VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Sorrentinovo Mládí je holdem životu

Praha /RECENZE/ - Do kin vstupuje další podmanivá a podnětná podívaná režiséra Velké nádhery Paola Sorrentina.

9.10.2015
SDÍLEJ:

FRED A MICK. Krásy života je možné objevovat neustále, tvrdí Michael Caine a Harvey Keitel. Foto: archiv

Jméno italského režiséra Paola Sorrentina je ve světě filmu pojem. Na jeho projekty se čeká jako na událost a vcelku právem. A přestože se volbou témat, obrazovou skladbou i strukturou scénářů řadí spíše k artové produkci, pozitivní je, že na ně chodí tisíce diváků. Po Velké nádheře, která si vysloužila Oscara za neanglicky mluvený film i evropskou cenu, lze očekávat, že s jeho čerstvou novinkou to nebude jinak.

Ostatně Mládí vstupuje do našich kin ověnčené diváckou cenou z karlovarského festivalu a tleskalo mu nadšeně odborné i běžné publikum při světové premiéře v Cannes. Sorrentino, který si píše vlastní scénáře, se tu vrací k svému oblíbenému tématu uplývání času, pomíjivosti světských radostí (včetně titulního mládí), sebeurčení, ale i krásy které umí právě on vzdát na plátně hold jako málokdo.

Z pozice věku

Krása má v jeho pojetí mnoho tváří, od niterné až po fyzickou. Hezky to demonstruje konfrontace mládí a stáří, které se tu ve zdech luxusního penzionu potkávají. Půvab mladičké masérky při tanečním tréninku před obrazovkou, zralá krása Fredovy dcery, v níž se snoubí fyzická atraktivita s intelektem (a pro niž si režisér šťastně vybral Rachel Weiszovou), zahořklost letitých svazků v podobě mlčenlivých manželů (než dojde na úlevnou facku…), únava zbytnělého těla fotbalisty Maradony kopajícího přesto náruživě aspoň do tenisáku, moudrost i pošetilost stáří, které ilustruje zejména ústřední pár osmdesátníků Fred a Mick. To oni z pozice svého kmetského věku a sarkastického odstupu pozorují a (v úžasných Sorrentinových hláškách) glosují mikrokosmos v penzionu. A dokládají hlavní autorovo poselství: krásy života je možné objevovat neustále. Ve dvaceti jako v osmdesáti… Jen úhel pohledu se trochu mění.

Jednou z nezapomenutelných scén je setkání obou starých mužů s Miss Universe v bazénu, jejíž tělesný půvab skrytý rouškou předchozí noci vynikne až v plné nahotě za denního světla. Výpověď o vědomí plynoucího času a smíření s ním nemohla být výmluvnější. Včetně následujícího obrazu, v němž na scénu vpochoduje razantní Mickova kamarádka, herečka jeho věkové kategorie v krátkém, ale brilantním výstupu Jane Fondové.

Pro každého z obou přátel byla v životě zásadní jeho profese, což víceméně přetrvává, byť každý to má v tento odpočinkový čas jinak. Úspěšný dirigent a skladatel Fred se navzdory ocenění, jež má dostat, od aktivní kariéry svéhlavě distancuje, nicméně rytmus v krvi a citlivé muzikantské ucho ho občas zrazují. Jak půvabně dokládá automatickým šustěním papírku do taktu nebo „dirigováním přírody", té velké věčné symfonie.

Mick se naopak pokouší o svůj poslední velký film, na němž tu s malým týmem spolutvůrců pracuje. Oba se dobře znají a nepotřebují mnoho slov a Michael Caine i Harvey Keitel jim dali velkou noblesu. S účastí dalších hostů penzionu bilancují mnohé: rodinné vztahy, citové dluhy, děti, profesní paradoxy („jednou si dopřejete lehkovážnost a celý život narážíte na nedorozumění"). Dalo by se pokračovat, v Sorrentinových filmech člověk vždycky najde celou řadu podnětných postřehů.

Ani způsob vyprávění se nemění, režisér rád aranžuje jako na pódiu, ostatně v začátcích kariéry spolupracoval s divadelníky. Asi nejpůsobivější scénou je v tomto ohledu defilé ženských postav z Mickových filmů, jež se zjevují na alpské louce a mají svou symbolickou rovinu.

Život rychle splaskne

Pozemská krása úchvatných alpských scenerií tu víc než kde jinde naléhavě nutí žít (třeba se poddat rozkoši v lesní tišině), i uvědomovat si konečnost existence. Život splaskne rychle, stejně jako obří barevná bublina, kterou vykouzlí na zahradě penzionu maličká performerka.

A právě proto stojí za to jej nevzdávat. Do poslední chvíle. Finální scéna koncertu se strhující árií Prostých písní, Fredova velmi osobního díla, je znovu přitakáním „velké nádheře" životu a touze. Cenné filmařské poselství.

Autor: Jana Podskalská

9.10.2015 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:
Eliška Kolečkářová vzpomíná na dobu, kdy jí bylo teprve osmnáct let. Komunisti její rodině v roce 1951 vzali statek na Hodonínsku. Jejího otce Metoděje Hlobílka letos na konci března hodonínský okresní soud rehabilitoval.
5 9

Akce Kulak, pak samota, vypráví pamětnice

NEJŠŤASTNĚJŠÍ. Nemusíte být zrovna papež, stačí být duchovním. Vykonáváte tak nejspokojenější profesi na světě.
23 39

Migranti živoří v koncentrácích, varuje papež František

ONLINE: Francie volí prezidenta

Kdo bude novým francouzským prezidentem? Lid Francie hlasuje v prvním kole voleb. Průzkumy favorizují Marine Le Penovou, vítězem ale může být kdokoli z kvartetu favoritů. Očekáváme nesmírně vyrovnané výsledky.

Roman Prymula: Češi mají nižší práh bolestivosti než Číňané

Jaký je rozdíl mezi poslancem a lékařem? Lékař svojí operaci dokončí. Pokud to nezvládne, práci za něj dokončí hned jiný tým. Poslanec to má jinak: pacienta klidně v polovině operace zašije a odejde. Pak se počká na nový tým, který celou operaci provede znovu, říká nový náměstek ministra zdravotnictví Roman Prymula. V úřadu bojoval za univerzitní nemocnice, tradiční čínskou medicínu a očkování. 

Inkluze není nepřítel, dojímá příběh chlapce s vzácným syndromem

/ROZHOVOR, VIDEO/ Nechci pro své dítě nic speciálního, chci jen, aby měl stejnou šanci, jako ostatní.  Tato slova napsala Hana Kubíková z Liberce. Maminka kluka se vzácným Wiliamsovým syndromem. Už několik let se snaží své okolí přesvědčit, že inkluze nemusí být strašákem. „Člověk může hodně dokázat, pokud to aspoň zkusí," říká.

AKTUALIZOVÁNO

Bude to o prsa. Francie žije prezidentskými volbami. Rozhodnou nerozhodnutí?

Jen pár procent. Takový je rozdíl mezi kvartetem, který se pere o post prezidenta Francie. Bude to centrista Emanuel Macron, pravicový François Fillon, extrémistická Marine Le Penová, nebo ultralevicový Jean-Luc Mélenchon?

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies