pražských, o dva roky později pak Divadla ABC, kde působí dodnes.

Ve filmu se poprvé objevila v polovině 70. let, ovšem jednou z našich nejvytíženějších hereček se stala v půli 90. let. Velkou slávu jí přinesla role v Hřebejkových Pelíšcích (1998), kde si zahrála maminku Šebkovou. Pak přišly mj. filmy Musíme si pomáhat, Babí léto, Štěstí, Román pro ženy a nejnověji Muži v naději. Hrála v řadě pohádek i seriálů.

Simona Stašová byla dvakrát vdaná. Staršího syna Marka, který studuje režii na filmové škole v Písku, má s italským kritikem Eusebiem Ciccotim a mladšího Vojtu s hercem Pavlem Skřípalem.

23.9.2011
SDÍLEJ:
AKTUALIZOVÁNO

Průměrná mzda v ČR se ve 3. čtvrtletí zvýšila na 27.220 Kč

Praha - Průměrná mzda v Česku ve třetím čtvrtletí meziročně vzrostla o 1170 korun na 27.220 Kč, tedy o 4,5 procenta. Reálně, po odečtení inflace se lidem výdělek zvýšil o čtyři procenta. Informoval o tom dnes Český statistický úřad (ČSÚ). Podle něj na růst mezd v mnoha oblastech tlačil nedostatek pracovníků, o které zaměstnavatelé mezi sebou soutěžili. Růst výdělků se shoduje s odhady analytiků.

CNN: Pražské vánoční trhy jsou mezi desítkou nejlepších na světě

Praha - Mezi desítku nejlepších vánočních trhů na světě zařadila americká televizní stanice CNN tržiště na Staroměstském a Václavském náměstí v Praze. Reportér zaměřený na cestování ocenil každodenní otevírací dobu stánků i blízkost obou hlavních tržišť, stejně jako kvalitu zdejších klobás a piva.

Do Iráku odletěl polní chirurgický tým, pomáhat bude u Mosulu

Praha - Do Iráku dnes odletěl sedmnáctičlenný český polní chirurgický tým. Podporovat bude koaliční a irácké vojáky na americké základně několik desítek kilometrů od Mosulu. Sdělil to mluvčí generálního štábu Jan Šulc. O vyslání jednotky rozhodla vláda a schválil jej Parlament.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2016, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies