VYBERTE SI REGION

Sorrentinovo Mládí je holdem životu

Praha /RECENZE/ - Do kin vstupuje další podmanivá a podnětná podívaná režiséra Velké nádhery Paola Sorrentina.

9.10.2015
SDÍLEJ:

FRED A MICK. Krásy života je možné objevovat neustále, tvrdí Michael Caine a Harvey Keitel. Foto: archiv

Jméno italského režiséra Paola Sorrentina je ve světě filmu pojem. Na jeho projekty se čeká jako na událost a vcelku právem. A přestože se volbou témat, obrazovou skladbou i strukturou scénářů řadí spíše k artové produkci, pozitivní je, že na ně chodí tisíce diváků. Po Velké nádheře, která si vysloužila Oscara za neanglicky mluvený film i evropskou cenu, lze očekávat, že s jeho čerstvou novinkou to nebude jinak.

Ostatně Mládí vstupuje do našich kin ověnčené diváckou cenou z karlovarského festivalu a tleskalo mu nadšeně odborné i běžné publikum při světové premiéře v Cannes. Sorrentino, který si píše vlastní scénáře, se tu vrací k svému oblíbenému tématu uplývání času, pomíjivosti světských radostí (včetně titulního mládí), sebeurčení, ale i krásy které umí právě on vzdát na plátně hold jako málokdo.

Z pozice věku

Krása má v jeho pojetí mnoho tváří, od niterné až po fyzickou. Hezky to demonstruje konfrontace mládí a stáří, které se tu ve zdech luxusního penzionu potkávají. Půvab mladičké masérky při tanečním tréninku před obrazovkou, zralá krása Fredovy dcery, v níž se snoubí fyzická atraktivita s intelektem (a pro niž si režisér šťastně vybral Rachel Weiszovou), zahořklost letitých svazků v podobě mlčenlivých manželů (než dojde na úlevnou facku…), únava zbytnělého těla fotbalisty Maradony kopajícího přesto náruživě aspoň do tenisáku, moudrost i pošetilost stáří, které ilustruje zejména ústřední pár osmdesátníků Fred a Mick. To oni z pozice svého kmetského věku a sarkastického odstupu pozorují a (v úžasných Sorrentinových hláškách) glosují mikrokosmos v penzionu. A dokládají hlavní autorovo poselství: krásy života je možné objevovat neustále. Ve dvaceti jako v osmdesáti… Jen úhel pohledu se trochu mění.

Jednou z nezapomenutelných scén je setkání obou starých mužů s Miss Universe v bazénu, jejíž tělesný půvab skrytý rouškou předchozí noci vynikne až v plné nahotě za denního světla. Výpověď o vědomí plynoucího času a smíření s ním nemohla být výmluvnější. Včetně následujícího obrazu, v němž na scénu vpochoduje razantní Mickova kamarádka, herečka jeho věkové kategorie v krátkém, ale brilantním výstupu Jane Fondové.

Pro každého z obou přátel byla v životě zásadní jeho profese, což víceméně přetrvává, byť každý to má v tento odpočinkový čas jinak. Úspěšný dirigent a skladatel Fred se navzdory ocenění, jež má dostat, od aktivní kariéry svéhlavě distancuje, nicméně rytmus v krvi a citlivé muzikantské ucho ho občas zrazují. Jak půvabně dokládá automatickým šustěním papírku do taktu nebo „dirigováním přírody", té velké věčné symfonie.

Mick se naopak pokouší o svůj poslední velký film, na němž tu s malým týmem spolutvůrců pracuje. Oba se dobře znají a nepotřebují mnoho slov a Michael Caine i Harvey Keitel jim dali velkou noblesu. S účastí dalších hostů penzionu bilancují mnohé: rodinné vztahy, citové dluhy, děti, profesní paradoxy („jednou si dopřejete lehkovážnost a celý život narážíte na nedorozumění"). Dalo by se pokračovat, v Sorrentinových filmech člověk vždycky najde celou řadu podnětných postřehů.

Ani způsob vyprávění se nemění, režisér rád aranžuje jako na pódiu, ostatně v začátcích kariéry spolupracoval s divadelníky. Asi nejpůsobivější scénou je v tomto ohledu defilé ženských postav z Mickových filmů, jež se zjevují na alpské louce a mají svou symbolickou rovinu.

Život rychle splaskne

Pozemská krása úchvatných alpských scenerií tu víc než kde jinde naléhavě nutí žít (třeba se poddat rozkoši v lesní tišině), i uvědomovat si konečnost existence. Život splaskne rychle, stejně jako obří barevná bublina, kterou vykouzlí na zahradě penzionu maličká performerka.

A právě proto stojí za to jej nevzdávat. Do poslední chvíle. Finální scéna koncertu se strhující árií Prostých písní, Fredova velmi osobního díla, je znovu přitakáním „velké nádheře" životu a touze. Cenné filmařské poselství.

Autor: Jana Podskalská

9.10.2015 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

ČSSD chce zásadní reformu daní směrem k progresi, řekl Sobotka

Praha - Aktuální nastavení českého daňového systému vyhovuje velkým a bohatým, cílem ČSSD nejsou kosmetické úpravy daní, ale zásadní reforma směrem k progresi. Novinářům to po dnešním jednání širšího vedení sociální demokracie řekl předseda ČSSD a premiér Bohuslav Sobotka. Konkrétní parametry reformy chce sociální demokracie představit na jaře příštího roku.

Jídlo zdražuje. Kvůli EET to není, tvrdí Babiš

Praha – Doby, kdy se ceny skoro nehýbaly a inflace byla téměř na nule, minuly. Drahota roste a nová data Českého statistického úřadu to potvrzují. V listopadu byla inflace meziročně vyšší o 1,5 procenta, v říjnu to bylo meziročně „jen" 0,8 procenta.

Jan Železný: Chlapi se poperou, ale druhý den spolu trénují

Praha /ROZHOVOR/- Jaký je rozdíl mezi oštěpaři a oštěpařkami? Česká legenda Jan Železný (50) trénuje čtyři ambiciózní reprezentanty: Chlapi se poperou, ale druhý den spolu trénují.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2016, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies